Jelikož, bůhvíproč, nestačí jen říct: "ovariální cysty nejsou problémem klisen", a jejich neexistenci je nutno složitě prokazovat, je třeba nejprve stručně nastínit, co to tedy ty cysty vlastně jsou.

Ovariální cysty jsou významnou příčinou snížené plodnosti u mléčného skotu. Dá se říct, že je to takový kravský reprodukční šlágr, protože řešení tohoto problému je podstatnou částí náplně práce veterinářů v reprodukci mléčného skotu. Jako cysty se označují zpravidla kulaté fluktuující útvary o průměru kolem 2 cm, vyplněné tekutinou, vyskytující se na jednom nebo obou vaječnících za nepřítomnosti žlutého tělíska. Ovariální cysty zpravidla po čase podléhají regresi a jsou postupně nahrazovány novými, pocházejícími z dalších folikulárních vln. Na vaječníku tak může být přítomna pouze jedna cysta nebo jich může být více. Stav přetrvává různě dlouho, nejméně 7 - 10 dnů. Ovariální folikulární cysty se u mléčných krav mohou vyskytovat v různém období laktace. Jejich četnost kolísá mezi 6 - 30 %, přičemž nejčastěji se vyskytují v období 15 - 45 dnů po porodu, což souvisí s prvními ovulacemi a mohutným nástupem laktace jako hlavním stresorem. Značná část těchto abnormit (50 - 65 %) se spontánně upravuje bez ošetření, ale přetrvávání cyst po 60. dni po porodu je třeba již hodnotit jako patologický stav vyžadující ošetření.

Klinické příznaky jsou odrazem funkční aktivity cyst, kterou je dlouhodobá produkce estrogenů. Většinou bývají folikulární cysty doprovázeny různě intenzivními projevy pohlavní aktivity v nepravidelných intervalech, zpravidla kratšími než je normální cyklus. Extrémní jsou příznaky nymfomanie, projevující se ovšem pouze v omezeném počtu případů (do 10 %). Totální anestrie (neříjivost) se projevuje asi ve 20 % případů. Produkce estrogenů působí dokonce i tak zjevné příznaky, jako je uvolnění až vpadnutí pánevních vazů zapříčiňující vysoké nasazení ocasu. Na děloze bývají zpočátku příznaky hyperestrogenismu (edematizace, tonizace), později dochází k ochabnutí tonu. Změny se prohlubují s délkou trvání onemocnění, u dlouhotrvajících stavů (4 měsíce po porodu a déle) převažuje zvazivovatění sliznice dělohy a až cystické rozšíření žlázek a posléze nevratná sklerotizace děložní sliznice. Takzvané luteální cysty jsou charakterizovány silnější stěnou (až 5 mm) s přítomnou luteální tkání v různém rozsahu. Vnější příznaky luteálních cyst jsou zpravidla charakterizovány dlouhodobou anestrií nebo nepravidelnostmi cyklů, a jsou dány značnou produkcí progesteronu luteální tkání.

Všeobecně akceptovanou hypotézou vzniku cyst je narušení preovulační LH vlny z hypofýzy. LH vlna zcela chybí, má nedostatečnou magnitudu nebo nastává v nevhodný okamžik. Výrazný nedostatek LH se předpokládá při vzniku folikulárních cyst, méně výrazný při vzniku luteálních cyst, kdy sekrece LH nestačí pro ovulaci, ale stačí pro rozličný stupeň luteinizace stěny původního folikulu. To vše z výše uvedených příčin, kdy zásadní se zdá intenzivní laktace.

Diagnóza ovariálních cyst nebývá problémem pro praktika se zkušenostmi v reprodukci skotu. V průběhu let byla rozpracována i poměrně účinná terapie a dnes existuje celá řada terapeutických postupů s rozdílně udávanou efektivitou. Obecně platí, že v léčbě ovariálních cyst jsou dnes nejvíce používány hormonální preparáty (GnRH, prostaglandiny, progesteron) a dříve používané mechanické postupy jsou již spíše historií.

Z výše popsaného jistě začíná být mnohým jasné, že s něčím podobným se u klisen nesetkali. Co se tedy děje u klisen a co lze při povrchní znalosti koňské reprodukční fyziologie mylně označit za ovariální cysty?

