Žehráte, proč příroda vybavila koně tak nepříjemným vzorcem chování? V přírodě bylo jedním z nejužitečnějších, jak jinak se měl kůň bránit před predátorem, nebo ho setřást? Dnes se tak občas brání před svým jezdcem. Vyhazování může mít sto a jednu příčinu a vlastně se jedná jen o příznak něčeho jiného. Když vyřešíte problém, jehož příznakem vyhazování je, ono zmizí. Pokud ho ale nevyřešíte a jen se pokusíte zabránit vyhazování, buď se vám to nepodaří, nebo místo něho nastoupí jiné chování, které se vám nejspíše také nebude líbit. A co je horší, neexistuje žádný snadný nebo rychlý návod, jak koně odnaučit vyhazovat. Ovšem opačně to problém není.

Papiňák před explozí

Pokud kůň nemá možnost pravidelného volného pohybu (zvlášť jestliže na něj předtím byl zvyklý), interakce s ostatními, a/nebo je překrmován energetickým krmením, kumuluje se v něm energie. Tento stav vnímá jako nepříjemný a cítí potřebu se nahromaděné energie zbavit. Podle své přirozenosti a dostupných možností je to potom buďto vyhazováním, úprkem, nebo lekáním. Pokud tedy chcete mít klidného a vyrovnaného koně (platí to zejména pro mladého, s postupujícím věkem se u většiny koní potřeba ventilování energie o něco snižuje), dbejte na to, abyste mu dali možnost volného pohybu a omezte krmiva obsahující cukry a avenin (je obsažen především v ovsu), na který mnoho koní, zejména plnokrevných a citlivých, reaguje vzrušivě.

Moje osobní domněnka je, že je to pro koně něco podobného jako pro nás oslazená káva nebo Coca-Cola. Na někoho kofein nepůsobí vůbec, někdo si zvykl, ale někdo je na něj citlivý a kombinace s cukrem, tedy prudké zvýšení cukru v krvi, pak způsobí nabuzení organismu, které může být až nepříjemné, tenzi, hyperaktivitu a přecitlivělost na podněty. A stejně jako u lidí, i u koní se po nakrmení „rychlou energií" hladina cukru v krvi rychle zvedá a pak zase rychle klesá. To se nehodí zejména při dlouhodobé vytrvalostní zátěži, kdy je potřeba konstantní přísun energie po delší časový úsek, a proto se při ní dodává energie raději prostřednictvím tuků (oleje) nebo stravitelné vlákniny (řepné řízky). Pokud tedy u koně řešíte přehnanou výbušnost, úprava krmné dávky, nebo alespoň načasování ježdění před krmením energetickým krmivem vám může pomoci. Do této kategorie příčin můžeme zařadit i tzv. vyhazování z „radosti" a zpravidla se nejedná o vyhazování, které má za cíl shodit jezdce.

Podobné pocity v koni vyvolává také tenze. Kůň v tenzi se cítí nepříjemně a má potřebu buďto prchnout z podmínek, které tuto tenzi vyvolávají, anebo alespoň tenzi ventilovat, což, protože se jedná o útěkové zvíře, znamená pohyb. Asi jste už viděli stresované zvíře v kruhovce nebo na lonži. Je to příliš malý prostor na to, aby mohlo pohybem uprchnout do bezpečí, ale přesto nestojí a běhá. Ne proto, že by bylo tak hloupé a myslelo si, že mu to pomůže uniknout, ale právě proto, aby ventilovalo své vnitřní napětí. Vyhazování a kozlování je další ze způsobů, jak se tohoto napětí zbavit. Napětí může být vyvoláno mnoha faktory. Především tím, že se kůň něčeho bojí. Další v řadě příčin je samota. Zejména není-li mladý kůň zvyklý odcházet od stáda, pokud zůstane sám, bude ve velké tenzi. Nebo, když má stádo na dohled a uvidí, že ho něco poplašilo, dostane se do tenze také. Dále může být tenze způsobena pocitem nemožnosti volného pohybu (např. příliš krátké vyvázání).

