Pravidla práce jsou stejná jako na jízdárně...

... snad s jednou výjimkou. Myslete na to, že počasí si rádo pohraje s terénem, takže plánování práce i definitivní provádění cviků musíte vždy přizpůsobit momentálním podmínkám. Jinak a jinde budete pracovat během suchého jarního dne, než během deštivého a zabláceného podzimu, vyprahlého letního parna nebo ve sněhových závějích. V této souvislosti bych jen ráda upozornila na fakt, že i hodina v kroku může mít velmi velký přínos pro drezurní průpravu a gymnastiku koně.

Začátek každé práce s koněm bez ohledu na místo konání se řídí stejnými principy: nejdříve je třeba koně zahřát, protáhnout a uvolnit. Často to přijde samo od sebe: než dojedete na místo, kde můžete začít pořádně pracovat, musíte projet méně schůdnými cestičkami. Přitom koně vykrokujete (možná i trochu vyklušete). Myslete na dostatečně dlouhé otěže a jen lehké přilnutí, aby kůň mohl dobře natáhnout krk. Dodržujte přitom živé, ale neuspěchané tempo. Důležité je, aby jezdec měl uvolněná ramena a s rytmem pohybu hlavy koně dovolil i svým pažím se hýbat dopředu a dozadu! Pouze tak si zajistíte, že kůň uvolní hřbet a půjde pravidelným, čtyřdobým krokem.

Pro lepší uvolnění krku můžete koně ohýbat pomalu střídavě doprava a doleva, přitom udržujte rovnou linii jeho pohybu. Zdatnější jezdci mohou po koni chtít i uvolnění končetin, a to ustupováním na holeň, kdy budou například „šněrovat silnici" (viz dále).

Když naklušete, snažte se o živý, prostorný klus, v němž kůň nese svůj krk dole, nos výrazně před kolmicí. Ideální bude lehký klus nebo stehenní sed, ruce držet dále od sebe a lehce před kohoutkem, jakoby po stranách krku. Nezapomeňte na pravidelné přesedání v lehkém klusu! I v klusu můžete koni pozvolna ohýbat krk vpravo a vlevo; tento cvik výborně protáhne vnější krční svaly a podpoří i rovnováhu a koordinaci koně.

Po řádném vyklusání může následovat cval; opět doporučuji cválat zpočátku živým, ale kontrolovaným tempem, ve stehenním sedu, kůň s krkem vytaženým dopředu a dolů. Ve cvalu platí o pohybu paží jezdce to stejné jako v kroku. Někteří koně, především ti lenivější nebo s nějakými problémy se hřbetem, se mohou lépe uvolnit ve cvalu, u nich pak budete klusat až po úvodní cvalové repríze.

Když se kůň zahřál a protáhl ve cvalu, přejděte postupně do klusu, pak do kroku a nechejte koně chvíli vydechnout. Jste připraveni začít skutečně pracovat.

Po uvolňovací a zahřívací fázi by měla následovat fáze ohýbací, která protahuje cíleně jednotlivé části těla a zlepšuje pohyblivost kloubů. K tomu se výborně hodí projíždění vlnovek, oblouků a kruhů s častým střídáním na obě ruce (například okolo stromů, viz dále), ale i stranové pohyby, především obraty okolo předku, dopředu a dovnitř plec. Následovat mohou cviky posouvající rovnováhu koně více dozadu, čili shromažďující. Sem patří časté a okamžité přechody a změny tempa v rámci jednoho chodu, obraty okolo zádě, dovnitř záď, revers a poloviční překroky.

Obecně se tedy „drezurní" nebo gymnastická práce skládá ze tří typů pohybů:

• ohýbání (projíždění různě velkých a ostrých oblouků, kruhů a vlnovek s různě ohnutým koněm, změny ohnutí s nebo beze změny směru);
• přechody mezi jednotlivými chody (nahoru, dolů, od jeden, ob dva, včetně couvání) či změny tempa (prodloužení, zkrácení);
• stranové chody, kde se kůň pohybuje nejen dopředu, ale i do strany, tedy kříží přední a/nebo zadní končetiny (ustupování na holeň, obraty okolo předku, zádě, klasická práce na dvou stopách).

