Týrání a zákony

Týráním zvířat se zabývá celá řada zákonů, vyhlášek a nařízení. Nás se týkají právní předpisy České republiky i Evropské unie, jejich přehled velmi podrobně uvádí stránka http://vfu-www.vfu.cz/oz/Oz/predpisy.htm. Zde ve článku vám přiblížíme některé jejich důležité body, které je dobré znát nebo mít o nich aspoň tušení:

Zákon č. 246/92 Sb. na ochranu zvířat proti týrání

V první řadě je nutné zmínit, že tento zákon považuje zvířata za živé tvory pociťující na různé úrovni bolest a utrpení. Dle tohoto zákona nejsou zvířata věci, jak se často lidé mylně domnívají.

Za týrání se podle tohoto zákona považuje

• nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly,
• podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo obdobnému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům,
• omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení,
• podávat zvířeti potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují,
• omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete,
• vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení,
• podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled,
• provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete,
• používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat,
• podávat zvířeti bez souhlasu veterinárního lékaře veterinární léčiva a přípravky s výjimkou těch, které jsou volně v prodeji, provádět krvavé zákroky, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou; za tyto zákroky se nepovažují paznehtářské a podkovářské úkony,
• vyvolávat bezdůvodně nepřiměřené působení stresových vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy,
• chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,
• zasahovat do průběhu porodu způsobem, který neodpovídá obtížnosti porodu, zvyšuje bolest anebo poškozuje zdraví matky i mláděte,
• zacházet se zvířetem, přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání,
• používat k vázání nebo k jinému omezení pohybu zvířete prostředky, které zvířeti způsobují anebo lze předpokládat, že budou způsobovat, poranění, bolest nebo jiné poškození zdraví,
• usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení,
• překrmovat nebo krmit zvíře násilným způsobem, nejde-li o zákrok nezbytný k záchraně jeho života nebo zachování jeho zdraví,
• opustit zvíře s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat,
• chovat zvíře způsobem nebo v prostorech, které jsou v rozporu se zvláštními právními předpisy,
• používat elektrický proud k omezení pohybu končetin nebo těla zvířete mimo použití elektrických ohradníků nebo přístrojů pro elektrické omračování a usmrcování zvířat,
• jiné jednání, v jehož důsledku dojde k utrpení zvířete.

Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči

sice není přímo věnován týrání zvířat, přesto se této problematiky dotýká. Zdůrazňuje nutnost vyhovujících podmínek chovu, krmení a napájení, čištění a desinfekce prostor a také zajištění odpovídající veterinární péče. Zabývá se mimo jiné i přepravou zvířat a ošetřuje postupy pro zamezení šíření nákazy.

Citujme aspoň body uvádějící, jaké jsou povinnosti chovatele:

• chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,
• sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,
• bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat,
• poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu,
• podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen se souhlasem veterinárního lékaře a podle jeho pokynů.

Zákon č. 40/2009 Sb. - trestní zákoník

považuje týrání zvířat a zanedbání péče o ně za trestné činy (§ 302 - trestný čin Týrání zvířat, § 303 - trestný čin Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti) a uvádí postihy za jejich porušení.

Vyhláška č. 208/2004 Sb. Minimální standardy pro ochranu hospodářských zvířat

Mimo uvedené zákony je v souvislosti s řádnou péčí o koně důležitý především §5 a příloha 3 této vyhlášky, které specifikují podmínky pro chov koní ve stájích i v režimu 24/7, například minimální rozměry stání, boxů, přístřešků, šířky chodeb, vybavení, krmení a napájení, ale i další péči o koně a hříbata.

Týrání - ano, nebo ještě ne?

Z výše uvedených citací je patrné, že v právních předpisech je problematice týrání věnováno poměrně hodně prostoru a jednotlivé paragrafy vyjmenovávají skutečně téměř všechny možné situace, při nichž by mohl kůň trpět. Bohužel, což je pro zákony příznačné, vše je nesmírně obecné a jednotlivá nařízení si lze vykládat velmi odlišně. Interpretace zákonů vždy závisí na tom, jak vnímá pohodu či naopak utrpení koní konkrétní člověk či určitá zájmová/profesní skupina lidí. A tady se začneme velmi rozcházet.

