Od oznámení po ....

Jakým způsobem se nejčastěji dozvídáte o případech týrání zneužívání nebo problematické péče?
Z velké většiny je to od osoby, která podá podnět. Někdy je to i díky sdělovacím prostředkům. Někdy dostaneme jen informaci, někdy nás přímo vyzvou ke kontrole. Pak jsou i kontroly, které provádíme v rámci víceletého plánu kontrol, ale tam se většinou tyto problémy neodhalí. Spíše je to na podnět, ať už soukromé osoby nebo firmy.

A vy sami neprovádíte kontroly, zaměřené na welfare? Podle jakého klíče tyto subjekty vybíráte?
Samozřejmě je stanoven víceletý plán kontrol pro určitý rok a z něho se potom vybírají subjekty ke kontrole. Jak se zaměřením na welfare, tak se zaměřením na metodiku kontroly zdraví např. Těch klíčů je několik, něco je určeno již např. z Ministerstva zemědělství, většinou je to ale bráno procentuálně. Zohledňuje se míra rizika, velikost chovu, někdy hrají roli i dotace ... na každého chovatele by měla vyjít kontrola jednou za pár let. Nechodí se k chovatelům několikrát v roce, pouze pokud je nějaký podnět, tak se tam dostaneme víckrát.

Když chce někdo podat oznámení o týrání zvířat, co všechno musí uvést? Lze ho podat anonymně?
My řešíme i anonymy, protože i anonymy se mnohdy zakládají na pravdě. Takže řešíme vše, co nám sem přijde. Jinak jsme rádi za více informací, někdy žádáme o doplnění. Pokud máme na stěžovatele kontakt, můžeme ho potom uvědomit o výsledku akce. Hodně nám pomůže přesná identifikace. Pokud dostanu podnět, že někde ve Lhotě chovají dvě ženy psa a vždycky ho vykrmí a snědí, tak je to těžké. Když už nevědí číslo popisné, tak potřebujeme třeba číslo vedlejšího domu, abychom je vůbec mohli najít.

Pokud má někdo z veřejnosti zájem se dozvědět více o případech, které jste řešili, má možnost? Můžete mu to poskytnout?
V případě, že osoba není účastníkem řízení nebo zástupcem tisku, tak se jí tyto informace neposkytují. Když zavolá Franta Novák, že by chtěl vědět, jak něco dopadlo, tak mu to nesdělíme, pokud není stěžovatel. Samozřejmě, pokud se jedná o hodně sledovanou kauzu, v rámci dobrých vztahů někdy sdělíte tu „kostru", tedy např. „ano, bylo zjištěno to a to..." ale bližší informace neposkytujeme. Musí se buďto obrátit na stěžovatele nebo prostřednictvím tisku.

Vaše návštěva prý musí být ohlášená... jak dlouho dopředu se musíte ohlásit?
Nemusíme se ohlásit. My naštěstí můžeme oznámit zahájení kontroly bez ohlášení, ale musíme chovatele zastihnout. Nebo zvířata musejí být volně přístupná. Tam, kde je podezření na týrání, máme právo vstupovat i na pozemky a do míst, kde jsou zvířata chována, ale ne do bytů a podobných prostor. Takže pokud je to stížnost, snažíme se nejprve obhlédnout terén, ale pak musíme jednat s chovatelem. Ale někdy to nejde, protože se tam nedostanete. Třeba je to uzavřený dvůr, běhají tam psi.

A nemůžete poprosit o asistenci policii?
To je problém, pokud to není na přímý podnět... a je to zamčené. Nehledě na to, že si potom chovatel může stěžovat, že se mu tam něco ztratilo... to se potom těžko obhajuje a také jsme už některé takové případy měli.

Takže ta novela, která nyní vyšla...
To by nám hodně pomohlo. Stává se třeba, že se člověk odstěhuje a zvíře zůstane někde zavřené a nás tam nemá kdo pustit. Ale zatím to bylo schváleno pouze vládou a právě u těchto zákonů bývá vždy nejvíc pozměňovacích návrhů. On tento návrh byl již v minulém zákoně, ale jeden poslanec nám to shodil. Řeknu vám i kdo - poslanec Benda. Řekl, že zvířata jsou také rybičky a že to bude zneužíváno. Dalo by se to samozřejmě nějak omezit, ale tohle by bylo skutečně zapotřebí. Jsem ráda, že to prošlo, ale obávám se, že ještě není vyhráno.

