Proč sedlo?

Vlastně, proč dávat na koně sedlo, když chceme, aby byl přirozený? Abychom se udrželi na jeho hřbetě? Kvůli pohodlí? Pro ochranu jeho hřbetu? Ano, pro to všechno.

I ti, kteří koně využívají za stejným účelem, mají hned několik důvodů, proč používat sedlo. A pokud si uvědomíte, jak různě se využívají koně na celém světě, bude těch důvodů ještě více.

Úplný začátečník v jezdecké škole si bude velice vědom toho, proč potřebuje pro své začátky sedlo. A způsob, jakým se dnes většinou jezdí, vyžaduje sedlo už od úplného začátku. Přijdete do jezdecké školy, dostanete nasedlaného a naužděného koně, pomohou vám nahoru, postavíte se do třmenů a jdete klusat, přičemž se snažíte na koni nějak udržet. V moderních cenově dostupných jezdeckých školách má učitel 10-15 žáků, takže jste po většinu času ponecháni svému vlastnímu osudu.

Ve Španělské jezdecké škole to je jiné. Studenti zde mají to privilegium, že jsou zasvěceni do tajů vybalancovaného sedu hned dvěma odborníky: velmi kvalifikovaným učitelem a velmi dobře přiježděným koněm bez sedla. Na konci lonže, bez podpory opěrek a třmenů se jezdci učí rovnováze i více než rok, pokud je to třeba. Tito jezdci se nemají jak naučit vzepřít se do třemenů a tlačit do zadní rozsochy, sedět stolicovým sedem nebo se opírat a přepadávat přes vnější sedací kost. Pokud to zkusí, spadnou. Učí se kdykoli přizpůsobit pohybu těžiště koně.

Sedlo - aby se jezdec udržel na koni

S vysokou přední a zadní rozsochou jezdec sedí na koni v sedle mnohem bezpečněji, než na holém hřbetě. Čím jsou rozsochy vyšší, tím je sed pevnější. Tento fakt však může překročit i svůj dobrý a užitečný účel a ve skutečnosti může blokovat korektní sed a pomůcky jezdce tím, že ho „podrží" v určité pozici. Tato extrémní sedla se před nedávnem stala velmi populární a některá dokonce mají bez rozpaků přidány extrémně mohutné opěrky na vnější stranu bočnic, bez jakékoli snahy je zakrýt.

Říká se, že poskytnou jezdci pevný a svislý sed a zcela jistě je to pravda. Jen tu není žádné místo pro pohyb nohou dozadu a dopředu, kterého je třeba k dávání diferencovaných pomůcek. Také tu není žádný prostor pro různé délky třmenů, což by bylo užitečné pro jezdce, jejichž kyčle ještě nejsou dostatečně pružné, aby mohl na koni sedět s téměř narovnanými koleny. Tyto opěrky tlačí stehna mnohem více dozadu, než kolik je většina jezdců, a to i těch pokročilých, fyzicky schopná. Výsledkem je rotace pánve, takže jezdec sedí více či méně na stydké kosti.

Svislé pozice, o kterou usilujeme, nelze dosáhnout pomoci opěrek, stejně jako shromáždění nelze dosáhnout průvlečkami. Vytoužená pozice vychází z uvolnění a rovnováhy, z ničeho jiného.

Třmeny nejen pomáhají jezdci dostat se na koně. Pomáhají mu udržet rovnováhu v sedle a pomáhají mu uvolnit hřbet koně přechodem do lehkého klusu tím, že se jezdec postaví do třmenů. Jsou to kolena, co podepírá hmotnost jezdce a absorbuje nárazy, když jezdec dosedá a vysedá. Skutečná hmotnost, kterou hřbet koně nese, je stejná, ale lze se milosrdně vyhnout hrubosti ztuhle bouchajícího jezdce.

Kromě tradice a bezpečnosti nemají závodníci skutečně žádný důvod jezdit v drezurním obdélníku se třmeny. Hmotnost jezdce je podepírána a nárazy absorbovány ohnutím kolen, když se jezdec zvedá a klesá. Skutečná hmotnost v sedle zůstane stejná, ale zjemní se ztuhlé bouchání jezdce do hřbetu. Koně mladí, v rekonvalescenci nebo napravovaní mohou mít tak nepohodlné chody, že ani zkušený jezdec nemá šanci je usedět.