Tenze může doprovázet i bolest, která ale může být příčinou vyhazování i sama o sobě, především pokud se jedná o hřbet koně. Bolest z nepadnoucího sedla, z drncání jezdce do zad, z požadavků jezdce, které jsou pro koně v danou chvíli tak náročné, že způsobují bolest (zejména jestliže je kůň už „načatý" i dřívějším náročným tréninkem), to všechno v koni vyvolává chuť se nepříjemnosti zbavit, z nepříjemné situace uniknout nebo alespoň nepohodlí vyventilovat dynamickým pohybem, úprkem nebo vyhazováním.

Vše, co jsem napsala výše, jsou velmi známé věci a je dost možné, že spousta jezdců si řekne „nojo, ale mého koně nic nebolí, ničeho se nebojí, energetické krmení nedostává, a přesto vyhazuje... proč?" Existuje ještě jeden spolehlivý způsob, jak koně dostat do tenze, a tím jsou naše vlastní nedokonalé pomůcky. Vyhazování a další projevy neposlušnosti jsou potom projevy tzv. konfliktního chování. Konfliktní chování kůň vykazuje, když je zmaten. Nerozumí, co po něm chceme, co má dělat a jak se zbavit tlaku, který na něj pomůckami vyvíjíme. Výsledkem tohoto matení je opět tenze, kterou se snaží ventilovat.

Rychlý návod, jak koně efektivně uvést ve zmatek

Bohužel pro nás, je jednodušší koně mást, než dávat pomůcky správně, a bohudík pro nás, oni jsou velmi tolerantní (i když zde hraje roli jejich vyrovnanost, věk a další faktory). Jestliže reagují konfliktním chováním, musíme jim v hlavě vyrábět opravdu slušný hokej. Takže jak na to, neboli na co si dát pozor. Kůň musí mít vždy jasno, jak se zbavit tlaku, ať už se jedná o tlak v hubě, holeň nebo sedovou zádrž. Pokud zareaguje správně a my tlak neuvolníme, kůň je v pasti. Může pak reagovat buďto útěkem, obranou (agresivní vyhazování ve snaze zbavit se jezdce) nebo „zmrznutím" (to jsou koně, do kterých můžete kopat jak chcete a nevydolujete buď žádný, nebo alespoň kloudný pohyb). Proto nejvíce utíkají a zlobí právě koně jezdců, kteří pevně drží otěže, aby jim náhodou kůň nezrychlil.

Další možností, jak koně zmást, je dávat mu protichůdné pomůcky. Holeň (pata, bič) říká „jdi", strnulé tělo nebo ruka tahající za otěže říká „stůj". Zpravidla to neděláme úmyslně, ale to pro koně nehraje roli. On v tu chvíli neví, co má dělat, nerozumí nám. Cítí nepříjemný tlak, ale nevidí způsob, jak se ho zbavit. My nahoře zase vnímáme koně, který nám nechce vyhovět, a tlak ještě stupňujeme. Výsledkem je často konfliktní chování.

A protože kůň se učí neustále, nejen když my chceme, rychle se naučí i to, co nechceme. Pokud nějakou reakci neposílíme odebráním tlaku, kůň nepochopí, že to byla žádoucí reakce. Jestliže se ale tlaku zbaví ve chvíli vyhození - protože jezdec se musí držet, aby nespadl, nebo přímo spadne - pro koně je to jasný signál „tohle jsem chtěl, tohle opakuj".

