Co se o Rejoneo ví

Nejjednodušší je (pro staromilce) obrátit se na nějaký slovník, v moderní informační společnosti je nejjednodušší (a také produktivnější) Rejoneo vygooglovat nebo alternativně vyseznamovat, protože ze slovníku toho moc nevydolujete.

Co tedy v češtině zjistíme:
Že Rejoneo jsou koridy na koních. Že se k nim nejčastěji využívají portugalští a španělští koně a různí kříženci s jejich krví. Že jsou tyto zápasy nejoblíbenější ve Španělsku, v Jižní Americe (kam se dostaly spolu s ostatní španělskou kulturou) a také ve Francii a Portugalsku. V Portugalsku se býci nezabíjejí před publikem, nikoli kvůli ochráncům zvířat, ale kvůli královskému výnosu z roku 1936.

Kůň, kterému jezdec - rejoneador svěří svůj život, má za sebou několik let výcviku a musí být dostatečně statečný, nebo alespoň musí být i ovladatelný, i když má strach.

...a co možná nevíte

Býčí zápasy jsou v Andalusii velice populární a v sezóně (od jara do podzimu) se konají každý týden. Když jsou zrovna v některém městě slavnosti, pak je korida každý den třeba 14 dní v kuse, pokaždé s jinými toreadory (to jsou pěšáci) nebo rejoneadory (to jsou ti na koni).

Asi bychom si měli popsat, jak korida probíhá. Jedna korida je obvykle tvořena 6 býky a 3 toreadory - na každého toreadora tak připadají dva býci, dvě šance na úspěch před publikem. Každá korida má svůj vlastní pestrobarevný plakát, na němž převládá červená a žlutá - krev a písek.

Los torros, la corrida de los torros, la lidia, la corrida de los rejones...

Popíšu teď stručně zápas i v základní (pěší) variantě. Dělí se do tří částí („suertes" nebo „tercios"), které celkem trvají zhruba 20 minut:

1. „Tercio de varas": Býk vbíhá do arény, kde na něj čeká toreador s „capote", což je větší a těžší pláštěnka v podobě ¾ výseče, zespodu žlutá, zhora lila. Smyslem je, aby se býk hnal za pohybem pláštěnky, ne člověka. V této části toreador i rejoneador odhadují býkovu sílu a reakce, kůň pro tuto část tedy musí být rychlý a mít odpich. U pěších korid také později nastupuje „picador" na těžkém a vypolstrovaném koni, jeho úkolem je pomocí píchanců kopím býka rozzuřit a oslabit divočejší jedince.

2. „Tercio de banderillas": V normální koridě zde nastupují kromě samotného toreadora i specialisté „banderilleros" z jeho skupiny. Banderillas jsou barevně zdobené bodáky, jejichž cílem je býkova šíje. Jezdec na koni má v tuto chvíli většinou připnuté otěže k pasu, protože v obou rukou třímá banderillas. Rejoneador Raúl Martín Burgos ale někdy dokonce v této části jezdí na koni zcela bez uzdečky... Kůň pro tuto část tedy musí být naprosto ovladatelný vahou a nohama, zároveň se nesmí bát býka, protože se s jezdcem musí přiblížit tak, aby bylo do býka možné zabodnout krátké banderillas. Někteří koně jsou v blízkosti býka agresivní a snaží se ho kousnout. V této části je nejvíce prostoru k předvedení různých cviků s koněm.

3. „Tercio de muerte": V tomto dějství už je to jen mezi toreadorem nebo rejoneadorem a býkem: člověk si pohrává s býkem zblízka, nastavuje mu muletu - červený a menší „kus hadru". Kůň pro tuto část musí být velmi vyrovnaný, soustředěný, ochotný přijít v klidu až úplně k býkovi a musí také přijmout bez protestů nejvyšší stupeň shromáždění. Takoví koně jsou prý nejvzácnější. Tato část je finále, které nekončí ničím jiným, než býkovou smrtí toreadorovým, resp. rejoneadorovým, mečem, který v ideálním případě projede mezi lopatkami skloněného býka až po jílec a býk se po chvíli sklátí k zemi...

