Trénink reiningového koně vychází již ze samotné definice reiningu, kterou uvádějí pravidla NRHA (National Reining Horse Association) a která ve volném překladu říká: Předvést koně v reiningu neznamená ho jen vést, ale kontrolovat každý jeho pohyb. Nejlepší reiningový kůň musí být veden ochotně bez znatelného odporu a každý pohyb provedený z jeho vlastní vůle je považován za nedostatek kontroly. Každá odchylka od přesně popsané úlohy je považována za dočasnou ztrátu kontroly, a tudíž musí být provedení cviku hůře ohodnoceno. Po odečtení všech nedostatků a odchylek od předepsané úlohy a celkového provedení je k celkovému posouzení hladkost, úroveň a náročnost provedení.

Výňatek z pravidel reiningu ČJF popisuje jednotlivé cviky:

Rozhodčí posuzují koně podle toho, jak provedou cviky předepsané pro každou úlohu.
Všechny úlohy jsou rozděleny do 7-8 skupin cviků. Požadované cviky jsou následující:
Krokem na střed (walk-in)
Krokem dojde kůň od vchodu do středu arény, kde začíná úlohu. Musí vypadat uvolněně a
sebevědomě. Jakýkoliv projev strachu a s tím spojené zastavování a rozcházení, a
neustálé opravování je chyba, která musí být zaznamenána podle své závažnosti.
Stopy (sliding stops)
Stop je cvik, při němž kůň přejde ze cvalu do zastavení a přitom drží zadní nohy, které
kloužou po zemi, pevně pod sebou. Kůň začíná stop ohnutím zádě, sklouzne zadníma
nohama pod tělo a v jednom okamžiku pokračuje v pohybu vpřed, přičemž se zadní nohy
dotýkají země a přední nohy klušou. Během stopu pokračuje kůň po rovné čáře, zadní
nohy neustále v kontaktu se zemí.

Spiny (spins)

Spiny představují sérii otoček o 360 stupňů, které jsou prováděny na stojící (vnitřní) zadní
noze. Pohyb koně při spinu zajišťuje vnější zadní noha a přední nohy. Mezi zemí a přední
nohou je neustálý kontakt. Záď je před začátkem spinu na jednom místě a musí tak zůstat
i během něj. Pro rozhodčího je jednodušší sledovat, zda se kůň hne z místa, než sledovat
vnitřní nohu. Tak se může lépe zaměřit na jednotlivé části spinu (rychlost, provedení,
plynulost, jemnost).
Rollbacky (rollbacks)
Rollbackem se míní otočení o 180 stupňů (čelem vzad). Celý se skládá z nájezdu na stop,
otočení ramen opačným směrem (noha přes nohu) a naskočení do cvalu - to vše jako
jediný pohyb bez ztráty kmihu. V popisu reiningových úloh je napsáno bez výdrže,
nicméně malé zaváhání pro srovnání nohou nebo nabytí rovnováhy se za výdrž
nepovažuje. Kůň nesmí při rollbacku vykročit vpřed ani vzad.
Kruhy (circles)
Kruhy, které mají předepsanou velikost a rychlost, se provádí ve cvalu, což demonstruje
ovládání koně, ochotu nechat se vést, stupeň obtížnosti v rychlosti a změny rychlosti.
Kruhy musí být prováděny na předem stanoveném místě v aréně a musí mít všechny
jeden střed. Rozdíl v rychlosti a velikosti mezi malým pomalým a velkým rychlým kruhem
musí být zřetelný. Samozřejmě velikost i rychlost pravých kruhů musí odpovídat velikosti a
rychlosti levých kruhů.
Couvání (backups)
Couvání je cvik, při němž se kůň pohybuje směrem vzad na rovné čáře, na předepsanou
vzdálenost. Minimální požadovaná vzdálenost je 3 m.
Výdrž (hesitate)
Výdrž je cvik, který ukazuje schopnost koně stát v naprostém klidu po určenou dobu. Při
výdrži musí být kůň uvolněný a nesmí se vůbec pohnout. Na konci každé úlohy je
předepsaná výdrž, aby bylo zřejmé, že je úloha skončena.
Letmé přeskoky (lead changes)
Letmý přeskok je cvik, při němž kůň při změně směru vyměňuje vedoucí přední a
zároveň i zadní nohu. Tento cvik musí být proveden ve cvalu, přitom nesmí kůň změnit
chod nebo rychlost. Kůň musí přeskočit na jednom místě, které je přesně popsáno
v úloze. Celý přeskok musí být proveden během jednoho cvalového skoku, jinak dojde
k penalizaci.
Projíždění arény (run downs, round-arounds)
Toto jsou cviky, kdy kůň projíždí buď středem arény nebo podél stěn, měly
by demonstrovat ovládání koně a postupné zvyšování rychlosti při nájezdu na stop.

Tolik výňatek z Pravidel reiningu ČJF. Čtenář má nyní představu, jak reining vypadá, a z výše popsaného vyplývá, že jde o přiježděnostní disciplínu. Od toho se odvíjí i trénink koní.

Výsledkem jezdcova a trenérova snažení je poslušný a přiježděný kůň, který nejde proti tlaku jezdcovy ruky ani nohy. S ohledem na to, že reining se jezdí na mnohem méně otěžemi zarámovaném koni, než anglický drezurní kůň, musí ten reiningový reagovat na minimální pohyb jezdcovy ruky.