Skoro každý mladý kůň pod sedlem někdy vyhodí - je to jeho běžný pohybový projev. A pokud v tu chvíli zmizí nějaká nepříjemnost (třeba jezdec), je tento pohybový vzorec posílený a kůň ho velmi brzy zopakuje a dost možná bude i stále vylepšovat. Nejprve v podobných situacích, ale postupně se bude přenášet i do jiných a budou stačit čím dál menší důvody. Nevím, jak se zbavit tlaku pomůcky? Vyhození. Jsem v tenzi z opouštění stáje? Vyhození. Jezdec chce naklusat, což znamená, že mi bude drncat do zad? Vyhození. Jezdec nasedl, takže mě čeká nepříjemné ježdění? Vyhození. Tímto způsobem se můžeme skutečně dostat až k tomu, že kůň vyhazuje „preventivně" - má vysledováno, že ho čeká něco nepříjemného (ať už fyzicky nepříjemné pomůcky, nebo pomůcky matoucí), a proto se už předem brání.

Naopak, pokud jezdec zůstane v klidu, nespadne a svým ježděním koni neubližuje, s věkem se frekvence i intenzita vyhazování snižuje. Podle mé zkušenosti jsou nejčastější dvě skupiny vyhazujících koní. Koně, kteří vyhazují přímo v průběhu obsedání, protože mají problém se s novou situací vyrovnat, a potom zhruba za rok až dva po obsednutí. Zpočátku totiž má remonta co dělat s novým závažím a nemá dostatek síly ani rovnováhy, aby nám pořádně „zatopila". Postupně obojí získává spolu se sebevědomím a může se stát, že začne vyhazovat.

Proč tolik koní vyhazuje po nacválání?

Jen málo koní protestuje vyhazováním ihned po nasednutí (výjimkou jsou ti čerstvě obsednutí, kteří se ještě nesrovnali s jezdcem a sedlem na hřbetě), většinou takto reagují, až když se „zahřejí" - což je dáno jednak větší citlivostí, když se jim rozproudí krev, ale i našimi stoupajícími nároky. A úplně nejčastěji koně začínají vyhazovat po nacválání. Proč?

Žádný výzkum na toto téma jsem neviděla, ale tuším několik důvodů. Předně, cvalové skoky jsou nejblíže vyhazování, tento chod nabitého koně vyloženě svádí, aby „hodil zadkem". Další, důležitější důvody ale spočívají v jezdcích. Bývají to zpravidla méně zkušení a rekreační jezdci, kteří řeší problémy s vyhazujícími koňmi. Pro mnoho z nich je totiž cval „vyšší dívčí". Jednak kvůli rychlosti a také proto, že ho člověk většinou musí vysedět (na rozdíl od klusu, kde méně pokročilý jezdec může vysedávat). Navíc se v něm jezdí ze všech chodů nejméně, takže jezdci mají nejmenší praxi. To všechno vede k tomu, že ve cvalu mají největší problémy s koordinací, mají větší tendence tahat za otěže, křečovitě se držet nohama nebo při každém kroku koni bouchnout do zad. A samozřejmě se i cítí nejistě, takže se snaží koně jistit krátkou otěží „pro případ, že by chtěl začít zlobit". Tohle všechno koni vůbec není příjemné a je logické, že ho napadne se bránit. A ejhe, rychle zjistí, že s takto rozhozeným jezdcem není těžké se prosadit. Kombinace nepříjemného s pocitem, že „ten nahoře nade mnou stejně nemá kontrolu" vede dříve nebo později k pokusu buďto utéci, nebo se drncajícího závaží zbavit. A je-li to odměněno... viz výše.

Pro koně bývá často stresové už samotné nacválání. Cvalová pomůcka zahrnuje pobídku sedem a mnoho jezdců si ji plete se zhoupnutí celého těla, při které ruce nekoordinovaně vyletí pod bradu. Nebo prostě v obavě, aby kůň nevystřelil, škubnou otěžemi úmyslně. Zvlášť pokud je kůň mladý, má problém se unést, sklony spěchat a jezdec mu nesmí vadit ani se s ním tahat. Když to dělá, koně stresuje a vyvolává snahu se bránit. Tady pramení většina problémů s vyhazováním po nacválání.

