Autorka Jana Zatloukalová je majitelka koně plemene nonius. Článek vznikl za přispění chovatelů těchto koní v SR a s písemným souhlasem pana Istvána Papa - poradce chovu v hřebčíně Mezőhegyes.

Proč tento název?

Otevřete-li jakoukoliv odbornou nebo naučnou knihu a dojdete-li k přehledu plemen chovaných v České republice, většinou jedním ze zmiňovaných je plemeno Nonius. Velmi často jsem četla, že koně tohoto typu se chovají ve středoevropských zemích. Tento kůň je tak samozřejmým pojmem, že jsem sama byla zvědavá, až ho jednou potkám. Nestalo by se tak, kdyby… kdybychom se náhodou nestali majiteli jednoho z nich. Ještě před tím však k němu vedla dlouhá cesta a obavy z neznámého. Jaký ten kůň vlastně je? Jak vypadá? Mohli bychom se na něj jet někam podívat? Začalo zjišťování, pídění po informacích z mnoha zdrojů a skoro vždy jsem došla k informaci, že tito koně se zde chovali, ale postupně byli pohlceni plemennými knihami Českého teplokrevníka či nově Moravského teplokrevníka a že kůň v původním vydání se už prakticky nechová. Trochu mě to mrzelo, neboť něco tak středoevropského jsme nemohli najít.

Po poradě s redakcí Equichannelu bych vás, čtenáře, ráda seznámila s tímto plemenem blíže a z jiného pohledu, než činí odborná literatura, která nám tohoto koně připisuje jako hlavní město Prahu a zároveň tvrdí, že čím více půjdete na východ, tím více koní zde najdete. V České republice se chov těchto koní již nikam nekoncentruje, vyskytují se jednotlivci, kteří takového koně vlastní a mají ho zapsaného v rámci jiné PK. Jiná situace je na Slovensku, i když nikoliv růžová, proto jsem si dovolila zkontaktovat Ing. Františka Grácze (Zväz chovatelov koní na Slovensku - družstvo). PK noniusů je vedena právě na Slovensku, kde se ještě tomuto plemeni věnuje jistá pozornost. Celý článek by nevzniknul bez pana Istvána Papa (poradce chovu v hřebčíně Mezőhegyes). Pan Pap je dále členem představenstva Národní asociace svazu chovatelů noniusů v Maďarsku a poskytl mi cenné informace a možnost seznámit vás s historií plemene, jednotlivými centry pro chov těchto koní v Maďarsku (Mezőhegyes, Hortobágy), se zvyky, které se k tomuto plemeni vztahují, a hlavně s budoucností a vizemi pro další desetiletí. Ale nepředbíhejme, nejprve trochu historie.

Historie plemene

Nonius je anglonormanský typ koní chovaných v rámci formálního císařského hřebčína v Mezőhegyes. Zakladatelem tohoto chovu byl fenomenální hřebec pojmenovaný Nonius, který byl jako 5letý odcizen ve Francii během okupace hřebčína Rossieres. Nonius byl pak poslán s dalšími devíti hřebci do hřebčína v Mezőhegyes, který byl majetkem císařské armády. Podle francouzských dokumentů se hřebec Nonius narodil v roce 1810 v jednom z hřebčínů Calvados v Normandii z anglonormanské klisny, otcem byl plnokrevník Orion. Záznamy také ukazují, že Nonius byl kůň malého rámce, měl velkou a těžkou hlavu s malýma očima a dlouhé uši, krátký krk, vysoký kohoutek a dlouhá záda, která nebyla dobře vázána na bedra, úzké a nízké pánevní končetiny s nízko nasazeným ocasem. Jeho žebra nebyla dostatečně klenutá a měl krátké a strmé lopatky. Díky výčtu jeho exteriérových nedostatků byl Nonius velmi zřídka používaným pro chov v Mezőhegyes. Již malé množství potomků však vykazovalo, že nezdědili jeho vzhled a že tito koně byli velmi odolní, s lepší muskulaturou než byl on sám. Sám Nonius byl pak pouštěn převážně na španělské typy klisen. Nonius zvaný Senior byl výborným plemeníkem, v době úmrtí v roce 1838 po sobě zanechal 79 hřebců a 122 klisen. Všichni jeho potomci byli pojmenováni podle něj, spolu s příslušnými čísly pro lepší označení, na těchto koních byl dále založen chov. Byla však vypozorována jistá nevyváženost jedinců svého plemene, a tak byl pro chov často využíván chov plnokrevných hřebců, kteří byli pečlivě vybráni. Po použití plnokrevníka se Nonius v exteriéru podobal anglikánskému typu koní na úkor jeho mohutnosti.