Reining, to je přiježďování

Běžná výcviková hodina průměrně přiježděného koně se skládá z uvolnění koně, procvičení ohebnosti a prostupnosti a reakce na pomůcky. Koně uvolňujeme na malých kruzích, osmičkách, ustupováním a také obraty od otěže, zastavováním na ruku a couváním.

Stejně jako angličtí drezurní koně umí i ti reiningoví takové cviky, jako je ustupování na holeň, poloviční překrok, dovnitř záď, dovnitř plec, letmý přeskok, traverzály ve cvalu apod. Po reiningovém koni dále vyžadujeme couvání na minimální tlak udidla, na sed nebo jen na slovo „whoa". Velmi často se procvičuje zvýšení rychlosti chodu koně a jeho následné zpomalení, buď jen na sed, nebo na neznatelný pohyb rukou při stálém sebrání koně.

Dobrý reiningový kůň se musí sám nést v sebrání, aniž by jezdec použil k sebrání koně pomůcku rukou a holení.

Dalším důležitým aspektem je, že kůň musí čekat na pokyn jezdce a pomůcky jezdce nepředvídat, což je někdy u starších a zkušených koní problém, protože posloupnost cviků je jim známá a rádi své jezdce předbíhají.

Trénink reiningového koně připomíná každodenní dril, ale samozřejmě je na citu a zkušenosti jezdce, na podmínkách tréninku a na zdravotním stavu, jak často a jak důsledně koně trénuje. Já například neprocvičuji s koněm každý cvik každou hodinu a nenutím ho udělat na 100 %. Jeden den se zaměřím na kruhy, druhý třeba na spiny nebo už vím předem, který kůň co potřebuje procvičit. Při zdokonalování jednotlivého manévru chci, aby došlo u koně ke zlepšení. Pravdou je, že reiningový kůň není nikdy hotový a stále je co zdokonalovat. Snažím se, aby v jednotlivých manévrech došlo ke zlepšení, ale nechci vzít koni motivaci a daný manévr mu znechutit. Alfou a omegou je udělat krůček dopředu. Následující lekci zjistím, kolik toho v koni zůstalo, a pokud nenastane nějaký problém, tak jdu na jiný manévr. Pokud během lekce nastane problém, je prioritou jej vyřešit aspoň částečně a důležité je ukončit lekci tím, že se koni něco povede a odejde do stáje v dobrém rozpoložení, abych jej ve stejném rozpoložení druhý den dovedla opět na jízdárnu.

Náročnost provedení cviku je dána proježděností koně a také tím, jaké představy má majitel. Pokud dostaneme koně na 3 měsíce a má z něj být hotový reiningový kůň, tak na něj musíme vyvinout větší tlak, než pokud majitel chápe, že práce, kterou kůň má možnost déle vstřebat, v něm také déle vydrží.

Práce během zimy

Díky tomu, že trénujeme v kryté hale o rozměrech 60 x 30 m s velmi dobrým povrchem, můžeme trénovat celoročně. Samozřejmě, jak už bylo zmíněno, každý trénink je individuální podle stupně výcviku koně. Koně, kteří měli za sebou náročnou sezónu, dostali 2měsíční pauzu, kdy jezdili v hale maximálně jednou týdně, ale kromě výběhu chodili také do terénu.

Nenecháváme koně nikdy úplně bez práce, protože jsou na určitý režim zvyklí a mohlo by to vést ke zdravotním potížím nebo k naučení zlozvyků z nudy.

Příprava na sezónu

Nepracuji s koňmi na ruce, ale upřednostňuji práci na jízdárně. Koně, kteří budou závodit v následující sezóně, začínáme postupně zatěžovat asi koncem prosince a stupňujeme jejich zatížení postupně, tedy náročnost cviku, rychlost provedení apod.

Práci v hale kombinujeme i terénem, kam chodí koně individuálně, průměrně jedenkrát týdně. Díky kopcům, které nás obklopují, nemáme problém s nasvalením a nadýcháním koně. Terén je dobrý pro psychické uvolnění koně - i jezdce, který si chce od nekončícího drilu odpočinout. Sportovní koně pouštíme i do výběhu, ale samostatně, neboť mají zadní podkovy a chceme se vyvarovat zraněním.

Jistě mi dají za pravdu i jezdci anglických drezurních koní, že i drezurní kůň, stejně jako reiningový, má svůj vrchol formy. Sezónu, která začíná přibližně počátkem května a končí v říjnu, proto s jednotlivými koňmi pečlivě plánujeme dopředu a odchylky děláme jen podle momentální formy koně.

Nejvíce práce se snažíme dostat do koně do sezóny a pak už ho udržujeme v odpovídající fyzické a také psychické pohodě. Na závody jedeme s koněm, který ovládá všechny prvky a je schopen je jít ve sledu za sebou. Nemůžeme předpokládat, že kůň se bude na závodech chovat stejně, jako doma v tréninku, takže musíme mít koně dobře zvládnutého.

Práce i po závodní sezóně

Po sezóně, kdy sportovní koně mají volnější režim, pracujeme na koních mladých, na koních, kteří jsou nám dáni do tréninku na doučení, a dále na koních, kteří nemají za sebou náročnou sportovní sezónu a které je třeba „dopilovat".

Koně chodí do terénu a samostatně do výběhu - jiné aktivity pro ně nemáme a s koňmi na závody se nezúčastňujeme ani Hubertů ani žádných „hurá" akcí.

Na závěr bych ráda popřála do nadcházející sezóny hodně úspěchů a pohody na závodech nejen všem reiningovým jezdcům.