3. Turistické trasy

Značení turistických tras u nás provádí od r. 1888 Klub českých turistů (KČT). Turistické trasy dělíme na cesty pro pěší, pro cyklisty, pro lyžaře a od r. 2005 i pro jezdce na koních. Turistické trasy vznikají na smluvním základě mezi KČT a vlastníkem či správcem nemovitosti (chráněné oblasti aj.). Jezdecké trasy jsou odlišeny do čtyř tříd, a to červená, modrá, zelená a žlutá. Barvy stezek však nemají žádný vztah k obtížnosti trasy.

Je to s podivem, ale něco jako turistické trasy nepodléhá právní regulaci. Zatím není nijak právně definováno, zdali se jezdec na koni může pohybovat na stezce pro pěší či cyklostezce, lze však vycházet z premisy, že pokud to není zakázáno, je to dovoleno. Nicméně mějte na paměti, že byste se měli pohybovat takovou rychlostí, abyste byli schopni v kterémkoli okamžiku zabránit střetu s pěším turistou zpomalením nebo i zastavením, a svým průjezdem byste neměli turistickou trasu poškozovat.

4. Zemědělský půdní fond (zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu)

Z prvních ustanovení zákona se dozvíme, že zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, což je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny, a půda, která má být zemědělsky obhospodařována, ale dočasně není. Stejně tak tam patří rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zamědělské výroby, jako polní cesty aj.

Jediné místo, které o právu vstupu na pozemky hovoří, je ust. § 3 odst. 2 cit. zák., který říká, že vlastníci nebo nájemci pozemků jsou povinni orgánům ochrany zemědělského půdního fondu umožnit vstup na pozemky za účelem dozorové a kontrolní činnosti. Lze mít zato, že ostatním svědčí právo průchodu po zemědělském půdním fondu podle zák. č. 114/1992 Sb., a to pouze v případě, že tento je ve vlastnictví státu, obce nebo právnické osoby.

Dotazy a odpovědi:

Jinými slovy: pokud patří zemědělský pozemek (pole například) „družstvu", je to právnická osoba a lze po tom poli projít? Předpokládám slušného jezdce, který jede po kraji, aby nepoškodil porost. Nemá pak člen družstva žádné právo nás vyhazovat či nějak vyhrožovat? Samozřejmě nemluvím o zostření vzájemných vztahů...

Ust. § 63 odst. 2,3 zák. č. 114/1992 Sb. Každý má právo na volný průchod ... orná půda, louky a pastviny jsou však z práva průchodu vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů (např. obilí) či půdy nebo při pastvě dobytka. Pokud budeme vycházet z toho, že právo průchodu svědčí i jezdci na koni, pak v zásadě ano.

5. Honitba (zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti)

Honitbou se rozumí soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků vymezený v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti. Nehonební pozemky jsou pak pozemky uvnitř zastavěného území obce, zastavěné pozemky, sady, zahrady a ohrazené školky, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, silnice, dálnice, letiště, hřbitovy a pozemky určené rozhodnutím orgánu státní správy. Všechny ostatní pozemky jsou honební. V honitbě lze provozovat tzv. právo myslivosti, což mimo jiné znamená lovit zvěř a usmrcovat „škodnou". V honitbě je zakázáno plašit zvěř jakýmkoliv způsobem (ust. § 9 odst. 1 cit. zák.), na žádost uživatele honitby může orgán státní správy myslivosti nařídit zákaz vstupu do honitby a omezení jízdy koňmi (ust. § 9 odst. 3 cit. zák.).

Většina oprávnění myslivecké stráže se týká osob, které se nacházejí v honitbě se střelnou zbraní nebo jinou loveckou výzbrojí. Mezi jiná oprávnění myslivecké stráže patří usmrcovat toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř (pokud je nemovitost oplocena, počítá se vzdálenost od plotu). Z tohoto oprávnění jsou výslovně vyjmuti psi ovčáckých a loveckých plemen, psi slepečtí, zdravotničtí a služební. Po předchozím oznámení místně příslušnému obecnímu úřadu může myslivecká stráž usmrtit zdivočelá hospodářská zvířata a volně se pohybující označená zvířata z farmových chovů zvěře ve vzdálenosti větší než 200 m od nehonebního pozemku, na němž je farmový chov provozován. Myslivecká stráž je povinna se při své činnosti prokázat průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak (ust. § 14, 15 cit. zák.)

Myslivecký zákon byl psán tak, aby vyhovoval tzv. myslivecké lobby. Za podmínek daných ust. § 43 cit. zák. vám do ohrady, kde se pasou koně, může vlézt i myslivec a vyslat svého loveckého psa, aby dohledal postřelenou nebo jiným způsobem poraněnou zvěř. U neoploceného pozemku jste povinni mu provedení dohledávky zvěře umožnit, ale můžete jít s ním, u oploceného pozemku mu to můžete odepřít.

