Zpracováno podle K. Briggs a spol.: Strongyles - the Worst of the Worms, The Horse 04/2004; K. Briggs a spol: Bots and Beyond: Little-Known Parasite Enemies, The Horse 05/2004.

Strongylidi - silný soupeř

Jedná se o největší, nejvýznamnější a nejnebezpečnější čeleď vnitřních parazitů dospělých koní, kteří mají potenciál zabíjet. O nich se v současné době nejvíce mluví a oni představují největší problém v odčervování: jsou totiž plošně rezistentní na několik skupin antiparazitik.

Charakteristika koňských strogylidů

Tito bílí „červíci" jsou dlouzí asi 1 až 5 cm, v trusu je však najdeme už napité krví, takže jsou do červena. Dospělci, kteří jsou odděleného pohlaví, mají vyvinutou ústní část se zuby, kterými se pevně přichytí střevní stěny. Samička, vždy větší, klade téměř nepřetržitě vajíčka do střevního obsahu, takže bývá snadné přítomnost dospělce prokázat vyšetřením trusu.

Nevyvíjejí se přes mezihostitele (jako například tasemnice), ale pouze v prostředí. Na rozdíl od škrkavek se zde však larva svléká a až 3. larvální stádium (L3) je infekční a vyvíjí se v těle koně. Na této skutečnosti - a na faktu, že právě jednotlivá vývojová stádia v prostředí jsou závislá na teplotě a vlhkosti - stojí i část boje proti těmto parazitům: jejich hubení v prostředí pastviny.

Vývojový cyklus strongylidů obecně: v hromádce trusu se z vajíček při teplotě 7-30°C líhnou larvy L1 (při nižší teplotě se nelíhnou, při vyšší zase brzy po vylíhnutí hynou) > stále ve stejné hromadě trusu se vyvíjejí v larvu L2 > ta se za stejných podmínek vyvíjí v infekční larvu L3 (rychlost vývoje z L1 v L3 záleží na teplotě: když je teplo, trvá tři dny, v chladnu až několik měsíců) > L3 žije v půdě u kořínků rostlin a ve vlhku (rosa) vylézá po stéblech nahoru, kde ji s trávou pozře kůň (v chladu vydrží L3 žít déle, v teple rychle vyčerpá zásoby energie a hyne) > L3 se v těle koně vyvíjí v L4 (u malých strongylidů se během té doby zavrtává do stěny střeva, u velkých migruje různými tělesnými tkáněmi koně) > ta se vyvíjí v dospělce, jehož samička pak klade nepřetržitě vajíčka do obsahu střev > vajíčka trusek odcházejí do prostředí.

Strongylidy lze rozdělit do dvou základních skupin:

• velcí strongylidi (Strongylinae) neboli zubovky a
• malí strongylidi (nejčastěji Cyathostominae), zvaní cyathostomy nebo měchovci.

Podle názvu se liší ve velikosti, ale především pak ve vývojovém cyklu uvnitř hostitele.

Velcí strongylidi migrují různými tkáněmi, což jim trvá až 11 měsíců:

• Strongylus vulgaris: jeho larvy napadají výstelku tepen zásobujících krví střevo,
• Strongylus edentatus: jeho larvy migrují játry a pobřišnicí,
• Strongylus equinus: jeho larvy migrují játry a slinivkou břišní.

Po migraci se larvy všech tří druhů vracejí zpět do střeva, tam dozrávají a kladou vajíčka.

Larvy malých strongylidů nemigrují, ale krátce po pozření koněm proniknou do střevní sliznice tlustého střeva a vyvíjejí se v dutince obalené vazivovou schránkou. Ta je chrání mechanicky, před imunitním systémem i před působením většiny antiparazitik. U silně infikovaného koně lze najít až 60 takto encystovaných larev na 1 cm2 střevní sliznice!

Do střevní stěny pronikne larva zvaná časná larva L3 (EL3). Poté, co se zapouzdří (encystuje), může rychle dozrát a stane se z ní pozdní larva L3 (LL3) a z ní L4, to vše v jedné cystě. Pokud je ve střevě už hodně dospělců, probíhá to jinak: EL3 přeruší vývoj a může „spát" ve své cystě klidně i dva roky či víc. Když dospělci uhynou, věkem či odčervením, EL3 pokračují ve vývoji na L4 a uvolní se ze schránky do střeva, kde za pár týdnů dospějí a kladou vajíčka.

Mezi příjmem infekční larvy L3 a prvním výskytem vajíček v trusu koně uplyne 6-12 týdnů (u některých vzácnějších druhů se uvádí i 4 měsíce).

