Ředitel památkového ústavu územního odborného pracoviště v Pardubicích ing. Ladislav Kryl mne nedonutí k tomu, abych ze zdí Hipologického muzea Státního zámku Slatiňany snímala obrazy koní a nahrazovala je obrazy rodu Auerspergů. Nelze to udělat jednak z vlastního přesvědčení, ale nemohu to udělat ani panu profesoru Bílkovi a spoluzakladatelům muzea.

Zápis z mimořádné porady kastelánů dne 17. 6. 2009: 2) Pan ředitel představil záměr presentovat SZ Slatiňany jako rodové zámecké sídlo a expozici Hipologického muzea presentovat okrajově, jako doplňující prvek. Do popředí by se rovněž měla dostat presentace dendrologické jedinečnosti zámeckého parku.

Záměr

Plán NPÚ ÚOP je stále stejný - část hipologických sbírek by měla nahradit expozice vážící se k rodu Auespergů. Poměry mezi prohlídkovými okruhy se liší podle toho, komu zástupci NPÚ informace sdělují. Pro mne měli informaci (což je podvakrát dokladováno v zápisech), že chtějí upřednostnit rodové sbírky šlechtického rodu Auerspergů před sbírkami hipologickými, které by měly být prezentovány pouze doplňkově a okrajově. Pro média a širší veřejnost mají jinou verzi - poměr mezi koňmi a Auerspergy zatím přesně neurčili, ale dušovali se, že se hipologické sbírky nepřemístí a nezmenší (zámek je plný a dovoz dalších exponátů bude potřebovat místo).

Každopádně na jednání zastupitelů města Slatiňany v polovině června opět tvrdili, jak jsou připraveni instalovat expozici rodu Auerspergů, a ohledně hipologických sbírek dle zápisů nebyli schopni sdělit nic pozitivnějšího a konkrétnějšího než, že je dokonce budou muset na čas uzavřít a připravovat novou instalaci. Ujišťování o nezmenšování sbírek paní generální ředitelkou jsou fajn (i já jsem se jim snažila uvěřit) - ale věřte dnes někomu.

Zápis ze schůzky konané v sídle ÚOP Pardubice 19.4.2010: Vedení ÚOP Pardubice konstatovalo, že v případě dalšího rozvoje zámku musí být dáván důraz na prezentaci zámku jako šlechtického rodového sídla, kde hippologické sbírky a expozice budou sloužit pouze jako doplnění hlavní prezentace.

 

Jednání na městě

Bohužel jsem se zasedání na MěÚ ve Slatiňanech z důvodů onemocnění nemohla zúčastnit. Nicméně pánové z NPÚ - náměstek generální ředitelky pro objekty mgr. Milan Svoboda a ředitel NPÚ ÚOP v Pardubicích ing. L. Kryl se prezentovali dostatečně sami. Tak alespoň zástupci města Slatiňany a někteří jeho obyvatelé viděli na vlastní oči, s kým mají tu čest a jak se pánové umějí chovat a vyjadřovat. Rozhodně lépe a příjemněji se nechovali na slatiňanském zámku. Takže problémem není pouze koncepce a záměr se státním zámkem a jeho sbírkami, ale i chování vedoucích představitelů Národního památkového ústavu, kteří speciálně o hipologické tématice, slušném chování i řízení lidí mají velmi malé ponětí.

A to nekomentuji písemnou výtku ing. Kryla na mou adresu ze dne 18. 6. 2010, kde mj. píše: „Důrazně Vás opakovaně žádám, aby medializace kolem SZ Slatiňany z Vaší strany byla ukončena." Ústní zákaz cokoliv komentovat dostali i zaměstnanci zámku.

 

Zkušenosti z Kladrub

Pro mne bylo velmi užitečné, že jsem si dříve zažila jednání s památkáři v Národním hřebčíně v Kladrubech n. L. Tehdy jsem vůbec netušila, jak to může být složité. Myslím si, že mám velmi kladný poměr ke kultuře, k
Na jedné straně památkáři bazírovali na absolutním zachování kde čeho

starého (ale mnohdy i nepůvodního), na starých matriálech, postupech oprav a renovací, které to vše neuvěřitelně prodražovaly a komplikovaly. Na straně druhé nechali v hřebčíně postavit třeba vymyšlené nepůvodní napajedlo, které se stejně z mnoha provozních důvodů nedá používat.