Jak vypadá šetření přímo na místě? Dostanete podnět, zajedete tam a co následuje?
Nejprve oznámíme, že provedeme kontrolu a co bude předmětem naší kontroly. Prokážeme se služebním průkazem. Nejdřív se jdeme podívat na zvířata, necháme si je předvést, podíváme se na kopyta, ustájení, máme možnost i změřit rozměry ustájení. Zeptáme se i co se dělá s hnojem, protože i životní prostředí je částečně naším okruhem. Po této fyzické kontrole většinou provádíme ještě kontrolu dokladů. A většinou na místě se sepisuje protokol o zjištěních kontroly, přečteme chovateli a ptáme se, zda má nějaké námitky. Pokud tam jsou porušení, musejí tam být uvedena včetně paragrafů, odstavců a písmen. Chovatel nám protokol podepisuje. Pokud ho nechce podepsat, uvedeme to tam a pokračujeme v kontrole dál. Pořizujeme-li fotodokumentaci, uvádíme to do protokolu a dáváme ji také chovateli k nahlédnutí.

Takže vidíte-li koně, kterému lezou žebra...
Na žebrech se přiznám, že nestavíme - spíš na kyčelních hrbolech, absenci svaloviny...

Řídíte se při posuzování kondice kondiční škálou?
Ano, ale nemám přímo ty body, nemám ji k dispozici. Pokud mi ji můžete poskytnout, budu ráda.

Takže nemůžete specifikovat, že např. koně pod stupněm 3 jsou už moc hubení? Takto nepostupujete? Nemáte nějaké objektivní body?
Ne, takhle nepostupujeme. Popisujeme to zvíře, fotografujeme, sledujeme i chování zvířete, zda se nějak odlišuje, nebo má zranění. To je objektivní pozorování.

Kontrolujete i identitu koni. Nestává se už, jak se dříve stalo nám (novinářům), že např. kůň je ve špatném stavu a chovatel to omluví vysokým věkem, na což veterinář pokývne hlavou a odejde? A potom my jako novináři zjistíme, že to není pravda...
Stát se to může zejména, když koně nejsou označeni výžehem ale čipem, který putuje. Nebo pokud nám nepředloží průkazy koní. I to se stává a pak může dojít k záměně. Stává se to často proto, že majitelé ustájených koní z nějakého důvodu nechtějí průkazy u chovatele nechávat a pak nám je doručují opožděně.

V případě, že byste nebyli schopni zkontrolovat identitu koně, jaké jsou za to sankce?
To bych se vám musela podívat, to je podle plemenářského zákona... myslím si, že zrovna podle tohoto zákona jsou ale dost vysoké. Tak daleko ale většinou nejdeme, snažíme se domluvit...

Takže se to chovateli v případě špatného stavu vyplatí tohle zkusit...
To nevím, nesetkala jsem se s tím. Ale už jsem se setkala s tím, že byl kůň ustájen v sadu, kde neměl ani vodu k pití, ani přístřešek. Zjistila jsem si majitele a majitel prohlašoval, že kůň není jeho a neví, jak se tam dostal! Tak tam jsme třeba dali návrh k náhradní péči. A než se to projednalo, kůň zmizel. Nejhorší je, když víte, že vám člověk lže a nemůžete mu to prokázat ani s tím nic dělat.

Můžete řešit (resp. řešíte) stav, kdy jsou koně ve špatných ohradách a utíkají z nich?
Tam únik ani nemusíme řešit my, podnět na obec může dát kdokoli. Pokud je ohrada ve stavu, že se zvířata mohou zranit, podnět dáváme my, anebo potom v případě, že se ta zvířata toulají neustále. Tam se jedná o týrání, protože zvířata jsou vystavena neustálému riziku.

Při kontrolách kontrolujete i množství krmiva, které má chovatel k dispozici?
Podívat se můžeme, ale podnět obci za to dát nemůžeme. Ta zvířata nemusejí mít během naší návštěvy nic ke žrádlu, to není chyba, pokud jsou v dobrém stavu, nemusejí mít čumák zabořený celý den v seně.

A pokud při návštěvě shledáte, že koně nejsou sice přímo podvyživení, ale jsou někde na hranici a zásoby krmiva nejsou, máte možnost udělat kontrolu třeba za měsíc znovu?
Máme. Záleží na ekonomické situaci, na personálním obsazení, ale máme.

