Jedním z důvodů, proč se koně nechtějí ohýbat, je jejich přirozená křivost. Kůň má od přírody páteř zrotovanou více k jedné straně - častěji doleva. Proto při práci na kruhu doleva má jezdec pocit, že se kůň snáz ohýbá, sedí se mu příjemně na vnitřní sedací kosti s váhou ve vnitřním třmenu. Tím, že je břicho vytočené ven, se vyplní oblouk na vnější straně koně, což napne vnější otěž a vyplní prostor pod vnější holení. Váha jezdce i koně zůstává uvnitř. Z toho plyne ten krásný pocit, že máme koně ohnutého kolem vnitřní holeně a „přilnutého" na vnější otěži. Pohyb po kruhu je v rovnováze.

Při změně na druhou ruku a ohnutí doprava má kůň tendenci si zachovat pro něj přirozenější rotaci hřebene páteře vlevo a nabízí falešné ohnutí. Jezdec jedoucí na pravou ruku zůstává sedět více vlevo. Má pocit, že najednou na koně nemůže dostat vnitřní holeň a snaží se tuto situaci řešit větší aktivitou vnitřní holeně, ale tím jen více aktivuje zadní nohu koně, která ještě více vynáší ven. Zároveň kůň často reaguje na pomůcku holení zrychlením. Tady vnitřní noha proti vnější otěži najednou nefunguje, respektive nejde uplatnit. Jediným řešením je docílit správné rotace hrudního koše vrcholem dovnitř a břichem ven.

Nadměrné přistavování krku dovnitř - cesta ke správnému ohnutí?

Dalším způsobem, jak lze snadno docílit inverzní (opačné) rotace hrudní páteře, je nadměrné ohnutí krku dovnitř vnitřní otěží. Při ohnutí krku dovnitř nad 30 stupňů dochází k rotaci hřebene jak krční, tak hrudní páteře ven. Schválně si zkuste na stojícím koni nadměrně ohnout krk dovnitř. Ucítíte, že se vaše sedlo vytočí ven, budete mít váhu na vnější sedací kosti a břicho koně budete mít uvnitř.

Obrázek vpravo: Při nadměrném přistavení hlavy a krku vlevo vidíme, jak páteř koně i sedlo rotuje vpravo.

To je slabina některých metod horsemanshipu a celkově práce ze země, že učí koně ohnutí z jeho nejohebnějšího místa - krční páteře. Ohnutí krku dovnitř nad 30 stupňů, i když to jeho flexibilita nabízí, je pro koně v pohybu nepřirozené a má za následek kontrarotaci hrudníku, což vytváří při aktivitě zadních končetin střižné síly a stres na sakroiliakální klouby a na oblast thorakolumbální páteře. Tento mechanismus falešného ohnutí dále vede k výraznému napětí zádových svalů a nerovnoměrnému zatížení dolních končetin. Ježdění ve falešném ohnutí společně s hyperflexí krku zapřičiňuje vznik blokád páteře a v extrémním případě i vznik kissing spines, dále kulhání koně bez zjevného úrazového mechanismu, přetížení šlach a vzniku navikulárních syndromů. Kůň pociťuje tenzi a objevuje se zlobení a plašení.

Při ježdění se tento problém dále projevuje například křižováním ve cvalu a neschopnosti či neochotě k přeskoku zejména k neohebné straně. Při nacválání je totiž nutné, aby byl kůň schopen rotovat páteř dovnitř a břicho ven, aby udělal místo pro naskakující vnitřní nohu.

Při nájezdu na skok ve falešném ohnutí odraz a momentum zadní nohy má více diagonální směr, což nedá koni dostatečnou sílu k odrazu a snáz udělá chybu, ať už diagonální přední nohou, nebo odrazovou zadní nohou. Kůň skáče šikmo. Jezdci se hůř koriguje odskoková vzdálenost a přiblížení ke skoku. Proto často vidíme ve skokových soutěžích, že jezdci v obratu na horší ruku raději vystavují koni hlavu ven a docílí aspoň narovnání středu koně, což dovolí lepší odraz z vnitřní nohy. Ve vyšší drezuře jsou problémem přeskokové řady, pirueta na stranu, kde zůstává břicho vevnitř a porucha rytmu a nepravidelnost v pasáži a piafě.

Problém je, že většina trenérů učí své žáky ohýbat koně ne ze středu těla, ale z jeho konců. Přes ohnutí krku vnitřní otěží a pobízením zadní nohy vnitřní holení. Častý povel pro správné ohnutí také zní „pobízej vnitřní nohou proti vnější otěži". Tato instrukce je zavádějící. Vnitřní noha působící proti napjaté vnější otěži je až výsledek správného ohnutí, nikoliv cesta jak jej dosáhnout, zejména pokud se jedná o horší stranu.

