Pomalu se proto blíží čas, aby začal svého koně dostávat do přijatelné fyzické kondice i ten poslední pecivál, pokud chce trávit teplé měsíce roku v sedle. Jak to ale provést? Určitě nebude vhodné hodit na koně, který celou zimu prolelkoval ve výběhu plném sněhu nebo bláta, sedlo a protoulat na něm tři hodiny v kopcích za obzorem. Velmi pravděpodobně mu to neprospěje fyzicky, psychicky, ani zdravotně. Přechod od „gaučáka" k atletovi musí být pozvolný a hlavně se řídit základními zákonitostmi. Odměnou vám bude zdravý, silný kůň, ochotně a správně plnící vaše jezdecké požadavky.

Základní pravidla tréninku koně

Podstata tréninku tkví v tom, že při fyzické zátěži (říkejme tomu práce) dojde k určitému poškození pracujících tkání (ať už to jsou svaly, kosti, šlachy, klouby, ale i plíce, krvinky, cévy...), k vyčerpání momentálních zásob energie a nahromadění odpadních produktů. Pokud po zátěži následuje odpočinek, organismus poškozené tkáně opraví, zásoby doplní a odpadní látky odbourá. Dostává se opět do výchozího stavu. Pokud přijde další zátěž, to vše se zopakuje; pokud se zátěže budou opakovat častěji, organismus do následných oprav více investuje a nově vyspravené tkáně budou silnější a odolnější. To je základní princip tréninku.

Přitom platí:

• Čím těžší zátěž, tím větší poškození a naopak. Aby se tělo posilovalo = trénovalo, musí být zátěž přiměřená - pokud je malá, kondice koně se nezlepší, pokud velká, kůň onemocní nebo ho stihne úraz. Intenzitu zátěže lze objektivně sledovat podle tepové frekvence koně: čím intenzivněji kůň pracuje, namáhavěji, tím rychleji mu tluče srdce (a dnes jsou k dispozici i cenově přístupné „tepoměry", kterými můžete sledovat tepovou frekvenci svého koně po celou vyjížďku). Nebo lze sledovat, za jak dlouho po ukončení práce se mu tep uklidní; pokud za cca 15-20 minut, trénink byl přiměřený, pokud do 10 minut, je možné mu příště „naložit víc", pokud se neuklidní ani po půl hodině, příště je třeba v tréninku trochu zmírnit.
• Po každé práci je nutný odpočinek; čím těžší práce, tím delší odpočinek. Pokud je však příliš dlouhý, tělo se neposílí a trénink neprobíhá, pokud je naopak krátký, tělo se nestihne regenerovat a dříve či později dojde k jeho onemocnění či zranění. Obecně platí, že stejnou nebo hodně podobnou práci nelze dělat dva dny po sobě.

Pokud pracuji pomaleji, mírněji, můžu tak činit ob den, tedy cca 3-4x týdně, pokud pracuji rychleji nebo používámvětší sílu, pak je vhodné mezi jednotlivé tréninky zařadit 2 až 3 dny odpočinku (nejlépe aktivního!).

Pokud budeme ve správných intervalech opakovat stejnou zátěž, tělo koně se na ni adaptuje, nebude docházet k dalšímu poškozování a opravám, ale ani posilování. Fyzická kondice koně se dále nebude zvyšovat, bude se jen udržovat. Aby byl kůň zase o trochu lepší, je nutné mu stále přidávat práci, čili postupně zvyšovat zátěž - posouvat jeho hranice výkonnosti nahoru, až tam, kde ho chceme mít, nebo ještě lépe trochu výš.

Obecně platí, že trénink cca 2-3x týdně koně zlepšuje, 1x týdně udržuje jeho formu, při méně časté práci se pak kondice koně začne snižovat.

