Nebudu se pouštět do rozboru, v čem je jejich projev nekorektní, to si můžete v češtině přečíst na stránkách Dominiky Švehlové (1), zaměřím se spíše na to, jak se kůň v pozici LDR cítí. Zastánci rollkuru argumentují i tím, že na tuto nepřirozenou pozici je kůň navykán postupně, stejně jako gymnasté dlouhodobým tréningem uvolňují klouby a vazy a nedělá jim problém ani pozice, při které bychom se my, normální smrtelníci, zlomili vejpůl.

I mnoho odborných studií zdá se potvrzuje, že ježdění s přehnaně ohnutým krkem koni po zdravotní stránce neškodí, samozřejmě s dodatkem, je-li prováděno správně. Pro zvídavé čtenáře, jedná se především o studie dr. Wellinga, který zkoumal rentgenologické snímky mnoha koní, podrobených různému druhu tréningu (včetně hobby koní), a nenašel žádná poškození, související s hyperflexí krku. Prof. Denoix (2) upozorňuje na riziko poškození meziobratlových plotének v šíjové oblasti a u kohoutku. Ovšem samozřejmě, „největší riziko hrozí při nesprávném použití techniky". A nejvíce fanoušky rollkuru potěšil profesor van Breda (3), který se zabýval psychickou stránkou tohoto způsobu tréningu. Zkoumal míru stresu po tréningu u pěti špičkových drezurních koní, trénovaných v pozici LDR a sedmi koní rekreačních, kteří rollkurovaní nikdy nebyli. Použil metodu měření srdeční frekvence 30 minut po zátěži. Zjistil, že sportovní koně, ježdění v hloubce, vykazují dokonce nižší míru stresu po tréningu než koně rekreační.

Všechny „pozitivní" studie, které jsem měla možnost vidět, se ovšem zaštiťují magickým „ve zkušených rukách a při správném použití." Naopak, v nezkušených rukách a při nesprávném použití všichni varují před možným poškozením. Jaké poškození hrozí? Velmi úzce to souvisí s tím, proč jsou koně v pozici LDR tak jemní, poddajní a neprotestující.

Balancování na ostří nože

Hyperflexe krku dosahuje až k jeho fyzickému limitu. Dál už to nejde bez poškození tkání. Obratle jsou stlačeny těsně k sobě v nepřirozeném úhlu. Svaly a vazy krku jsou napjaté na maximum. Šíjový vaz, který vede ke kohoutku a upíná se vzadu na lebku je napnutý doslova k prasknutí. Přestože tyto svaly a vazy jsou postupným tréningem připravované, blíží se hranici své pružnosti. A každý organismus cítí, kdy se dotýká hranice, za níž následuje poškození. Ochranou před poškozením je totiž bolest. Pravděpodobně se nejedná o bolest silnou, na kterou by si snadno nezvykli. Můžeme se jen domnívat, že koně cítí něco podobného jako my, když napneme naše svaly a vazy až k jejich maximu.

Co hrozí, pokud se to „přepískne", je myslím zřejmé. Pravděpodobně asi nemáme tolik síly, abychom koni zlomili páteř, ale může dojít k poškození především šíjového vazu především v místě úponu na lebku. Že k tomu skutečně dochází, zdokumentoval dr. Weiler. Podle něho má až 80% sportovních koní tento vaz poškozený. A to bez zjevných příznaků! Pro další možná fyzická poškození v důsledku LDR ježdění opět odkazuji na stránky Dominiky Švehlové.

Časem si zvíře na tento typ práce i na s ní spojené nepohodlí zvykne. Podobně, jako si provozní koně zvyknou na okopávání a poškubávání v hubě od nezkušených jezdců. Nevyvolává v něm tedy asi ani výrazný stres, spíše rezignaci. To by mohlo vysvětlovat, proč podle van Bredy rollkurovaní koně nevykazují vyšší míru stresu. Van Bredova studie je ale diskutabilní, získaná data jsou přeceňována a je otázkou, zda je na jejich základě možné vyvodit výsledky, jaké vyvodil on. Podle dr. Bartošové článek výsledky přeceňuje. Nepodává žádné doklady o vlivu rollkuru na srdeční tep a možná ani nedokládá vliv konkrétního tréningu na srdeční frekvenci, protože kůň mohl reagovat úplně na něco jiného – čištění, vrácení do stáje, apod. Z poskytnutých dat plyne pouze, že drezurní koně v daných podmínkách měli určitou dobu po ježdění nižší tep než nedrezurní. Aby bylo možno mluvit o vlivu rollkuru, musela by být část testovaných drezurních koní rollkurovaných a část nerollkurovaných a podobně i koně rekreační. Koně by měli být testováni opakovaně a měl být prověřen i vliv věku (zkušenosti). Navíc, jak dr. Bartošová dodává, zvýšení srdečního tepu nemusí znamenat jen stres, ale excitaci. Ta může být vyvolána nejen strachem a stresem, ale i třeba radostí z pohybu.

