Kůň

Rupert měl vlastně štěstí. Byli jsme s Rozem na dražbě shánět klisny vhodné k chovu a připouštění drezurními hřebci. Do klisny Cava Lass jsme se zamilovali v prvním momentě, kdy jsme ji uviděli, vypadala velmi dobře a hezky se hýbala, ale jelikož byla březí po módním Rubitonovi, očekávali jsme, že bude mimo naše finanční možnosti. Když se přihazování zastavilo na částce 2 300 australských dolarů, Roz do mě dloubl, že mi málem zlomil žebro. Zamával jsem na našeho kamaráda Petera, který držel dražební kladívko, a za 2 400 byla naše.

Narodilo se jí elegantní hnědé hříbátko - hřebeček Rupert. Když mu bylo 18 měsíců, zavolal mi Peter. „Ta klisna, kterou jste koupili - její první potomek právě vyhrál třetí dostih, včetně jednoho opravdu důležitého." Veškeré plány na Rupertovu kariéru ve všestrannosti tedy letěly oknem a za asistence Cranbournského trenéra Nevina Eadese se stal dostihovým koněm. Možná ne úplně špičkovým, ale vyhrál téměř 150 000, víc, než jsme do něj investovali a navíc nám to přineslo spoustu zábavy. Potom jednou Rupert řekl, že už má dost, po více než 70 startech byl čas na změnu kariéry. A znovu se setkaly zájmy Ruperta a našeho časopisu - stal se perfektním modelem pro nový seriál o převýchově dostihového koně.

Takže jsme kontaktovali jednu z nejtalentovanějších (nechci říkat nejfotogeničtějších) místních jezdkyň, Vandu Morgan a požádali ji, zda by mohla být Rupertovou trenérkou. Vanda naštěstí měla čas. Chtěli jsme začít náš seriál co nejpodobněji tomu, jak začínají spousty jezdců, kteří svého koňského partnera nejprve hledají, takže jsme udělali to, co by měl udělat každý rozumný kupující - požádali dobrého veterináře, aby nám koně prohlédl.

Veterinář

Dr. Hugh Cathels je veterinář, který je zvyklý si dělat všechno sám. Není to učebnicový teoretik, ale úspěšný trenér dostihových koní a klusáků.

Na co bychom se měli zaměřit, když zamýšlíme koupit dostihového plnokrevníka a převychovat jej pro jinou jezdeckou disciplínu?

"Měl by vás zajímat věk koně, počet jeho startů, schopnosti a citlivost trenéra. Obecně lze říci, že čím víc startů kůň absolvoval, tím opotřebovanější bude mít hlezna a spěnky. Ale také obecně platívá, že čím více kůň startoval, tím je větší pravděpodobnost, že bude poddajný a dobře jezditelný. Kůň, který je tak dobrý, že má za sebou 75 startů, je evidentně dobrý atlet a je zjevně dobře jezditelný - ale také bude pravděpodobně trochu opotřebovaný."

„Ideální by byl čtyřletý kůň, ne až tak schopný, který vyhrál řekněme 3 dostihy z 20 - když se dostaneme na 70 a víc, je to srovnatelné s militaristou, který má za sebou pět let závodění. Koně nejsou stroje, opotřebovávají se."

„Budeme předpokládat, že za sebou kůň nemá 75 startů a že má dobrou stavbu těla. Pokud dobrá není, pak se podívejte, jak se kůň pohybuje a jak ohýbá klouby - zejména kolena a spěnky. Zkontrolujte, jakou hybnost mají."

Je problém, pokud trenér koni něco přidával, řekněme třeba anabolické steroidy?
„To nebudete vědět, protože to je velmi těžké poznat, ale jsou trenéři, kteří koním anabolika dávají. Doba rozkladu anabolik je 30-60 dnů, takže je prakticky nemožné je dávat koni v tréninku a pokud je kůň zdravý, je v tréninku dvě třetiny svého závodního života, takže není pravděpodobné, že by dostával moc anabolik."

„Nemyslím si, že anabolika jsou z dlouhodobého hlediska něco zásadního. Jedinou věcí je, že koně, kteří byli během své dostihové kariéry na anabolikách, pak v prvním a druhém roce po skončení ztrácejí svaly - obzvlášť pokud jsou umístěni do výběhu a krmeni jen senem. Je to problém, pokud nejsou dostatečně krmeni, když odejdou z tréninku, ale i pokud vysadíte anabolika a vykrmujete je a trochu s nimi pracujete, problém není."

„Myslím, že steroidy jsou podvodným jednáním. Nepoužívám je u žádného z mých klusáků, ani galopérů. Je mnoho způsobů, jak dobře trénovat bez nutnosti je dodávat a nikomu podávání steroidů nedoporučuji. Pokud umíte trénovat, dosáhnete lepších výsledků bez nich. Používají je lidé, kteří své koně přetrénovali a nemohou je nyní přimět dostatečně žrát, nebo lidmi, kteří své koně dost nekrmí."