Někdo považuje za týrání ponechání koně celoročně venku, někdo do krve strouhaná kopyta, jiný třiadvacetihodinový pobyt koně v boxu nebo koně okované. Zákon ukládá, že se nesmí „omezovat výživa koní" - nikde ale není stanoveno, jaký výživný stav a jaké okolnosti již znamenají týrání. Někdy je velmi těžké určit, kde vede hranice mezi tím, co koni ještě prospívá a co mu už škodí. Dochází tak mnohdy k paradoxní situaci, že koně, kteří by potřebovali pomoc, jsou ponecháni bez povšimnutí (minimální standardy jsou splněny), a jindy jsou neprávem nařčeni z týrání lidé, kteří reagují na přirozené druhově specifické požadavky koní...

Poodejděme od právních předpisů a podívejme se, co se za týrání všeobecně považuje mezi laiky i na odborných a oficiálních místech, co si lze s přihlédnutím na specifika druhu Equus caballus jako týrání vysvětlit, ale obecně se za týrání nepovažuje či je to plošně akceptováno - a co vlastně týrání není, tedy aspoň ne pro koně.

Začněme tím, z jakého důvodu může docházet k týrání koní:

• Může se jednat o úmyslné trápení, což je asi nejméně častý případ.
• Nejokatější je zanedbání péče, a to buď kvůli ignorantství majitele, jeho neschopnosti (nemoc, finanční krize...), nebo pro nedostatečné znalosti.
• Péče nevhodná, v rozporu se skutečnými potřebami koní, příznačná pro citově založené majitele, kteří koně vlastní doslova jako domácího mazlíčka a příliš ho polidšťují.
• Kůň je brán jako prostředek seberealizace, například investice, chovný materiál či sportovní nářadí.
• Lpění na překonaných zvyklostech či nevhodných „alternativách". Majitelé jsou přesvědčeni o správnosti své péče či svého jednání a nejsou schopni vidět, že své koně týrají.

Poznáte u koní týrání? Někdy ano, někdy ne... A někdy se možná mýlíte. Na co si dávat pozor?

Výživný stav

Asi nejčastější nebo spíš nejnápadnější známkou týrání koní je špatný výživný stav. Hubeného koně pozná každý, bohužel kdy je hubený kůň týraný, to pouze na pohled mnohdy poznat nejde. Pro posouzení výživného stavu koně je dobré použít devítistupňovou Hennekeho stupnici, kde 5 je optimum a 4 a 6 jsou akceptovatelné odchylky. Za hubené se pak považují koně ve stupni 3 a méně a v takovém případě lze uvažovat o týrání. Hubení koně mohou být nedostatečně nebo nesprávně krmeni, ale mohou být nemocní, v dlouhodobém stresu, popřípadě jsou od krmení odháněni dominantními jedinci. Ale může se jednat o koně nemocné a přitom léčené, v rekonvalescenci, staré, nebo jen nedokážete správně odhadnout výživný stav či máte „posunuté standardy". Některé koně je dokonce třeba udržovat ve „štíhlé linii" z různých důvodů. Proto i v případě, že se vám zdá (nebo skutečně je) kůň vyhublý, je třeba se pídit, proč tomu tak je a zda se skutečně jedná o nedbalost či špatný úmysl majitele.

V současné době má však stále více koní opačné problémy; jsou tlustí, čili jejich výživný stav je 7 a více. To se obecně za týrání nepovažuje, přestože takto postiženým jedincům může nadváha přinášet velké zdravotní problémy i nepohodu. Ale i tady je třeba posuzovat situaci individuálně: majitel může koně dlouhodobě překrmovat, ale často se stane, že ho „jen" neudržel na uzdě a dobře krmitelný jedlík téměř před očima nakynul díky jinak naprosto běžnému krmení.

Krmení

S výživným stavem úzce souvisí právě krmení. Za jasné týrání je považován stav, kdy kůň nemá delší dobu k dispozici žádnou potravu (a samozřejmě vodu). Bohužel to, že kůň například ráno dostane hromádku sena a plný žlab jádra, pak stojí 12 hodin o hladu na pilinách či na gumě a večer se krmná dávka zopakuje, to se většinou považuje za přípustný postup, přestože takové praktiky jsou zcela v rozporu s přirozenými potřebami koní a tím i se zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Dnes už i světově uznávané autority propagují co nejčastější krmení koní, ideálně pak s celodenním přístupem k senu. Ví se, že pro zdraví (těla i ducha) koní musí být jejich trávicí trakt vlastně stále „poloplný", koně musí téměř neustále něco žvýkat a svůj žaludek a střeva průběžně zásobovat vláknitou potravou. Pokud tomu tak není, nejenže nejsou v pohodě (jak nasvědčují tzv. stájové zlozvyky, správně stereotypní chování), ale velmi často bývají postiženi zdravotními problémy. Zmíním například častější výskyt kolik, zánětů střev a samozřejmě žaludečních vředů; mimochodem ty mohou vzniknout už po čtyřhodinovém hladovění koně!

