Navíc nesmíme zapomenout na blahodárný účinek pohybu koně na jezdce, který bezkonkurenčně umožňuje zlepšení fyzických schopností, rovnováhy, koordinace, rytmického cítění, prostorové orientace, pohyblivosti a následně sebedůvěry.

Paravoltiž je disciplínou parajezdectví, ale vychází z pedagogicko-psychologických aktivit s pomocí koní. Jedinec se zdravotním znevýhodněním (paravoltižér) vykonává pod odborným vedením na nesedlaném koni gymnastické cviky, a to buď samostatně, nebo ve dvojici. Kůň je veden lonžérem na lonži ve voltižním kruhu. Tato disciplína je v základech shodná s voltiží (sportovní disciplína nazývaná gymnastika na koni), je však přizpůsobená osobám se zdravotním znevýhodněním. Tato náročná aktivita na fyzickou kondici je určená jedincům:

• s poruchami chování (hyperaktivita, vzdorovité a agresívní chování aj.)
• se specifickými vývojovými poruchami učení (dyslexie, dystrografie, dyskalkulie aj.)
• s psychiatrickými poruchami (maniodepresivita, bulimie aj.)
• s tělesným postižením (skoliózy, vadné držení těla)
• s mentální retardací
• s dětskou mozkovou obrnou
• se smyslovými vadami (zrakové, sluchové postižení)

Hlavním cílem je rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností osob se zdravotním znevýhodněním v rámci jejich možností. Dále zlepšování psychické kondice, schopnosti spolupráce s dalšími členy týmu, podporování samostatnosti, tvořivosti a zvyšování sebevědomí. Dosažením výše vyjmenovaných cílů se také zlepší jejich integrace do společnosti. Cvičení by mělo vždy vést k pocitům uspokojení, radosti z dosažených výsledků a motivovat k dalšímu zlepšování.

Paravoltiž je týmovou prací vyškolených odborníků a jako ostatní disciplíny hiporehabilitace je prováděna na doporučení odborného lékaře (pediatr, neurolog, psycholog nebo psychiatr). Tým tvoří cvičitel koní pro hiporehabilitaci (ručí za kvalitu a výcvik koní), dále lonžér, trenér/ terapeut/instruktor, rehabilitační lékař i speciální pedagog a samozřejmě kůň.

Paravoltiž v České republice se začala rozvíjet v Olomouckém kraji v roce 1994, kde fyzioterapeuti zařazovali do jednotek hipoterapie gymnastické cviky klientům, u kterých hipoterapie již dosáhla maximálního účinku, a kteří chtěli pokračovat s ježděním na koni. Cvičenci začali postupně ukazovat svoje voltižní dovednosti na exhibicích v rámci voltižních závodů. V roce 1998 vznikla sekce paravoltiže pod Českou hiporehabilitační společností (ČHS). První oficiální soutěže se konaly téhož roku pod záštitou ČHS a za spolupráce ČJF (Česká jezdecké federace) - celkem 8 závodů včetně mistrovství ČR. Účastnilo se jich celkem 22 cvičenců ze tří středisek. Nyní se pořádá 8-10 závodů ročně včetně MČR s účastí 40 až 60 cvičenců. Cvičenci paravoltiže vystoupili v exhibici na světovém mistrovství Voltiž 2008. Dále se pravidelně zúčastňují divadelních vystoupení Duše v pohybu, kde předvádějí výsledky své práce z výukových hodin psychobaletu a paravoltiže. V roce 2009 předvedli ukázku paravoltiže a psychobaletu také na 88. Svatováclavské ceně před plnými tribunami na závodišti Velká Chuchle.

Paravoltižní soutěže se řídí národními paravoltižními pravidly z roku 1999. Jsou to upravená pravidla voltiže ČJF, přizpůsobená pro paravoltižéry a jsou k dispozici na webu ČHS. Od roku 2007 je paravoltiž uznanou parajezdeckou disciplínou pod ČJF. Pořádají se dva typy závodů - samostatné, nebo integrační v rámci voltižních soutěží. Vždy první závody v sezóně začínají na trenažéru, ostatní soutěže jsou na koni. Každý rok je vyhlášena soutěž o "Pohár ČHS", Moravský přebor a MČR v paravoltiži. Rozpis závodů na nový kalendářní rok schvaluje vedoucí paravoltiže ČHS a spolu s rozpisem MČR dává na vědomí ČJF. Soutěže probíhají v kategoriích jednotlivců, dvojic nebo skupin a skládají se vždy ze dvou částí - z povinné sestavy a volné sestavy. Stejně jako u paradrezury se cvičenci dělí do skupin podle stupně postižení - lehký (LH) a těžký (TH) zdravotní handicap.