A daří se vám to realizovat?
Tam, kde jsou pochybnosti, tak toto vždycky děláme.

Takže je-li nějaký problém s koňmi, máte pravomoc je i odebrat?
My nemáme pravomoc je odebrat, my dáváme pouze podnět obci. Na tu náhradní péči dáváme pouze podnět. Je pravda, že obec proti tomuto návrhu nemůže jít přímo, pokud napíšeme, že byl spáchán přestupek, oni to nemůžou zamítnout, ale s tou náhradní péčí je to složitější. Ono to není odebrání, což veřejnost asi netuší, je to nařízení náhradní péče, kdy se o to zvíře stará někdo jiný. Buď na tom místě, kde je zvíře chováno, nebo v útulku nebo někde jinde. Ale majitelem zůstává stále člověk, který se o to zvíře dříve (ne)staral. A může požádat o jeho vrácení s tím, že se zlepšily podmínky. Takže my mu zvíře dáme do pořádku, vykrmíme a vrátíme mu ho zpátky. A velkým problémem jsou samozřejmě finance. Tu náhradní péči nařizuje obec s rozšířenou působností, takže ji i musí platit a potom vymáhat náklady na původním chovateli. Ten často bývá bez majetku a nic se na něm nevymůže. Ty částky rychle narůstají a obce také nemají peníze, aby je živili. Takže oni můžou rozhodnout, že budou učiněna jen nápravná opatření. A ani se jim nedivíme, potom si obyvatelé stěžují, že namísto aby byly např. opraveny chodníky, se živí cizí zvířata. Takže to je velký problém, který by bylo potřeba řešit.

A v případě koní je to obzvlášť velký problém...
Tam je to opravdu velký problém. Máme jeden útulek pro hospodářská zvířata ve středočeském kraji...

A pokud vy doporučíte odebrání a obec by to udělat nemohla nebo nechtěla, můžete pak něco dělat?
Můžeme dát opakovaný podnět a případně se obrátit na kraj.

Stalo se to někdy v praxi?
Zatím ne. Snažíme se spolu dobře vycházet navzájem, známe také jejich problémy. Takže je to o vzájemné dohodě a spolupráci tak, aby to bylo ke spokojenosti obou stran.

Stává se někdy, že by se odebrali koně?
Ano, stalo se, že se dal podnět, koně se odebrali a dali se do náhradní péče.

A jak to dopadlo?
Koně jsou v náhradní péči, ale stále jsou chovatelky, už je tam obrovský dluh, jeden kůň musel být utracen.

Máte možnost ještě některých jiných sankcí než pokuta nebo odebrání?
Zákon mám umožňuje buď uložit pokutu, nebo dát podnět obci. Nic jiného dělat nejde. Ty pokuty jsou ale myslím dostačující, mohou se vyšplhat do výše statisíců...

Problém je, že člověk ty peníze často nemá...
Jednak, a také je odčerpáte těm koním. Takže pokuty hodně zvažujeme, protože většinou problémy nebývají z toho, že by se člověk vyžíval v trápení zvířat, ale buďto nemá vědomosti, nebo finance.

Škoda, že nemáte možnost nařídit třeba supervizi nebo něco podobného.
To by asi nebylo moc dobře přijato, my jsme označováni za ty, co je neustále obtěžují.

Peníze z kontrol se asi nedají pak zpětně použít, že?
Ne, ty jdou do státního rozpočtu. Kdyby ty peníze mohly jít a použít se potom například na to náhradní ustájení, to by bylo rozumné. Možná by to takto mohlo fungovat u obcí, kde pokuty jdou do rozpočtu obce, tam by se takový fond zřídit mohl... ale to už je pravomoc obcí.

Vy tedy vždy jen dáváte podnět obci?
To záleží na tom, zda se jedná o porušení zákona veterinárního, nebo zákona na ochranu zvířat. Pokud je to veterinární zákon, řešíme to my a peníze z pokut jdou do státního rozpočtu. Pokud je to zákon na ochranu zvířat, dáváme podnět na obec a pokuty jdou do příjmů obce.

Vy jste tedy zaměřeni na všechny druhy zvířat, nespecializujete se?
Ne. Je jen jeden kontrolor na okres, my musíme rozumět všem zvířatům, psům, skotu, ještěrům, ...