Pak jsou samozřejmě situace, kdy pomůže okolí nebo smůla. Třeba když jedete s remontou do terénu s druhým jezdcem (což byste měli), který ale svoje zvíře nezvládne. Pokud jemu po nacválání začne vyhazovat, samozřejmě, že se remonta přidá. A jestliže vás přitom nedejbože sestřelí a pláchne do stáje, máte našlápnuto na slušný problém. Rizikovou situací také je předjíždění, s vyhazujícím koněm je lepší ve skupině chodit první (a jezdec za ním by měl ve vlastním zájmu zachovávat bezpečný rozestup).

Pět zásad pro bezpečné ježdění

Zásada první a nejdůležitější je udělat všechno pro to, aby mladý kůň neměl potřebu pod sedlem vůbec začít vyhazovat. Tedy, je-li temperamentní, dobře ho před ježděním vypohybujte, třeba na lonži nebo ve volnosti (ale pozor, nevystresovat nějakým bezhlavým honěním). To z vaší strany není zbabělost, ale rozumné předcházení zafixování zlozvyků. Jezděte se spolehlivým parťákem, který je klidný a ovladatelný a nestresujte koně příliš. Snažte se mu nevadit. Terény a podmínky volte tak, aby neprovokovaly k vyhazování, vyhýbejte se dlouhým otevřeným loukám a naopak dejte koni příležitost se protáhnout na lesní cestě do kopce. Odpusťte si ježdění ve velkém větru (proč chodit průšvihu naproti) a buďte zvlášť obezřetní, pokud se po teplejších dnech náhle ochladí, to zpravidla koně dost ožijí.

Druhá zásada je nebát se. Koně to poznají. Strach navíc vyvolává křečovitost, která je koni nepříjemná. Několik tipů, jak se poprat se strachem, najdete v článku Bojím se zpět do sedla, mně osobně nejvíc pomáhá soustředit se v každou chvíli na daný moment a nemyslet dopředu, co bude když. Pokud toho dlouhodobě nejste schopní a naopak se vaše pocity zhoršují, zvažte, zda do sedla právě tohoto koně patříte. Prodat včas koně, se kterým si nerozumíte, nebo na něj nemáte, je rozhodně lepší řešení, než mladého koně definitivně zkazit.

Třetí zásada - buďte připraveni. Pořiďte si sedlo s dobrými opěrkami. Jaký to má být typ, vám neporadím, protože z mé malé anketky vyplývá, že každému vyhovuje něco jiného. Někomu skočka, jinému hlubší univerzál, někdo se dokonce nejlépe cítí v hlubokém sedle drezurním. Ale musí vám vyhovovat, umožňovat dobře se chytit nohama a podržet vás. A nemělo by klouzat, takže na mazání zapomeňte a používejte raději sedlové mýdlo. Výstroj také pečlivě prohlížejte a udržujte, protože rodeo na ni klade vyšší nároky a pokud vás při něm ještě navíc zradí třmen, je jasné, že jdete dolů. Bezpečné obutí, dlouhý rukáv, helma, vesta a/nebo páteřák jsou důležité nejen z hlediska bezpečnosti, ale i pro váš pocit. Který může být přesně tím, co rozhodne, zda kůň vyhazovat začne nebo ne.