A tady bych si dovolila malou odbočku. Je totiž dobré vědět, že jednotlivé části těla podílející se na fyzické práci se trénují různě rychle a také různě rychle ztrácejí kondici. Tak například:

• Nejrychleji se natrénuje dýchání a oběhová soustava. Už za 10 dní je možné pozorovat jisté zlepšení v „udýchání" zátěže koněm, „nadýchaný" pak je kůň za cca 4-6 týdnů vhodného tréninku, čili jeho plíce a krevní oběh jsou schopné do svalů dostat potřebné množství krve. Samozřejmě s dalším tréninkem se tato schopnost ještě zlepší. Jenže to platí i naopak: pokud kůň přestane pracovat, už za 2 týdny začne docházet ke snížení jeho kapacity dodávat svalům kyslík. Obecně se považuje za přijatelnou dobu nicnedělání cca 4-5 týdnů, pokud začneme pracovat později, je ho třeba opět „nadýchat". Samozřejmě vše pak ale půjde rychleji, než kdybyste pracovali s dlouhodobě „odpočívajícím" koněm.
• Rychle se tréninkem zlepšují i svaly: funkce svalových vláken se výrazně zlepší za asi 2-3 měsíce, přibližně za 3-6 měsíců prorostou svaly novými vlásečnicemi, které k nim vedou více krve. Za stejnou dobu se svaly celkově "posílí" - čili zbytní jejich svalová vlákna a dokážou pak vykonat větší práci.
• Problém však dělají takzvané podpůrné tkáně, a to kosti a klouby, nedejbože šlachy! Počítejte s tím, že tyto struktury se zpevní nejdříve za 6 měsíců systematického tréninku. Pro zpevnění kostí například potřebujete rychlejší cval; krok a klus rozhodně nestačí. Za nějaké 4 měsíce tak začne kostní tkáň houstnout. A šlachy, ty nenatrénujete! Bylo zjištěno, že jakmile šlacha dozraje, což je asi ve dvou letech věku koně, její struktura už nijak nezesílí, už se může jen poškodit. Takže na klusové tréninky po tvrdém pro zpevnění šlach zapomeňte, jen tím koni poškozujete klouby...

Další tréninkovou zásadou je, že musíme vybírat takovou práci, která odpovídá cílenému využití koně. Každý typ práce totiž má jiné požadavky na nejrůznější tělesné systémy, které se na ní podílejí. Jsou to dýchací systém (přivádí kyslík do těla), oběhový systém (rozvádí kyslík a živiny po těle a tedy i do pracujících svalů) a pohybový systém, především svaly, které vykonávají vlastní práci, ale i kosti/šlachy/vazy/klouby, které jsou touto prací namáhané. Z tohoto hlediska existují dva typy zátěže: vytrvalostní a rychlostní/silová. Pokud chci pracovat dlouho, musím volit pomalejší tempo (vytrvalost). Pokud chci pracovat rychle nebo silově (skoky, hluboký terén, kopce, prudké změny směru i tempa apod.), musí to trvat jen chvíli. Z tohoto hlediska lze trénink rozdělit i na další dvě fáze: základní trénink, který je všem disciplinám společný, a specializovaný trénink. A to v uvedeném pořadí.

1. Základní trénink můžeme nazvat také nadýchání koně

Správně se tomu říká kardiovaskulární trénink - čili trénink podporující rozvoj srdce a krevního oběhu. O ten hlavně jde. Je to práce vytrvalostní, tedy pomalejší a déle trvající, která zlepšuje srdeční výkon, zvyšuje počet červených krvinek i množství hemoglobinu v nich, svaly prorůstají vlásečnicemi a v jejich vláknech se množí enzymy získávající energii za přítomnosti kyslíku. Díky pomalé, nenáročné práci - delší krokovky, klusovky a pomalý cval - tento trénink také šetří kosti, klouby a šlachy.

Bohužel pomalý trénink netrénuje kosti; ty potřebují pro své posílení určitou rychlost pohybu. Proto se tento základní vytrvalostní trénink postupně prokládá tréninkem rychlostním; například se cvalové úseky obohacují o krátké sprinty. Zároveň se svaly učí posouvat svůj anaerobní práh, čili učí se pracovat rychleji, ale ještě stále „na kyslík". Výhodou je, že takto vydrží pracovat delší dobu, než kdyby přepnuly na „bezkyslíkatý" způsob výroby energie.