Žádný výzkum zatím definitivně neprokázal (nebo mi alespoň není známo), že by rollkurovaní koně trpěli bolestí. Naštěstí se ale již objevily i studie, dokládající, že úplně příjemná tato poloha koním není. Jeden z nových výzkumů (2007), provedený Utou von Borstel a kol., si dal za úkol ověřit, zda koně, ježdění v rollkuru skutečně nevykazují známky stresu nebo diskomfortu. Stejně jako ve výzkumu van Bredy jim byl měřen pulz, ovšem výsledky byly doplněny i pozorováním. Pulz byl naměřen přibližně stejný, ale koně v LDR pozici se pohybovali pomaleji. Častěji byly také zaznamenány známky nespokojenosti a protestu, švihání ocasem, otevírání huby, házení hlavou i vyhazování. Koně v LDR pozici také bouřlivěji reagovali na vystavení stresovému podnětu (rozevření deštníku). A měli-li možnost volby ze dvou cest (ve dráze ve tvaru písmene Y), z nichž v jedné byli ježděni v pozici rollkuru, 14 z 15ti koní si významně častěji volilo cestu druhou.(4)

Rollkur a naučená bezmocnost

Chápete tu poddajnost, jemnost a poslušnost? Koně, jejichž obratle jsou stlačeny k sobě a vazy a svaly napjaté k prasknutí, toto vnímají. Stačí málo, aby byli nenávratně poškozeni, a to, spolu s ostrým užděním nebo průvlečnou otěží, je činí dokonale bezmocnými. Oni pravděpodobně nezakoušejí velkou bolest, spíše jen mírné nepohodlí, na které si lze zvyknout. Pokud by ale z jakéhokoli důvodu (třeba proto, že už toho bylo moc) chtěli utéci, s bradou na prsou není kam. Bojovat v této pozici jde také mnohem hůře, kůň je velmi znevýhodněn, proto si dobře rozmyslí, stojí-li mu to za to. Zejména pokud je jakýkoli projev diskomfortu „proježděn" za pomoci zesílených pomůcek.

Výsledkem je, že v situaci, v níž by se „normální" kůň bránil, rollkurované zvíře se bránit nebude. Je tudíž velmi reálné riziko, že dojde k ohrožení koně, že bude výcvik pro zvíře bolestivý, poškozující, a co více, jezdec to ani nepozná. A pozná-li, je dostatečně silný na to, aby na názor koně nemusel brát ohledy. Proto je tak často rollkur spojován s naučenou bezmocností, což je stav, kdy zvíře je naučeno, že je bezmocné - ať se mu děje cokoli, je přesvědčeno, že žádná obrana mu nepomůže, proto se už ani nebrání. Jedná se vlastně o naučenou toleranci bolesti.

Názornou ukázkou je video „blue tongue", ke shlédnutí na youtube (5). Pokud vám náhodou uniklo a nemáte možnost si jej přehrát, jedná se o opracování před soutěží CDI, kde rollkurovaný kůň Patrika Kittela plazí jazyk, který je nedokrvením modrý. Což vypovídá o tlaku, jaký je na koňskou hubu vyvíjen. Přesto se zvíře nebrání, komisař na opracovišti prý nezaznamenal, že by něco bylo špatně. Na rizika psychického zneužívání koní při tréningu touto technikou a možnou souvislost s naučenou bezmocností (která ovšem u koní ještě nebyla „oficiálně" prokázána) upozornilo již také mnoho vědců - Andrew McLean, Ulrike Thiel, Ute von Borstel a další.

Vidí nebo nevidí?

Jedním z často uváděných negativ ježdění koně na kolmici, potažmo za kolmicí, je fakt, že koně při této poloze hlavy nevidí. Přesněji řečeno, koně na kolmici vidí jen malý úsek země před sebou, jsou-li v pozici LDR, vidí na svá přední kopyta či těsně před ně. Nemohou vidět, co je přímo před nimi. Tolik alespoň říká dr. Harmanová, uznávaná výzkumnice koňského zraku (6).

Tohle by ale platilo pouze tehdy, pokud by koňské oční bulvy nebyly pohyblivé. Prof. Bartoš se svými spolupracovnicemi prokázali, že i při různých polohách hlavy koně (jmenovitě s hlavou „na otěži", při spontánním snížení hlavy, nebo při snížení hlavy tahem za ohlávku) pohybem očních bulv kůň snadno udržel horizontální polohu zornice (7). Koně v pozici LDR testováni nebyli, ale i oni mají oční bulvy pohyblivé, lze tedy předpokládat, že pro ně platí přibližně totéž, co pro koně na otěži. Rozsah jejich zorného pole ale ještě podrobnější výzkum čeká.

Citace a literatura:

(1) Sustainable Dressage, jedny z nejkomplexnějších textů o rollkuru, autorka Theresa Sandin, anglicky: http://www.sustainabledressage.com/rollkur/index.php, překlad do češtiny http://cincily.cz/rollkur/howCZ.php.htm

(2) Denoix, J. (2006). Functional Anatomy and Diagnostic Imaging of The Cervical Spine. Report of the FEI Veterinary and Dressage Committees' Workshop "The use of over bending ('Rollkur') in FEI Competition". Federation Equestre Internationale Lausanne, 31st Jan. p.8.

(3) van Breda, E.: A Nonnatural Head-Neck Position (Rollkur) During Training Results in Less Acute Stress in Elite, Trained, Dressage Horses. J. of Appl. Anim. Welfare Sci. 9(1): 59-64

(4) von Borstel, U. U. et al.: Impact of Riding in a Coercively Obtained Rollkur posture on Welfare and Fear of Performance Horses. App. Anim. Behav. Sci. (2008)

(5) http://www.youtube.com/watch?v=8hIXGiV4N4k

(6) Catalyst: Riding Blind (2002). http://www.abc.net.au/catalyst/stories/s545781.htm

(7) Bartoš, L., Bartošová, J. & Starostová, L. (2008): Position of the head is not associated with changes in horse vision. Equine Vet. J. 40: 599-601

Ve třetím díle tohoto pojednání o rollkuru si můžete přečíst pohled jednoho z největších protagonistů této výcvikové metody: Sjeffa Janssena. A k tomu i malé shrnutí toho, jak se ke všemu staví mezinárodní jezdecká federace FEI, která má chránit klasickou podobu drezury i welfare "svých" koní.