Provozovatelkou a majitelkou areálu je paní Helena Cynková Holá se svým manželem Davidem. S koňmi žije již od mládí, ale od doby, kdy začal její nyní šestiletý syn pobíhat, ji spíš než vlastní ježdění těší sledovat jeho jezdecké pokroky: „Myšlenkou založit podobné zařízení jsem se začala zabývat v době, kdy se mi narodily děti. Od té doby mi totiž na moje vlastní ježdění nezbývalo mnoho času, přesněji řečeno nezbývá mi už vůbec žádný čas. Měla jsem dřív čtrnáct koní, nyní mám jednoho a stejně ho prakticky nejezdím, jen doplňuje stádo. Raději se věnuji dětem, říkám si, že koně tu budou pořád, ale děti odrostou."

Takže když byl Davídkovi rok, se „na dvoře" objevil první poník, tehdy roční klisnička welsh pony B jménem Limetree Lancer Evo VIII. zvaná Sheila. Po ní následovala Dášenka pro svezení Davídkových kamarádů a postupně se zrodila myšlenka založení jezdecké školičky pro nejmenší děti. Proto k Sheile (KVH 125 cm) a Dášence (KVH 98 cm) byli zakoupeni ještě dva valášci Čertík a Damián a později klisna Elisabeth, aby byly zastoupeny pokud možno všechny velikostní kategorie. Jak totiž paní Helena vysvětlila, pro správný jezdecký vývoj jezdeckého embrya je klíčové mít hodného poníka odpovídající velikosti. Pokud je poník příliš velký, dítě ho nedokáže ovládat, pokud je příliš malý, také to není optimální.

Stádečko doplňuje Helenina krásná lipická klisna Merida a nádherný puntíkatý hřebec miniappaloosy Marnix v/d Wolfskuil. Vzhledem k jeho výšce 83 cm (KVH) se na něm nejezdí, ale o to lépe se vyjímá zapřažený ve vozíku. Protože se jednalo o mé první bližší setkání s minikoněm, byla jsem samozřejmě patřičně zvědavá, jaký je a co člověka motivuje k tomu si tohohle atraktivního, ale jezdecky nevyužitelného koníka zakoupit: „Uchvátila mě jejich jiná povaha. Jsou úplně jiní než „normální" poníci. Připadá mi, že je to něco mezi psem a velkým koněm.:-) Marnix je neuvěřitelně charakterní a inteligentní, mám pocit, že se dokáže perfektně chovat v každé situaci. Když je potřeba, dokáže být naprostý kliďas a zároveň když je to na místě, předvádí se jako temperamentní hřebec."

Marnix vypadá jako nádherně zbarvená appaloosa, jen zmenšená, a jak mi Helena vysvětlila, byl dovezen z Nizozemí a působil jako plemenný hřebec. Když jsem se zajímala o plemena těchto mrňousků, překvapilo mě, že kromě miniappaloos existuje celá řada dalších druhů miniaturních koní v různých zemích Evropy i Ameriky. Takže můžete najít stejně tak americké miniaturní koně jako minishetlandy, shetland part-bred a minipony (a spousta dalších miniaturních plemen) se chovají i v Holandsku nebo Německu. Kromě toho, že se dají zapřahat do vozíků a slouží jako atraktivní společníci (ovšem stále s duší koně, takže by měly zůstat uspokojeny jejich koňské potřeby!), se objevují případy jejich využití pro animoterapii a jako vodicí zvířata. I u nás je již první vodicí klisna minihorse v majetku Zuzany Daušové.

Ovšem zpět ke statku, kde kromě tohoto stádečka najdete jak typická stájová zvířata jako kozy, ovce, drůbež, tak zvíře poněkud netradiční - velblouda jménem Merlin - po něm nese statek jméno. Pochopitelně jsem se v první řadě zajímala, jestli je obsednutý a dá se na něm svézt. Prý zatím ne.:-) Všechna zvířata působila spokojeným dojmem, poníkům vysloveně svědčila chudší pastvina (tímto vzdávám hold osvíceným majitelům nepřekrmených poníků) a bylo velmi sympatické, že nebrali návštěvu s dětmi jako někoho, kdo je otravuje, ale měli se k nám i k dětem velmi přátelsky.

Co areál nabízí?

Především ježdění pro nejmenší. Kromě majitelky stáje sem dochází ještě dvakrát týdně externí cvičitelka a plánuje se i propojení s výukou cizích jazyků. Nově příchozí dítko se může seznámit s pony stádečkem a dle velikosti a schopností je mu zvolen nejvhodnější poník pro výuku: „Máme tady poníky různých velikostí i povah, což si myslím, že je pro děti optimální. Kromě správné velikosti si mohou časem vyzkoušet i různé koně, což považuji za vhodnější, než pokud jsou zvyklé pouze na jednoho." Pro začátečníky je velkou výhodou i možnost zapůjčení vybavení (helma, chapsy, bezpečnostní vesta). Není tedy třeba kupovat výbavu, dokud si člověk není jistý, že se dítěti ježdění zalíbí.