Ustájení

Z hlediska týrání koní je poměrně jasná jedna věc: koně musí mít přístřešek, který by je chránil před nepřízní počasí. Z hlediska kvality ustájení existují standardy, které mluví o rozměrech boxů a vybavenosti stájí a výběhů. Samozřejmě, koně nelze dlouhodobě vystavovat takovým povětrnostním podmínkám, které budou výrazně narušovat jejich termoregulaci, protože hrozí riziko stresu a zdravotních problémů spojených se snížením imunity. Jenže koně pro svoji pohodu a zdraví potřebují mnohem více. Přirozeným potřebám koní patří i dostatečný prostor a možnost dostatečného pohybu po celý den nebo aspoň po velkou část dne, dále sociální kontakty s dalšími koňmi, dostatek podnětů okolí, čistý vzduch. Z tohoto hlediska by týráním koní mělo být i dlouhodobé držení takového jedince v izolaci, znemožňování jeho volného pohybu omezením životního prostoru (což je i většina boxů), držení ve stájích nevyhovujících zoohygienických podmínek a s nedostatečným přehledem o svém okolí a bez možnosti se zabavit. Kolikpak stájí by prošlo takovými kritérii, kdyby právě porušování těchto bodů zákona na ochranu zvířat proti týrání nebylo plošně akceptováno jako přípustné?

Na druhé straně má na zdraví koní a jejich pohodu dopad i dlouhodobý pobyt na nevhodném povrchu, například celodenní stání v hlubokém a znečištěném bahně, které je drží na místě doslova jako přilepené. Jak by to dopadlo, kdyby někdo nahlásil na KVS právě takovou situaci?

Zdravotní péče o koně

Jedinci s neléčenými ranami či jinými zdravotními problémy, výrazně zanedbaná kopyta či těžce přerostlé zuby, to jsou poměrně snadno rozpoznatelné známky zanedbání péče o koně a obecně platné známky týrání dle patřičného zákona. Stejně tak je postižitelné prokazatelné nezajištění veterinárního ošetření těžce nemocnému koni, například takovému, který už není schopen se postavit či se pohybovat.

Jenže zdraví koně může ohrozit i něco jiného. I napohled úhledná kopyta mohou být pro koně zdrojem nepohodlí či dokonce bolesti; přitom mohou být okovaná či bosá. Vzhledem k tomu, že kůň na svých kopytech stojí téměř 24 hodin denně, mělo by se jednat o neakceptovatelný stav! Podobné je to s koňmi, kteří kulhají, a přesto jsou nuceni podávat výkony. Přitom je třeba si uvědomit, že kůň je stvořen pro pohyb a poběží se stádem i v případě, že bude mít jen tři nohy, to mu velí jeho instinkty. Proto nelze omlouvat ježdění na kulhajícím a ztuhlém oři tím, že kdyby přitom nějak trpěl, přece by se odmítl hýbat.

Za týrání však může být považováno i něco jiného - něco, co na první pohled vypadá přesně naopak: snaha držet při životě těžce nemocné nebo postižené koně v (mnohdy falešné) naději, že je dokážeme vyléčit. Zachránit zvířeti život a vrátit ho zpět do zdraví a pohody je pro mnohé lidi velkou výzvou, přesto je nutné zachovat chladnou hlavu, zdravý rozum a případně si přizvat odborníky, aby bylo možné věcně a objektivně posoudit, zda tato snaha zvířeti nepřinese příliš velké, dlouhé či zbytečné utrpení. Větší, než by bylo rychlé a bezbolestné usmrcení.

Dalším oříškem může být i výstroj koní, ať už při práci (vhodnost sedel, uždění, udidel, kamaší, postrojů...) nebo při pobytu ve stáji či výběhu (těsné ohlávky, obojky, provázkové ohlávky...). Nevhodně padnoucí výstroj přece může koně trýznit a poškozovat doslova a do písmene!

Výcvik

Za týrání jsou „oficiálně" považovány různé úpravy těla koní (podřezávání ocasů, speciální podkování) či aplikace dráždivých látek (například do kamaší) za účelem zvýšení výkonnosti nebo změny vzhledu/chodů. Příkladem jsou severoamerická mimochodná plemena, ale i koně skokoví, kočároví, drezurní apod. Za týrání se dá považovat i doping, což je podávání přípravků zvyšujících výkonnost nebo maskujících nedostatky koní (kulhání, bolest apod.).