Infekce strongylidy je téměř výhradně pastevní, výjimečně se kůň nakazí ve stáji či v suchém výběhu. Protože si koně na tyto parazity netvoří účinnou imunitu, mohou být začerveni strongylidy po celý život, pokud nejsou odčervováni (na rozdíl od škrkavek). Samozřejmě jednotliví koně si udržují různě silnou infekci, jak jsme se zmínili v prvním díle (Koňští paraziti 1). Přestože se hříbata poprvé infikují až při prvním pasení, je možné, že se v trusu hříbátka mladšího 6 týdnů vajíčka najdou; dostala se do jeho těla koprofágií. Protože však víme, že kůň se nakazí pouze larvou L3 a nikoli přímo vajíčkem, vajíčka v trusu těchto hříbátek prostě jen prošla jejich trávicím traktem; larvy ani dospělci v jejich těle (zatím) nejsou. Pokud však najdete vajíčka u hříběte staršího 6 týdnů, je možné, že je to již známka začervení.

Jak zjistit, že kůň má v sobě strongylidy?

Dospělci se prozradí vajíčky, které se běžnými metodami zjistí v trusu. Bohužel vajíčka všech strongylidů si jsou velmi podobná, takže nelze určit přesný druh; musela by se kultivovat a rozdíl by se zjistil až prohlídkou „vypěstované" larvy L3.

Bohužel migrující ani encystované larvy v těle koně nelze nijakými dostupnými metodami zjistit.

Problémy způsobené strongylidy:

Těžce začervený kůň bude hubnout, trpět nechutenstvím, horečkou, apatií, bude mít matnou/nekvalitní srst, velké břicho, špatnou výkonnost, průjmy nebo zácpy. V místě přichycení dospělců ke stěně slepého a tlustého střeva se objevují krváceniny, otoky až malé vředy, následkem sání krve těmito parazity může kůň trpět anémií a hypoproteinémií (nízká hladina bílkovin v krvi).

Největší škody však vznikají při migraci larev velkých strongylidů:

• oteklá načervenalá játra s chronickou fibrózou, krváceniny a zánět pobřišnice, který může mít velmi těžký průběh (S. edentatus)
• podslizniční cysty v játrech, slinivce a střevě (S. equinus)
• dráždění a zesílení stěny tepen a. mesenterica cranialis, která zásobuje krví střeva, nahromadění larev, následné nedokrvení odpovídajícího úseku střeva až infarkty, výdutě tepny (verminózní aneuryzmata) a následné tromby, které se po uvolnění mohou dostávat dál po proudu a ucpávat tepnu > těžké trombo-embolické koliky a vzácně až smrtelné prasknutí poškozené tepny (S. vulgaris).

Silná infekce malými strongylidy, tedy při pozření velkého množství larev L3, může vyvolat záněty střev projevující průjmem, ztrátou chuti a hubnutím. Další problém představuje uvolnění encystovaných larev - vzniká opět zánět střeva a okolo prasklých cyst se objeví krváceniny, kůň může být anemický. Většinou trpí průjmem, hubnutím a těžkou hypoproteinémií. Syndrom larvální cythostomiáza, kdy se náhle uvolní velké množství encystovaných larev (většinou v zimě nebo na jaře nebo po odčervení), může vést k velkému dráždění slepého a tlustého střeva, poškození peristaltiky a náhlému průjmu, slabosti, hubnutí a těžkým kolikám.

Jak bojovat proti strongylidům

Téměř všechna antiparazitika na současném trhu jsou „širokospektrální", což znamená, že jsou účinná proti velkým a malým strongylidům, škrkavkám a roupům. Výjimkou je piperazin, který není účinný proti velkým strongylidům (v ČR není registrován pro odčervení koní, ale lze ho sehnat například v USA), a praziquantel (ten působí jen na tasemnice a u nás není dostupný pro koně samostatně, pouze v kombinacích s makrocyklickými laktony).

Pouze tři látky dokážou zabíjet i migrující larvy velkých strongylidů: ivermectin, moxidectin a fenbendazol v larvicidní dávce.

Avšak pozor! Ony přípravky jsou účinné proti dospělcům, kladoucím vajíčka - pouze tři látky dokážou zabíjet i migrující larvy velkých strongylidů. Jsou to makrocyklické laktony, tedy ivermectin a moxidectin, v běžné dávce, a fenbendazol, podávaný ve zvýšené dávce 10 mg/kg denně po dobu pěti po sobě následujících dnů (v zahraničí se prodává jako Panacur Powerpak).