U jemnějšího ježdění se jedna pomůcka nazývá „postavit se do třmenů" a z tohoto důvodu jezdec potřebuje třmeny. Ale závodní jezdci tuto pomůcku jen stěží používají.

Na vystoupeních Španělské jezdecké školy provádějí jezdci na koních cviky nad zemí bez třmenů. Neznám důvod, ale předpokládám, že to má něco společného s tradicí.

Pro každodenní jezdce, stále se učící (copak to nejsme všichni?) mohou být třmeny zdrojem mnoha zlozvyků. Za první zatínáme nohy, abychom do třmenu zatlačili. To je, samozřejmě, naprosto kontraproduktivní, ale, bohužel, velmi časté. Než se člověk naučí spustit nohu podél těla koně a nechat chodidlo padnout do třmenu, zoufale se bude snažit udržet si třmen na noze tím, že prošlápne dolů špičku. Pokud by všichni začátečníci jezdili bez třmenů, dokud nedokážou spustit své nohy korektně dolů, nebylo by mnoho tisknoucích kolen a tuhých kotníků.

Dalším zlozvykem je tlačení pat dolů a dochází k němu tehdy, když se jezdec usilovně učí povolit v kotníku. Nohy je třeba stále dostat ještě níž, takže je tam tlačí tím, že se je pokouší napnout. Tím vytlačuje lýtko dopředu a vzniká nevybalancovaný stolicový sed s trupem na zadní rozsoše a patami u lopatky koně.

To je nejen hrozné na pohled, ale i nesmyslné pro jezdce, který vlaje na vrcholku svého koně. Je to skutečný problém pro koně a jeho hřbet. Tím, že se jezdec odtlačuje od třmenů dozadu, celý se posouvá k zadní rozsoše a přesouvá dozadu i celou svoji hmotnost. Ta pak spočívá na poslední třetině sedla. Dochází k soustředění hmotnosti na malou plochu hřbetu, a to v oblasti, která je nejméně stabilní. K tomu se přidá i skutečnost, že jezdec není v rovnováze a bouchá do koně, a máte tu prohnutého koně v lepším případě, zraněného koně v horším případě.

Třmeny také jezdce mnohokrát zachrání, když ho odstředivá síla hodí ven. Může se naučit a zafixovat u sebe i koně, že je normální mít 75 % hmotnosti ve vnějším třmenu, zalomit se dovnitř a jako o život se zavěsit do vnitřní otěže. Bez třmenů by byl výsledkem tohoto počínání jezdec s bolavým zadkem a překvapený kůň. Naklánění se ven je jednou z těch věcí, které lze úspěšně léčit pouze bez třmenů.

Udržení třmenů na noze nebo udržení nohy ve třmenu je další věcí, kterou se jezdec musí naučit. A když se to jednou naučíte, nikdy to nezapomenete. Jako obvykle se mnozí soustředí na příznaky a ne na příčinu a já jsem tento problém viděla „léčit" izolepou, extrémně krátkými třmeny apod. To vše pouze za účelem udržet ten zatracený třmen na noze!

Problém ale nevězí ani ve třmenu, ani v chodidle. Ani v holeni. Jsou to kyčle.

Jezdci, kteří stále bojují s tímto problémem, obvykle nemají problém udržet třmen na noze, ani vypadat skutečně korektně s prošlápnutými patami, když jejich kůň stojí. Problém se objeví až při náročných pohybech, především v klusu. Proč?

Protože jezdec se může uvolnit a své nohy spustit podél koně, dokud se ten nehýbe. Takže jeho chodidla mohou spočinout ve třmenech a hmotnost holení může ležet na nich. Ale jakmile se kůň začne hýbat, jezdec nedokáže nohy uvolnit. Buď se jimi zachytí ve snaze zůstat na koňském hřbetě, nebo do něho nechce tolik bouchat, protože je to nepohodlné, nebo je neuvolní jednoduše proto, že během ježdění tak moc „pracují".

Nebo jezdec neměl své nohy řádně spuštěné ani na začátku. Přitahovače kyčlí nebyly uvolněné a táhly stehna k sobě, následkem toho jezdce seděl na zadních stehenních svalech, nebo jeho vnitřní stehenní svaly byly doslova „napumpované". Ty však musí být ploché, aby jezdec mohl své nohy spustit dolů.
Kvůli ztuhlým kyčlím stehna poskakují a hýbou se s každým krokem. Podobné se děje i s rameny jezdce. Ztuhlá ramena způsobí, že ruce jsou hadrovité a neustále poskakují. Jak k tomu dochází?