„Kůň, který anabolika dostával, zpravidla během několika týdnů zhubne a pak zase nabírá. Trenéři a militaristé, kteří je podávají a jsou netrpěliví, říkají 'on nežere', takže mu dají anabolickou bombu a on začne přibírat. Kdyby byli trpěliví a ještě týden počkali, kůň by začal žrát sám. Je to prostě způsob, jak trénují koně lenoši."

A Pentosan?
" Pentosan/Cartrophin nemá moc vedlejších účinků, ale může zvýšit riziko krvácení koně během dostihu. Podle mých informací je to jediný zdokumentovaný vedlejší účinek, ale také tlumí vnímání bolesti. Sice nepříliš efektivně, ale dostihoví nebo military koně, kteří jsou stále na carthropinu, pravděpodobně rychleji opotřebujete, protože budete závodit i s koněm, který by jinak byl bolavý. Takže přidáváním tohoto mírného analgetika během sportovní nebo dostihové kariéry pravděpodobně dojdete k degenerativnímu onemocnění kloubů trochu rychleji, bez ohledu na to, co říkají reklamy o podpoře ozdravného procesu. V dostihovém průmyslu je zvykem dávat pentosan dva dny před dostihem, pro což tento preparát není zamýšlen, ale účinkuje. Jeho účelem je napomoci regeneraci kloubů, takže by měl být podáván v době, kdy kůň odpočívá po námaze, a v takovém případě asi koni pomáhají."

Jaký režim doporučujete u koně, když skončí s běháním?
„Pokud se jedná o režim koně, který se má stát z dostihového koně skokanem nebo militaristou, doporučuji ponechat ho v boxovém režimu a lehké práci. Tedy pokud možno ne pouze v boxovém režimu, ale stáj v noci, výběh ve dne a krmit tak, aby nezhubl a jen pomalu jim představovat jejich novou pracovní náplň. Nemyslím si, že byste je měli po skončení dostihové kariéry jen vypustit do výběhu - spíš si myslím, že by měli zůstat v lehké práci. Přiježďujte, učte je skákat a bude to pro ně o mnoho lepší."

Prohlížel jste našeho zasloužilého dostihového matadora Ruperta, co mu přinese budoucnost?
" Rupert má na kontě 75 startů, což je na plnokrevníka hodně. Má artrotické změny na spěnkách předních nohou a překvapivě malé změny na hleznech - jeho hlezna jsou dobře zaúhlená a ustála i 75 startů. Ale spěnky vykazují degenerativní změny - pro což svědčí osteofyty (kostní výrůstky) v přední části kloubu a zmnožená kloubní tekutina. Nejsnadnějším způsobem, jak určit míru artrotického poškození, je ohnout je a zjistit, zda to způsobuje bolestivost." (provést ohybovou zkoušku - pozn. překl.)

„V tomto případě je jen velmi malá bolestivost při ohýbání kloubů, klouby jsou vcelku dobře udržované, ale omezená hybnost je u obou. Spěnkový kloub blíže k nám má asi 50 % své normální hybnosti, což není moc dobré a ten druhý asi 80 %, to je na 75 startů velmi slušné."

„Šance na Rupertovu dlouhou kariéru ve všestrannosti podle mého názoru nejsou příliš vysoké. Vyšší šance má jako skokový kůň. Šance na to, aby byl dobrým jízdárenským koněm v pony klubu nebo pro dospělé jezdce jsou slušné, v téhle oblasti může dle mého názoru i s určitými degenerativními změnami fungovat bez problémů."

A ještě musíme přiznat jednu věc - Rupert klká. Je to jediný kůň v našem vlastnictví, který to kdy dělal. Jednou, když mu byl rok, se naučil klkat a od té doby mírně klká. Což se nezdálo, že by vadilo jeho dostihové kariéře.

Řešíte klkání?
„Nesnáším klkavé koně. Jednak si myslím, že je těžké je udržet, aby nehubli, ale horší je, že to ukazují dalším mladým koním. Ale pokud vám ani jedna z těchto věcí nevadí, dá se to snadno zvládnout, je to jen bolest. Budete mít okousané ohrady a koně, kterého musíte často krmit."

Měl by případný kupec nechat koně napřed prohlédnout?
„Myslím si, že by nikdo neměl kupovat koně, aniž by se na něj napřed podíval nějaký veterinář. Nevím, zda jsou potřeba rentgeny, to rozhodnutí bych nechal na veterináři. Kupujícímu navrhuji, aby jel s veterinářem a podíval se na koně u trenéra. Veterinář by měl provést ohybové zkoušky, promluvit si o nich s kupujícím, probrat schopnosti koně ve stavu, v jakém je, a probrat dlouhodobou perspektivu včetně toho, jak rychle asi bude docházet k degeneraci při novém využití. Veterinář nemůže udělat o moc víc - jen co nejpřesnější prognózu a poradit, jak zvládat problémy. Později, když koně koupí, pak ano, pak můžou a měli by spolupracovat s veterinářem při řešení aktuálních potíží. Každý dobrý veterinář vám v tomto pomůže - a většinou rád."