Máme tu ale ještě jedno stádium strongylidů, které je velmi odolné vůči antiparazitikům: encystované larvy cyathostom. Účinný je pouze moxidectin (0,4 mg/kg) a fenbendazol (10 mg/kg denně po dobu pěti po sobě jdoucích dnů) - oba jich zabijí významnou část.

To vše je velmi krásné, ale právě v boji proti strongylidům, tedy těm malým, máme jednoho silného nepřítele: jejich častou rezistenci na některá antiparazitika. O tom si budeme psát v jednom z následujících dílů seriálku.

Účinnost jednotlivých přípravků proti larvám strongylidů

účinná látka	dávka	migrující velcí strongylidi	encystované časné larvy malých strongylidů EL3	encystované pozdní larvy malých strongylidů LL3 a larvy L4
fenbendazol	10 mg/kg/den 5 dní po sobě	ano	ano	ano
ivermectin	0,2 mg/kg jednorázově	ano	ne	ne
moxidectin	0,4 mg/kg jednorázově	ano	ne	ano

Právě tady, kde často selhává „chemie", přicházejí na řadu způsoby kontroly vývojových stádií parazitů v prostředí. Je to péče o pastviny a celkový management pastvy koní. O tom jsme si už psali ve článku Pastviny a parazité.

Další vnitřní parazité koní

Strongylidi, škrkavky a tasemnice představují v současné době největší parazitární nebezpečí pro koně. Díky moderním odčervovacím přípravkům a celkově lepšímu přístupu chovatelů a majitelů koní k problematice kontroly parazitů jsou další vnitřní parazité výrazně vzácnějším nálezem, byť v dobách ne zcela dávných tomu bylo jinak. Pojďme se v krátkosti podívat na některé z nich.

Vlasovci - strongyloidi

Vlasovec Strongyloides westeri se objevuje hlavně u hříbat. Přenáší se z matky na sající hříbě mlékem, což je důležité vědět, pokud chcete účinně kontrolovat jeho výskyt. Parazit se v dospělém koni může nacházet, ale nevyvíjí se a neprodukuje vajíčka. Výjimkou bývají právě rodící klisny - hormony probudí v jejich tkáních „spící" larvy vlasovce, které migrují do mléčné žlázy a tím se dostanou do hříběte už první dny po narození. Rychle v jeho tenkém střevě dozrají v dospělce a za 10-14 dní po narození už hříbě vylučuje vajíčka. To je často provázené průjmem, který se mnohdy považuje za tzv. „říjový průjem". Mnoho odborníků tvrdí, že ony „říjové" průjmy hříbat vůbec nejsou následek hormonálních změn v tělech jejich matek, ale právě těchto parazitů. Těžká infekce hříbat může vydržet až 10 týdnů, lehčí až 2-3x déle; samozřejmě provázená silnějším či slabším průjmem, který může hříbě velmi vysilovat. Ve věku asi 6 měsíců si hříbata vytvářejí vůči vlasovcům imunitu a ti se v nich již nedokážou vyvíjet a vylučovat vajíčka.

Důležitý poznatek je ten, že vlasovci nejsou striktně pastevní parazit; například hluboká podestýlka volných stájí v celé řadě chovných zařízení může být jejich velkým zdrojem!

Roupi

Roup koňský, Oxyuris equi, je poměrně velký parazit, který žije v tlustém střevě. Samička neklade vajíčka do střevního obsahu, ale migruje konečníkem ven a lepí je v pásech na kůži okolo řitního otvoru. Každý pásek žluté či šedé tekutiny obsahuje až 60 000 vajíček. Jakmile se lepidlo vysuší a popraská, vajíčka se uvolní do prostředí - podestýlky, na žlaby, stěny boxů apod. Larva se z nich líhne už za 4-5 dní; celý vývojový cyklus roupa trvá asi 5 měsíců.

Těžká infekce larvami L3 a L4 může vyvolat záněty sliznice slepého a tlustého střeva a mírné koliky. Největší problém však je intenzivní svědění oblasti okolo konečníku, které provází migraci samiček a lepení vajíček na kůži. Koně si snaží záď neustále o něco dřít a mohou si až poranit kořen ocasu.

