Nedosažitelnost vytrvalostního Mistrovství světa je prolomena
Po dlouhých šesti letech dostali čeští senioři šanci opět bojovat na Mistrovství světa seniorů ve vytrvalosti. V roce 2006 se ho zúčastnili v rámci Světových jezdeckých her v Cáchách. Naneštěstí nikdo z našich 5 jezdců soutěž nedokončil. V roce 2008 se konalo v Terengganu v Malajsii, dva roky na to v Lexingtonu v USA. Pro velmi vysoké finanční nároky se o účasti na těchto šampionátech téměř ani neuvažovalo a pozornost se upírala k letošnímu roku, kdy se pořadatelství zhostila Velká Británie.
Na 150 jezdeckých dvojic z 38 zemí světa se sjelo do východní Anglie, kde v rozlehlém parku Euston Park nedaleko města Thetford vyrostl ohromný vytrvalostní areál. Euston Hall je sídlem vévodů z Graftonu už déle než 300 let. K panství náleží více než 10.000 akrů půdy a mj. se chlubí výskytem rozličné vzácné fauny a flóry.
Českou republiku přijely reprezentovat dvojice: Lada Hrabalová a Lara S, Petr Jadlovský a Naomi Dakota, Magdalena Prikrylová a Shekel a Helena Terberová a Nikaya de Paute. Šéfem ekipy byl manažer vytrvalosti, Antonín Terber. O zdraví koní se po celou dobu svědomitě starali MVDr. Mojmír Dvořák a MVDr. Lucie Ottová.
Více než 1400 km od domova na jezdce čekala trať dlouhá 160 km, rozdělená do 6 etap (38, 29, 30, 20, 23, 20 km). Nečekalo je velké převýšení, ale časté střídání povrchu - travnaté cesty, hluboký písek, ostré kameny. V rámci závodu také osmkrát prošli řekou nebo potokem. Naši nejeli úplně do neznáma, v červnu zde startovala na své kvalifikační soutěži Lada Hrabalová s Larou S. Mohla tak ostatní jezdce informovat o stavu trati, zázemí, organizaci ad.
Všichni do Anglie odjížděli s představou, že se mistrovství odehraje „na zelené louce". Při vjezdu do areálu nám ale kompletně spadly čelisti. Na těch lukách vyrostl komplex se vším, co by u šampionátu mělo být. Zabezpečené stáje, stanové městečko, dostatečně velký prostor pro chlazení a odpočinek v průběhu závodu, kvalitní klusové dráhy u veterin, širokánská brána pro start a cíl s velmi dlouhou cílovou rovinkou, obří stan pro stravování, zázemí pro novináře a ještě spousta dalšího. Bylo to tak velké, že pěšky byste to celé dokola obcházeli dobře půl hodiny. Na první pohled bylo zřejmé, že tam přitekl dostatečný finanční obnos, protože bez něj by to vybudovat a zařídit nešlo. Hlavním sponzorem šampionátu byl Longines, švýcarský výrobce hodinek. K němu se přidali dva velcí giganti z emirátů, Meydan (patřící šejkovi Mohammed Bin Rashid Al Maktoum) a Emaar (k jeho dílům patří např. Burj Khalifa v Dubaji, nejvyšší budova světa).
Čeští koně byli na místě už v úterý, my jsme přijeli ve středu a ve čtvrtek večer byl šampionát oficiálně otevřen slavnostním zahájením. To se konalo u sídla vévody, respektive v jeho nádherné zahradě. Už při příchodu bylo jasné, že nás čeká velkolepá show. Než ale mohla začít, museli jsme déle než hodinu čekat na příchod šejka. Poté už se vše spustilo, od video-sestřihu vytrvalosti v Eustonu, po propracovaný mapping na vévodově sídle. Předvedli se španělští koně, tanečnice a tanečníci s ohněm, bubeníci s moderním led osvětlením, operní pěvci a dobrých 20 minut vše doprovázel ohňostroj. Úžasná podívaná, to nejlepší, co jsem zatím na šampionátech zažila. Jen jedna věc to kazila - zhruba 200 metrů vzdušnou čarou byly umístěny stáje, a tudíž měli koně celý ohňostroj pěkně „z první ruky".
