Každý jsme si jistě povšimli jedné zásadní věci: totiž že urinace (močení) je pro koně jistým způsobem intimní záležitost, ke které, na rozdíl od defekace, nepřistupují koňovití kdykoli, třeba ve chvílích nervozity, ale naopak ve chvílích klidu a uvolnění. Kůň dokáže kálet při pochodu i běhu, ale odchod moči probíhá za normálních podmínek ve stoje, tedy v okamžiku nehybnosti. Navíc při standardním (tedy několikrát denně se opakujícím) vyprazdňování močového měchýře potřebuje zvíře zcela vědomě uvolnit svaly, což u defekace není nezbytnou podmínkou: i vystresovaný kůň bude kálet – naopak často a hojně, kdežto s vymočením počká až na chvíle, kdy napětí a nervozita opadne.

Dá se tedy urinace koni zpříjemnit?

Samozřejmě ano. Ačkoli jsou jedinci, kteří nepotřebují měkké podloží a klidně si uleví i na betonu, velká většina koní upřednostní podklad, který pěkně saje a nedovoluje moči odrážet se a rozstřikovat do širokého okolí (tedy i na nohy močícího). I jízdní jednotky věděly, že pokud koním při přesunech zpevněnými cestami pohodí na zastávkách trochu slámy, sena nebo listí pod nohy, usnadní tím zvířatům vykonání malé potřeby. Samozřejmě žádanější byli takoví koně, kteří žádné ohledy nepotřebovali a ulevili si kdykoli kdekoli. S koněm, který se odmítá pod výstrojí a jezdcem vymočit, bývaly starosti navíc – o které vojsko jistěže nestálo. Hledat ve městech na kamenných prostranstvích zatravněný kousek, případně trochu slámy na podhození, protože některá extrémně háklivá zvířata zadržovala moč tak dlouho, až si přivodila zdravotní potíže, již zavánělo vyřazením takového koně z armády.

Dnes je situace jiná. Koně nejsou denně mnoho hodin na cestách a mohou na výbězích močit kdykoli a kdekoli. Přesto i tam dávají z velké většiny přednost hromádce „načechrané“ hmoty před udusaným povrchem. Příroda prostě naše koně vybavila pocitem, že vyčůrat se do kupky nadýchaného sena je ten nejskvělejší nápad na světě. Nechápaví majitelé s tímto řešením povětšinou nesouhlasí a dělají všechno možné i nemožné pro absolutní znemožnění této nejoblíbenější činnosti, čemuž sice fandí jejich peněženka, ale již méně koně samotní. S trochou nadsázky se dá říci, že ohleduplnost k senu vede k neohleduplnosti ke koním. Bohužel totiž v některých venkovních chovech, kde se nestelou přístřešky a sláma se tudíž v takových stájích vůbec nevyskytuje, ale tráva a bahno také ne (zimní plochy jsou komplet zpevněné), vede zavedená praxe k situacím, kdy si koně na paddocích nemají kam jinam vyprázdnit měchýř než právě na neoblíbená pevná místa.

Jak tedy naložit s potřebou koní močit do měkkého, savého materiálu v moderních podmínkách současných upravených zimovišť? Je cesta mezi venkovním nestlaním a klasickým stlaním? Samozřejmě je. A velmi snadná: Zřiďte koním záchod!

Jaký je vlastně rozdíl mezi záchodem a ležištěm? Upřímně: žádný. Koně vždy budou kálet i močit do slaměných ploch – a je jim jedno, jestli jsou to místa námi lidmi nazývaná tak nebo onak. Hromada savého materiálu je bude vždy přitahovat, s tím nic nenaděláme – proto toho naopak využijme! Kdo staví na zimní výběhy balíky slámy, ví jistě, jak obrovskou radost z nich koně mají. Rochní se v nich jako malé děti v pískovišti, rozhrabují balík s intenzitou ukrajinského dříče, skáčou po nich, na střídačku do nich lehají a zase s výskoky vstávají, hledají v nich nejchutnější sousta, aby na závěr radostných okamžiků vznikla plocha, do které se lehá, kálí a močí dohromady. Koně prostě rozdíly mezi WC a postelí nedělají. :-)

Lidé z tohoto multifunkčního uspořádání radost mít nemusí, ale čtyřnohá zlatíčka v tom problém vskutku nevidí. A někteří ustajovatelé a "majitelé-rozmazlovači" také ne – ochotně pro své drahoušky venkovní slamnatá ležiště prokydávají (úplně stejně jako box). A když už je zahnojeno hodně, prostě celou plochu pomocí techniky vyvezou a postaví balík nový.

