"A hybaj na praxi!" zaveleli ve škole a my se chystaly na smluvené pracoviště naší VOŠ a SZeŠ Tábor. Člověk otráveně balí věci, brzy ráno vstane a nasedne do automobilu, který ho vyzvedne u školy a odváží kamsi "na praxi". Chvílemi to vypadalo, jako bychom jeli na úplnou samotu někam do hor, kde si studenti vůbec neužijou, ale nakonec jsem si toto místo moc oblíbila. Přátelští lidé, zvířata a úžasný klid. Ano, také spousta dřiny, ale ta se dá v tom množství kladných dojmů opomenout...

Na Vratkově, neboli na adrese Březí 12 nedaleko Jistebnice, žije Vlaďka Horáková se svojí rodinou již 15 let. Prahu vyměnila za statek téměř na samotě z důvodu častých onemocnění svých čtyř dětí. Přestěhovali se sem do nově zrekonstruované chalupy a začínali pouze s klisnou Nasťou (ta je ve stáji stále) a poníkem Artextem. Postupem času se koně přikupovali, ale také již rodili. Statek se zvětšoval, zákazníků přibývalo a s tím ruku v ruce rostly i požadavky na ježdění. Vedle stájí, chalupy, budovy s apartmánem a boxy v přízemí vyrostla jezdecká hala.

Stáj nabízí výcvik na pony i velkých koních. Výcvik probíhá dle tradičních postupů, tedy od lonže až k vyjížďkám do terénu, který je zde mimochodem opravdu úžasný.

Ve středu, když jako na zavolanou konečně začalo vykukovat sluníčko, jsme si koně odchytly ve výběhu, vyčistily, nasedlaly a vyrazily ven alespoň na dvě hodiny. (Účastnice byly samé studentky plus jako dohled pí. Horáková. Žádný chlap.) Ani nevím, člověk venku úplně ztrácel pojem o čase. Takové vyčištění hlavy, kdy putujete zrovna podzimně zabarvenou přírodou, kocháte se krajinou a na nic myslíte, protože sedláte klidného koně, jehož otěže držíte za přezku... opravdu vřele doporučuji!

Jediný smutný a vskutku zarážející pohled do krajiny byl na téměř vykácené lesy. V části lesa se o to postarala vichřice, někde byl důvodem kácení kůrovec.

Na Statku u Horáků se také pořádají letní ale i zimní dětské tábory, o které je značný zájem. Nejedná se o masové tábory, dětí je vždy v jednom turnusu do osmadvaceti. Sympatické je, že zde jsou bezprostředně v kontaktu s koňmi - starají se o ně, jezdí, vzdělávají se: seznamují se s historií koní, plemeny, jejich potřebami atd. Výhodou těchto táborů je, že tu děti mohou mít své domácí mazlíčky - potkany, křečky, králíky... „Rodiče často řeší o prázdninách kam s tím. A tak mi nevadí, když děti mají na pokoji zvířátka - ale musí se o ně pořádně starat. Klece mají většinou dané na sobě a jsou tu pak i spokojenější, když jdou na snídani s potkanem omotaným kolem krku," směje se V. Horáková.

Výhodou místa také je, že se koně na statku nestřídají a z velké části zde i dožívají, takže se zákazník může vracet za svým oblíbencem a i na něm dlouhodobě jezdit. Vzniklé pouto mezi koňmi a lidmi pak napomáhá ve výcviku k psychické pohodě, zbavení strachu a nutnému uvolnění.

Chovají zde různá plemena. Na pastvině, jelikož koně jsou odchováváni převážně pastevně, můžeme najít kromě vysloužilého klusáka či plnokrevníka také některé křížence, např. chladnokrevníka a teplokrevníka, a samozřejmě spoustu poníků.

Mezi poníky patří i nejstarší kůň ve stáji. Strakatá shetlendská ponička Lulu (Lenka) brzy oslaví své 32. narozeniny. Ačkoli ji zranění na noze již delší dobu brání v neomezeném pohybu, bez větších problémů se drží stáda a spokojeně si užívá zaslouženého důchodu. Babička, jak se jí přezdívá, se nechá ráda čistit a drbat i od malých dětí.

Nejdéle tu žijí klisny Nasťa, Sotona, Cena, Majda a Sendy.

Nasťa, „přerostlý" americký klusák, je prvním koněm v rodině. Vlastní ji už 16 let. Dnes je klisně 22 a jezdí na ní pouze lehké děti.

„Mazák Sendy? Takových mít alespoň deset!" říká V. Horáková. Valach je velmi klidný a nekonfliktní. Jeho stájovou kolegyni Majdu dostaly děti za vysvědčení. Kobyla byla svou povahou vždy "svá" a dnes má 27 roků.

Osmnáctiletá hnědka Cena je i přes svůj věk dost temperamentní a plná elánu, ale na vyjížďky se již nevyužívá. Chodí pouze do haly a na jízdárnu. Je to stále dobrá učitelka.

Kromě 28 koní má paní Horáková na statku jednu oslici, kozy, kozlíka, 3 doslova domácí kočky, 4 psy a jednu lamu peruánskou.

Všichni jsou zde ohromně přátelští a do koček, psů ale i Pedra (rohatého kozlíka) jsme se rázem zamilovaly.

Sama jsem měla tu čest posadit se rovnou na tři koně a musím uznat, že to byli opravdu vysnění, školní koně. Jejich klidná povaha a dobrý charakter byly úžasné.

„Koně do stáje si vybíráme podle charakteru, nikoli podle rodokmenu," komentuje majitelka V. Horáková. Snad nejoblíbenějším koněm ve stáji je právě Sendy. Ten naučil hodně dětí jak v sedle sedět, oblíbená ponička Majda zase učila, jak se v sedle držet.

Nyní se stáj těší na 4 hříbátka, která by se měla narodit od prosince do dubna.

V této době již nikoho z této stáje na kolbišti neuvidíme, i když dcera paní Horákové Andulka Horáková jeden čas trénovala pod Karlem Hájkem a jezdila s klisnou Saly parkurové soutěže. Pak ale dospěla k názoru, že ji závodění tolik nenaplňuje, uchýlila se k práci s koňmi metodou Pata Parelliho a jezdí už tak jen pro radost.

Jenže jen o radosti to není. Týdenní praxe v této idylické stáji nám velmi realisticky ukázala, že i koně, kteří jsou pořád na pastvině, se musí denně kontrolovat, zda nemají nějaká zranění. Opět jsme si vyzkoušely každodenní práci/"dřinu" u koní, jako například místování, krmení, čištění koní, péče o kopyta, ale také údržbu prostředí v kterém koně jsou - ať už to bylo ometání pavučin či hrabání staré trávy z výběhů. Ale také jsme mohly asistovat místnímu veterináři při ošetřování poraněné spěnky u jedné z klisen. Naučily jsme se zde také, jak loňžovat mladého koně, a dozvěděly se, jaké jsou u toho zásady. V sedle jsme potrénovaly především stehení sed, který je v terénu víc než jen nutný. Zaměřovaly jsme se také na správné držení těla. Pro uklidnění a lepší uvolnění spolu s pravidelným dýcháním jsme si v sedle i zazpívaly. Jak nejlépe spojit příjemné s užitečným - tak by mohlo znít motto této velmi příjemné a zároveň přínosné praxe.