Ale i bez kyslíku musí svaly umět pracovat, protože to k životu patří. Zmnoží se tím potřebné enzymy, které nejen získají energii pro svalovou práci, ale dokážou taky rychle a účinně odbourat kyselinu mléčnou, která se nyní tvoří. K podpoře těchto anaerobních pochodů je - kromě skutečně svižných sprintů - vhodné třeba náhlé měnění rychlosti nebo směru, trénink zrychlení „z nuly na sto", či rozběhy, otočky, okamžité přechody apod.

Jenže základní trénink je i o posilování. Svaly musí být silné, musí být schopné se dobře stahovat, aby chody koně byly prostorné a energické, ale také musí umět velmi dobře stabilizovat klouby, napínat šlachy a vazy, aby nedošlo při rychlejší práci, náročnějších cvicích nebo při pohybu v nerovném terénu k jejich poškození. Posilovat lze prací pomalou i rychlou, ale přibývá tu další faktor: svaly musí pracovat proti nějaké síle. V případě jezdectví je to gravitace zemská, méně často pak zátěž na hřbetě koně či za koněm. K silovému tréninku patří chození do svahů, pohyb po hlubokém a měkkém povrchu, skákání, ale i zvyšování zátěže v sedle nebo provádění některých velmi statických pohybů (příkladem budiž shromážděné drezurní pohyby nebo vyčkávání koně na tele při cuttingu). Je nutné dodat, že i silová práce je anaerobní, svaly tedy pracují bez kyslíku a tvoří kyselinu mléčnou.

2. Specializovaný trénink

Ten nastává ve chvíli, kdy je kůň nadýchaný a je dostatečně silný. Pak se - podle zvolené disciplíny - dále rozvíjí vytrvalost, kdy se kůň učí pohybovat co nejrychleji co nejdelší dobu (klasickým příkladem jsou vytrvalostní ježdění, ale částečně i maratón či krosová část všestrannosti), rychlost (kromě dostihů je rychlost důležitá i v rychlostních westernových disciplinách), síla (sem bude patřit především skokové ježdění, ale třeba i těžký tah) a obratnost (klasickým příkladem je drezura a i některé pomalejší westernové disciplíny).

Celým tréninkem, od jeho začátku až do konce závodní sezóny, se pak jako nit proplétá uvolňování, protahování a ve většině disciplín i přiježďování (gymnastika, zlepšující nervosvalovou koordinaci) koní.

Dalším - avšak neméně důležitým pravidlem tréninku je to, že každý kůň je individuum a je třeba mu ušít práci doslova na míru.

Jak tedy na to

Pokud si chcete naplánovat optimální zahájení „podzimního" tréninku, vycházejte z toho, co kůň dělal přes zimu. Pokud s posledním říjnovým Hubertem odložil i pracovní knížku, budete muset začínat opatrněji a bude vám trvat déle dostat ho do kondice, než kdyby se poflakoval pouze přes Vánoce. Uvědomte si proto, jak dlouho přes zimu nepracoval - čili jak dlouho vůbec nebyl pod sedlem nebo jste na něm jezdili méně než 1x týdně.

Pokud tato přestávka trvala jen jeden měsíc, bude stačit pár týdnů na nadýchání koně, pokud však trvala půl roku, počítejte raději s tím, že s koněm začnete pracovat skoro jako s remontou a máte co dělat, abyste to do začátku léta stihli.

1. Pomalá dlouhá práce

Každý trénink začíná nadýcháním, každé nadýchání začíná pomalou dlouhou prací, prováděnou v kroku, klusu a později i pomalém cvalu na jednoduchém terénu. Jednak to trénuje plíce, krevní oběh a aerobní (s kyslíkem) práci svalů, jednak to šetří kosti, klouby a šlachy.

Tato fáze tréninku může trvat pár týdnů (cca 4-6), pokud kůň předtím nelenošil dlouho, nebo až cca 8-10 měsíců, pokud se jedná o úplně zelenou remontu.

