Den první

Teplé skoro letní ráno nás vítalo v areálu Villa Gineta. Účastníky kurzu bylo 12 dvojic kůň-člověk, přičemž koně se na venkovní jízdárně, bohatě zalévané sluncem a občas i slabě vodou, střídali po šesti. U každého koně byla dvojice kurzistů - majitel a jeden ze skupiny, který zrovna koně na jízdárně neměl. Majitel koně pracoval se svým koněm, úkolem tohoto druhého člověka bylo pozorně sledovat pracující dvojici a pomáhat opravovat chyby při provádění probíraného cviku, zatímco se Jean-Francois věnoval konkrétnímu koni. Po prostřídání všech přišla druhá šestice koní a role ve dvojici se otočily.

Po teoretickém úvodu - kdo chce s koněm pracovat, musí být klidný, trpělivý a spravedlivý, máme koni dominovat, ale neutlačovat ho, hledat rovnováhu mezi dominancí (aktivitou) a pohodlím (pasivní chování), nepohodlí může působit pohyb, pohled, bičík či vodítko - následoval nácvik používání bičíku ve fázích (rytmické zvyšování tlaku) při klepání do země, dřív, než se zkusíme bičíkem dotknout koně. Bičík se nepoužívá jako prodloužená ruka, ale jako nástroj, který kůň nebude zrovna milovat. Již pozvednutí bičíku koni působí nepohodlí, proto ho ve stavu klidu necháváme položený na zem, nebo směřuje špičkou k zemi.

První, co po koni budeme chtít, bude respekt beze strachu. Kůň, který má strach, si nebude chtít hrát.

Nejprve hledáme pohodlí mezi námi a koněm. Na začátku i nakonci je uvolněný postoj se skloněnou hlavou. Pokud vyžadujeme změnu, musí být zřetelně znát, že zvyšujeme aktivitu. Kůň z nás nesmí mít strach a zároveň nesmíme dát koni znát, že bychom měli strach z něho. Ani při zvyšování fází nesmíme ztratit klid.

Tyto zásady si mohli účastníci kurzu ozkoušet hned v následujícím cvičení, kdy měli s koněm jít a zastavit se. Kůň by měl člověka sledovat a zastavit se s ním. Při zastavování neděláme gesta, jsme neaktivní, s pohledem skloněným k předním nohám koně. Ten, kdo má aktivně sledovat, je kůň. Pokud nezastaví ideálně se svým člověkem, koriguje se poklepáním bičíkem na nos. Nejdůležitější přitom je, aby kůň zůstal v klidu. Chceme stoprocentní poslušnost při zachování stoprocentního klidu. Kdykoliv bude kůň během výcviku jevit neklid, musíme mu dopřát zklidnění, snížit nárok a dát pauzu.

Tento velmi klidný přístup byl zachován i při odpoledním cvičení, kdy se pokládal základ hry na honěnou. Při ní se kůň neučil uhýbat před tlakem, ale naopak jít za tlakem. Cvičení bylo poměrně náročné na koordinaci pohybů i myšlení většiny účastníků, kteří byli zvyklí na opačné postupy při práci s tlakem. Pokud měl některý z koní větší problémy systém tlaků chápat, vzal si ho do rukou Jean-Francois a ve velmi krátkém čase v nebývalém klidu koně dávali správnou odpověď na podněty.

Klid a trpělivost Jean-Francoise byly téměř nakažlivé a vysoce profesionální. Bohužel nepřítomnost profesionálního překladatele kurz zjevně ochuzovala, jazykově vybavení účastníci měli jistě z kurzu více.