Chov plemene nonius v Hortobágy

Stáje v Hortobágy u města Debrecen mají nejdelší historii. První písemná dokumentace byla datována v roce 1671. Jejich provoz a historie je unikátem v Maďarsku a jsou jiné než např. v Mezőhegyes, Bábolně a v dalších hřebčínech. Specifikum spočívá hlavně v jejich umístění v Národním parku.

Akcie hřebčína v Hortobágy byly vždy ve vlastnictví občanského společenství okolních vesnic a měst. Nyní je chov v majetku Národního parku Hortobágy a provozuje jej Hortobágyi Kht. Tradice, které se pojí k chovu koní v Hortobágy, jsou proslulé, koně plemene nonius byli vždy nedílnou součástí života národního parku Hortobágy. Pasoucí se zvířata jsou nezbytná pro zachování stepních biotopů a krajiny a role tradičních plemen zvířat jsou nově velmi ceněny. Jejich zachování se stalo důležitým úkolem vzhledem k jejich historickým hodnotám, bohužel tyto hodnoty zmizely z chovů dnešních moderních plemen.

Hortobágy s 250 koňmi (z toho 60 klisen plemen nonius) je dnes nejvýznamnějším centrem chovu koní v Maďarsku. Hlavním cílem je zachování plemene nonius a zvýšení počtu koní maďarského teplokrevníka, kteří jsou schopni plnit požadavky moderní doby.

Chov v srdci národního parku je ctěn z několika důvodů:

Jedná se plošně o největší a skutečně dochovanou část maďarské puszty v původní podobě, chov koní je symbolem puszty. Národní park Hortobágy je první a největší národní park v Maďarsku, který byl prohlášen za součást světového dědictví UNESCO v roce 1999. Vzhledem k tomu, že se k místu váže bohatá historie, je také turistickým centrem a návštěvníkům nabízí mnoho turistických zajímavostí. Chov se zabývá nejen plněním produkce kvalitních koní s původními geny, ale také v sobě spojuje požadavky světového kulturního dědictví. Návštěvníkům je nabízen odborný výklad a mají tak možnost seznámit se se zdejším chovem. Kromě velmi populárních jezdeckých dnů je zde místo pro mnoho dalších akcí, jako jsou jezdecké závody, přehlídka koní a soutěže vozatajů.

Webové stránky hřebčína Hortobágy: www.hortobagy.eu

Chov plemene nonius v Mezőhegyes

Mezőhegyes a chov koní jsou spjaty více než 200 let. Hřebčín je původním majetkem maďarské královské monarchie. Tyto stáje jsou jedinečným pokladem, který vždy ovlivňoval chov koní v Maďarsku. Výjimečné historické budovy jsou umístěny v neobvykle lesnaté krajině na Velké planině a spolu s městským parkem poskytují jedinečnou a nezapomenutelnou atmosféru. Důležitost Mezőhegyes v chovu koní je nesporná, protože zde byly chovány 3 různé typy koní již od roku 1800: nonius, furioso north star a gidran. Téměř všechna maďarská plemena koní se chovala zde v hřebčíně v průběhu posledních dvou a půl století; a právě nonius je nejznámějším a mezinárodně nejuznávanějším plemenem maďarských koní. Státem zřízená instituce, jako následník té královské, se vrátila k původnímu poslání chovu koní a zachování tradic.

Webové stránky hřebčína přímo vyzývají k ochutnávce 220 let staré tradice. Vychutnejte si atmosféru historických stájí, navštivte koně ve stejné stáji, kde se jejich předkové rodili i v minulých staletích. Koně jsou zde ustájeni na třech různých místech: centrální stáj je místo, kde jsou koně ve výcviku a také ve sportovní testaci. Dále je zde stáj pro klisny a pro klisny s hříbaty od narození až do šesti měsíců věku. Dále potom odchovna hříbat od 6 měsíců do 3 let věku. Ve třech letech přecházejí tito koně zpět do centrální stáje. Hřebčín disponuje také velkou výstavní plochou a nejlepším kolbištěm pro parkurový sport v Maďarsku. Areál přímo vybízí k pořádání různých chovatelských, ale i sportovních akcí. 30 zaměstnanců se stará o více než 200 koní od výcviku až po soutěže, přehlídky a závody. Společnost obhospodařuje 1200 akrů různých typů pozemků na několika místech, od polí přes pastviny.