Co se jednotlivých původů týče, je k dispozici mnoho materiálů o chovu těchto koní z historie (Speciální zootechnika, druhý díl Chov koní od pana prof. Bílka, nově www.horses.sk, kde zájemci mohou najít statut plemenné knihy a chovatelské cíle, včetně uznaného standardu plemene a celé PK).

Nonius se dnes chová především na východě Evropy. Staré hřebčíny jako Mezőhegyes či Hortobágy byly zachovány, ale koně jsou k jejich škodě drženi převážně v malých počtech, pro zachování tradice apod. V Maďarsku je plemeno dále používáno pro šlechtění typu sportovního koně maďarského teplokrevníka. Klisny jsou kříženy ušlechtilými německými plemeny, a tak směřuje Maďarsko ke stejnému trendu jako kupř. Česká republika. Tyto dva hřebčíny jsou ale stále producentem plemenných hřebců pro tzv. zemský chov, aby se zajistilo (i pomocí dotačních fondů) rozmnožování plemene nonius v původní verzi. V Maďarsku dnes stojí 87 plemenných hřebců, kteří zajišťují čistotu chovu a uchování plemene pro budoucí generace. O chov tohoto plemene se pouze v Mezőhegyes stará 37 plemenných klisen. Mimo Maďarsko počty těchto koní díky vlivům moderních sportovních plemen žalostně klesly. Malá stáda lze dnes najít v Rumunsku, Bulharsku a v zemích bývalé Jugoslávie.

V roce 1989 byla založena Národní asociace svazu chovatelů noniusů (dále jen „svaz“) v Maďarsku pro ochranu čistokrevných potomků tohoto plemene, která definovala cíle chovu pro budoucnost a zachování čistoty plemene pro budoucí generace. Plemeno nonius bylo svazem prohlášeno za národní poklad Maďarska, svaz se stará o chovatelské akce, sdružuje majitele a chovatele těchto koní a stanovuje jednotlivé chovatelské cíle. V roce 2006 uzavřel plemennou knihu a umožňuje chovatelům rozmnožovat plemeno pouze bez přílivu cizí krve.

Jako další z mnoha cílů svazu je seznámit širokou veřejnost s živou tradicí, která se úzce váže k jejich rodné zemi, a představit tak živý národní podklad obyčejným lidem. Tradice se pojí zejména s tradičními zemědělskými oslavami, představují plemeno ale i jako moderního koně, který se plně vyrovná požadavkům na moderní jezdecký sport. Nyní svaz sdružuje přes 500 tisíc chovatelů a přátel tohoto plemene, což pro jeho budoucnost je jistě nezanedbatelné číslo. Odkaz na Národní asociaci svazu chovatelů noniusů najdete zde www.noniuszegyesulet.hu, bohužel zatím jen v Maďarštině, ale anglická verze je již v přípravě a bude co nevidět spuštěna.

Nónius na Slovensku

Se situací chovu Noniuse na Slovensku nás seznámí písemnou formou pan Ing. Grácz:

"Každý národ má svoje kultúrne dedičstvá, ktoré mu zanechali jeho predkovia. Vyspelosť národa určuje i vzťah k týmto hodnotám. Naši predkovia nám okrem bohatej architektúry, literatúry a iných kultúrnych pamiatok zanechali i historicky cenný genofond HZ.

Tento príspevok sa pokúsi zmapovať zošľachťovací proces Nóniusa v období rokov 1947-1997 v Novom Tekove. Nónius je plemeno, ktoré s huculom, lipicánom, furiosom a shagya arabom nepochybne ku kultúrnemu dedičstvu Slovenska patrí.

V Novom Tekove sa chovom koní zaoberali už v 19 storočí. Majiteľ Nového Tekova veľkostatkár Scheller choval kone normandské s vysokým podielom krvi A1/1 a pre potreby poľnohospodárskej činnosti choval ťažné kone. Geografická poloha a klimatické podmienky predurčovali, aby bol po vzniku Štátneho žrebčína v roku 1947 chov Nóniusa na Slovensku sústredený práve do N. Tekova. Stádo v N. Tekove bolo priebežne dopĺňané kobylami z Topoľčianok. Presuny boli ukončené v roku 1954. Podľa zápisníc z bonitácií v období 50-tych rokov bolo stádo Nóniusa v N. Tekove exteriérovo nevyrovnané a „geneticky nejednotné".

