Všichni u nás běžní vnitřní parazité koní prodělávají dvě části svého vývojového cyklu: jednu uvnitř koně a jednu v prostředí. Velice obecně to vypadá takto: dospělý parazit žijící ve střevě koně uvolní vajíčka, která trusem odejdou do prostředí. Tam se z nich za vhodných podmínek líhne larvička (L1), která se může postupně vyvíjet v další larvální stádia, až to ukončí takzvanou infekční larvou. Tu kůň pozře, obvykle s pastvou, infekční larva se dostává do jeho těla, kde se vyvíjí dále. Většinou přes další larvální stádium/stádia, které může migrovat skrze více orgánů, až se dostane zpět do střev, kde se z něho stává dospělec produkující vajíčka.

Protože vnitřní parazité mohou v těle koně způsobit vážné zdravotní problémy, je snaha jejich množství minimalizovat. Schválně nepíšu odstranit je, protože to je často prakticky nemožné a vcelku to ani není žádoucí; malé množství relativně méně škodlivých hlístic podporuje zdravou imunitu koně. Spíš než o vybití parazitů bychom proto měli mluvit o kontrole nad parazity. A ta probíhá hned na dvou frontách:

• můžeme hubit dospělce či larvy žijící v těle koně (odčervování vhodnými chemickými látkami), nebo
• můžeme hubit vajíčka či larvy nacházející se ve vnějším prostředí, kterým je často právě pastvina.

V době, kdy ve velkém bují rezistence mnoha parazitů na dostupná anthelmintika (odčervovací připravky), je stále populárnější investovat čas, peníze i své organizační schopnosti právě do druhé - venkovní - fronty. I tady lze jednotlivá opatření rozdělit do dvou skupin:

• péče o pastvinu a
• organizace pastvy koní.

Než se na jednotlivé opatření boje proti parazitům podíváme podrobněji, vysvětleme si, kdy, jak a za jakých podmínek larvy parazitů v prostředí žijí.

Poznej svého nepřítele

Koňovité může infikovat asi 150 různých parazitů, přesto je jich jen pár, které představují reálné problémy:

• škrkavky (Parascaris equorum),
• roupi (Oxyuris equi),
• velcí (Strogylus spp.) a malí (cyathostomy) strongylidi,
• tasemnice (Anoplocephala spp.),
• žaludeční střečci (Gasterophilus intenstinalis) a
• strongyloidi (S. westeri).

Z nich jsou strongylidi a tasemnice příkladem pastevních parazitů, kteří se v prostředí stájí či hliněných výběhů téměř nevyskytují; ve stáji samozřejmě nelze ani očekávat infekci střečkem. Škrkavky, roupi a strongyloidi jsou zase parazité, kteří se mohou vyvíjet jak na pastvinách, tak i v prostředí stájí.

Obecně platí, že z hlediska rizika infekce koní je klíčová právě schopnost parazitů přežít v prostředí - a podmínky, které ji podporují.

Pokud budeme sledovat život larválních stádií vnitřních parazitů koní v prostředí, budeme se bavit o dvou problémech: jaké podmínky jsou ideální pro jejich vývoj a jaké pro jejich přežití? Pod pojmem „vývoj" rozumíme to, kolik nových larev se v prostředí objeví, kolik se jich vylíhne z vajíček vyloučeným trusem z těla ven, kolik se jich vyvine v další larvální stádia. Schopnost přežít pak znamená, jak dlouho v prostředí dané vývojové stádium vydrží. Obecně platí, že z hlediska rizika infekce koní je klíčová právě schopnost přežít - a podmínky, které ji podporují.

Na vývoj a přežití parazita v prostředí má vliv teplota, vlhkost a dostupnost kyslíku. Kyslíku většinou nedostatek nemají, podívejme se tedy na ostatní dva faktory:

Teplota

Vezměme si jako příklad strongylidy. Ti jsou schopni se líhnout a vyvíjet při různých teplotách; výška teploty však určí, jak rychlý jejich vývoj bude. Pokud se první larva L1 vylíhla při teplotě okolo 7 °C, vyvine se přes druhé larvální stádium L2 až po infekční larvu L3 za několik týdnů. Přitom při teplotě 27 °C uplyne mezi vyloučením vajíčka trusem a vznikem L3 jen 5 dní! Z toho je jasné, že pro vývoj jsou vhodné vyšší teploty prostředí; jako u klíčení semen a růstu rostlinek.

Jinak tomu však je se schopností přežít v podmínkách prostředí, především u infekčních larev. Čím déle vydrží na pastvině, tím větší je šance, že je kůň pozře. Podmínky podporující přežití parazitů v prostředí jsou skoro opačné, než podmínky vhodné pro jejich vývoj. Obecně platí, že čím je tepleji, tím rychleji hynou, protože mají rychlejší metabolismus a rychleji spotřebují své zásoby energie (infekční larvičky strongylidů L3 nemají ústa ani trávicí ústrojí a jejich jediným cílem je být co nejdříve pozřen koněm). Koňští parazité spíš a déle přežijí na sibiřské stepi než v deštném pralese či arabské poušti. Nevadí jim mráz či sníh a velice dobře přečkají od podzimu až do jarního návratu koní na pastvu.

Ještě horší je to se škrkavkami. Přestože larvičky L1 potřebují k vylíhnutí teplo, v nepříznivých podmínkách zůstanou raději schované ve vajíčku obaleném pevnou slupkou, kde vydrží bez újmy na životnosti až deset let.

Tasemnice se po vylíhnutí z vajíčka vyvíjí v roztočích, kteří žijí volně na pastvině. Larvální stádium zvané cysticerkoid pak v nich může přežívat pravděpodobně celou zimu, dokud je kůň nepozře společně s pastvou.