Protože každý má po ruce jiné možnosti, každý pracuje s jiným koněm, berte následující doporučení skutečně jen orientačně.

1. Začíná se skutečně zlehka. První týden či dva by se měl kůň brát na krokové procházky trvající 20 až cca 40 minut, koně v lepší počáteční kondici na nich mohou i trochu klusat. Pokud se nedá jezdit v terénu, může kůň místo toho začít chodit pravidelně na lonž. Nezapomeňte, že na začátku je třeba minimálně 5 minut jít pouze krokem a stejně tak na konci. Pokud klušete, pak volte mírné tempo, snažte se pracovat na pevném ale ne tvrdém povrchu, ideálně ne ve svazích. Takto trénovat byste měli ob den, u skutečně syrového koně i ob dva dny, zbylé dny s koněm můžete pracovat na ruce, ohýbat ho, uvolňovat, učit poslušnosti a koordinaci (například na překážkách typu jednoduchých trailových soutěží).

Během těchto prvních týdnů budete postupně prodlužovat dobu pod sedlem. Pamatujte, že vždy je třeba prodloužit dobu a až pak včlenit rychlejší pohyb! Především v tomto časném stádiu tréninku byste neměli prodlužovat ježdění více než o cca 5 minut týdně. Takto bude kůň po těchto prvních cca dvou (ale u skutečně netrénovaného koně i po více!) týdnech chodit ob den na cca 40minutové procházky prokládané klusovými úseky v mírném tempu.

2. Následující přibližně 2-3 týdny můžete prodloužit dobu vyjížďky na cca hodinu, více to není nutné ani vhodné. Stále můžete trénovat ob den, pokud máte pocit, že je to na koně příliš, trénujte ob dva dny. V rámci vyjížďky začněte prodlužovat klusové úseky. Opět ne více, než o 5 minut za týden. Místo prodloužení doby klusu můžete po koni chtít i rychlejší tempo, aspoň část klusovky. Opět nezapomeňte koně řádně vykrokovat na začátku (cca 10 minut) a na konci (dtto).

Ke konci tohoto období - pokud se kůň jeví ochotně a stávající práce ho neunavuje - začněte do práce vkládat i kratší cvalové úseky v mírném tempu. Zpočátku si takto zacválejte 2x (vždy s dostatečnou dobou na oddechnutí v pomalém klusu či kroku), později může být těchto úseků víc. Vhodné je vždy cválat na jinou nohu. Je možné, že v tuto chvíli bude lepší trochu zkrátit celou vyjížďku, místo hodiny jet třeba jen na 45 minut.

3. Další zhruba 3-4 týdny budete v rámci svých 45-60minutových vyjížděk stále více a svižněji klusat a prodloužíte i cvalové úseky, kterých však nebude moc (2-3) a budou stále v příjemném pracovním tempu. Tréninky (obvykle formou vyjížděk) můžete stále provozovat ob den nebo ob dva dny (2-3x týdně), ale nyní je můžete rozdělit na pomalejší a delší a na rychlejší a kratší. Opět je prokládáte uvolňovací, protahovací a gymnastickou prací na ruce, na lonži nebo pod sedlem (přiježďování). Ke konci tohoto období už můžete do tréninku začlenit i krok či klus do mírných kopců.

Výsledkem této pomalé a dlouhé práce, čili nadýchání, by měl být kůň schopný zvládnout asi hodinovou vyjížďku v kroku, klusu a cvalu (2-4 cvalové úseky, každý dlouhý asi minutu) v mírně kopcovitém terénu.

Opět pamatujte na to, že s koněm, který už v kondici byl a nelenošil přes zimu dlouho, to může trvat 6-8 týdnů, u koně bez kondice až 6-10 měsíců. U mladých koní je totiž limitujícím faktorem právě jejich „zatím tréninkem nedotčená" kostra, klouby a šlachy, proč je třeba tuto práci provádět tak dlouho a nároky zvyšovat takto postupně.