Když se pokoušíte uvolnit ztuhlé kyčle, většina svalů se uvolní. Tak moc, že budou hadrovité. Jeden jediný sval však může být stále natolik ztuhlý, že bude táhnout stehno směrem dopředu/nahoru. Ve chvíli, kdy se celý kůň pohne dopředu/nahoru, tyto svaly pomohou stehnům jít také dopředu a nahoru. Ale ani když se kůň vrací a začne klesat dolů, tyto svaly nepřestanou zvedat nohy jezdce. Stehna/paže tak „ztrácejí hmotnost" a to způsobí, že budou lehčí. Takže sval může náhle táhnout nahoru/dopředu bez žádného odporu, takže stehnem to trhne a dostane se ještě více dopředu/nahoru. To ještě více pohne celou nohou, takže její dolní část, tedy i chodidlo, vyklouzne ze třmenu. A vůbec se tam nemusí vrátit, když se zase dostane dolů.

Když jsou kyčle uvolněné, hmotnost nohou, od středu stehen dolů, spočívá ve třmenech. Kůň, jezdec i třmeny se pohybují nahoru a dolů, bez dodatečného pohupování, a chodidlo spočívá ve třmenu, možná ne stejným tlakem během celého jednoho kroku koně, ale vždy je tam nějaký tlak směřující dolů.

Dokud se nevyřeší ztuhlost kyčlí, neexistuje na světě žádné prošlapování pat, které by pomohlo. Zkrácení třmenových řemenů pouze vyléčí příznaky tím, že neposkytne noze prostor pro poskakování. Zablokuje nohu z optimální pozice, kde jezdec může cítit a ovlivnit koně nejlépe!

Klasická noha

Většina jezdců má třmeny na nebo trochu za polštářky chodidel. Myslím, že je to proto, že někdy jedou lehkým klusem, a proto chtějí stát ve třmenech pevněji. To ale není optimální pozice pro vysezené chody. Když sedíte, hmotnost nohou nebo jejich částí by měla spočívat ve třmenech, ale ta hmotnost není velká. Stačí si do třmenu pouze položit špičku palce a stále budete mít pěkně spuštěnou nohu, prošlápnutou patu a budete vypadat výborně. Nebo spíš jen tehdy, když to tak budete dělat, můžete výborně vypadat.

Pokud se podíváte na velké jezdce z klasických institutů, všichni mají své třmeny skoro na špičkách prstů.

Sedlo - pro pohodlí

Abychom si to usnadnili, popíšu tradiční anglický typ sedla, který jediný se používá na soutěžích FEI, a vůbec na něm jezdí většina drezurních jezdců. Existují i jiná sedla, některá speciálně určená pro nekonfekční koně, pro zmírnění bolesti zad jezdce, nebo dokonce pro lidi, pro které tradiční sedla nejsou optimální a hledají něco lepšího. Patří k nim například sedla Ansür, Reactor Panel, Torsion atd. Nikdy jsem žádné z nich nezkusila, takže k nim nemám co říct.

Sedlo má relativně jednoduchou konstrukci, která má méně variací, než by si člověk myslel. Tradiční sedla jsou postavená na sedlové kostře. Tato kostra určuje tvar sedla, přičemž největší význam zde má úhel mezi oběma výběžky přední komory. Ten určuje šíři sedla, což je důležité pro jeho napasování na koně a obvykle ho nelze snadno měnit. Výjimkou je Wintec se systémem vyměnitelných kovových výztuh do přední komory. Ten jediný jsem vyzkoušela, ale nemohu říct, že mám ráda zbytek sedla - umělou kůži. Určitě existují i jiné systémy vyměnitelných komor.

Šířka komory i místo upevnění třmenových zámků je u starých sedel pevně dané. U modernějších sedel lze obojí vyměnit nebo posunout. U některých si to dokonce může udělat člověk sám.

Vše je obvykle přinýtováno do kovové části kostry. Na to je třeba se dívat, když si kupujete sedlo, protože pokud úchytky nelze posunout, nic s tím neuděláte, pokud vám jejich poloha nesedne. U starších typů sedel je obvyklé, že jsou třmenové zámky umístěné příliš vepředu.

