Sed: Ne v sedle, ale v lehkém sedu

Jezdec se v lehkém sedu přizpůsobuje pohybu koně. Vestfálský rozhodčí Klaus Harms z Hiddenhausenu k němu říká: „Lehký sed je mezi odborníky sporným bodem. Cílem ale je, aby byl kůň na pomůckách i v době, kdy je jezdec právě v lehkém sedu."

A. Paalman - Skokové ježdění: V lehkém sedu je těžiště jezdce vždy nad těžištěm koně, jezdec jde tedy s jeho pohybem. K dobrému uzavření kolen vždy patří, že jezdec sedí s hluboko prošlápnutou patou, s palcem přitlačeným na vnitřní okraj třmenu, s vnějším chodidlem mírně vytlačeným ven, takže ze strany vidíme podrážku boty... Špičky mají být poněkud od koně, čímž se lýtko dostane blíž ke koni, holeň také musí při skoku ležet pevně tak, aby holeň a ostruhy mohly být použity rychle a jistě. To je protikladem toho, co se učí u drezurního sedu. Kdybychom to použili také ve skokovém sedu, noha při skoku sklouzne dozadu, protože lýtko není dostatečně uzavřeno...

Brilantní rovnováha

„Těžiště jezdce, které se nachází zhruba v oblasti pupku, by mělo být nad těžištěm koně, které je zhruba v polovině bočnice sedla," říká rozhodčí Gerd Sickinger. Pokud se jezdec naklání příliš dopředu, utrpí tím celkový dojem. Perfektní sed nad skokem ale také nestačí, jak doplňuje Klaus Harms: „Někteří jezdci sedí nad skokem perfektně, ale mezi překážkami nemají koně vůbec pod kontrolou." Pak má vybalancovaný sed nad skokem na dobrou známku jen malý vliv.

Body ještě před startem

Není to sice součástí hodnocení, ale i prohlídka parkuru může ovlivnit pohled rozhodčích. Gerd Sickinger upozorňuje: „Jezdec by se měl na prohlídku parkuru dostavit v předepsaném, čistém a upraveném úboru, k čemuž patří jezdecké boty a bičík. To k tomu zkrátka patří." Jinými slovy, jen v košili a ponožkách/podkolenkách opravdu ne! „Jezdec má svůj původ v rytířství (v němčině i etymologicky, Reiter - jezdec, Ritterlichkeit - rytířskost, pozn. překl.)" říká Sickinger.

Správné projíždění oblouků

Na obloucích je požadován cval na vnitřní nohu. To platí především pro první nacválání po pozdravu a oblouk před první překážkou. „Nicméně je-li jízda harmonická, oblouk ve cvalu na vnější nohu se dá přežít," říká Harms. Komu se po doskoku na špatnou nohu nepodaří letmý přeskok, může přejít na dva tři kroky do klusu. Tato změna cvalu přes klus není podle Harmse nijak na závadu, ale jak sám říká, názory rozhodčích se mohou lišit.

Létat - ale ne lokty

Všechno má své místo, což platí také pro části těla jezdce. Do stran létající lokty á la kachní tanec známku za styl snižují. Jezdec nemusí létat, aby mu kůň odskočil! Lokty by měly být souběžně, špičky nohou by měly směřovat poněkud od koně. „Noha by měla být klidně přiložená a jezdec by se neměl držet špornou," říká Sickinger. Tomu napomohou doma cvičení zaměřená na sed, nejlépe bez otěží a třmenů. Jen dobrý sed dokáže odpovídajícím způsobem působit na koně a známka od rozhodčích je za „sed a působení". Jedno bez druhého nejde!

Pozdrav jako vizitka

Soutěž začíná vjezdem na kolbiště. Hodnocení je vyšší, pokud je jezdec soustředěný a vjede na koni v kontrolovaném tempu. Je jedno, zda vjíždí ve cvalu nebo pracovním klusu, podstatné je, aby zádrž byla citlivá. Gerd Sickinger očekává, že jezdec zastaví v zorném poli rozhodčího: „Připravit se a ledabyle kývnout na pozdrav - to je šlendrián. Stejně tak kazí dojem vybavování se s diváky podél kolbiště při vjezdu. Chcete-li být zdvořilí, navažte oční kontakt s rozhodčími a následně pozdravte rukou a kývnutím hlavy."