Tyto tři typy pohybů pak lze různě kombinovat: přechody v obloucích, stranové chody v obloucích, přechody ve stranových chodech apod. Díky této práci koně výborně rozhýbete skutečně do všech stran, zlepšíte jeho poslušnost a vzájemné dorozumívání prostřednictvím pomůcek, podpoříte i jeho rovnováhu, koordinaci a přiměřeně posílíte pracující svaly.

Samozřejmě po celou dobu je třeba prokládat cviky krokovou pauzou a vytažením koně. Na závěr pak je vhodné koně opět vyklusat a především vykrokovat. Pro uvolněné a živé vykrokování jistě poslouží cesta domů, kam se koně většinou po ježdění v terénu těší.

Když už víme, co vlastně budeme s koněm dělat, podívejme se, jak nám pomohou různé přírodní a terénní podmínky ke zdokonalení jednotlivých cviků:

Ohýbání, vlnovky a kruhy

Ohýbání koně, projíždění různých oblouků a vlnovek je ideální pro protažení a uvolnění jakéhokoli koně. Dá se říct, že bez toho se dál nedostanete. Ohýbáním „dostanete" hlavu koně dolů, zjemníte přilnutí a zabráníte koni si lehat do otěží, odstraníte svalovou ztuhlost krku a částečně i trupu, zlepšíte jeho poslušnost, upravíte nepřiměřené tempo a v neposlední řadě ho ohýbáním začínáte narovnávat a zlepšujete i jeho koordinaci a rovnováhu. Utíká vám kůň po pleci doprava? Ohněte si ho mírně na pravou ruku, tím mu zatížíte víc levou plec a srovnáte ho. Čím více koně ohýbáte, tím více protahujete jeho vnější svaly a tím více přesouváte váhu na jeho vnější plec. Z toho vyplývá, že ohýbat nemusíte vždy nutně „do směru pohybu" - můžete mít koně ohnutého i ven, „kontra". Střídání ohnutí dovnitř a ven beze změny směru (například na kruhu) výborně zlepšuje nejen poslušnost a prostupnost koně, ale i jeho rovnováhu a koordinaci.

Kde ohýbat? Co nám s ohýbáním pomůže?

První, co vám nabízí možnost mírného ohýbání koně a změn ohnutí, je obyčejná cesta. Můžete ji jednoduše šněrovat od kraje ke kraji v rámci krokování na začátku ježdění či při přesouvání k lepšímu „pracovnímu místu". Tento cvik je ideální i v případě, že je venku bláto (cesty bývají na rozdíl od luk či lesů tvrdší), naopak při dlouhodobě suchém počasí to je jedna z mála věcí, kterou lze s ohledem na zdraví končetin koně v terénu dělat. Vypravte se šikmo k protilehlému okraji cesty, před jeho dosažení koně ohněte na opačnou ruku, udělejte oblouček a opět jděte šikmo k druhému okraji; koně mezitím narovnáte a ohnete zase na druhou stranu. Čím šikměji půjdete, tím méně koně ohýbáte, čím více ho ohnete, tím kolměji se k okraji cesty vydáte. Začněte s mírným ohnutím a postupně přidávejte. Nejdříve takto šněrujte v kroku, později můžete i v klusu a ti nejzdatnější to zvládnou ve cvalu (buď s jednoduchými změnami cvalu, s přeskoky uprostřed cesty, nebo vždy jeden oblouk pojedou v kontracvalu...).

Pro projíždění oblouků a ohýbání koně jsou jako stvořené stromy; ale využít lze také jiných „překážek", například balíků sena či slámy, louží, kamenů apod. Tyto „terénní body" usnadní optickou orientaci jezdci i koni při projíždění oblouku. Řady stromů za sebou lze prokličkovat rovnoměrnými obloučky s dobře ohnutým koněm; čím blíž stromy navzájem jsou, tím je tento cvik složitější na provedení i na odhad vzdálenosti od stromu. Tyto slalomy neslouží jen ke zlepšení podélného ohýbání koně, ale zdokonalují také jeho ovladatelnost a reakce na vaše pomůcky. Kůň by při projíždění vlnovek a obloučků měl být veden vnější otěží, vnitřní otěž přitom určuje sestavení hlavy dovnitř a udržuje živou a lehkou hubu. Vnitřní holeň na podbřišníku hlídá tempo koně a slouží jako „tyč", okolo níž se kůň ohýbá. Vnější holeň za podbřišníkem udržuje záď koně ve stopě, aby se jí kůň nesnažil utíkat ven z oblouku. Příznivci westernu, ale i ostatní jezdci, mohou kličkování mezi stromy využít také k nácviku neck reiningu či ovládání koně pouze na váhu.