Hlavním úkolem stájí v Mezőhegyes je záchrana historických hodnot a také plemene nonius budoucím generacím. Dále je zde chován maďarský teplokrevník, hřebčín nabízí inseminační dávky mnoha sportovních koní. Návštěvníci mohou využít mnoha služeb, které hřebčín poskytuje: najdete zde útulný hotel, který je pojmenován symbolicky Nonius, můžete se projet v kočáře, zúčastnit se výcvikové hodiny, nebo jen tak v areálu odpočívat a cestovat na další zajímavá místa.

Webové stránky hřebčína Mezöhegyes: www.mamkft.hu

Nonius v současném Maďarsku

Tak jako v jiných zemích byli koně i zde v minulosti produkováni především pro armádu. Po druhé světové válce použití noniuse v armádě prakticky skončilo a stal se populárním plemenem pro lehký tah v zemědělství. Pokus vytvořit z něho koně pro sportovní využití v roce 1970 nezískal široký ohlas. Tím plemeno začalo upadat a nebýt podpory ze strany státu, který ho zapojil do genových rezerv, jistě by jeho počty i nadále klesaly. Nyní je v Maďarsku evidováno okolo 500 příslušníků plemene nonius.

Sami maďaři definují toto plemeno jako jedno z nejtěžších teplokrevných koní, avšak jak víme, byly vyšlechtěny dva typy: větší a obvykle černý „mezőhegyeský" typ a menší, obvykle zastoupen hnědáky různých odstínů, „hortobágský" typ. Hlavním znakem tohoto typu je těžký konvexní profil hlavy, která je úměrná tělesné velikosti.

Pro srovnání uvádíme fotografie zástupců obou typů noniusů, vlevo "„mezőhegyeský" typ (M), vpravo „hortobágský" (H). Noniusové typu M jsou lehčí, bývají černí nebo tmaví hnědáci a profil jejich hlavy je rovný, pokud došlo k prokřížení s A 1/1 i v tomto typu. Typ M už je více zaměřen na dnešní dobu, jde o lehčího teplokrevníka, lze ho s úspěchem prosadit i ve sportu (viz přiložené foto spřežení, které reprezentuje M typ), klade se důraz na kvalitu pohybu při zachování původních rysů plemene, přiměřeného temperamentu a ochoty k práci. Noniusové typu H jsou hodně hnědáci, ale není to pravidlo, typ hlavy je převážně konvexní jako u našich kladrubských koní, tito koně jsou uchováni více v původním typu, typu těžšího teplokrevného koně hodícího se hlavně pro lehké zemědělské práce.

Rozdíl je také mezi plemeny nonius a maďarský teplokrevník (viz přiložené fotografie hřebce - vlevo a klisny - vpravo). Maďarský teplokrevník je vlastně typ sportovního koně; pro zajímavost - momentálně jsou v plemenitbě používány stejné typy plemeníků jako v ČR pro českého teplokrevníka a slovenského teplokrevníka. Rozdíl mezi maďarským teplokrevníkem a noniusem je patrný na první pohled, u prvního jmenovaného se dbá na ranost a brzké využití ve sportu, soulad v exteriéru.

Proč nonius?

Kladem noniusů je hlavně jejich ochota k práci, nejsou příliš tvrdohlaví a snaží se vyhovět. Pokud jsou dobře vedeni, jsou velice vhodní pro začátečníky, jelikož se přes svoji mohutnost dobře pohybují a netrpí "horkými hlavami", které by způsobovaly problémy při výcviku. Jsou pozdním plemenem a pokud je o ně dobře postaráno, dožívají se vysokého věku.

Opravdu dobří jsou do sportu ve spřežení, nabízejí skloubení dobrého charakteru, ochotu a zároveň notnou dávku krve nutnou k odvaze, která je pro koně do spřežení více než nutná. Jedná se o velice líbivého koně, mohu z vlastní zkušenosti říct, že tento kůň zaujme jak při předvedení na ruce, tak pod sedlem. Jedná se o velice všestranného koně a není pravdou, že těmto koním něco schází. Je to typ koně, který nezapomíná, pokud je kůň dobře přiježděn a kupříkladu dva měsíce stojí, stačí pár dní na to, aby si oživil, co jednou uměl, a můžete stavět dál. Už kolikrát mě překvapilo, měla-li jsem nucenou přestávku v drezurním výcviku, že ten kůň nic nezapomněl, stačilo připomenout a "bylo to tam".

Jak říkají sami Maďaři, toto plemeno má „největší ochotu k práci", klidný temperament a je schopen podávat trvalý výkon. Jeho role v budoucnosti je významným odkazem na minulost a je spojená s jejich vynikajícími charakterovými vlastnostmi a kvalitním rodokmenem. Díky těmto vlastnostem plemeno představuje významnou hodnotu jako genová rezerva.