Síra – pekelně dobrá

25. 3. 2004 Redakce

Jednou z hlavních deviz koně je to, že nám dává k dispozici svou sílu a pohyb. My lidé tuto sílu využíváme pro vlastní radost či užitek a občas zapomínáme, že o každý zdroj energie je třeba se dobře starat. Ani stroj nevydrží stálou zátěž bez údržby, natož živý organismus. Je-li navíc základem organismu tak komplikovaná soustava kostí, šlach a svalů jako u koně, je doslova nezbytné přidat i nějakou nadstandardní péči.

Stačí se podívat na koňské nohy: některé jsou tak jemné, že je obejmete vlastními prsty! Uvažte, s čím vším se musí taková nožka vypořádat třeba ve cvalu - zkuste si pro názornost představit, že vážíte něco kolem 500 kg a že v jednom okamžiku celá tato váha spočívá na končetině, která je stejně silná jako vaše ruka. To se pak člověk už ani nediví, že právě nohy koní při práci tolik trpí a že právě na nich dochází k nejčastějším úrazům, které mohou koně dočasně i trvale vyřadit z provozu. Stačí si spočítat jednotlivé kosti a kůstky v nohách, všechny svaly, vaziva a šlachy, a hned je jasné, že je téměř zázrak, když kůň přežije pracovní zátěž, aniž by si cokoli v tomto tak úzce provázaném systému nepoškodil.

Když se zamyslíte nad tím, co vlastně pohybuje pohybový aparát koně k dokonalému fungování, nejspíš vás jako první napadne vápník pro silné kosti a želatina na fungování kloubů. To je jistě správné, ale není to všechno. Možná byste si povzpomínali na některé další prvky jako je fosfor, hořčík, sodík či železo - ale napadla by vás někdy síra? A přitom právě ona koním dost často chybí k tomu, aby si vybudovali odolnější pohybový aparát nebo aby rychleji překonali poškození toho stávajícího. Zatímco ostatní prvky můžete koním dodat z valné části běžnými krmivy (oves, seno), se sírou je trochu problém: ačkoli se v přírodě vyskytuje v mnoha zdrojích, není stabilní a při zpracování se rozkládá. Platí to třeba u vojtěšky, která ve stavu "nazeleno" má síry dost, ale po usušení prakticky žádnou. Čím je vlastně síra tak pozoruhodná? Hlavně tím, že hraje zásadní roli při výstavbě bílkovin v organismu a že se podílí na "výrobě" kolagenu a glukosaminů, což jsou látky formující kloubní chrupavky a pojivové tkáně.

Abychom plně docenili tento zdánlivý detail, musíme toho vědět víc o stavbě kloubu. Obecně platí, že kloubní hlavice na konci jedné kosti zapadá do kloubní jamky na konci kosti jiné, podobně jako dva kousky skládačky puzzle. Prostor mezi kostmi vyplňuje vazká kloubní tekutina a ta spolu s hladkými chrupavkami na koncích obou kloubů způsobuje plynulé ohýbání příslušné končetiny. To, že kosti vůbec drží tak těsně u sebe, zajišťují nejrůznější vaziva, zatímco napojení svalů na kosti mají na starosti šlachy. Jakmile se sebemíň poškodí kterákoli "součástka", zadře se celý mechanismus. Začíná to malou bolestí, nenápadným otokem, posléze se může dostavit až degenerativní artritida či dokonce praskliny v kloubech či kostech a neřešitelný stav.

Síra je pro všechny "součástky" nepostradatelná a pokud chybí v koňském jídelníčku, odrazí se to některé z nich. Pokud je síra koním podána v organicky stravitelné formě (například jako sloučenina metylsulfonylmetan, zkráceně MSM) může navíc pomoci organismu i v dalších ohledech. Má antioxidační a antitoxikační účinky, pomáhá tedy z těla koně vyloučit škodlivé látky, umí na sebe vázat i takové jedy jako jsou polychlorované bifenyly nebo kyanid. Co je opravdu pozoruhodné, je fakt, že síra umí ulevit i od bolesti, což ocení majitelé (o koních ani nemluvě) poraněných koní a koní v rekonvalescenci, ba dokonce majitelé koní s artritidou a jinými záněty pohybového aparátu. Pozorování dokonce prokázala zlepšenou výkonnost, kvalitnější srst i rohovinu. Zdá se tedy, že do budoucna můžeme opustit představu síry jako ďáblova nástroje - může totiž nabídnout mnohem víc.

Zdraví a veterinární péče

Podobné články