Další nevýhodou této instrukce je, že jakmile jezdec začne vědomě silněji pobízet vnitřní nohou, automaticky si více stoupne na nohu vnější. Jako fotbalista - aby mohl silně kopnout, musí se nejdřív postavit na stojnou nohu. U jezdce, který silně pobízí, se stane totéž - stoupne si na vnější nohu a vnitřní nohou pobízí. V té chvíli vnitřní noha ztrácí ohýbací funkci a váha na vnější noze blokuje vystavení břicha ven. Tedy přesný opak toho, co je ke správnému ohnutí potřeba. Většina lidí není schopna kopnout do míče oběma nohama stejně. Většinou si vybere levou jako stojnou a pravou jako tu údernou... Takže pokud se sejde pravák kopačka s koněm hůř ohebným vpravo, problém je na světě. Jezdec se musí naučit na pravé noze nejdřív stát a ohnout koně více svou vahou než pobízením. Vlevo to děláme automaticky.

Jak tedy docílit správného ohnutí?

Jak už bylo řečeno, je třeba ohýbat koně ze středu, z jeho nejméně ohebného místa, a to prostřednictvím rotace koňského břicha ven a hřebene páteře dovnitř. Tato rotace probíhá v jednotlivých segmentech hrudní páteře, což znamená, že nedojde k rotaci celého hrudního koše ven. Každý hrudní obratel společně s příslušnými žebry se trochu pootočí a trochu ohne vůči tomu dalšímu. Tento pohyb zajistí  aktivace hlubokého - autochtonního svalstva. Jedná se o krátké svaly spojující jen jednotlivé segmenty páteře. Ty svou aktivitou páteř nejen rotují, ale i zvedají a umožňují prostupnost, kdy energie zadních nohou projde přes záda dopředu na udidlo, což se u koně projeví pravidelným a měkkým přilnutím.

Aby jezdec pomohl a navedl koně do správného ohnutí, musí nejlépe přenést váhu do vnitřního třmenu a spojit vnitřní nohu se svým trupem v takzvaný pilíř, který vyrotuje břicho koně ven. Zároveň musí dostatečně otevřít vnější kyčel a neblokovat rotaci z vnější strany svým stehnem. Představte si, že vaše nohy jsou kružítko, vnitřní noha se zapíchne do třmenu a vnější noha se otvírá. Až poté, co břicho vyrotuje ven a udělá prostor pro vnitřní nohu, aktivujte vnitřní holení zadní nohu k větší aktivitě a podkročení. Je třeba rozlišit dvě pomůcky - holeň ohýbající a holeň pobízející. Holeň ohýbající - přenese váhu do vnitřního třmenu a společně s otevřením vnějšího stehna vystaví břicho ven a až v druhém kroku holeň pobízející vede zadní nohu k větší aktivitě.

Pokud ohnete koně ze středu, krk koně automaticky naváže rotací a ohnutím. Když přejedete pohledem od uší až k zádi, uvidíte naprosto rovnoměrné ohnutí koně. Vnitřní ruka s otěží krk neohýbá tahem, stačí, když jemně vytočíte zápěstí palcem směrem dovnitř kruhu, což je pro koně dostatečný impuls na vnitřní koutek k tomu, aby pochopil, že se má ohnout. Cílem je, aby zápěstí zůstala téměř vedle sebe a obě otěže byly stejně dlouhé a rovnoměrně napjaté. Na vnější otěži cítíte, že vám ji kůň svým správným lehkým ohnutím krku a žeber více napnul a na vnitřní otěži cítíte lehké uvolnění. Pro ověření správného ohnutí můžete posunout vnitřní ruku dopředu a ucítíte, že kůň neztrácí ohnutí a natahuje se za udidlem vpřed. Ruka by měla jak na kruhu, tak při ježdění na rovných čarách, hlavu koně jen dorovnávat v případě, že ji kůň křiví. Udidlo v hubě a linie mezi ušima by měla být vodorovně jako vodováha, kterou jezdec přes otěže dorovnává.

Nadměrná ohnutí krku vlevo i vpravo koně dostávají z rovnováhy, blokují pohyb plecí i zadních končetin a zejména rotují hrudní koš vrcholem v opačném směru, což je naprosto nežádoucí a pro pohybový systém koně z dlouhodobého hlediska destruktivní.