Existuje mnoho různých názorů na to, jak jezdit poloviční zádrže. Podívejme se však na tuto problematiku z klasické perspektivy a začněme definicí FEI:

"Poloviční zádrž je sotva viditelné, téměř současně koordinované působení sedu, holení a rukou jezdce s cílem zvýšit pozornost a rovnováhu koně před tím, než provede nějaké cviky nebo přechody do nižšího či vyššího chodu. Tím, že kůň přesune trochu více hmotnosti na záď, snadněji zvýší aktivitu zadních končetin a rovnováhu na zádi, aby se zlepšila lehkost předku a celková rovnováha koně."

Podle citlivosti koně může být poloviční zádrž cokoli od zvednutí hrudní kosti (jezdce) a „prohloubení" sedu, až po pevnější pomůcku otěží, když se mu kůň vrhá do udidla (ve skutečnosti ignoruje pomůcky sedem a lehá do rukou jezdce). V případě pevnější pomůcky otěží se „setká" huba koně s pasivním vydržením (netáhnete za otěže, jen jakoby zachytíte sílu) na ztuhlé straně a ve stejnou chvíli požadujete po koni opačnou holení, aby zaktivoval zadní končetinu, která má za úkol došlápnout více pod tělo. Samozřejmě se však nejedná pouze o ruce a holeně.

S hubou koně se „setkáte" ze svého středu, a to tím, že přiblížíte svoji přední linii ke svým rukám. Vystrčíte břicho dopředu, ale pánev zůstane vzpřímená a z beder ji tlačíte dozadu (aniž byste zatnuli nebo vyklenuli páteř, ta zůstane v „neutrální" pozici) a sílu, kterou kůň tomuto působení uhýbá, zachytí pobízející holeň na opačné straně do nepovolující (vydržující) ruky, což upraví jeho rovnováhu.

Nejedná se o mrtvé tahání, konstantní praskání břišních svalů nebo o nepřestávající mačkání holeněmi. Je to série kombinovaných pomůcek potkat - povolit - potkat - povolit, dokud kůň nepovolí tím, že přesune váhu dozadu na záď. Je to ale příklad té nejhrubší poloviční zádrže, většinou se jedná o mnohem menší působení, které diváci jen stěží zahlédnou.

A teď přichází na řadu technická stránka věci! Aby byla poloviční zádrž účinná, musí být načasovaná korektně - není to jen sled výše popsaných posloupností.

Musíte vnímat, kdy která zadní končetina koně jde dopředu a kdy je na zemi. „Když končetina došlápne na zem a nachází se před kolmicí spuštěnou z kyčelního kloubu (v předkročení), nese, tj. záď se podsazuje. To je ta správná chvíle pro poloviční zádrž. Jakmile se ale tato končetina dostane do zakročení, začíná sunout. Pokud byste dali poloviční zádrž proti sunoucí končetině, kůň by šel proti vám, buď by si lehl do udidla, šel nad otěž nebo za kolmici. Pokud dáte poloviční zádrž ve chvíli, kdy je zadní končetina ve vzduchu, zkrátíte krok a zabráníte končetině, aby došlápla pod tělo. Došlápla by na zem předčasně, možná by ani nedosáhla kolmice, natož aby se dostala do předkročení. Tímto způsobem se zkrátí fáze nesení, nebo dokonce nenastane. Výsledkem je ztráta rovnováhy a uvolnění, o ztrátě shromáždění ani nemluvě." (Dr. Thomas Ritter)

Někdy vám může pomoct, pokud budete myslet na to, že když podepírající přední končetina projde svojí svislou polohou do zakročení, stejnostranná zadní končetina se zvedá. Jakékoli působení otěží by nyní blokovalo zadní končetinu a vzniklá síla by způsobila, že by došlápla příliš brzy a nedošlápla by dostatečně pod tělo.

Doufám, že teď klasické ježdění neopustíte! Je to proces nutící k myšlení, který konzumuje čas a nezaručuje instantní úspěch. Mnoho lidí chce slyšet, že problém je v koni a že je třeba koně „fixovat", a pak očekávají, že na jedné hodině se jim ukáže, jak dělat to, co už dělají, lépe. Ale já si myslím, že obvykle je to jezdec, který musí projít změnou. Pokud však jezdíte léta určitým způsobem, bude to chtít velkou sebekázeň, abyste se vrátili zpět a začali znovu skoro od začátku. Ale - AHA! - ten pocit, který budete mít, až kůň něco provede tak nádherně lehce a korektně na pouze malinkou pomůcku! Udělá to, protože vy jste věděli, co máte od něho očekávat, a také jste věděli, jak a kdy ho o to požádat.