2. Hrajeme si s rychlostí

Jak už jsem psala, pro kompletní a správný trénink koně je nutné vložit do práce i rychlost. Tím se učí svaly maximálně využít „kyslíkaté" způsoby přeměny energie (vydrží pracovat déle a intenzivně „na kyslík"), ale zlepšují i své schopnosti pracovat „bez kyslíku". Navíc se rychlou prací posilují kosti, které vlastně podepírají celého koňského „svalovce".

Základní rychlostní trénink vám zabere asi měsíc či dva. Jeho hranice však nejsou ostré, na začátku tréninku se prolíná s nadýcháváním, později zase s posilováním.

Možností, jak začít s rychlostním tréninkem, je vícero. Asi nejjednodušší způsob však je využít již zvládnutých cca minutových cvalových úseků. Během jednoho cvalu v příjemném pracovním tempu necháte koně trochu více „vyšlápnout". Ostřejším tempem poběží 50-100 metrů a opět ho zpomalíte do pracovního cvalu, pak do klusu, kroku. Podobně můžete pracovat i v klusu, i když toto zrychlení ve cvalu má lepší tréninkový efekt.

Tyto tréninkové hodiny s vloženým sprintem provádějte zpočátku jednou týdně, popřípadě 2-3x za 14 dní. Postupně (přibližně každé cca 3 týdny) zvyšujte nároky: nejdříve nechávejte koně sprintovat vždy o trochu rychleji, pokud to zvládá, můžete rychlost opět zmírnit a sprint prodloužit nebo ho zopakovat víckrát za sebou.

A tady se musím zmínit o takzvaném intervalovém tréninku. Je to typ tréninku, kterým zlepšujete rychlost, ale později i sílu svého koně, popřípadě při přiježďování i obratnost. Jeho principem je to, že kůň „mákne" a následuje odpočinek, opět „máknutí" a opět odpočinek... to se opakuje podle stupně zdatnosti koně i podle toho, o co nám vlastně jde. Intervalový trénink má několik výhod: přestože kůň vlastně pracuje více, je díky prokládání zátěže odpočinkem tento trénink ve finále méně namáhající a šetrnější - a s lepšími výsledky.

Tak, jako jsem u pomalého tréninku psala, že je velmi individuální, pro rychlý intervalový trénink to platí o to více! Tady si totiž můžete hrát „škatule, hejbejte se" s několika proměnnými a zkoušet, co danému koni za daných podmínek bude vyhovovat nejvíce. Můžete totiž zvyšovat nároky tím, že budete dělat rychlejší nebo delší sprinty. Nebo uděláte více sprintů za sebou. Nebo zkrátíte odpočinek mezi sprinty...

Obecně platí, že pokud trénujete intervalově pomalejší a delší práci (třeba klusovky, pomalé cvalovky), stačí, aby poměr práce:odpočinek byl 1:1 nebo 1:2. Pokud ale trénujete rychlou či silovou práci, musí být odpočinek v poměru 1:5 až 1:6. Například jeden sprint trvající 20 sekund prostřídáte minutovým vyklusáním a pak můžete zase 20 sekund sprintovat.

Časem (po několika týdnech) to můžete koni ztížit i tím, že ho necháte sprintovat do mírného svahu. A tím se plynule dostáváme k poslední tréninkové fázi, kterou je „posilování".

3. Silovým tréninkem k silnějším svalům

Silnější svaly potřebuje každý kůň, i když není určen pro soutěžení v silových disciplinách. S posilováním však lze začít až tehdy, když jsou aspoň trochu natrénované kosti, šlachy a klouby, protože silový trénink je na ně velký nápor. Na druhou stranu je potřeba určité síly, pokud kůň má skutečně rozvíjet svoji rychlost.

Jakmile máte za sebou pár týdnů sprintování, můžete opět poupravit tréninkový plán. Jedna vyjížďka delší a pomalejší, další den přiježďování/lonž, pak vyjížďka se sprinty, opět lehká jízdárna na uvolnění a protažení/lonž, vyjížďka nebo jízdárna s posilováním, pak skutečně velmi mírná práce - spíš aktivní odpočinek.

Jak posilovat? I tady se fantazii meze nekladou.