To se máte co otáčet...
Na Benešovsku je jen 1500 chovů skotu... a to ani nemluvím o zvířatech v zájmovém chovu, která pod nás spadají také a v pravidelných kontrolách nejsou zahrnuta.

Jaký máte časový horizont? Jak dlouho po ohlášení provádíte kontrolu a jaký čas máte na to, abyste dali vědět stěžovateli?
Pokud požádá o odpověď, máme povinnost mu odpovědět do třiceti dnů. Pokud do té doby nedokážeme zajistit šetření, musíme mu odpovědět i v tom smyslu. Ale pokud se jedná o závažné problémy, tak tam většinou inspektoři do týdne jsou. Jsou i případy, kam se vyjíždí ihned. Máme ale i dost případů hlášení neoprávněných, možná si takhle lidé mezi sebou vyřizují účty.

Je nějaká možnost tyto „plané poplachy" postihnout?
Nemám možnost. Ráda bych některým dala alespoň náklady k náhradě, ale nemám možnost. Takže se někdy nezlobte na inspektora, že ztratil elán a že se vám zdá laxní, jsou to výjimky, ale někdy zkrátka vyhoříme. Naše práce je velmi nevděčná, dá se říct, že ten podnět vždycky dopadne špatně: vždycky je někdo nespokojený. Buď je to ten chovatel, nebo stěžovatel, který dává podnět.

A pokud by stěžovatel měl výhrady k vaší práci, pocit, že kontrola byla špatně provedena, má možnost si někde stěžovat?
Ano a stává se to často. Mohou si stěžovat na inspektora na Krajské veterinární správě nebo na našem nadřízeném orgánu, Státní veterinární správě. Veškeré tyto případy jsou znovu prošetřovány a jsou podávány odpovědi stěžovatelům.

Dojmy z paní inspektorky mám pozitivní - snaha je cítit velká, ale nevděčná práce, nedostatek podkladů i opory v zákonech - je skvělé, že v minimálních standardech je uveden rozměr vazného stání, ale hodnocení kondice koně, to, zda trpí nebo zda není poškozován zbytečně invazivními úpravami je již na zkušenostech a názoru inspektora. Který je sice veterinárním lékařem, ale není specializován na danou oblast, většinou ani druh zvířete, musí obsáhnout vše. Nemůže si ani vzít k ruce odborníka pro danou oblast, pokud se nejedná o člověka, se kterým chovatel souhlasí. Lehce rozpačitý dojem ve mně zanechává i vědomí, že čeho si nevšimne veřejnost, veterinární správa pravděpodobně také ne - welfare zvířat při plánování kontrol nestojí v popředí zájmu a kontroly nejsou časté. Týrání vlastně řeší obec - KVS ho pouze potvrdí a podá podnět. Pokuta většinou nepomůže, odebrání zvířat je jen pro zlost a výdaje... svázané ruce po všech stránkách. Podívejme se pro ilustraci na konkrétní příklady:

 

Příliš štíhlí achaltekinci očima KVS

(náš článek zde)

Před rokem jsme psali o chovu achaltekinců pana Červeného nedaleko od vás. Byly s ním problémy opakovaně, vzpomínáte si?
Ano, tam došlo k porušení paragrafu 246 zákona na týrání zvířat a dával se podnět obci. Byli jsme tam na kontrole dvakrát na základě podnětů. Chovatel potom přešel do jižních Čech. Jednalo se o to, že koně vyhnal ze stáje a nechal je na pastvině bez přístřešku. Na základě našeho zjištění jim potom musel umožnit návrat zpět do stáje.

Kontrolovali jste ho potom nějak dále nebo jste předávali někam informace?
On spadá teď pod jihočeskou veterinární správu. Samozřejmě jsme je informovali, jaké jsme tu s ním měli problémy.

A výživný stav jste neřešili?
Ten výživný stav nebyl nijak tragický...

U většiny koní jistě ne, ale několik starších klisen a hříbata tam evidentně potřebovaly individuální péči a byly hodně hubené... to neřešíte?
Pokud je špatná péče, tak jsou špatná všechna zvířata. Ale stává se nám dost často, že má chovatel víc zvířat a jen část je hubená, třeba když má tři psy a jeden je hubený, je nepravděpodobné, že by chovatel záměrně týral jedno zvíře, takže tam potom dáváme do protokolu, že majitel nechá zvíře vyšetřit veterinářem. Tento případ si už nepamatuji, ale mám pocit, že to tam řešeno nebylo...