Co o vás prozradí zevnějšek

„Účelná, dobře padnoucí a odpovídající pravidlům," taková by dle Gerda Sickingera měla být jezdecká výstroj. Je jedno, zda je drahá nebo levná, z kůže nebo je na ní štras. „Čistá jezdecká výstroj je plus," což platí i pro jezdce. „V každém případě jezděte vždy v rukavicích! Zaprvé jsou bílé rukavice k tmavému saku opticky estetickou lahůdkou a za druhé usnadní rozhodčímu hodnocení držení rukou - v zádržích, v průběhu parkuru i nad skokem!" (Proto jezdci s neklidnou rukou dávají přednost taktéž pravidly povoleným černým rukavicím - pozn. překl.)

Zlatý střed

Na skok najíždějte ve cvalu na vnitřní nohu a ideální linie, která je v parkurech na styl důležitá, vede středem překážek. Pokud dvojice překonává překážky v jejich středu, dokazuje to, jak prostupný kůň je! „Zkracování trasy nebo odskakování z krátkých vzdáleností - to si můžete vyzkoušet později ve Velkých cenách při rozeskakování," škádlí jezdce Sickinger. A pro Klause Harmse je pro známku nejdůležitější „tempo, cesta a styl". Zlatá střední cesta je téměř zárukou úspěchu. Rozumný nájezd vede přímo na skok a sedí-li tempo a trasa, pak to dělá dobrý dojem.

Upraveně nebo „na divoko"

„V soutěžích na styl by měl být kůň čistý a upravený, jeho výstroj taktéž čistá a pasující a především odpovídající skokovým pravidlům. Nechci na parkuru vidět žádného punkera s divokou a neupravenou (nepěstěnou) hřívou. Hříva nemusí být zapletena, pokud je pročesána a případně i zastřihnuta," říká Sickinger k vzhledu koní.

Viditelně prosím: startovní čísla

Startovní číslo je pro rozhodčí jmenovkou. Žádné číslo, žádné jméno, žádná známka, žádná vítězná cena. Dle skokových pravidel musí být čísla upevněna na levé straně koně, v Německu musí být dle LPO viditelná z obou stran. Nabízí se tedy jejich připevnění na martingal, podsedlovou dečku, uzdečku a podobně.

Pohled směřuje... dopředu!

Cesta je cíl. A cesta k dalšímu skoku začíná nad posledním skokem. Proto se jezdci dívají na zem zbytečně. Pokud překážku shodí, strhne se mu z hodnocení 0,5 trestného bodu. Pohled, který nemíří na další překážku, ale na zem, by jej mohl stát mnohem více bodů. Vlivem takového pohledu se mu změní sed a těžiště. V nejhorším případě může kůň reagovat ztrátou rovnováhy - rytmus byl narušen. A ten je v parkurových soutěžích na styl pro dobrou známku rozhodující.

Extrémní počasí a závody

Rozepnuté knoflíčky? To by nebylo vhodné ani v případě, že rozhodčí vzhledem k extrémnímu počasí (vedra) povolí jezdcům startovat bez jezdeckého saka. Navzdory 30 °C ve stínu je dobré mít na sobě i v srpnu rukavice. Ochrana hlavy pomocí tříbodové přilby je i ve vedrech povinností.

Dobrý styl - společně, ne za sebou

Nejhorší, co se jezdci může stát, je to, že zůstane za pohybem koně. „Pokud se to na jednom parkuru stane dvakrát, nemůžeme dát žádnou uspokojivou známku," říká Klaus Harms. Je pro něj také důležité, aby jezdec z parkuru odcházel motivovaný. Motivace dle něj přichází od hodnocení 6,0 a výše. „Rozhodčí by měli každé dvojici věnovat odpovídající hodnotící komentář."