I podbřišník je připevněn ke kostře. Pokud se jeho úchyt pokazí nebo potřebuje vyměnit, je nutné rozebrat sedlo, aby bylo možné se k této části dostat a vyměnit ji. Drahé. Kostra sedla je pokrytá látkou, trochu vycpaná vlnou pro pohodlí jezdce a pak je zcela pokrytá kůží, shora i zdola. Pod kostrou jsou sedlové polštáře, což jsou ve skutečnosti dvě velké role kůže vycpané výplní. Vepředu i vzadu jsou upevněné a jdou navzájem rovnoběžně, prostor mezi nimi tvoří kanál pro páteř koně. Polštáře v přední části sedla pokračují směrem dolů, po stranách koně, a to ve směru, kam ukazují výběžky přední komory. Pak jsou tu ještě malé a velké bočnice a sedlo je kompletní.

Posedlí sedla má obrácený tvar lidského sedu. Hmotnost těla jezdce může být účinně rozložená po celém povrchu sedacích kostí, hýždí a stehen. Díky tomu je zatížená plocha větší, než kdyby to byly jen sedací kosti. Takto je sedlo mnohem pohodlnější, než kdyby člověk seděl na rovném posedlí. Nebo kdyby seděl na holém hřbetě. Trnové výběžky páteře koně jsou skutečně úzké. Když jezdíte bez sedla, sedíte, bez ohledu na to, zda jste muž nebo žena, lepšími částmi svého těla přímo na těchto kostěných strukturách širokých 2,5-5 cm. Dobře osvalený hřbet poskytne určité vypodložení, ale kompatibilita stále nebude 100%.

Ale my nemluvíme pouze o pohodlí jezdce. Důležité je i pohodlí koně. Nebo by mělo být, řekla bych, ještě důležitější. Pokud se jezdec rozhodne denně si hodinu nebo déle odírat zadek, může se lépe obléknout, pokud ho to bolí. Ale kůň nemá jak říct, dokud ho nepohodlí nezraní nebo ještě hůř. Protože kůň má mnohem méně motivací pracovat a udrží pozornost mnohem kratší dobu než jezdec, nepohodlí je naprosto kontraproduktivní pro korektní práci. Jednou příčinou nepohodlí jsou vyčnívající sedací kosti, nacházející se skutečně blízko sebe a píchající do nejdelšího hřbetního svalu koně, když je hmotnost jezdce tlačí dolů. Sedlo více nebo méně účinně rozkládá hmotnost jezdce na větší plochu hřbetu koně. A kdybyste si mohli vybrat, pro co byste se rozhodli: aby vám někdo šlápl na nohu teniskou nebo vysokým podpatkem?

Dolní strana sedla má pro koně největší význam. Spočívá na jeho hřbetě a tlačí směrem dolů zatížená hmotností jezdce. A nejen to. Kůň se hýbe a plece a svaly s pohybem končetin ohýbají hrudní koš doleva a doprava a zvedají nebo prohýbají hřbet, který je sevřený sedlem. Sedlo je stále pořádně tvrdým kusem výstroje, bez ohledu na všechna nová vylepšení, skokové kostry atd. Kůň se musí hýbat a měnit svůj tvar uvnitř tohoto tuhého zařízení.

Je důležité, aby sedlo leželo na hřbetě koně naplocho, takže jeho tlak bude rovnoměrný. Hřbet koně začne měnit svůj tvar, jakmile se kůň začne hýbat. Optimálně se hřbet trochu vyklene, když kompenzuje tlak jezdcovy hmotnosti dolů. Hřbet se také ohýbá doprava a doleva v kroku a klusu a nejširší hřbetní a ostatní svaly pohybují plecí, pohybují se pod předním koncem sedla. V případě dobře padnoucího sedla k tomu mají místo. V případě sedla, které tlačí, to místo není.

Sedlo do „mostu" a do „kolíbky"

Dva hlavní problémy, které se pojí se špatně padnoucími sedly, jsou sedla tvořící „most" a „kolíbku". V obou případech neodpovídá celkový tvar sedla tvaru hřbetu koně. Když je sedlo do „mostu", znamená to, že je příliš rovné a leží na hřbetě spíš jako prkno, tvoří most mezi kohoutkem a středem hřbetu. Sedlo neleží na hřbetě koně za kohoutkem, tedy v místě pod jezdcem. Následkem toho vzniká zvýšený tlak u kohoutku a v oblasti přechodu hrudníku v bedra. Takové sedlo se také po hřbetě pohybuje, protože je s ním v menším kontaktu. V každém případě způsobuje bolest, otlaky, odřeniny a někdy i otevřené rány v oblasti kohoutku a pod zadní rozsochou. Může zničit i výborného koně.