Jak vidíte, pro každé dějství koridy používají profesionálové jiné koně, a není to jen kvůli únavě, ale hlavně proto, že v každé třetině je zapotřebí trochu jiné ctnosti.

Dříve se také při koridách používala garrocha, s jejíž pomocí toreadoři přeskakovali býka (viz např. série Goyových rytin Tauromaquia z počátku 19. století), dnes je k vidění velmi zřídka, a to spíše v rukou rejoneadorů než toreadorů.

Pokud se toreadorův výkon líbí, začne publikum mávat bílými šátky - na to by měl „předseda" koridy (obvykle jím bývá nějaká významná osobnost, např. starosta, zpěvák, či samotný král) reagovat tím, že ze své lóže také vyvěsí bílý šátek, který znamená odměnu pro toreadora: ucho zabitého býka. Nejprve vyvěsí jeden šátek, a pokud velká část publika dále mává a dožaduje se pro toreadora další odměny, vyvěsí druhý, který znamená druhé ucho. A pak následuje býčí oháňka. Toreadora, který za jedno představení získá nejméně 3 uši, na konci večera vynesou z arény na ramenou hlavní branou. Tomu se říká „salir por la puerta grande" a tento slovní obrat je jednou z mnoha metafor (metonymií?), které přešly z významového okruhu býčích zápasů do běžného jazyka, a znamená „odejít vítězně a s grácií".

I býk může odejít „vítězně a s grácií", byť jsou jeho naděje mizivé: pokud při souboji prokáže, sílu, vytrvalost, obratnost a zároveň je „hodný" (to znamená, že jde po hadru, a ne rovnou po člověku), může toreador předsedu koridy požádat, aby byl býk ušetřen. Takový býk se pak vrací domů a stává se z něj plemeník. Děje se tak několikrát do roka a jde o velikou slávu a o nejvyšší poctu, jaké může chovatel býků dosáhnout: odchoval tak kvalitní zvíře, že si jej toreador po boji vyžádal jako otce další generace býků.

Zajímavé odkazy:

V češtině: http://corridadetoros.blog.cz/ - stránky fanynky korid
Wikipedia (něco málo česky, o něco málo víc anglicky a mnoho informací ve španělštině, včetně informací o nejvýznamnějších postavách)

Knihy (ve španělštině):

Álvaro Domecq y Díez: Memorias. Mi vereda a galope. (Paměti Álvara Domecqa seniora, možná nejuznávanějšího rejoneadora všech dob. O koních, býcích, lidech a jeho rodině.)

Antonio Miura: Doma. Acozo y Derribo. (Jak si vybírat koně na Vaqueru, zejména pro disciplínu Acoso y Derribo, a jak ho cvičit.) Vydáno v roce 1992, ale obsah knihy je o několik desítek let starší. Přesto mě kniha překvapila svou moderností a odkazy například na Fillise. To znovu dokazuje, že ne všichni Vaqueros jsou nevzdělaní burani, kteří neznají nic jiného než silové působení.

Film:

Krev a písek (Blood and Sand, 1922, remake 1941 a 1989) - film podle románu Vicenteho Blasca Ibáňeze o touze mladíka stát se toreadorem (já to nečetla ani neviděla :-))

Video:

http://www.youtube.com/watch?v=IEyieMethyY - starší reportáž o chovu a výběru koní pro rejoneo. Najít dobrého koně pro rejoneo je prý skoro jako hledat Svatý grál. :-) (ve španělštině)

http://www.youtube.com/watch?v=wbEBVU-Z7go - reportážní sestřih z rejonea v madridské aréně Las Ventas (ve španělštině)

...a bezpočet dalších po zadání „rejoneo" nebo jmen jednotlivých rejoneadorů.