Začátek pohlavní aktivity v jarním přechodném období

Klisna je polyestrické zvíře s výraznou pohlavní sezónností. Tj. v pravidelných cca 21denních intervalech se u ní opakují období říjové aktivity. To se však děje jen v určitou dobu roku a to v závislosti na délce denního světla. V našich podmínkách zhruba v období od dubna do října, přičemž tato perioda je individuálně rozdílná. V období nedostatku světla v zimních měsících pohlavní aktivita ustává. Tato dvě období se střídají, přičemž na sebe navazují dvěma přechodnými obdobími, z nichž praktický význam pro chovatele má to jarní. V době prodlužujícího se dne začíná na vaječnících, v důsledku obnovující se aktivity hypotalamo - hypofyzární osy, růst folikulů, které jsou zdrojem estrogenů a způsobují říjové chování klisen. V důsledku dosud nedostatečné tvorby luteinizačního hormonu (LH) folikuly nedosahují ovulace a většina z nich zaniká. Tomu odpovídá i charakter této říjové aktivity, stejně tak jako stav nepřipravenosti celého pohlavního ústrojí. S dalším prodlužováním dne se normalizuje sekrece LH a nastávají plnohodnotné cykly s ovulací. Je nutno si uvědomit, že toto je naprosto přirozený proces a nelze ho v žádném případě považovat za, něčím způsobenou, poruchu. Často se sice snažíme jarní přechodné období zkrátit, ale to není léčba, nýbrž biotechnologie, s jejíž pomocí se pokoušíme oklamat přírodu a získat ranější hříbata (zejména u A 1/1).

Anovulační folikul

I v průběhu již započaté ovulační sezóny může nastat situace, kdy zjevně dominantní folikul neovuluje. Jeho dalším osudem je buď zánik neboli atrézie, kdy se začne zmenšovat a později zanikne, nebo tzv. luteinizace, kdy se vyvíjí dál jako standardní cyklické žluté tělísko. Pouze s tím rozdílem, že nedošlo k ovulaci a cyklus byl v důsledku toho neplodný. Dalším východiskem může být hemorrhagický folikul, nebo také ovariální hematom, kdy se dutina folikulu vyplní krví. Opět, na rozdíl od corpus hemorrhagicum, kdy se vyplní krví dutina ovulovaného folikulu, jako základ budoucího žlutého tělíska, hemorrhagický folikul vznikne vyplněním dutiny bez předchozí ovulace. Všechny tyto stavy mají poměrně dobře známý ultrasonografický nález a každý zkušenější (koňský) praktik je dokáže identifikovat a rozlišit. Někdy, na základě určitých příznaků, i předpovědět. Většinou se jedná o jednotlivé, izolované události v průběhu ovulační sezóny, které jen málokdy způsobí dlouhodobější problém.

Persistentní žluté tělísko

Stav vyskytující se u klisen relativně často. V naprosté většině jde o důsledek diestrální ovulace, což je unikátní úkaz v reprodukční fyziologii klisen. Příležitostně totiž dojde k další ovulaci folikulu v průběhu luteální fáze, 3 - 12 dnů po „normální" ovulaci. Za normálních okolností je žluté tělísko, vzniklé z ovulovaného folikulu, rozloženo uvolněním prostaglandinu F2alfa z děložní svaloviny. Tato látka se uvolní asi 15. den po ovulaci, za předpokladu, že nedošlo k zabřeznutí a likvidací žlutého tělíska umožní další říji. Žluté tělísko vzniklé po diestrální ovulaci však nemusí být v době uvolnění endogenního PGF2alfa vůči němu ještě dostatečně citlivé ( je příliš „mladé"), a proto nereaguje regresí a přetrvává, čímž blokuje nástup další říje. K vyřešení tohoto problému postačí injekce exogenního PGF2 alfa.

Abnormální sexuální chování - nymfomanie/hřebčí chování

Tyto poruchy pohlavního chování jsou u klisen, téměř vždy, způsobeny nádorem buněk granulózy (granulosa-theca-cell tumor). Tento problém je opět poměrně snadno diagnostikovatelný. Nádorem postižený vaječník je zvětšený (někdy až do velikosti hlavy), nesmírně tvrdý, „kamenné" konzistence, a má zcela specifický ultrasonografický obraz. Druhý, nepostižený vaječník je extrémně malý a jeho činnost je zcela potlačena hormonální aktivitou nádorových buněk z postiženého vaječníku.

Z uvedeného vyplývá, že analogie hormonálně aktivních, ovariálních cyst, tak jak jsou dobře známé u skotu, u klisen neexistuje. Všechny funkční reprodukční poruchy u klisen, které by je mohly některými příznaky připomínat, jsou odlišného charakteru a i přístup k jejich řešení je nutně jiný. Vždy však musí být založen na detailní znalosti equinní reprodukční fyziologie. Diagnóza „ovariální cysty" u klisny musí být tedy považována - při velmi shovívavém přístupu - za odbornou chybu.

Použitá literatura:
Čech, S.: Veterinární porodnictví a gynekologie. Učební texty pro studenty VFU Brno, 2014 (v tisku)
McKINNON, A.O., VOSS, J.L.: Equine Reproduction, Blackwell Publishing, 2005