Sedlo do „kolíbky" je opačný problém a znamená to, že sedlo je ve své spodní části příliš kulaté, jako trup lodě na rovné souši. To způsobuje, že se houpá dozadu a dopředu s každým krokem koně. Vyvolává to bolest, otlaky, odřeniny a rány, ale samozřejmě v místě pod jezdcem.

Taková sedla jednoduše koni nesedí. Ekonomie obvykle donutí jezdce je přecpat nebo vypodložit nebo nějak jinak upravit, aby koni sedla, ale je to jako se špatnými botami. Kupte si nové boty. Musí vám sednout od začátku a chtít je přizpůsobit noze vycpáním je už příliš.

Hodně jezdců sedí v křivých sedlech. Nevím, proč tomu tak je, ale sedla se časem křiví, když jsou používaná. Dobrá sedla méně, levná sedla více. Sedláři často mluví o zlomené kostře a jiných problémech se sedlem, ale to se stane v případě pádu na hřbet nebo podobné nehody. Drezurní jezdci, kteří nikdy nebyli shozeni, si myslí, že jejich sedlům se to nestává. A většinou skutečně ne. Ale kostra se může pomalu opotřebovat nebo se pomalu pokřivit či stočit, k tomu není nutná žádná nehoda. Je třeba to často kontrolovat, zvláště tehdy, když máte levné nebo starší sedlo.

Tlačící hrbolky

Toto je největší problém starších sedel. Jejich vycpávky se přeskupí do malých hrudek a vyplní měkčí místa kožených sedlových polštářů. Teplo a pot koně způsobí, že se kůže natáhne, a když je zatížená nerovnoměrně, natáhne se také nerovnoměrně. V místě, kde se více natáhne, vznikne bulka. Tam se nahromadí výplň a vytvoří hrudku a ta vyvíjí větší tlak na malou plochu. Dojde ke stejnému problému, jako u sedla tvořícího nad hřbetem koně most. Bude ho to dřít a dokonce mohou vzniknout otevřené rány. Většinou tento otlak není vidět - jen cítit - koněm i vámi samotnými. Kůň jakoby přestane být ochotný uvolnit hřbet nebo se nebude chtít ohnout nebo bude „přecitlivělý na podbřišník" nebo se pokusí kousat.

Existují komerční výrobky zvané „Impression Pad", lze je najít na internetu, jejichž použití bude asi jednodušší, než je můj postup uvedený níže. Pro sedláře nebo obchodníky se sedly to může být zajímavé: http://www.equick.cz/produkt/impression-pad/.

Pokud je nepoužijete, můžete si udělat "otisk tlaku sedla".

Vezměte si kopírák nebo podobný barevný papír, který se otírá o bílý povrch. Někdy pomůže ho postříkat vodou z rozprašovače. Položte tento papír lícem dolů na bílý papír, položte oba pod sedlo (ideálně pod celou plochu sedlových polštářů) a nasedlejte jako normálně. Použijte svoji obvyklou podsedlovou dečku a, pokud musíte, i další podložky. Jezděte hodinu nebo prostě jako obvykle. Všechno pak z koně sundejte a podívejte se na bílý papír. Podle toho, jak je kůň špinavý, možná budete muset na bílý papír obkreslit okraj sedla, abyste byli schopni vidět, co se kde otisklo. Pokud najdete menší plochy se silnějšími otisky kopíráku, měli byste své sedlo nechat prohlédnout. Pokud jsou větší otlaky u přední a zadní rozsochy, je vaše sedlo asi do „mostu". Pokud jsou větší otlaky na jedné straně, vaše sedlo, váš kůň nebo vaše vlastní tělo jsou asi křivé. Napravte to!

Za 14 dní budeme v problematice sedel pokračovat. Theresa Sandin nám prozradí své názory na různé podložky a dečky pod sedlo, zmíní se i o šíři a vzdálenosti sedlových polštářů a vlivu umístění sedla na chody a zdraví koně. Nakonec se dozvíte, jak vlastně může jezdec skrze sedlo ovlivňovat svého koně.