Na počudovanie korekcia uvedených nedostatkov a „genetickej nejednotnosti" nepripadla z minulosti už osvedčenému A1/1, ale v roku 1961 do Nového Tekova prišiel žrebec Estrád. Tomuto českému teplokrvníkovi so značnými exteriérovými nedostatkami (ťažšia hlava, nevýrazný kohútik, dlhší chrbát, valcovité telo, menej výrazný fundament, odsadené bedro) pripadla úloha korigovať exteriérové nedostatky plemena Nónius. Do roku 1970 pripustil 187 kobýl (narodených 46 žrecov a 67 kobýl). Napriek tomu, že už potomstvo prvých 2 ročníkov po Estrádovi malo veľké nedostatky vo fundamente, šírkových a hĺbkových rozmeroch hrudníka, každoročne mu boli priparované kobyly až do roku 1970. Jediným pozitívom Estráda je podľa dnes už „dobových" zápisníc z triedení koní v Novom Tekove jeho prínos v zmohutňovacom procese. O tom, že zaradenie Estráda do chovu v Novom Tekove bolo veľkým omylom, nás presvedčila budúcnosť. Dcéry po Estrádovi sa v chove neuplatnili. V 70-tych rokoch boli doslova vyhladzované A1/1 žrebcami.

V roku 1966 bol po žrebcovi Estrád do Nového Tekova dovezený plemenný žrebec Artik, ďalší z galérie českých teplokrvníkov. V chove sa neuplatnil a v roku 1968 odišiel.

V súvislosti s pôsobením Estráda a Artika v Novom Tekove je nutné poukázať na skutočnosť, že v zemskom chove na Slovensku pôsobilo v 60-tych rokov v priemere 60 žrebcov plemena Nónius. Ťažko uveriť, že medzi týmito žrebcami neboli vhodnejšie typy plemenníkov pre stádo Nóniusa v N. Tekove.

O tom, že koncepcia chovu Nóniusa nebola na Slovensku prepracovaná, svedčí i skutočnosť, že s príchodom A1/1 žrebca Rubint do Nového Tekova v roku 1968 sú už v roku 1969 zaradené do plemenitby meklenburské žrebce Salut a v roku 1970 Attaché. Potomstvo meklenburských žrebcov, v mnohých prípadoch trojplemenné krížence, bolo nevyrovnané.

V roku 1973 boli do plemenitby zaradené plemenné žrebce A1/1 Parcel a Koh-i-nor. Plemenný žrebec Parcel pôsobil v Novom Tekove do roku 1981, pripustil 124 kobýl (narodených 36 žrebcov a 42 kobýl). Koh-i-nor pôsobil v Novom Tekove s prestávkami do roku 1990. Pripustil 194 kobýl (narodených 54 žrebcov a 56 kobýl).

V ďalšom období pôsobili v stáde plemenné žrebce Salut I, Marko xx, Diktant IV, All Tiger, Rif du Madon, Hugben II, Avignon. Z uvedených žrebcov je nutné spomenúť pôsobenie plemenného žrebca Rif du Madon. Do Nového Tekova prišiel v roku 1986 z Francúzska a v chove pôsobil do roku 1994. Pripustil 123 kobýl (narodených 27 žrebcov a 42 kobýl). Tento predstaviteľ Selle Francaise v starom anglonormanskom type i napriek svojim exteriérovým nedostatkom (ťažšia hlava, valcovité telo, odsadené bedro) zanechal v Novom Tekove exterierovo korektné a výkonné potomstvo.

V roku 1997 bolo v N. Tekove 33 chovných kobýl noniusa. Z uvedeného počtu bolo 11 kobýl so 100% podielom krvi Nóniusa. Ostatné plemenné kobyly boli s podielom krvi od 25-50 %. Po rozpade žrebčína Nový Tekov sa chov noniusa presunul k súkromným chovateľom. Situácia v chove je v súčasnosti kritická. Čistokrvne sa ročne narodí do desať žriebät.

Je na nás, či sa plemeno Nonius zachová aj pre budúce generácie, alebo či sa naši potomkovia budú o nóniusovi učiť len z knižiek."

Po přečtení tohoto příspěvku je patrné, že chov těchto koní nemá vůbec na růžích ustláno - bohužel významným plemenům, která jsou spojena s historií bývalého východního bloku, se věnuje pouze malá pozornost ze strany veřejnosti. Doufám, že článek čtenáře zaujal natolik, že povede k malému zamyšlení, které si toto plemeno dozajista zaslouží.

V dalších dílech se vydáme na výlet a seznámíme vás s různými centry, kde se ještě nonius chová v původním typu, a povíme si také něco o tradicích spjatých s tímto plemenem. Dozvíte se i další informace o chovu těchto koní, představíme typické představitele, ale budeme se věnovat i zkušenostem z pohledu chovatelů tohoto plemene.

Všem, kteří nám umožnili, že si můžete přečíst náš článek, velice děkujeme.