Čtvrtá zásada - včas poznat, kdy se k tomu schyluje. Pokud koně trochu znáte a dáváte pozor, nebývá to problém (ale existují nepředvídatelné výjimky). Jednak už víte, v jakých situacích vás to čeká a hodně napoví i výraz a vzrůstající napětí těla koně. Někteří koně se i zašklebí. Jiní na malý moment ztuhnou, nebo se „načepýří". U některých to zkrátka jen cítíte. Většina koní ale před vyhazováním zpomalí. Jestliže je to možné, pokuste se ještě vyhazování předejít. Poměrně osvědčené je koni výrazněji zvednout hlavu a razantně (tady bych se nebála nakopnutí) ho poslat dopředu. Pokud se to z nějakého důvodu nehodí, můžete zkusit naopak koni stáhnout hlavu jednou otěží do strany a nasměrovat ho na co nejmenší kroužek. Jakmile přestane mít myšlenky na vyhazování, pochvalte a nechte ho v klidu stát, nebo kráčet. Jestliže máte podezření, že ho tyto myšlenky neopouštějí, postupujte podle bodu 1. Když už vhodný okamžik ke stažení propásnete, už koně nezatáčejte. Mnohem lépe se udržíte (nebo vrátíte zpátky do sedla), pokud kůň jde rovně.

Pátá zásada je nenechat se shodit. Pádem posílíte právě to chování, které nechcete. Což se snadno řekne, hůř udělá. Nicméně určité zásady vám pomohou. Seďte pevně s dobře našlápnutými třmeny a patou spuštěnou dolů. Dobře se držte nohama. Pro tuto chvíli můžete zapomenout na poučku o nemačkání kolen do sedla, v tuto chvíli je to dovoleno. Ovšem jen při současném tlačení pat dolů, jinak vám koleno vyjede naopak nahoru. Zadek mírně nadzvedněte ze sedla. Jednak vás rána nebude katapultovat a za druhé, i když nepadáte, páteři tyhle otřesy nedělají zrovna dobře (zvlášť pokud máte pod zadkem dvoukilovou dostihovou „šlupku" :-)). Zároveň ale za všech okolností musíte zůstat narovnaní a dívat se před sebe. Tohle je nejdůležitější - být narovnaný a tlačit nohy dolů. Jakmile se předkloníte, další vyhození vás hodí na krk a tam nemáte moc šancí zůstat. A když vidím jezdce, jak se dívá dolů, je mi jasné, že za chvíli přistane právě tam. Snažte se udržet koni hlavu nahoře, jestliže se mu podaří vám vytrhnout otěže a srolovat ji mezi přední nohy, bude vám ouvej, ovšem nesmíte se nechat za otěže stáhnout. Pomáhá ruka opřená o kohoutek nebo přední rozsochu, když je kůň hodně tupý a neurvalý, jednu ruku nechte opřenou a tou druhou trhněte k sobě. Je to ale ke koni hodně necitlivé chování, to mějte na paměti a nechte si ho opravdu jen když je nezbytně nutné.

Vzpřimovací otěž. I když je mi osobně toto udělátko docela proti mysli, zmínit bych ho měla. Jedná se o způsob vyvázání (viz obrázek), které zabraňuje koni snížit hlavu. Nejčastěji se používalo u klusáků, aby nepřecházeli do cvalu, efektivně brání i vyhazování, ovšem bez odstranění jeho příčiny. Pokud ho sundáte, problém se nejspíš vrátí, případně se začne projevovat jinak. Nemluvě o tom, že znemožňuje koni i „správné" protažení a u dlouhodobě vzpřímeného koně velmi trpí hřbet, což celý problém ještě zhorší. Proto ho nelze doporučit na řešení tohoto problému.

Co dělat, když můj kůň už získal tenhle bohulibý zvyk?

Kromě zásad uvedených výše je potřeba najít příčinu a odstranit ji. Fráze tak otřepaná, až mi z ní naskakuje husí kůže, ale napsat ji musím. Aby to nebylo tak snadné, málokterý problém má jen jednu příčinu, takže i tady se jich většinou schází hned několik. Na straně koně to zpravidla bývá věk a určitá duševní nevyrovnanost, ovšem pak je tu jezdec a jeho chyby - každý je děláme a citlivý, nevyrovnaný kůň nemusí odpustit to, co jiný zvládne. Nu a pak vnější vlivy (tedy něco, čeho se kůň lekne nebo bojí), na které občas míváme tendenci problém svádět, ale ve skutečnosti je to spíš ta příslovečná poslední kapka.