Na památkáře si tedy člověk mohl stěžovat pouze velmi opatrně, aby vůbec mohl pokračovat v nějakých opravách a úpravách hřebčína. Abych však nedávala všechny do jednoho pytle, vyskytly se mezi nimi obzvlášť vzdělané a komunikativní osoby, na které budu určitě ráda a dlouho vzpomínat. Kéž by takových bylo více a hlavně v památkářském systému vydržely.

Zelený hřebčín

V Kladrubech jsme například řešili při opravě císařského hostince (vedle parkoviště u pošty), barvu fasády. Památkáři chtěli prosadit, aby budova nesla v budoucnu omítku zelenou. A až se budou opravovat další budovy hřebčína, aby se postupně také nazelenily. Nejdříve jsem tomu nechtěla věřit, vždyť hřebčín je celý žlutý. Ale zástupci NPÚ to mysleli smrtelně vážně. Budovy hřebčína měly v průběhu staletí mnoho různých barev na fasádách (šedou, růžovou, bílou, včetně žluté i zelené).

Čtyři roky tvrdého boje trvalo, než se podařilo prosadit žlutý nátěr na zmíněné budově! A to jsme prosazovali jen to, co sem patří (nechtěli jsme ho třeba pruhovaný nebo stylově černobílý). Žlutá barva se dle stavebních průzkumů objevovala na budovách hřebčína v době baroka, dále v 19. století, stejně jako za 1. republiky, což dokladuje obraz F. Plischkeho. Nebyl to tedy výmysl závěru 80. let 20. století, jak památkáři uváděli. Navíc žlutá barva v zeleni nádherných stromů dobře vynikne a je teplá a optimistická i v zimě a v dešti.

Lípa versus topol

Obdobný problém byl s alejemi. Že je potřeba některé aleje, včetně hlavní, obnovovat, bylo nabíledni. Proces schvalování byl opět neuvěřitelně zdlouhavý - např. topoly za tribunami mohly být minimálně o dva roky dříve vysázeny, než jsme dostali konečné povolení. To ale nebyl problém největší.

Ten přišel s obnovou hlavní lipové aleje z Kladrub do Selmic, kam najednou památkáři chtěli nechat vysázet topoly! Ty sice brzy vyrostou, ale po 40 - 50 letech se lámou a určitě nezapadají do naší kladrubské či české krajiny tolik, jako lípy. Byly tam sice vysázeny v době klasicismu, kdy byl topol módním stromem, ale pak naši předci správně usoudili, že topoly sem z mnoha důvodů nepatří.

Opět jsme se tedy museli dlouhou dobu zabývat naprosto zbytečným problémem, abychom prosadili nové lípy v lipové aleji. To se sice povedlo, ale alej se nemohla obnovit celá, takže je nyní taková vykousaná. Další problém přišel s tím, že ze starých stromů, které památkáři nepovolili vykácet, se začali stěhovat brouci na mladé chutné stromky a ničili je. A co neohrožovali brouci, vichřice apod., to se v průběhu loňského a letošního roku ničilo příliš velkým horkem a mladé stromky nikdo z hřebčína (až na drobné výjimky) v létě nezaléval a mnoho jich uschlo. A tak jsou nejen v hlavní kladrubské aleji prázdné úseky...

A kde je kladrubák?

A ještě bych ráda zmínila zámeckou galerii v Kladrubech. Součástí hřebčína je menší zámeček, kde sídlí jednak správa hřebčína, je tam několik ubytovacích prostorů a tzv. galerie. Od té doby, co na zámku nebydlí ředitelé či další zaměstnanci ve vyšších funkcích, pokusilo se vedení hřebčína tam udělat malou prohlídkovou trasu. Pamatuji si tu, která tam byla ještě na začátku 90. let. Krásné portéry starokladubských a teplokrevných koní, pak obrazy od Ludvíka Vacátka a další zajímavé exponáty. Je sice pravda, že to byl místy trošku takový pel mel, ale bylo to kladrubské a s láskou sestavené (tehdy tam byl dlouholetým průvodcem dnes již téměř devadesátiletý Jaroslav Louda).