Žaludeční střečci

Zahraniční odborné i populárně naučné články o parazitózách koní koňským střečkům často věnují velkou část své kapacity, však také tento hmyz rodu Gasterophilus patří společně se strongylidy, tasemnicemi, škrkavkami a roupy do „velké pětky" vnitřních parazitů koní. U nás je tomu trochu jinak - podle oficiálních zdrojů není žaludeční střečkovitost koní v ČR nijak častá, přestože již bylo pár nálezů hlášeno.

Dospělec střečka je chlupatá moucha podobná včele, která ráda létá za teplých a slunečných dní okolo koní a na srst jim lepí v trsech nažloutlá či bělavá vajíčka. Žije 7-10 dní a může naklást až 500 vajíček. V koních parazituje několik druhů žaludečních střečků, nejčastější je Gasterophilus nasalis, který klade vajíčka do mezisaničí, a G. intestinalis, který klade vajíčka na přední nohy a hrudník koně. Ve vajíčkách během týdne dozrávají larvy L1; u G. nasalis se líhnou spontánně za 5-6 dní a samy se přesunou k pyskům a do dutiny ústní, u G. intestinalis jim v tom pomáhá kůň. Místo, kde jsou vajíčka nakladená, ho svědí, takže si ho škrábe a olizuje, tím podpoří líhnutí larev a jejich „dopravu" do dutiny ústní.

Přestože je pro žaludeční střečky charakteristická přítomnost jejich larev v žaludku koně, často páchají větší zlo právě během svého vývoje v dutině ústní. Larvy L1 se totiž zaboří do jazyka, kde tvoří dutiny, stěhují se mezi zuby do dásní, kde se mění na larvy L2, ty pak migrují ke kořeni jazyka, svlékají se v larvy L3 a ty se nechají polknout a končí v žaludku (vývojový cyklus G. intestinalis), popřípadě na začátku dvanáctníku (larvy L3 G. nasalis). Tam pak žijí obvykle 8-10 měsíců, než se uvolní a trusem odcházejí do prostředí. V hlíně se larvy zakuklí a asi za 3-9 týdnů z nich vylétají dospělé mouchy střečka. Ty po spáření kladou na koně vajíčka, a to až do prvních podzimních mrazíků.

Infekce žaludečními střečky se obvykle klinicky projeví až při větším počtu larev. Mohou kromě bolesti a poškození dutiny ústní způsobit až žaludeční či střevní vředy a abscesy.

Plicní parazité

Pokud žije kůň s oslem, může se nakazit „jeho" plicním parazitem zvaným Dictyocaulus arnfieldi. Ten se sice vyvíjí v oslech a pouze v nich klade vajíčka, většinou však nevyvolává klinické problémy. Dictyocaulus je dlouhý bílý parazit žijící v dýchacím traktu, který klade vajíčka obsahující již larvu L1. Ta se vylíhne ještě v plicích, osel ji vykašle do hltanu, tam ji polkne a larva opouští tělo osla s trusem. V trusu proto nenajdeme vajíčka tohoto parazita. Asi za 5 dní se tyto larvy na pastvině stanou infekční, když jsou pozřené, migrují lymfatickým systémem do plic, což jim trvá dalších 5 dní. Za 28 dní po infekci už dospělci kladou vajíčka.

Pokud se dictyocaulus dostane do koně, nevyvíjí se, ale může u něho vyvolat těžké zdravotní problémy. Jeho larvy žijí v bronších a mohou způsobit chronickou bronchitidu, kašel a atelektázu - kolaps alveolů. Malý počet plicních červů vyvolá u koně jen mírné příznaky, větší počet však může vyvolat úplné zneprůchodnění dýchacích cest. Příznaky jsou pak velmi podobné jiným problémům spojených s RAO. Pokud kůň žije s osly, při příznacích dušnosti je třeba myslet i na tyto parazity.

Další žaludeční parazité

V žaludku koně parazitují i habronemy - Habronema muscea a H. microstoma a také Draschia megastoma. Žijí ve žláznaté části žaludku u hranice s částí nežláznatou.

Larvy těchto parazitů přenášejí domácí mouchy či bodalky stájové. Když sednou koni na pysky, oči či otevřené rány, larvy tudy proniknou do tkání. Pokud se dostanou do dutiny ústní, vyvíjejí se v žaludku. Větší problémy však nastanou ve chvíli, kdy proniknou do spojivky či kožní rány; v ní se nevyvíjejí, ale mohou tam vytvořit granulomy, abscesy či špatně se hojící otevřené rány až vředy. Mluvíme o kožní habronemiáze, známé také pod pojmem letní rány.