Samozřejmě odstraňte, co se odstranit dá - rušivé vlivy, nevhodnou výstroj, „nabušenost". Třeba to problém vyřeší. Pokud ne, budete muset obrátit pozornost ke svému sedu a pomůckám. Je možné, že budete mít štěstí a náprava nebude až tak obtížná, protože nemusí jít o zásadní chyby, třeba se jen vloudila nějaká drobnost, která ale vašeho koně hodně štve. Možná máte špatnou zkušenost s koněm, který se po přechodu do vyššího chodu vrhá proti ruce, tak už preventivně spolu s pomůckou „berete zpátky". Je potřeba ukázat se zkušenému trenérovi, který chybu může odhalit, nebo půjčit koně jinému, nejlépe lepšímu jezdci, a podívat se, jak funguje jemu.

Otázka do pranice: Dát koně na převýchovu profesionálovi? Pro člověka, který ví, že se bojí nebo neudrží, je to lákavá vidina. Může pomoci, protože zabrání dalšímu fixování tohoto chování. Háček je v tom, že pokud koně odvezete do jiného prostředí, kde má jiný režim a jiného jezdce, může fungovat bezproblémově, ale po návratu do podmínek, kde tento problém byl předtím, se zřejmě znovu objeví. Zejména když jste tou příčinou vy. Nejste-li sami schopni nebo ochotni tento problém řešit a využijete odborníka, pak ideálním řešením je, aby s koněm pracoval přímo u vás a až získá pocit, že je vhodný čas, naučil vás, jak s koněm fungovat. Jestliže koně odvážíte, začněte jezdit tam, kde je, a teprve až budete sehraní a budete koni věřit, zvažujte přesun do domovské stáje (nebo stáj změňte, ať mu předchozí chování nic nepřipomíná).

Nastavte jednoznačné mantinely chování. Kůň by měl vědět, že vyhazování pod sedlem není žádoucí chování. Tohle doporučení ovšem nepomůže, pokud kůň vyhazuje proto, že mu něco vadí, funguje pouze v případě, že se z vyhazování stalo naučené a posílené chování. Například se takto kůň naučil reagovat na klepnutí tušírkou, na pomůcku na nacválání, nebo na určité specifické místo. Nemám na mysli, že máte koně zbít, to byste ho vystresovali a jen si uškodili, ale stejně jako u každého nežádoucího chování je potřeba jej opravit a koni dát srozumitelně najevo, že toto chování pro něj není výhodné. Okřiknutí bývá dost často účinné. V případě, že vyhazuje na pobídku bičíkem, je tedy potřeba použít bičík ještě jednou nebo víckrát, až po něm nebude následovat vyhození. V případě, že kůň vyhazuje po nacválání, tak ho vzít zpátky a pomůcku zopakovat. Tolikrát, kolikrát je potřeba, aby nacválal bez excesu. V ostatních případech přidat práci a vyžadovat aktivní pohyb dopředu.

Koním, kteří mají sklony vyhazovat, obecně pomáhá pravidelná práce. Nejde o to ho každý den unavit, to by se obrátilo nakonec proti vám - získal by takovou kondici, že byste ho pak už nebyli vůbec schopni unavit. Jde o to dát mu rutinu, kterou mají koně rádi a uklidňuje je, možnost ventilovat energii a zaměstnat mu hlavu.

Už chápete, proč jsme o vyhazování ještě nepsali? Protože je to velmi nepopulární téma. Příčina tkví v drtivé většině případů v nás (což slyšíme velmi neradi) a nejlepší řešení je naučit se jezdit tak, abychom koni nevadili, a komunikovat s ním tak, aby nám rozuměl - což trvá dlouho a je to náročné. A lidé mají rádi snadné návody a rychlá řešení. Bohužel nemohu sloužit.