Otázky a odpovědi:

Pokud jedu na vyjížďku do lesa, či po loukách, mohu mít s sebou psa? Jezdit na koni a vést vedle koně psa na vodítku, je jaksi složité... Předpokládám psa poslušného, který se mě drží a jen si pobíhá mezi stromy mně na dohled, nic nehoní. Pokud by ho lesní stráž zastřelila, domůžu se něčeho - když zvěř nepronásledoval? Lze něco vůbec udělat, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům?

Myslivecká stáž je oprávněna psa zastřelit jedině za splnění podmínek daných viz výše. Podle ust. § 14 odst. 2 zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je myslivecká stráž, která usmrtila psa, povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete, případně jej na toto místo doprovodit. Ve sporu to bude tvrzení proti tvrzení, pokud se nejedná o plemeno psa, které je z práva odstřelu vyloučeno v každém případě.

Vím, že v praxi je to těžké, ale mám jako jezdec se psem (poslušným, nehonícím zvěř) nějaké právo, pokud by mě myslivec ohrožoval nebo nedejbože psa (za)střelil? Čím se mohu v takových případech ohánět - jakým „paragrafem"?

V každém případě zavolat policii.

6. Vodní zdroje (zák. č. 254/2001 Sb., vodní zákon)

Povrchová voda a podzemní voda (pramen, řeka, potok, podzemní jezero) je právním statkem, ke kterému je vyloučeno vlastnické právo (tzn. nelze vlastnit řeku Vltavu atd.). Voda odebraná z tohoto zdroje však předmětem vlastnictví již být může. Každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu odebrat povrchovou vodu pro vlastní potřebu (ust. § 6 odst. 1 cit. zák.)

Při vyjížďce na koni se můžeme setkat s tzv. ochrannými pásmy vodních zdrojů - ta se rozdělují na pásma I. stupně a II. stupně. Do pásma I. stupně je zakázán vstup a vjezd, v pásmu II. stupně jsou zakázány činnosti, které stanoví vodoprávní úřad (ust. § 30 cit. zák.).

Další zákeřností, na kterou může jezdec na koni narazit, je přírodní koupaliště, jehož ochrana je zajišťována i skrze zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví.

Povrchovou vodu můžeme rozdělit do dvou kategorií - tzv. vodní toky (řeky, potoky aj.) a vodní díla (přehrady, vodní nádrže aj.). Ve vodním toku můžeme plavit koně bez většího omezení, jen je třeba mít na paměti, že poškozovat břehy je zakázáno. U vodních děl toto neplatí, je zakázáno poškozovat vodní díla a jejich funkci (ust. § 58 cit. zák.), lze se setkat s tím, že u vodního díla bude vodoprávním úřadem omezena nějaká činnost (např. koupání nebo plavení koní). Zvláštní povahu má rybník, protože rybník může být chráněn jak podle zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (chovný rybník), tak i zák. č. 254/2001 Sb., vodní zákon. Jinými slovy, pokud se chcete s koněm plavit ve vodním díle, musíte nejdříve zjistit, zdali to příslušný vodoprávní úřad nezakázal.

V přírodním koupališti není v zásadě možné koně plavit, do řek a potoků je možno vstupovat v zásadě bez omezení.

Dotazy a odpovědi:

Přírodní koupaliště je nějak označené?

Ano. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví počítá s tím, že Ministerstvo zdravotnictví každoročně do 31. března sestaví ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství seznam, ve kterém uvede

a) přírodní koupaliště provozovaná na povrchových vodách využívaných ke koupání podle § 6a a další povrchové vody, kde lze očekávat, že se v nich bude koupat velký počet osob a nebyl pro ně vydán příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví trvalý zákaz koupání nebo trvalé varování před koupáním (dále jen "další povrchové vody ke koupání"), vyjma nádrží ke koupání a nádrží ke koupání s přírodním způsobem čištění vody; velký počet osob se posuzuje s ohledem na hustotu osídlení, infrastrukturu, lokální význam koupacího místa a opatření přijatá na podporu koupání,

b) ostatní přírodní koupaliště místního významu, využívaná ke koupání podle § 6a, vyjma nádrží ke koupání a nádrží ke koupání s přírodním způsobem čištění vody,

c) koupací sezónu (zpravidla od 30.5. do 1.9.)
Zákon počítá s tím, že přírodní koupaliště provozuje provozovatel, a ten je povinen vypracovat tzv. provozní řád. Provozní řád by měl být veřejně přístupný (nicméně toto zákon neupravuje).

7. Silnice (zák. č. 361/2000 Sb., silniční zákon)

Tento zákon upravuje podmínky provozu na tzv. pozemních komunikacích. Co je pozemní komunikace, upravuje zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Ty lze rozdělit na

• dálnice,
• silnice,
• místní komunikace a
• účelové komunikace.