Ještě v průběhu slavnosti se někteří jezdci a majitelé raději vydali za svými koňmi a měli hodně práce s jejich uklidňováním. Hořkost z tohoto nepoměru se prohloubila ve chvíli, kdy byli až v pátek dopoledne dovezeni koně jezdců UAE a pár dalších. Ve dvě hodiny odpoledne se sešli koně ke vstupní veterinární kontrole. Pro nás nedopadla na výbornou, protože pro kulhání byla vyloučena Lara S. Jednou z možných příčin byl právě večerní ohňostroj, klisna se v boxe plašila a je možné, že se do nohy uhodila. Ostatní čeští koně prošli bez potíží a nám tak v týmu zůstal jen ten nejnutnější počet - 3. Pokud jsme chtěli uspět v soutěži týmů, museli závod dokončit všichni naši jezdci. Z přítomných 38 zemí světa bylo postaveno 29 týmů, takže nás čekal velký boj. Odpoledne jsme strávili ježděním po trase, hledáním a prohlížením chladicích bodů a míst vhodných k točení a focení. Anglický venkov je krásný, upravený, čistý a v pátek byl ještě čas na to, se kochat.
Start byl v sedm hodin ráno. U stájí jsme se z většiny sešli v šest, ti, co krmili, tu byli už ve čtyři hodiny, kdy se stáje otevíraly. Všude už byl šrumec, někteří jezdci už dokonce seděli v sedlech a zahřívali své koně. Nervozita stoupala a gradovala posledních deset minut před startem, kdy se na place hemžilo přesně 147 koní z 38 zemí celého světa. Zastoupení měla severní Amerika (USA, Kanada), jižní Amerika (Argentina, Brazílie, Chile ad.), Afrika (JAR), Austrálie, ve velkém Asie - UAE, Katar, Oman, Saudská Arábie, ale třeba i Japonsko, Pákistán či Malajsie. Z evropských zemí byla zúčastněna většina zemí, ve kterých je vytrvalost na vyšší úrovni. Start proběhl bez problémů, naši jezdci se drželi v druhé polovině startovního pole a směle vyrazili kupředu. Na špici se, dle očekávání, usadili jezdci UAE, Kataru, Španělska a Bahrainu.
První etapa měřila 38 km. Češi ji zvládli bez problémů, veterinární kontroly absolvovali rychle a mohli si dopřát povinný odpočinek. Velikou smůlu ale měla jezdkyně Donna Oudshoorn z Holandska. Její osmnáctiletý valach Karrimh na trati zakopl a upadl a vzhledem k závažnosti zranění musel být na místě utracen. Předběžného vedení se ujala Španělka Maria Alvarez Ponton, která v sedle Nobbyho obhajovala vítězství z MS v Malajsii a USA. Jela si tedy pro třetí titul Mistra světa v řadě. Majda s Shekelem vyrážela do druhého kola z průběžného 81. místa, Hela s Nikayou z 83. a Petr s Naomi ze 125. příčky. V této etapě se naše jezdkyně rozdělily, Majda se držela s belgickým týmem a Hela za nimi ztrácela asi 1 - 2 minuty. S dvacetiminutovým odstupem pak jel Petr.
Druhé veteriny opět na výbornou, další odpočinek a poté na další trasu, dlouhou 30 km. Ta jezdce vrátila do rozlehlého parku u krásného anglického sídla, které je momentálně neobývané. K veterinám se nám jezdkyně vrátily společně, Petr dojel půl hodiny po nich. Koně měli v nohách 97 km, veteriny absolvovali opět v pořádku a připravovali se na čtvrté, 20 km dlouhé, kolo. V průběžném pořadí se naši jezdci posunuli na: Majda 67. místo, Hela 69. místo a Petr 88. místo. Po této etapě už bylo vyloučených, či odstoupivších 39 jezdeckých dvojic.
Na špici se držela M. A. Ponton a také šejkové Mohammed Bin Rashid Al Maktoum a Rashid Dalmook Al Maktoum. Naše holky jely stále pospolu a po čtvrté etapě a 117 km v nohách opět poskočily ve výsledcích. Hela 54. a Majda 55. V páté etapě se do toho ale pořádně vložila Hela s Nikayou, nezpomalila jako spousta dalších jezdců, a tím se posouvala před ně. To samé nám předvedly loni na Mistrovství Evropy ve Florac, kde dokázaly v posledním kole předjet spoustu závodníků a obsadit nakonec skvělé 17. místo. Majda s Shekelem už si udržovali svou potřebnou rychlost, a tak se nám jezdkyně opět rozdělily, tentokrát definitivně. Po úspěšně absolvovaných 140 km vypadali koně stále dobře, jezdkyně na tom byly hůř. Už během dopoledne se přihnaly tmavé mraky a občas závodníky i jejich wranglery pěkně promáčel vydatný déšť.