Poznámky k parkurovým soutěžím na styl

• "V parkurových soutěžích na styl nejde jen o jízdu na koni a vítězství, ale také o vzájemný férový přístup ke koním, rozhodčím, ostatním jezdcům a publiku," apeluje Gerd Sickinger na účastníky závodů. Patří to podle něj k celkovému harmonickému dojmu.
• Co Sickinger absolutně nerad vidí v parkurech na styl, je „nepochopitelná štvanice, kterou pokud možno ještě podporují diváci kolem kolbiště. Něco podobného nedělá tomuto sportu žádnou dobrou reklamu!"
• Rozhodčí Klaus Harms znovu zdůrazňuje svou hlavní zásadu: „Tempo, cesta a styl." A po skončení soutěže je důležité nezapomínat: „I když jsou hodnocení z různých závodů rozdílná, neboť jednotliví rozhodčí mají různé životní zkušenosti a individuální přístup k některým bodům, jako je např. lehký sed, neměl by na ně člověk nikdy být naštvaný a nepříjemný! Ve své praxi se setkávám pouze s kolegy, kteří to vždy v první řadě myslí dobře."
• Správně oblečen je ten, kdo dodržuje skoková pravidla. Jezdecký úbor je v nich (čl. 256) popsán jako čistý a upravený. Tvoří jej jezdecké boty, bílé nebo světlé jezdecké kalhoty, košile s krátkým nebo dlouhým rukávem a bílou vázankou. Košile musí mít bílý límeček, košile s dlouhým rukávem musí mít bílé manžety. Na národních závodech je povolena i košile se stojáčkem a smí se použít bezpečnostní vesta. Pozor! Má-li košile dlouhé rukávy, nesmí být vyhrnuty! Povinností jezdců je nosit ochrannou tříbodovou přilbu.
• Postroj koně je specifikován v čl. 257 skokových pravidel. Všechna udidla jsou povolena, je ale nutné zdůraznit, že ostré uždění nedělá v soutěžích na styl vůbec dobrý dojem.

Pamatujte!

• Těžko na cvičišti, lehko na bojišti - to platí nejen z hlediska tréninku těla jezdce a koně, ale také z hlediska psychiky obou.
• Každá účast na závodech posouvá dvojici jezdec - kůň dále. Každá chyba je novou lekcí, každý špatně projetý oblouk poučením, každá shozená překážka motivací zvládnout to příště lépe. Snad všichni jsme někdy sesedali z koně se slzami v očích a pocitem marnosti - důležité je to nevzdat.
• I když se vám nevede, nezapomínejte na svého čtyřnohého partnera. Pochvalte jej, odměňte jej. Půjde do toho příště s vámi znovu. A naplno. Na kolbišti jste to jen vy a on - jezdec a kůň, dva a přesto vlastně „jeden".
• Diváci, tleskejte výkonu všech jezdců! Nezáleží, zda se jedná o vítěze. Je jedno, zda to jsou první závody této dvojice, nemusíte vědět, že to je už x-tý pokus o čistý parkur v této sezóně. Nemusí vás zajímat, že koni je již patnáct let nebo že jezdkyně nemá rajtky z poslední kolekce. Pokud jste přítomni na jezdeckých závodech, buďte prosím takovými diváky, kteří jezdce a jejich koně odmění potleskem i při nepovedených výkonech a neseberou jim odvahu do dalšího startu. Naprosto se prosím vyvarujte hlasitým nepříjemným komentářům či pokřikování na jezdce, jakým způsobem má jet. Buďme k sobě navzájem slušní a féroví.
• Než vyrazíte na závody, pročtěte si pravidla ČJF. Ta by měl sice každý jezdec znát (podmínka složení ZZVJ), ale opakované přečtení neuškodí a může předejít komplikacím. Nemluvě o tom, že se každý rok aktualizují.

Doporučujeme: seriál Skokové začátky