První lekce s Rupertem

Příště přineseme povídání Andrewa McLeana o zvládání útěkových stavů plnokrevníků. Řešení spočívá v aplikaci Andrewovy základní filosofie naučit koně co nejdříve jasnému porozumění základních signálů pro zastavení, pohyb vpřed a klidné stání. Pro Ruperta tohle není neznámé, protože byl tímto způsobem vychováván od chvíle, kdy měl poprvé na hlavě ohlávku a snažili jsme se tato cvičení opakovat, kdykoli byl doma z tréninku.

Takže Vanda začala přesně takhle. Nejprve ověřila, že je Rupert snadno ovladatelný a dobře reaguje ze země. Používala jen jasné a jednoduché pomůcky a posilovala základní reakce: zastavit - rozejít - klidně stát.

 

V příštích dílech budou krmivářka Liz Owens a Ridley Agvet, poradkyně australského olympijského týmu, probírat krmení ex-dostihového koně. Po několika týdnech začínáme vidět změny v Rupertově vzhledu - konečně začal trochu nabírat. Renomovaný trenér Craig Barrett přispěje doporučením, nač se dívat, když kupujete koně z dráhy. A Andrew McLean bude povídat o tom, jak se vypořádat s útěkovými reakcemi plnokrevných koní.

Dodatky překladatelky:

Jsem moc ráda, že se mi podařilo dohledat tento miniseriál o redrezuře dostihového koně, protože je to velmi specifická oblast a materiálu pro ni je poskrovnu. A přestože si nemyslím, že by překlad sám o sobě nestačil, dovolím si občas připojit své názory a postřehy, protože situace u nás je od Austrálie poněkud odlišná. Především v tom, že v seriálu se tak nějak počítá s velmi zkušenými jezdci na tyto koně a to u nás nebývá pravidlem, takže některé věci jsou z mého pohledu méně vysvětlené - očekává se, že jezdec je již zná.

Zajímavý je pohled veterináře na předkupní prohlídku. Pokud kupujete jiného než ex-dostihového koně, zpravidla se nepředpokládají potíže se spěnkami, mnohem větší důraz se klade na vyšetření kopyt a hlezen. Podle MVDr. Dominiky Švehlové jsou potíže se spěnkami pro dostihové koně charakteristické, protože při dostihovém tréninku (i dostizích samotných) tyto klouby hodně trpí - nadměrně se prošlapují a musejí hodně pružit. Proto specifický důraz na spěnky u těchto koní.

Citovaný veterinář nedoporučuje koně přímo z dostihového režimu vypustit na pastvinu a nechat „ležet ladem". Je pravda, že „šok" přechodu z tak diametrálně odlišného režimu je velký a jakkoli pastevní režim je pro koně jistě příjemnější, je potřeba navykat jej postupně a dopřát koni individuální přístup. Je potřeba postupně přestavovat krmnou dávku od koncentrovaného krmiva k objemovému, ale tak, aby kůň příliš nezhubl (na toto téma se v jednom z dalších dílů vyjádří koňský výživář) a pokud není zvyklý, je potřeba koně postupně navykat na pobyt ve výběhu tak, aby nebyl stresován a kvůli bláznivému chování se nezranil. Je nutná opatrnost i při začleňování koně do stáda. Jakkoli mírné zhubnutí v počátečních fázích je normální, kůň se střechovitou zádí, hubeným krčkem, výraznými žebry a velikým (nebo naopak vykasaným) břichem v pořádku není. I plnokrevníka po dostihovém tréninku lze držet v dobrém výživném stavu.

Pokud kůň nemá žádný zásadní problém (ani v hlavě), radikálně nezhubne, není důvod s ním mírně nepracovat. Pokud se ale jedná o koně opravdu psychicky vykolejeného a problematického, potom nějaký čas ve stádě a zcela bez práce mu pomůže trochu pozapomenout. Práce by měla probíhat napřed ze země a opravdu od základů tak, jak je v článku popisováno.

Je třeba myslet na to, že dostihový kůň zpravidla neznamená koně zkaženého! Naopak, zkazit jej můžete, pokud nebudete brát ohled na jeho nezkušenost a zahltíte jej požadavky, kterým nerozumí. Protože se jedná o koně nezkušeného, naprostou remontu, kterou pravděpodobně nikdo neučil správné reakce na pomůcky a která dělala jen to, co je pro ni přirozené - utíkala, což bylo podporováno. Je tedy potřeba jí trpělivě vysvětlit vše od začátku a na novou úlohu ji krok za krokem připravit. Stejně jako na čerstvě obsednutého koně rovnou nenasednete a nepojedete na vyjížďku ve všech chodech nebo s ním nebudete hned skákat a chtít chůzi na otěži, nemůžete toto chtít ani po koni z dráhy navzdory tomu, že je v kondici a je zvyklý chodit pod sedlem. Musíte mít na paměti, že kůň vám nerozumí, a proto si s ním musíte nejprve domluvit dorozumívací signály.