Filárie

Jedná se o parazity z čeledi hlístic, u koní je neznámější Onchocerca cervicalis, která se přenáší hmyzem (ten slouží zároveň jako mezihostitel) a dospělec se nachází hluboko v šíjovém vazu koně zapletený do pojivové tkáně. Více než dospělec však škodí larvy (mikrofilárie), protože migrují kůží, kde vyvolávají těžkou svědivou reakci. Koně se pak intenzivně škrábou, válejí, kůže se zanítí a vypadává srst, především ve spodní střední linii krku, ale lze je najít na předních nohách, hrudníku, ve víčkách a na kohoutku. Pro stanovení diagnózy je někdy nutná biopsie kůže.

Podkožní střečci - střeček srnčí

Ostatních parazitů u koní ubývá, avšak u srnčího střečka, Hypoderma diana, je tendence spíš opačná. Larvy této mouchy sice parazitují především na srnčí zvěři, "omylem" je však může samička naklást i na koně.

Vývojový cyklus těchto střečků je ve své podstatě podobný, jako u střečků žaludečních, s tím rozdílem, že larvy vylíhlé s vajíček nakladených na srst ve spodních částech trupu se po vylíhnutí dostávají na hřbet, kde se pomoci háčků přichytí a pomoci enzymů pronikají pod kůži. Tam si vytvářejí "komůrky" s dýchacím otvorem, kde přečkávají zimu. Dvakrát se během té doby svlékají, následující březen až duben aktivně opouštějí hostitele a vypadávají na zem, kde se zakuklí. Z kukel se asi za 1,5-2 měsíce líhnou dospělé mouchy.

Pokud srnčí střeček naklade vajíčka na koně, larvy se sice zaboří do podkoží a vytvářejí tam charakteristické bouličky, jejich vývoj je však tímto ukončen. Většinou hynou. Právě přítomnost uzlů může být velmi nepříjemná až problematická, pokud jsou podrážděné a zanítí se, například následkem sedlání či alergické reakce koně.

Boj proti uvedeným parazitům

Všichni uvedení parazité jsou naštěstí u současných koní poměrně vzácní. Většinu jich zahubí makrocyklické laktony podané v korektní dávce. Ivermectin je výborný pro odstranění střečků ze žaludku, moxidectin zde má účinnost o něco nižší. Problém může nastat i s dospělci onchocerky nacházejícími se hluboko v šíjovém vazu, které přípravek nezasáhne a oni i nadále vylučují vajíčka; v tomto případě se doporučuje odčervovat v pravidelných intervalech.

I letní rány bývají problém - ivermectin i moxidectin sice habronemy zabíjí, ale musí se do rány dostat - to se mu nepodaří, pokud je rána ohraničená fibrózní tkání a málo prokrvená. Proto se někdy doporučuje lokálně místo ošetřit organofosfáty či jinými léky (například protizánětlivými).

Plicní červi a strongyloidi reagují nejlépe na makrocyklické laktony. Přenos strongyloidů se přeruší tím, že se matka v den porodu hned odčerví ivermectinem - neodstraní to sice všechny parazity, ale sníží to výrazně jejich počet. Stejně tak se pak sníží počet vajíček vylučovaných hříbětem. Nezapomeňte, že moxidectin není určen pro léčbu hříbat mladších 6 měsíců!

Proti roupům působí celá řada přípravků (makrocyklické laktony, benzimidazoly i pyrantel), ale dospělci nejsou takovým problémem - tím jsou přilepená vajíčka na kůži u konečníku a s nimi související svědění.

Další informace o vnitřních parazitech koní můžete najít například na těchto stránkách:

B. Koudela: Vnitřní parazité koní (česky) http://cehis.cz/publik_syst/files11/Vnitrni%20parazite%20koni.pdf (nebo přes Google dokumenty)

Z. Blahová: Endoparazité koní, SOŠ veterinární Hradec Králové - Kukleny (česky) http://soc.nidm.cz/data/2007/07-3.pdf (nebo přes Google dokumenty)

E. Kulovaná: Hlístice čeledi Strongylidae - nejčastější parazité koní (česky) http://www.agroweb.cz/Hlistice-celedi-Strongylidae-%E2%80%93-nejcastejsi-parazite-koni__s45x8553.html

Přednáška o hlísticích (nejen koňských) (česky) http://kzr.agrobiologie.cz/natural/data/data_prijimacky/06.hlistice.pdf

Parazitologie domácích zvířat (angl.) http://cal.vet.upenn.edu/projects/parasit06/website/index.htm

Parazitologický atlas (angl.) http://www.k-state.edu/parasitology/625tutorials/index.html