Skoro každá kniha, kterou otevřete, vám dá jiný popis toho, jak jezdit poloviční zádrže, ale myslím si, že všichni se shodneme na tom, co poloviční zádrž je:

Pauza, čárka ve větě, změna rovnováhy, signál, že se něco bude dít. Je to to, co to říká, že to je: řeknete koni, aby zastavil; a on začne snižovat záď. A v tuto chvíli, než zastaví, než změní chod, vy ho pobídnete dopředu a on vykročí se zadními končetinami mnohem aktivnějšími, než předtím.

A jako s každým psaním o ježdění, záleží na tom, z čeho autor vychází. My se pokoušíme ukázat vám cestu - a je na vás, abyste objevili sami pro sebe, co musíte vy udělat, abyste získali jasnou, správnou reakci. A přestože se mohou detaily lišit podle toho, jak moc potřebujete použít každý sval, kolik potřebujete tlaku, princip zůstává stejný. Každá poloviční zádrž se bude lišit ve dvou věcech: to, jak máte rozvinutou schopnost „cítit", vám řekne, kolik působení je potřeba.

Moje pojetí je toto:

Bedra (zadními) bederními svaly stáhnout dolů a břišními svaly nacházejícími se pod pupkem je vytáhnout nahoru. Právě díky tomu, že jezdec přitom vlastně „maká jen proto, aby zůstal sedět klidně", působí elegantním dojmem, že nic nedělá. Jako labuť: nádherně ladná na hladině, ale vší silou pádlující pod hladinou!

Jiný pohled na tuto problematiku, který možná osloví zase někoho jiného, přinesl Erik Herbermann na jedné své klinice. Řekl: „Myslete na „naklopení židle". Vezměte si jednu z těch plastových zahradních židliček nebo nějakou jinou lehkou židli s rovným opěrátkem.
Sedněte si tak, že vaše chodidla budou po stranách předních nožiček židle nebo pod vaší základnou, pokud sedíte v sedle. Sedací kosti budou na okraji sedátka, pánev svisle. Nyní se pokuste naklopit židli dopředu na přední nožky, ALE použijte pouze břišní a bederní svaly. Je velmi snadné podvádět a používat sedací kosti - NEDĚLEJTE TO! Místo toho se pořádně snažte a budete odměněni."

Třetí a velmi účinný způsob, jak dát poloviční zádrž, je sednout si na židli, jak je popsáno výše, a vzít si pomocníka, který dá lonž okolo vašeho pasu. Pak řekněte pomocníkovi, aby se pokusil naklopit vás dopředu, pokud nepoužíváte záda správně, bude to pro něho snadné. Pak se pokuste pomocníka zastavit v tahu dopředu tím, že použijete své břišní a zádové svaly. Vnímejte ten rozdíl!

Pokud máte klidného koně, lze toto cvičení velmi účinně vyzkoušet i v sedle. V tomto případě raději používám pár otěží než jednu lonž.

„Každý kůň se musí naučit sám udržovat rytmus, který mu určil jezdec. Současně musí jezdce poslouchat každým krokem, pro případ, že by chtěl udělat změnu chodu, rytmu, délky kroku nebo směru. Přiježděný kůň umožní jezdci, aby upravil rytmus a délku kroku pouze svými břišními svaly, zatímco přitahovače stehen mu pomohou převést pomůcky sedem k zadním končetinám koně. Ruce jezdce dostanou to, co do nich vloží zadní končetiny, ale musí tomuto impulzu téměř okamžitě povolit, ať už dopředu-nahoru nebo dopředu-dolů. Pořadí pomůcek je stejné, jak bylo popsáno výše: pobídni, seď, chytni, povol. To povolení je klíčové, protože kůň uhne zádí a týlem do povolených otěží. Jinými slovy, jakmile nabídnete otěže, týl koně poklesne a jeho horní linie se uvolní. Pokud jezdec zapomene povolit, kůň si lehne do ruky nebo se proti ní vrhne. Jakmile jezdec nemůže regulovat rytmus a délku kroků svými břišními svaly, kůň si nenajde svoji rovnováhu a nebude se sám nést." (Dr. Thomas Ritter)