• Zrychlení, překonávání setrvačnosti. Toto posilování má výhodu, že kůň využívá rychlosti, dynamiky, což je pro něho snadnější. Nejdříve ze cvalu, pak z klusu, kroku či výjimečně ze zastavení nechejte koně prudce vyrazit do rychlého cvalu a po cca 50 metrech postupně zpomalte. Někdo může procvičovat i rollbacky, různé otočky, prudké změny směru. Každý cvik je třeba opakovat, zpočátku 2-3x, později až 5-6x. Musíte ho prokládat vyklusáním či vykrokováním, které bude 5-6x delší, než samotný cvik.
• Práce do svahu. Využívejte prudší svahy, zpočátku krátké, abyste je vyjeli v kroku, později ve cvalu. Opět pracujte intervalově, výstup nahoru by měl být 5-6x kratší, než sestup dolů (ideální je svah obejít, abyste nešli dolů příliš prudce).
• Podle výše uvedených principů intervalového tréninku lze k posilování využít i skoky, konkrétně skokové řady. Jsou skutečně vhodné pro koně jakéhokoli využití. Stavějte malé skůčky, zpočátku s cvalovými „meziskoky", začněte od jednoho a zvyšujte postupně počet skoků v řadě.
• Kombinací svahů a skoků jsou tzv. schody - výskoky a seskoky. Tyto typy posilování jsou však vhodné pro koně, kteří i v budoucnu mají skákat a patří tedy do specializovaného tréninku. To stejné platí i pro přidávání hmotnosti koni (závaží do sedel) nebo pro posilování prostřednictvím shromážděných drezurních cviků.

Samozřejmě podle toho, co se svým koněm zamýšlíte v sezóně dělat, bude vypadat i sestavení rychlostního a silového tréninku, protože tady se už onen základní trénink začíná prolínat s tréninkem specializovaným.

Z obecného hlediska ale platí. Pokud jste začali pracovat s koněm, který neměl dlouhý zimní klid (dejme tomu maximálně 2-3 měsíce), nebo který i přes zimu lehounce pracoval, můžete - pokud vše půjde dobře - počítat s tím, že základní kondici (základní vytrvalost, rychlost i sílu) získá přibližně za 3-4 měsíce. Přesto je třeba vědět, že spolehlivé výsledky posilování se projeví za 3-6 měsíců tréninku, takže pokud s koněm sportujete, musíte začít jednoduššími závody, které se tak stanou součástí vašeho tréninku; náročnější soutěže si nechejte až na druhou polovinu sezóny, kdy by už kůň měl být skutečně dobře natrénován po všech stránkách.

A o tom, jak po zimě trénují koně z různých sportovních disciplín, budou následující články našeho únorového tématu.

Odkud lze čerpat informace o trénování koní:

Hilary M. Clayton: Conditioning Sport Horses. Sport Horse Publications, Saskatoon, Saskatchewan, Canada, 1991.

David R. Hodgson a Reuben J. Rose: The Athletic Horse: Principles and Practice of Equine Sports Medicine. W.B. Saunders Company, Philadelphia, PA, 1994.

Les Sellnow: Understanding Fitness. TheHorse.com 1996.

Ray Geor: Spring Tuning (Athletic Conditioning). TheHorse.com 2000

Ray Geor: Is Your Horse Fit for the Task?. TheHorse.com 2002.

Ray Geor: Getting Your Horse in Shape. TheHorse.com 2002.

Les Sellnow: 10 Tips on Getting Ready for Spring. TheHorse.com 2003.

Nancy S. Loving: Strength and Flexibility. TheHorse.com 2007.

Spring Training: Getting Your Horse Ready to Ride. TheHorse.com 2008.

Samantha Steelman: 10 Principles of Exercise Physiology. TheHorse.com 2008.

Basic Conditioning of the Equine Athlet. TheHorse.com 2010.

Christa Lesté-Lasserre: Horse Stretching Benefits, Approaches Detailed. TheHorse.com 2010.

Les Sellnow: Conditioning the Trail Horse (Book Excerpt). TheHorse.com 2010.