Pro některé dvojice bude jednodušší začít nejdříve kruhy okolo jednotlivě stojících stromů, balíků nebo třeba výrazných kamenů. Pokud máte dostatek místa, můžete volit kruhy různého poloměru a podle toho také po koni chtít ohnutí. Myslete - podobně jako u vlnovek - na správné pomůcky a korektní projíždění oblouků. Kruhy musí být skutečně kulaté, vzdálenost od stromu stále stejná.

Trochu vyšším stupněm je přesné projíždění tzv. jízdárenských figur na volném prostranství (například malé či velké kruhy, vlnovky o určitém počtu oblouků, obloukem změnit směr, osmičky aj.); orientaci vám zde usnadní pouze okolní stromy či jiné výrazné body, například vyšší trsy rostlin; podle toho si můžete určit, kde začnete malý kruh, kam se vrátíte, kde provést obrat, kde změnit směr... Takové ježdění výrazně zlepší vaše pomůcky, protože koni už nic „nepomáhá" a je zcela odkázán na ně, má-li cvik projet správně.

Jezdit rovně je těžké

Když už jsme u toho ohýbání koně, je dobré zkoušet „jen" jezdit rovně. K tomu zpočátku pomůže cokoli, co poskytne optické vodítko: okraje cest, cesty, ježdění podél plotu, podél hranice dvou různých porostů (okraj louky či pole) apod. Možná brzy přijdete na to, že to koně táhne k cestě či do pole, bude mít tendenci jít v mírné vlnovce nebo půjde lehce nakřivo. Pokuste se mu ve všem zabránit, udržet si jeho pozornost a svými pomůckami - rovnoměrně rozloženou váhou, rovnoměrně přiloženými holeněmi i rovnoměrným přilnutím na obou otěžích - ho držet rovně. Výborné je, když vás u toho může někdo pozorovat a napravit váš sed.

Pamatujte si však na to, že rovnou chůzi je třeba koně učit po trochách, chvíli rovně a pak změnu. Bývá to mnohem těžší cvik, než by se na první pohled zdálo! Koně totiž v přírodě rovně nechodí...

Optická hranice vám umožní i velmi efektní cvik, v němž střídáte ohnutí a narovnání koně: střídavě jet rovně a vyjíždění na malé kruhy. Dalším požadavkem, který je dobré dodržet, je snaha vrátit se po opsání kruhu na místo, odkud jste vyjeli - k tomuto účelu poslouží orientační body jako kameny, výrazné trsy trávy, pařezy nebo i stromy. Časem můžete tento cvik kombinovat s přechody.

Obtížnější stupeň je jezdit rovně na otevřeném prostranství, bez pomoci „přírodní stěny". I tady si však opticky pomožte, například tím, že se budete dívat před sebe na nějaký bod na obzoru a pomyslně pojedete k němu. Díky tomu se minimalizuje možnost, že kůň bude pod vámi kličkovat a vy si toho nevšimete, jak by tomu bylo, kdybyste se dívali na zem.

Cvalová práce

V souvislosti s ohýbáním a ježděním rovně zmíním i dva pokročilejší cviky, které lze dobře procvičovat i v terénu: kontracval a přeskoky.

Například po rovné a pružné cestě můžete dělat mělké cvalové vlnovky „od okraje k okraji", aniž byste změnili nohu. Tím dáváte základ kontracvalu. Pokud jezdíte podél hrazení, můžete si ve cvalu procvičovat „od stěny ke stěně", přičemž zachováte ohnutí i nohu koně. Pokud cváláte po klikaté cestě, můžete v zatáčkách na obě strany zachovat stejný cval a pouze více či méně výrazně měnit ohnutí koně; ten se tím učí, že ohnutí jeho těla nemusí být závislé na tom, na kterou nohu právě cválá.

Přeskoky lze procvičovat například mezi dvěma stromy, které stojí dále od sebe, abyste okolo každého z nich mohli udělat velký kruh. Pokud cváláte řadou stromů, můžete procválat několik navazujících oblouků (a později jí řádně prokličkovat), a to v kontracvalu nebo s přeskoky.

Příště se podíváme na pár tipů, jak venku zdokonalovat přechody a stranové chody.