Další výklad toho, co lze a nelze při výcviku používat, je velmi diskutabilní. Obecně platí, že při výcviku nemá docházet k nepřiměřené bolesti, stresu a strachu koně. Protože však koně velmi neznatelně dávají najevo bolest, strach, nepohodlí, je těžké poznat, co je už trápí a co ne, co je přiměřené a co už přehnané, co posouvá jejich hranice a co je nad jejich síly. Zatímco vyvázání koně s hlavou na prsou v boxe po práci jistě většina lidí odsoudí, hodinové ježdění v podobné pozici je běžně akceptované. Škubání udidlem, kopání do koně, nepřiměřené (co to je nepřiměřené?) používání bičíků a ostruh, stahování hub koní nánosníky je kolikrát přehlíženo i oficiálními osobami na veřejných akcích, přesto se stále více množí důkazy o tom, že tyto praktiky koně poškozují na zdraví i psychice.

Využití koně

Jistě by za týrání bylo bez protestů považováno takové využívání koně, které by vedlo k jeho fyzickému vyčerpání. Přesto je pozdě odsoudit a zastavit toto jednání až v této konečné fázi, když kůň byl nepřiměřenými požadavky s největší pravděpodobností týrán už dávno předtím. Jenže koně vydrží hodně; tam, kde by pes kňučel, kráva úpěnlivě bučela, kočka nepříčetně řvala a prase za kvílení třeba i pošlo, kůň mlčky dále plní každý požadavek člověka, i když ho tento prokazatelně poškozuje.

Na rozdíl od dřívějších dob, kdy byli koně nutnou pracovní silou a na jejich práci často záviselo uživení rodiny nebo přežití jezdce, je ježdění volnočasová aktivita a zábava (přestože nutně musejí existovat i lidé, které jezdectví a péče o koně živí), takže není žádný důvod koně tlačit na hranici jejich možností a fyziologických limitů. Přesto se to stále děje. Ať jsme fanoušky kteréhokoli sportu, měli bychom mít na paměti, že vrcholové výkony, ale i výkony nižší, na které není kůň adekvátně připraven, jej fyzicky i mentálně poškozují - tedy přinejmenším hraničí s týráním, jakkoli jsou tolerované a dokonce mediálně propagované. Dostih, po kterém „rupne" několik koní, je pravděpodobně příliš náročný, stejně jako stojí za zamyšlení, pokud po náročné vytrvalosti musí koně ošetřit veterinář. Na pováženou je však i psychický stav koně, který po parkurové či drezurní soutěži není schopný v klidu krokovat na dlouhé otěži nebo si dojít pro „mašli" při dekorování. Sice i zde existují individuální rozdíly mezi koňmi, ale toto chování by mělo být přinejmenším upozorněním pro stewardy, aby si práci dané dvojice lépe prohlédli.

Poznáme, kdy kůň trpí?

Tímto se dostáváme k velmi důležité otázce související s týráním a welfare koní: jak poznat koně v pohodě a jak koně, který trpí? Přestože některé body jsou zcela jasné, ani tady nelze být jednoznačný.

Podle čeho poznat koně, který je týrán, popřípadě je nemocný, ve stresu, v nepohodě - zde je pár vodítek:

• kůň je apatický, nemá zájem o okolí;
• je agresivní, což lze poznat podle výrazu obličeje i chování, bezdůvodně napadá koně a/nebo lidi;
• abnormálně se chová, je bezdůvodně nervózní, projevuje se stereotypním chováním (tzv. stájové zlozvyky);
• je ztuhlý, nepravidelně dýchá, ocas stažený mezi nohy, napjatý výraz obličeje;
• je hubený popř. obézní;
• jeví známky poškození těla nemocí nebo zraněním (rány, otoky, zježená a matná srst, paraziti apod.);
• zaujímá abnormální postoje, odlehčuje končetině/končetinám, špatně udržuje rovnováhu, drží křivě hlavu apod., popř. není schopen stát nebo se postavit;
• ve volnosti či pod sedlem se pohybuje ztuhle, nepravidelně, neochotně, třese hlavou, skřípe zuby, má stažený ocas, vyhazuje nebo se staví na zadní, odmítá poslušnost;
• nežere, žere přerušovaně, nenechává zbytky krmení, nebo naopak žere hltavě nebo nepoživatelné věci;
• straní se koní nebo na ně útočí, je ustrašený, bojí se koní či lidí, nenechá k sobě nikoho přistoupit, šklebí se, reaguje přehnaně na běžné podněty.

Co na to KVS?

My víme, co je pro koně dobré, co ne a co jim ubližuje ;-) Ale jaký názor na to mají veřejné instituce? Za týden vás seznámíme s tím, jak se na týrání koní dívají zástupci KVS.