"Šimlík" je jedním z prozatím čtyř příběhů, které jsme se rozhodli posoudit osobně a po této konzultaci do soutěže zařadit. Zatím se s ním seznamte:

Tento příběh pro nás začíná 22. 2. 2010. Je ráno a na pracovní návštěvu k nám přichází veterinární správa s žádostí o umístění 2 koní. Jedná se o koně, kteří musí být odebráni chovatelce pro týrání. Samozřejmě souhlasíme. Nemáme sice moc informací, nevíme, zda se jedná o hřebce, valachy nebo kobyly, hříbata nebo starší koně. Víme ale, že jsou zvyklí být spolu, nejsou moc velcí a že jeden je rezavý a druhý šedý.

Protože je pátek, mám čas přes víkend vymyslet, kam koníky uložím, kdo se kam přesune, přestěhuje, připravit oddělený výběh, projít lékárničku a doplnit vše potřebné, nachystat box. Velikost boxu volím pro „střední koně". Stěhuji tedy slámu a seno ven pod plachtu, posunuji hrazení vyrobené pro tyto případy a z domečku pro balíky vytvářím domeček pro koníky.

Teď nezbývá než čekat, než věc projde úředním postupem, abychom mohli pro koníky jet. Protože znám místo, kde se koně mají nacházet, cuká to se mnou, abych nenaložila auto senem a neodvezla jim to. Rozum ale vyhrává nad citem. Rozhoduji se, že vydržím. Mohla bych svou horlivostí celou akci a koně samotné ohrozit, zbytečně bych upozornila na to, že se „něco" děje. Nezbývá tedy než čekat.

Konečně zvoní telefon. Dozvídám se, že vše je připraveno, Rozhodnutí o odebrání bylo vydáno a my můžeme pro koně jet.

Za asistence Městského úřadu a Policie ČR přijíždíme k domu, kde se mají koně nacházet. Roh domu nám pomalu odkrývá pohled na to, pro co jedeme. Na zahradě stojí 2 poníci. Ještě, že nefouká vítr. Už by nestáli. Stojí jen silou vůle, i když ani ta už očividně není moc velká. Jeden je skutečně rezavý a druhý šedý.

Protože příběh má být o jednom koni, vybrala jsem a psát budu o tom „šedém".

Je to grošovaný poníček, který určitě neudělal nic tak hrozného, aby si zasloužil prožívat tak hrozné trápení. Je silně podvyživený. S nepřítomným apatickým pohledem. Ještě že má chlupy. Kdyby je neměl, je to jen kostra. Nasazuji mu ohlávku a podávám odčervovací pastu. Po dlouhé době je to asi jediné, co jedl...

Nakládáme poníka do přívěsu, neprotestuje. Je mu to úplně jedno. Kdybychom ho táhli pod vlak, bylo by mu to úplně fuk. Jde se mu velice špatně, je celý ztuhlý. Je vidět, že dlouho nechodil, že jen stál nebo ležel, protože pohyb mu dělá veliký problém. Zavíráme přívěs a odjíždíme.

Po příjezdu domů jsme poníka důkladně prohlédli, nafotili a ubytovali v jeho novém domově.

Fotky po příjezdu domů (26. 2. 2010):

Ponďa Šimlík má k dispozici seno a vodu. Nic jiného zatím nedostane. I tak to bude pro jeho organismus a trávení záhul, po takové době kdy nejedl (jedl pouze sníh a kůru ze stromů, jak nám bylo později oznámeno okolními sousedy).

Většinu dne Šimlík leží. Zadekovala jsem ho, jednak aby zbytečně nepřicházel o tělesné teplo a taky protože mě bolelo se na něj dívat. Odhadem mu můžou být tak 3 roky, i když vzhledem k nynějším tělesným proporcím se to dá těžko odhadnout. Zuby vypadají dobře, špičáky nemá. Je to valach. Na některých místech je olysalý a také v něm lebedí nějaké breberky. Pravděpodobně všenky. Bydlí v boxe vedle stáje. Je to samostatný box, aby se nedostal k ostatním koním. Také má k dispozici samostatný výběh.

Foto z boxu a výběhu:

Zadekovaný vypadá podstatně lépe. Deku moc často nesundávám. Postupně se ponďa rozežírá, už sní většinu sena, co mu nachystám. Už i hezky pije. Ze začátku nechtěl ani moc pít ani moc žrát. Vždy jen tak symbolicky pozobal pár stébel a jednou za den se napil. Zbytek dne proležel.

Už se začíná i trošku lépe pohybovat. Má po korektuře kopyt. Kopyta nebyla moc přerostlá (teda byla, ale mohlo to být horší). Vše jde u něj strašně pomalu, největší problémy mu dělá pohyb. Tím jak je to jen kostra potažená kůží bez jakéhokoliv svalu, se mu pohybuje dost špatně. Když už se mu podaří kousek ujít, je z toho tak bolavý, že pak musí dlouho ležet a odpočívat.