Podle ust. § 7 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je účelovou komunikací pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka (označení dopravní značkou), jinak je přístupná bez omezení (pozor však na případné zákazy vstupu podle jiných zákonů, např. myslivecký zákon, vodní zákon aj.).

Místní komunikací je pak veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

Dálnice a silnice I. třídy není možné užívat pro jízdu na koni, ani se po nich nelze na koni pohybovat.

Vstupujete-li jako jezdec na koni na komunikaci, zákon vás považuje za řidiče (ust. § 2 písm. d) zák. č. 361/2000 Sb., silniční zákon). Jet na zvířeti pak může pouze osoba, která je dostatečně tělesně a duševně způsobilá k jízdě na zvířeti a v potřebném rozsahu ovládá jízdu na zvířeti (ust. § 3 zák. č. 361/2000 Sb.). Jezdec na koni se musí při pohybu na pozemních komunikacích věnovat plně jízdě na koni, sledovat situaci, přizpůsobit jízdu fyzickým vlastnostem zvířete. Nás zajímá především ust. § 60 týkající se jízdy na zvířeti. Pro jezdce na koni platí přiměřeně vyjmenovaná ustanovení týkající se řidičů motorových vozidel (např. že jezdíme vpravo aj.).

Pokud existuje stezka pro jezdce na koni označená dopravní značkou, musí jezdec na koni využít této stezky. Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty nebo pro chodce, nesmí jich jezdec na koni užít. Rovněž není obecně dovoleno při jízdě na koni jet po chodníku. Jezdec smí jet jen při pravém okraji vozovky nebo po pravé krajnici.

Jízda na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci je možná jen pro osobu starší 15 let, děti nad 12 let mohou jet v doprovodu osoby starší 15 let. Na pozemní komunikaci můžete jet pouze jednotlivě za sebou. Za snížené viditelnosti (např. v noci) musí být jezdec na zvířeti označen na levé straně neoslňujícím bílým světlem viditelným zepředu a červeným neoslňujícím světlem viditelným zezadu.

Dotazy a odpovědi:

Cesty a stezky - je rozdíl jednostopá pěšina, vyšlapaná po okraji pole nebo louky, ale většina zpevněných či značených komunikací je tvrdá a pro rychlejší chod koně nevhodná. Kdybych chtěla jezdit jen po nich, asi můžu chodit jen krokovat. Pouze vychozená jednostopá stezka je totéž, jako když jdu mimo ni? Např. v lese? Můžu se pohybovat po vyšlapané, ale neoznačené cestičce, nebo můžu jenom po té větší?

Pěšina je právní pojem, se kterým pracuje zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, lze mít za to, že k nim svědčí právo průchodu. Pokud ji lze označit jako lesní cestu, tvrdila bych, že jedu po lesní cestě.

Jak je to se zaoranými polními cestami, kterých je právě v katastru zaznačeno kupa, ale v reálu je jednolitý lán, jak pak postupovat, jak se dostat přes takové pole k lesu?

Prvně - veřejně přístupné účelové komunikace (mj. polní cesty) není dovoleno rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody (ust. § 63 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny). Tj. není možné zaorat polní cestu. Příslušným orgánem ochrany přírody by měl být v tomto případě obecní úřad nebo pověřený obecní úřad, který buď k tomu dal souhlas, nebo zaorání polní cesty bylo učiněno protiprávně. Orgán ochrany přírody má možnost nařídit, aby ten, kdo polní cestu rozoral, ji uvedl do původního stavu nebo učinil náhradní opatření (ust. § 86 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Jinak o právo průchodu přes pole viz výše.

Vyhlídky na budoucnost

Závěrem lze shrnout, že právní předpisy nám do života leckdy zasahují nepříjemným způsobem, řada povinností a zákazů je do nich zapracovávána nepřehledně a laik i odborník má mnohdy problém se v nich zorientovat. Řada zákonů je vypracovávána na přání některých lobbystických skupin a prochází legislativním procesem v podobě, která nejlépe vyhovuje určité lobbystické skupině (např. myslivecká lobby).

Zatímco právní předpisy z doby těsně po revoluci v r. 1989 vycházely z koncepce, která zakotvovala něco jako tzv. obecné užívání, právní předpisy z poslední doby toto obecné užívání do velké míry omezují nebo znemožňují. Do budoucna lze doporučit, aby se co nejvíce pracovalo na rozšíření tzv. stezek pro jezdce na koních, protože není vyloučeno, že za určitou dobu bude různými zákony (na přání různých skupin) postupně zakázáno jezdit s koněm do terénu, pokud se nejedná o pozemky ve vašem vlastnictví nebo ve vlastnictví nebo nájmu majitele hospodářství, kde máte svého koně ustájeni.