Vlhko

Vlhkost je důležitá především pro larvální stádia, protože je už nechrání obal vajíčka. Dokud larvičky strongylidů L1 a L2 žijí v hromádce trusu, mají obvykle vlhkosti dost. Jenže koně se při pastvě vyhýbají místům, kde se nachází jejich trus, takže infekční larva L3 se musí také od svého „rodiště" vzdálit, aby se zvýšila její šance dostat se do těla koně. V tom jí pomáhá déšť, především ten silnější, a naopak sucho jí v tom silně brání.

O larvách L3 je známo i to, že obývají především vrchní vrstvy zeminy, drží se u kořínků rostlin, kde je většinou stále vlhko. Tím se zvyšují jejich šance na přežití. Pokud je rosa či mokro po dešti, mohou se aktivně vydávat po stéblech nahoru.

Protože larvy strongylidů potřebují vlhkost, vyvíjejí se pouze na pastvinách, nikoli ve stáji nebo v hliněném/pískovém výběhu.

A jsme u toho: právě proto, že larvy strongylidů potřebují vlhkost, vyvíjejí se pouze na pastvinách, nikoli ve stáji nebo v hliněném/pískovém výběhu.

Pokud víme, jaké podmínky zvyšují schopnost parazitů se vyvíjet a přežívat, můžeme si snadno vyvodit, kdy jsou naše pastviny pro koně nejinfekčnější. Ano, je to jaro a podzim. Průměrné denní teploty podporují líhnutí a vývoj larev, v poměrně krátkém čase vzniká infekční larva, která však dokáže poměrně dlouho přežívat a čekat „na oběť". V létě, pokud je horko a sucho, infekční larvy rychle spotřebují své zásoby energie a hynou, v zimě se zase nelíhnou, i když již vylíhlé larvy dokážou přes zimu přežít až do jara. Obecně lze říct, že nejbezpečnější je suchá letní pastvina.

Podtrženo, sečteno

Víme už, co na parazity v prostředí působí. Jak tedy těchto skutečností využít ve svůj prospěch - a jejich neprospěch?

1. V první řadě je třeba myslet na hromádky trusu, které jsou zdrojem nových larviček. Především na jaře a na podzim je vhodné je poctivě sbírat, a to ideálně každé dva či tři dny. Rychleji se totiž z vajíčka nestane infekční larva ani za těch nejpříznivějších podmínek (teplo, vlhko). Polevit ve sbírání trusu lze v horkém létě. Pokud jdete do zimy s poctivě udržovanou pastvinou, šance na výskyt nových infekčních larev je mizivá, takže v tomto případě jsou zimní pastviny také poměrně bezpečné, a to i přes méně časté uklízení bobků.

2. Pokud jste se rozhodli pastvinu povláčet, musíte si to řádně naplánovat. Koně totiž mají tendenci na určitá místa kálet a nepást se tam, naopak tam, kde se pasou, udržovat poměrně pořádek. Vláčet byste měli pouze v horkém a suchém létě, jinak si roztaháte parazity i tam, kde se dosud nenacházeli a kde se tedy koně více pasou. Po vláčení nechejte pastvinu bez koní minimálně 4 týdny, aby bylo jisté, že žádná larvička nepřežila. Myslete na to, že pokud povláčíte pastvinu na podzim, může být vysoce infekční až do následujícího léta.

3. Podobný efekt jako vláčení pastviny má hnojení čerstvým koňským trusem, pokud tento obsahuje vajíčka strongylidů. Koňský trus je třeba nechat zkompostovat, než se jím bude hnojit, protože vysoké teploty, které při procesu kompostování vznikají, většinu parazitů zahubí.

Důležité jsou i otázky promyšleného managementu pastvy:

4. Velký význam má hustota koní na pastvině. Pokud je jich na menší plochu hodně, budou se logicky pást blíže trusu a pozřou více infekčních larev. Zároveň rychleji vypasou trávu a budou ji proto ukusovat až u kořínků, kde se larvičky L3 schovávají i za suššího počasí.

5. Obecně se snažte, aby koně nespásli trávu více než na cca 7 cm. Jakmile je už takto nízká, převeďte je do jiné části pastviny.

6. Stejně tak koním nesypte jádro přímo do trávy, podávejte jim ho v nádobách.

Chemie nebo ne?

Zatím nikdo nebjevil chemickou látku, která by zlikvidovala parazity v prostředí účinně a hlavně bez vedlejších následků na životní prostředí. Ani stáj nejsme schopni spolehlivě zdezinfikovat, natož členitý terén pastviny! A navíc, pokud bychom použili přípravek hubící parazity, zničili bychom s nimi i užitečný hmyz, půdní hlístice, roztoče a poškodili celou řadu rosltin; o zamoření půdy a vody nemluvě. Tady chemie skutečně nepomůže. Ale ...

Tak, jako nestačí kontrolovat výskyt vnitřních parazitů koní pouze prostřednictvím odčervování (často prováděného naslepo, čili bez indikace a bez kontroly účinnosti), nelze se spolehnout pouze na péči o pastviny a management koní. I když, pravda, jedním z nejúčinnějších strategií boje proti parazitům je udržování nízkého počtu vajíček v trusu. A to bez odčervování nelze. Pokud však má majitel snahu činit toto ekonomicky výhodně, šetrně k prostředí, pokud nechce do koní zbytečně „cpát chemii" a podporovat další prohlubování rezistence, pak zvolí taktiku cíleného odčervování pečlivě vybranými přípravky, a to především ty koně, kteří vylučují hodně vajíček.

Téma boje proti parazitům neopouštíme. Můžete se brzy těšit na seriál, který se touto žhavou problematikou bude podrobněji zabývat.