Stále je na seně a vodě, pomalu přidávám trošku mrkve a granulí pro poníky, bez obsahu ovsa a s nízkým obsahem cukru. K dispozici má taky sůl.

Jinak bych řekla, že se dobře aklimatizoval, začíná se zajímat i o okolní svět. Nedávno zjistil, že jsou zde i jiní koně. Předtím mu to bylo úplně jedno. Koně procházely tak, že na ně dobře viděl, ale on je neviděl...

Protože vím, co dokáže stádo, jak dokáže probudit chuť k životu, rozhodla jsem se ho „odvšivit" a zkusit pustit ke stádu. (Naše stádo není stádo sportovních koní, ale koní podobného charakteru, žádní žrouti - jen pro vysvětlení). Problém ale nastal v tom, jak ho zbavit ektoparazitů. Nejlepší by bylo ho ostříhat a vykoupat. Při pomyšlení na položení 1 kg vážícího strojku směr žebro nebo kyčel této kostry, mi bylo slabo v kolenou. Tuto variantu jsem tedy zamítla. Koupila jsem něco jako lidský „všivák", vzala si dovolenou a dala se do práce. Česala a česala a česala a česala a česala. A ještě asi 100 x tolik. Výsledek byl úžasný. Viz foto. Pak jsem ho nastříkala FrontLine sprejem proti blechám, klíšťatům, všenkám a podobným příšerám (u psů) a vše ještě pojistila antiparazitálním obojkem pro koně. Pak následovala desinfekce, desinsekce a deratizace boxu a mě :-).

Další den jsem ho pustila ven se stádem a čekala, co nastane. Nenastalo nic. Všichni se na něj tvářili jako by se tady narodil, nikdo se na něj nezašklebil, nezakvičel, nehrábnul, nekopnul. Prostě nic.

Od toho dne (bylo to před 4 dny) chodí všichni spolu, šimlík se postupně začíná lépe hýbat. Stádo chodí po pastvě sem a tam a on chodí pomalu za nimi. Zvýšila se i jeho chuť k jídlu, večer jí s chutí a do rána zvládne zpracovat i nachystané seno. Stále dostává seno, vodu, trošku mrkve a nyní nově (od včera) dostává granule Fitmin Opti, vitamíny Fitmin Makro Ca, bylinky Fitmin Herbs Regeneration a Fitmin Biotin na srst a kopytní rohovinu. Vše v mini dávkách.

Jeho stav se pomaličku zlepšuje. Nebudu na něj spěchat, bude mít tolik času, kolik bude potřebovat. Věřím, že se mi z něj postupně povede udělat zase krásného zdravého koníčka, který alespoň z části zapomene na to, co prožil.

Zde fotka k 20. 3. 2010 Šimlíka bez deky. Je to opravdu hrozný pohled, když mu sundáte deku, která mu uplácla chlupy. A to už ho skoro měsíc (bez 6 dnů) vykrmuji. Tak si zkuste představit, jak vypadal, když jsem mu sundala deku před 3 týdny :-(.

Souhrn k začátku března 2010:

Jméno, plemeno, věk a pohlaví: poník, valach asi 3 roky, jméno neznámé
Krmení: donedávna jen sníh a kůra stromů, nyní po trochách přechod k normálnímu krmení". Zpočátku příjem krmiva špatný, opatrný, nyní se zlepšuje.
Využití koně: Pouze volný pohyb po výběhu a stáj.
Prevence: odčerven před převozem, po převozu úprava kopýtek, odvšivení, jinak pravděpodobně nic.

Všechny došlé příběhy mají otevřený konec. Na nás a na vás je, vzít si z nich poučení, zamyslet se nad tím, co jste právě dočetli a korigovat své kroky vždy tak, aby se naši koně měli lépe. Můžete také samozřejmě využít diskuzi pod článkem k přidání názoru či rady.

Příběh byl zaslán do soutěže "Odyssea mého koně" o krmení a výživářskou poradnu zdarma, kterou vyhlásil EQUICHANNEL.cz společně se společností Dibaq a.s., výrobcem krmiv a doplňků zn. FITMIN. I vy nám můžete zaslat svůj příběh. Přečtěte si podrobnosti a pravidla v článku "Velká soutěž Equichannelu a Fitminu: Odyssea mého koně".

POZOR! Nejen koně nemocní mají šanci!

Ze všech došlých případů totiž zároveň redakce Equichannelu.cz vylosuje jednoho výherce, který získá poukaz na odběr výrobků značky Fitmin (pro koně, psy nebo kočky) v hodnotě 3.000 Kč.