Před návštěvou prince Philipa nechal dr. Záliš výstavní prostory od památkářů upravit, včetně expozice. Jsou tam již od vstupního schodiště obrovské portéry panovnického rodu Habsburků. Samozřejmě, že bychom proti nim nic neměli - vždyť hřebčín vedli vzorně, kdyby jim nebyl věnován téměř veškerý výstavní prostor. Habsburkové jsou i v Císařské jídelně, v druhém i třetím sálku, kde je ještě na zdech porcelán. V předposlední místnosti jsou Ridingerovy rytiny, v poslední hlavně obrazy anglických plnokrevníků (původní jsou pouze ty, vážící se k hřebčínu Kopčany). Starokladrubského koně byste zde marně hledali...

A tak jsem samozřejmě nervózní z této situace i ve Slatiňanech, neboť novou expozici zde má připravovat velmi podobný tým odborníků z NPÚ, který tvořil tu kladrubskou. A v Jezdci u Cyrila Neumanna vyšel článek, který všechny tyto dřívější vazby jen potvrzuje.

Po těchto zkušenostech mám obavy nejen z poměru mezi exponáty věnovanými rodu Auerspergů a koním.

Kompromisní koncepce

A úplně na závěr bych ráda sdělila, že jsem se snažila vyjít vedoucím pracovníkům NPÚ vstříc splněním jejich příkazu na vytvoření koncepce nového uspořádání sbírek ve Slatiňanech. Auerspergové byli znalci koní a výborní jezdci a chovatelé, takže jsem viděla kompromis v tom, prezentovat je právě z tohoto hlediska. Navíc by část expozice mohla být doplněna o ukázku dalších šlechtických rodů, včetně panovnických, které se zajímaly v našich zemích o koně.

Připravila jsem tedy návrh kompromisní koncepce, se kterou jsem se sama těžko smiřovala, ale v podstatě jen mírnějším přeskupením obrazů a některých dalších exponátů, by mohlo být dosaženo nařízeného cíle. Měla jsem na ni jen tři čtyři týdny.

Dva měsíce po vypracování jsem se nedočkala žádné odpovědi ze strany vedení NPÚ ÚOP Pce (ani že došla). Potom proběhlo jen jedno krátké jednání počátkem prosince, a pak již následovalo jen v dubnu 2010 naprosto zamítavé stanovisko (viz zápis - že s koncepcí vedení NPÚ ÚOP Pce zásadně nesouhlasí). Nikdy jsme si s nikým z vedení v klidu nesedli, abychom koncepci probrali a já se dozvěděla, co je dobré a co nikoliv...

Po červnovém jednání NPÚ na zastupitelstvu města Slatiňany si vedení NPÚ nechalo půl roku na vypracování koncepce (a to ještě jenom na Auerspergy)...

Na návrh mé koncepce je možné se podívat v přílohách pod článkem. Jen upozorňuji, že je opravdu pouze prvotním návrhem, o kterém jsem neměla (kromě paní Krmenčíkové a vstřícných spolupracovníků přímo ze zámku), s kým jednat a doplňovat ho.

Pozn.red.: přikládáme i návrh koncepce Národního památkového ústavu k porovnání.

Pod článkem jsou zároveň nalinkovány další materiály, vydané k tématu na EQUICHANNELu.

Hlídka

A tak bude na široké jezdecké a chovatelské veřejnosti, obyvatelích Slatiňan, hipologických odbornících a médiích, aby hlídali expozice, které je možné běžně navštívit. Depozitáře může sice hlídat jen pár vyvolených, ale myslím si, že majetek ve státní správě mohou občas překontrolovat i jiné orgány, než pouze ministerstvem kultury pověřený národní památkový ústav.

Přestože mne dne 4. srpna 2010 odvolala generální ředitelka NPÚ ing. arch. Naděžda Goryczková z funkce vedoucí správy státního zámku, doufám, že se nám, příznivcům koní, podaří ohlídat jedinečný světový unikát - Hipologické muzeum na Státním zámku ve Slatiňanech.