Čekalo je posledních dvacet kilometrů. Bolelo je celé tělo, věděly, že opět pořádně zmoknou, ale věřily svým koním, vyhouply se do sedla a jely se rvát s poslední etapou Mistrovství světa. Mezitím už se čekalo na závěrečný finiš a tedy na nového Mistra světa. Jakmile cílovou rovinku zaplavila masa modrých panáčků, bylo jasné, kdo dojíždí ... šejk Mohammed Bin Rashid Al Maktoum. Do cíle přicválal v sedle valacha Madji du Pont. S průměrnou rychlostí 22,82 km/hod se stal novým Mistrem světa ve vytrvalosti. Půl minuty za ním dojeli jeho krajané, druhý šejk Rashid Dalmook Al Maktoum a třetí Ali Khalfan Al Jahouri. Toho nesl hnědý desetiletý valach Vendaval, který zvítězil loni na Mistrovství světa juniorů a mladých jezdců v Abu Dhabi. Tehdy s uruguayským jezdcem Martinem Stirlingem. Kůň se domácím zalíbil, odkoupili ho a zde na MS jim vybojoval bronzovou příčku.
M. A. Ponton ztratila na vedoucí trojici necelých dvanáct minut a musela se spokojit se čtvrtým místem. I tak podala v sedle Nobbyho, kterému je letos 17 let, úžasný výkon. Pouhých 148 cm vysoký arábek bezesporu patří k nejlepším vytrvaleckým koním světa.
Obloha ještě více zčernala, zvedl se silný vítr a během chvíle se spustil vydatný liják. V tu chvíli musel Petr s Naomi na povinnou veterinární kontrolu, tzv. re-check, a měl vyrážet do posledního kola. Stihl nasedlat, už byl s dalšími čtyřmi jezdci připravený u startu, když jim asi patnáct vteřin před odjezdem rozhodčí oznámili, že závod končí, právě kvůli nepřízni počasí. Tito jezdci tedy nemuseli absolvovat poslední kolo a v závěrečném umístění se měli dle času zařadit za ty, kteří už byli na trati a tudíž „si dali" celých 160 km. Co nám ovšem dělalo starost, bylo, jaký to bude mít vliv na hodnocení soutěže týmů, ve které jsme se díky udržení všech tří jezdců v soutěži drželi kolem desátého místa.
Na stránkách České televize je k zhlédnutí reportáž z mistrovství.
Těsně před sedmou hodinou večer, tedy dvanáct hodin po startu, se k cíli blížila první česká jezdkyně - Helena Terberová v sedle Nikayi de Paute. Asi minutu před ní ale padl přímo na cílové čáře kůň jezdkyně z JAR, takže byl její příjezd doprovázen hlavně hulákáním „Pozor, jeď doprava!". Ten padlý kůň naštěstí asi po dvou minutách vstal a nakonec i úspěšně prošel veterinou. Nikaya se téměř nemusela chladit, protože byla permanentně máčena deštěm a my šli všichni napjatě sledovat její závěrečnou kontrolu. Zrovna když byla u veterináře, šejk opouštěl Euston Park. Po celý šampionát se přepravoval vrtulníkem a ten byl usazený asi 50 metrů od veterin. Ohledy se v tomto moc nebraly. Už jsme toho na závodech viděli dost, ale toto ještě ne ...
Nikaya ale kontrolou prošla na jedničku a Češi mohli začít jásat z úžasného výsledku. Nakonec si totiž Hela vybojovala 29. místo. V konkurenci 147 jezdců z celého světa je to výborný výsledek pro českou vytrvalost. Ještě nám zbývala Majda, která měla v rukou naše úspěšné umístění v soutěži týmů. Půl hodiny po Hele přijela také ona. Shekela se ujal jeho majitel, Jiří Jirsa, a po necelých pěti minutách už ho předváděl v závěrečné veterině. I on prošel a my se mohli radovat nejen z úspěšného dokončení všech 3 jezdců, ale také z úspěšného umístění v soutěži týmů. O to sladší bylo to místo, tedy to 7. místo na světě. Majda nakonec skončila na 51. místě, Petr obsadil 58. příčku. Celý závod dokončilo 73 jezdeckých dvojic. V týmech byla čistka mnohem větší, z 29 postavených týmů jich zůstalo pouhých 10.