Ne, nebylo. Nám se ale stává opakovaně, když navštěvujeme různá zařízení, např. útulky, že koně bezproblémoví vypadají dobře, ale koně problematičtí, staří, vyžadující speciální péči, jsou hubení a není jim tato péče poskytována. Co se dá potom dělat? Jste schopní tohle hlídat?
Stavět jen na výživném stavu zvířete je problém. Já mám doma dva psy, oba jsou hubení, ale jsou v pořádku... každý máme jinou konstituci, já bych o vás taky řekla, že jste hubená.:-) Postavit to jen na výživném stavu u jednotlivých zvířat není možné. Samozřejmě pokud je ten stav hodně špatný, dává se podnět obci, ale pokud je jen zhoršený a jen u některých koní, řešíme to domluvou - snažíme se chovateli domluvit, že se má těm zvířatům víc věnovat. Ale někdy to nezlepšíte. A nechat ho utratit jen proto, že je hubený, to přece nechceme. A někdy ty stížnosti k tomu vedou. Když máte koně, je hubený, špatně chodí, potom chodí jedna stížnost za druhou, až to bohužel skončí utracením. Což si myslím, že je negativní výsledek.

Kde máte vy jako kontroloři tu hranici, kdy je podle vás vhodné nechat zvíře utratit?
Tam se řídíme vzděláním, zkušeností a projevy utrpení zvířete...

A ty jsou konkrétně?
To vidíte - bolest, opravdu špatný pohyb, postoj (jestli je např. kůň nahrbený)... ale je to velice individuální. Pak rozhoduje taky zpráva ošetřujícího lékaře. Vezměte si třeba psy - ochrnutý pes. On tu bolest necítí, on projevuje i radost... takže dokud tam nejsou proleženiny a kožní změny, tak to dovolujeme.

Jestliže kůň žere, chodí se stádem, vidíte pohyb, nikde neleží, to poznáte, jestli ho to bolí - to pak se nahrbí, dá uši dozadu...

A ten stav, kdy ještě udržovat při životě, pokud je kůň ve špatné kondici, nebo trpí, to by měl rozhodnout ošetřující veterinář?
Rozhodnout o utracení zvířete smí pouze majitel. My kdyžtak dáme podnět na nevyhovující péči nebo týrání.

Takže v případě, že vidíte koně v hodně špatném stavu, špatně chodí, má třeba i nějaké zranění, jak postupujete?
Když je stav takto špatný, napíšu porušení zákona s příslušnými paragrafy a dávám podnět obci. Chovatel může reagovat tak, že mi dodá potvrzení z veterinárního pracoviště, kde mi potvrdí, že zvíře trpí určitým onemocněním, že výživný stav je daný tímto, nejde běžnými prostředky zlepšit a zvíře netrpí. Pak podnět nepodáváme.

Tohle vyjádření musí být z kliniky, nebo stačí soukromý veterinář?
Stačí soukromý veterinář, provozující praxi.

A co třeba případ mladého koně, který má například deformitu kloubu, o níž se mi vyjádří např. veterinář na klinice, že není předpoklad nápravy a kůň nemá šanci na bezbolestný pohyb ale je to stav, slučitelný se životem?
Můžete bolest tlumit... v takovém případě určitě nemůžu nařídit utracení.

Koně naboso nebo koně naboso?

(článek zde)

Vy jste byla i na kontrole u pana Vydry?
Ano.

Byla jsem tam se dvěma veterináři a oba se vyjádřili v tom smyslu, že to, že kůň chodí se stádem, neznamená, že přitom netrpí bolestí. Že potřeba pohybu se stádem je větší než bolest... jak se na tento případ díváte vy?
Já jsem nebyla na pastvině, koně mi byli předvedeni na měkkém povrchu, kde nekulhali. Potom mi byli předvedeni na štěrku a tam kulhali, ale kulhali jen tři koně z pěti a bylo mi veterinárně vysvětleno, že kulhají, protože mají artritidu. A úprava kopyt, kterou jsem tam viděla, byla v pořádku. Pan majitel mi ji i předvedl a ten kůň nebyl přitom nijak držen, ani za ohlávku. Kůň položil nohu do trojnožky, majitel ji ořezával a ten kůň neměl žádný problém, neprojevoval žádnou bolest ani obrannou reakci.