Ježdění probíhá jak na procházkách v terénu s vodičem, tak na malé pískové ohrazené jízdárně. Na pokročilejší děti potom čeká možnost vyjížděk nebo i delších výletů do terénu a účast na dětských hobby závodech, na které se v sezóně pravidelně jezdí. Helenin David má ve svých šesti letech úctyhodnou sbírku pohárů a poníka ovládá s obdivuhodnou suverenitou. Jak Helena říká, nepovažuje za důležité, jestli bude jednou „sbírat mašle" na závodech, nebo jen rekreačně jezdit do lesa, ale považuje ježdění za dobrý způsob trávení volného času a prevenci rizikových aktivit: „Budu ráda, pokud naše zařízení uchrání alespoň jedno dítě od experimentů s drogami a podobných věcí. Pokud mu ukáže cestu ke zvířatům, pak svůj účel splnilo, ať třeba chová andulky. Zvíře na zimu neodložíte do garáže a děti se u zvířat učí zodpovědnosti."

Kromě pravidelného docházení zařízení nabízí i prázdninové příměstské tábory pro děti, zaměřené na ježdění a péči o koně. Zaujala mě i poněkud netradiční možnost zapůjčení a přivezení poníků na narozeninovou party dítěte až domů a nabídka vyjížděk do přírody ve vozíčku.

V kolika letech k vám můžou rodiče s dětmi přijet?
Navštívit nás může kdokoli, rádi ho provedeme po statku a ukážeme domácí a hospodářská zvířata, děti si je můžou pohladit. Je škoda, pokud je znají jen z obrázku. Na ponících vozíme od dvou až tří let. V té době se samozřejmě dítě nedokáže ještě soustředit a nemůže být řeč o nějakém výcviku. Takže jdeme většinou na procházku, pokud se dítě nebojí. Nejdříve jen na dvacet minut třeba, později prodlužujeme. Začínáme většinou na madlech, používáme cviky jako „letadýlko", „holubička", snažíme se dítě uvolnit a rozpohybovat.

Myslíte si, že má smysl začínat s ježděním už v tomto věku? Že to už takhle malému dítěti něco přinese? Mnoho cvičitelů říká, že je to zbytečné, že se v tomto věku nedá moc dělat a když začne později, je výuka efektivnější a učí se mnohem rychleji.
Z mé osobní zkušenosti si myslím, že má. Ale každé dítě je jiné. Záleží, co ho zajímá. Pokud vidíte, že vaše dítě už jako maličké tíhne ke zvířatům, proč mu to neumožnit. Dřív se muselo čekat do dvanácti let, než nás vzali do oddílu, ale dnes, když máme k dispozici hodné poníky, tak proč ne. Samozřejmě hodně dbáme na bezpečnost, já sama jsem měla zlomenou páteř, takže vím, co to obnáší.

Jak pokračujete s dětmi, které už pochytily základní rovnováhu na procházkách v terénu?
Vracíme se na jízdárnu, ještě chvilku je vodím a postupně jdou na lonž. Když získají jistotu ve vedení koně, postupně je pouštíme. Velice dlouho pilujeme přechody klus-krok, protože ty považuji za klíčové i z hlediska bezpečnosti. Dítě musí umět hlavně bezpečně zpomalit a zastavit. Samozřejmě korektně, ne se chytit za hubu. A bereme děti na výlety. Naší ambicí není příprava budoucích špičkových sportovců, my chceme hlavně, aby to děti bavilo. Takže třeba děláme výlety - zapřáhneme poníky, připravíme svačinu a vyrazíme na výlet do křivoklátských lesů. To je pro ně obrovský zážitek.

Takže vysloveně sportovní ambice s dětmi nemáte?
Já bych to nechala na nich. Samozřejmě budu šťastná, pokud budou chtít závodit - už teď jezdíme na hobby závody s vodičem, kde se nadřu víc než oni. Při obstarání a odvodění několika poníků se člověk docela zapotí. Ale můj syn loni z dvanácti startů nasbíral devět vítězství. Opravdu bych nikdy nevěřila, že někdy poběžím tak rychle, že poník za mnou bude cválat a nebude mě stíhat.:-)

Kolik tady teď máte dětí?
V tuhle chvíli dvanáct. Z toho čtyři holčičky a můj syn jezdí pravidelně a už něco umějí, ostatní se zatím jen tak vozí. Na to, že jsme oficiálně začali až letos prvního dubna ,je to myslím dobré. :-)

Podle čeho vybíráte poníky?
Vždycky se mnou jezdí vybírat můj syn. Bez ohledu, co říká prodávající, se chci přesvědčit, jak poník na dítě doopravdy reaguje, protože co opravdu nechci, je nebezpečný kůň. Takový u nás nemá místo.

Jaké máte plány a představy do budoucna?
Ráda bych měla hodné a spolehlivé poníky všech velikostí, to považuji za velmi důležité. Také bych byla ráda, kdyby sem jezdili dobří profesionální trenéři. Ale hlavně chci poskytnout dětem i jejich rodičům příjemné místo, kde budou moci být v kontaktu s přírodou. Máme k tomu velmi dobrou polohu, jsme nedaleko Prahy, Berouna a Kladna a vyjížďky a výlety do křivoklátských lesů jsou nádherné.

Další informace a spoustu hezkých fotografií najdete na webových stránkách: http://www.statekumerlina.eu/