Po náročném dni jsme se všichni těšili na zasloužený odpočinek. Neodpustili jsme si ale návštěvu útulné hospůdky v našem hotelu a lahodným Guinnessem zapili český úspěch na tomto šampionátu. V neděli ráno probíhaly kontroly „fit to travel", tedy jestli mohou koně bez problémů odjet domů. Jak už je zvykem, obcházeli při tom také nákupčí velkých stájí, hlavně z emirátů a Bahrajnu. V půl jedenácté se mělo konat slavnostní vyhlášení a předání cen. A tak jsme se všichni hodili do gala a v reprezentačním oblečení šli zhlédnout závěrečnou ceremonii. Opět se čekalo na příchod modrého davu, z kterého vystoupil šejk, a poté se mohlo začít.
Nejprve obdrželi medaile tři nejlepší v soutěži jednotlivců. Následovalo vyhlášení soutěže týmů, kde bylo pořadí následující: 1. UAE, 2. Francie, 3. Oman. Nakonec byla předána ještě cena kondice, kterou získal Alex Luque ze Španělska, respektive jeho kůň Ikland. Tuto jezdeckou dvojici jsme poznali už v minulém roce, kdy obsadila druhé místo na třídenním závodu z Bratislavy do Bábolny, East-European Ride.
Spolu s Čechy seděla v hledišti také část slovenského týmu. Nejlépe se ze Slovenska umístila mistryně SR, Lucia Starovecká s Balkánem. S průměrnou rychlostí 18,12 km/hod obsadila 41. místo. Vylepšila si tak své skóre z MS v Kentucky 2010, kdy se s Balkánem umístila na 53. místě. Slovenský tým dokončil také v soutěži týmů a to na 10. místě.
Překvapující bylo, jak málo se dostavilo publika na závěrečný ceremoniál. V porovnání se zahájením zde byla asi pouhá čtvrtina lidí a z toho větší polovinu tvořila modrá vlna UAE. Naposledy jsme se došli najíst do obřího stanu s křišťálovými lustry a po popřání šťastné cesty domů se vydali stíhat objednaný trajekt.
Na závěr se většinou děkuje. Opět se tomu nevyhnu, ale zkusím to trochu jinak... Obří práci odvedli úžasní koně, houževnatost a sílu ducha si udrželi jejich jezdci, ale bez pomoci dalších lidí okolo by to téměř nešlo. O koně se skvěle po celou dobu starali oba naši veti. Každý kůň měl na trati svůj chladicí tým, ale i tak si pomáhali ještě navzájem, takže měli koně v podstatě servis dvojnásobný. Záplava růžových kšiltovek pink teamu byla všudypřítomná a okamžitě nám zvedala náladu. Organizačně se vším pomáhal šéf ekipy a velmi se nám osvědčily vysílačky. Byly rozdané mezi jednotlivými týmy a vety a hodně se osvědčily s koordinací v tom rozsáhlém areálu. Dokonce jsme přes ně mohli komunikovat i na trati - když se auta pohybovala v dosahu pár kilometrů. A když nic, bylo to občas legrační, jak si někteří vyměňovali vzkazy.
Jsem ráda, že jsem mohla poznat tuto část Anglie, jezdit v protisměru, tedy spíše navigovat, řídil manžel. Nechat se promáčet pravým britským deštěm, být svědkem dechberoucích výkonů všech koní anebo se těšit domů na teplý oběd a ochucené jídlo. Obrovský respekt všem, kdo tam byli a zasloužili se o novou metu české vytrvalosti.
Výpravu české vytrvalosti na MS do Velké Británie celou dobu zachycovala svým objektivem Míša Litovová, exkluzivní galerii najdete zde na EQUICHANNELu: Mistrovství světa seniorů ve vytrvalosti v Euston Park.
Celou fotogalerii Míši Litovové najdete pak na jejím webu ZDE a ZDE.
Galerie
Znovu zlatá Táňa Terberová
Na konci července se v Nebanicích konalo Mistrovství České republiky ve vytrvalosti, kde se Táně Terberové znovu podařilo získat v seniorské…
Na FEI mistrovství světa ve vytrvalosti seniorů, které se konalo 7. září ve francouzském Monpazier, bojovala o co nejlepší výsledek i česká…