Toho koně to nebolí při strouhání...
No já si myslím, že by ho to mělo bolet už při té úpravě. Když jdete do živého, tak ho to samozřejmě bolí. A ty koně to nebolelo. Já se tím sama řídím při úpravě paznehtů koz nebo ovcí.

Jenže kůň je těžký. Nejde o bolest při úpravě, ale o to, že když seberete rohovou vrstvu, která kopyto chrání a potom kůň při své váze šlápne na kámen nebo nerovnost, bolí ho to...
Nás taky občas něco zabolí, také někdy špatně šlápneme. Ano, byly tam po té úpravě takové modřinky, ty jsem považovala za špatné, ale potom jsem je u svého podkovaného koně viděla taky. Můžete to brát jako náhodné zranění nebo jako týrání. Já bohužel ty zkušenosti až takové v téhle oblasti nemám, ale bohužel pan Vydra odmítl, abychom si tam vzali zkušeného podkováře. Ale ukazovala jsem ty fotografie svým podkovářům a ti podle fotografií neshledali nic špatného.

Přesněji řečeno, jeden kůň kulhal, protože měl artrózu. Jeden, to pan Vydra i přiznal, že byl moc zařízlý. Ale to se může stát každému. Co bylo u třetího koně, to si už přesně nevybavuji. Ale měla jsem prokázáno, že to není tím, jak se pravidelně upravují kopyta.

My ale máme důkazy, např. svědectví bývalé ošetřovatelky na Hněvšíně, že on je takto moc zařezává pravidelně...
Ale co jsem viděla při úpravě, tak to nebylo moc. Při tom ošetřování nedocházelo ke zranění, kůň neprojevoval bolest a když jsem zmáčkla to chodidlo, ono nepružilo. Proto jsem nenašla žádnou závadu.

A třeba kopytní kleště jste nezkoušeli?
Neměla jsem kopytní kleště, nemám s nimi zkušenost. A pokud vezmete kopytní kleště a budete chtít dokázat bolestivost, můžete zmáčknout tak, že „zařve" každý kůň. A já nemůžu být odborník na všechno a tuhle zkušenost nemám.

A pokud ti koně kulhají stále, nemůžete provádět kontroly pravidelněji?
Já jsem tam byla na kontrole a nezjistila jsem porušení, takže já tam teď nemůžu jet znova. Pouze pokud dostanu další podnět, můžu tam jet znova.

A spolupracujete s nějakými odborníky na těchto specifických věcech, nebo provádíte kontroly jen vy?
Provádíme kontrolu jenom my, to je dané zákonem. Kontrolovaný subjekt si může poslat koho chce, veterináře, právníka... ale z naší strany to smí být pouze inspektor, maximálně člověk z obecního úřadu.

To je trošku nefér...:)
Je to nefér, ale je to tak. Majitel může přistoupit na to, že situaci zkonzultuje se svým veterinářem, nebo my můžeme napsat do zprávy, že je tam porušení a on nám to může vyvrátit právě zprávou od veterináře. Ohledně pana Vydry jsem se informovala na fakultě v Brně, tam mě upozorňovali, na co se mám podívat a na co si dát pozor, řekli mi, že tam pár koní léčili, ale nedali mi k tomu žádné vyjádření.

Můžu se závěrem ještě zeptat na hřebčín Chvojen, jak to tam teď vypadá?
(mladí koně, kteří odjeli na „zotavenou" do Rolinky, článek zde)
Pořád tam nějací koně jsou, i když se stav snižuje. Bohužel teď nejsou umístění tak, abychom je viděli, jsou zavření ve stáji. Byla prováděna kontrola před dvěma měsíci a při té ten výživný stav nebyl špatný, i zásoby krmiva tam byly. Dostala jsem mailem ale upozornění, že se výživný stav může zhoršit, takže plánujeme udělat kontrolu v předjaří, to bývá nejhorší.

Statistiky:
Za rok 2011 bylo podáno 53 podnětů, týkajících se koní. Z toho v 17 případech bylo zjištěno porušení zákona. Odebrán nebyl v roce 2011 žádný kůň, v roce 2010 ano. Jednou k tomu už bylo nakročeno, ale při další kontrole se zjistilo, že chovatel zajistil potřebné podmínky a koně již byli v lepším výživném stavu.