Také je tu rozšířená zimní možnost vrstveného stlaní tzv. „na hluboko“, kdy se vyváží až na jaře a během zimních měsíců se pouze přistýlá. Ovšem tento systém se nedá udržovat u větších počtů koní jinak než technikou, obzvláště, není-li plocha zastřešená. Jenže co ti koňomajitelé, kteří jako jedinou techniku, kterou mohou použít, mají vlastní ruce a kolečko na hnůj s vidlemi a lopatou? Takovým nezbývá, než volit tak malé plochy, aby je snadno udrželi ručně – což obnáší většinou opravdu denní prokydávání a častější dostýlání plus nepoměrně větší pečlivost než údržba plochy veliké, stlané na vysoko.

Mnohým z přečteného jistě vychází, že než se udřít na něčem takovém, jako je kvalitní venkovní ležiště (koňmi samozřejmě využívané i jako WC), bude možná rozumnější, a koneckonců i ekonomičtější, založit záchod separé – bez možnosti ležení sice, zato snadno udržovatelný. A jelikož si na lehání koní ve venkovních prostorách posvítíme někdy příště, nadále se budeme věnovat již jen a pouze koňským záchodům v pravém slova smyslu, tedy nekombinovaným s lehacími plochami.

Takže pokud nedovolíme koním plýtvat podestýlkou či dokonce senem, ale zároveň budeme chtít zajistit komfort i při tak přehlížené činnosti, jako je močení, jak na to půjdeme?

Jednoduše – poskytneme koním menší, snadno udržovatelnou savou plochu, která koně při potřebě vymočit se bude přitahovat jako magnet: k tomu bude stačit vymezený prostor zavozit slámou, pískem, hoblinami, kupou suchého listí nebo pilin, případně speciální kupovanou podestýlkou. A můžeme čerpat dobrý pocit z faktu, že jsme uspokojili hluboce zakořeněné potřeby živého tvora. To stojí za trošičku práce navíc, ne?

Pokud chcete vytvořit čůrací místečko na hliněném či travnatém výběhu, není třeba řešit dno záchodu – hlína saje sama o sobě. Stačí se rozhodnout, zda záchod chceme „jen tak“ na ploše, nebo zda si ho přejeme nějak prostorově vymezit. „Jen tak“ umístění nejlépe funguje na pastvinách a větších výbězích, protože koně dost materiálu „rozcourají“ do okolí. Nechcete-li tedy denně stahovat rozchozený písek nebo slámu či granulovanou podestýlku stále dokola na vymezený prostůrek, je asi lépe udělat záchodu bariéry – dřevo poslouží naprosto skvěle, také betonový obrubník je často k vidění (ale osobně znám koně, který si o jeho hranu při válení v těsné blízkosti ošklivě skalpoval holeň - léčba byla dlouhá a náročná).

 

• Myslete na bezpečné ukotvení hraničních kmenů – nejlépe použitím takových průměrů, které i po umístění do vykopané brázdy zůstanou dostatečně nad okolním terénem a poskytnou tudíž materiálu oporu před rozlézáním do stran i bez kotev + koně donutí při přecházení zvedat nohy, takže méně hmoty vyšontají ven. Při menších průměrech kmenů kotvěte nejlépe dřevěnými kolíky.
• Dávejte pozor na nápady nekoňských členů rodiny, kteří nevidí jako problém použití železných háků či dlouhých kovových klínů – při uvolnění hrozí vážné riziko úrazů!
• Skvělé, ovšem pracovně i cenově náročnější, je použití zakopaných kulatin. Estetika je potom ale opravdu zaručena!

Na zpevněné ploše (například betonová zatravňovací dlažba – viz obrázek dole) máte několik možností upevnění bočních vymezovacích bariér. Díky využití dlažby s oky je snadné ukotvit cokoli do podkladu. Ať už se chystáte použít zemní vruty, podomácku vyrobené kotvy nebo prostě vyrobíte ohrádku pospojovanou do čtverce/obdélníku tak, že celá drží tvar a netřeba ji, při větším rozměru a hmotnosti, kotvit vůbec nijak, vždy myslete při realizaci na bezpečnost koní!

Co ale na betonu, do kterého bez speciálních vrtáků nepřitlučete nic? Navíc při stlaní neodsaje přebytky, takže slámou protečou litry a litry moči na neprostupný pevný podklad, odkud budou dále odtékat dle sklonu plochy za nutného doprovodu tvořících se nevzhledných stružek?

Nezbývá, než:

• myslet na záchod předem a vybrané místo nebetonovat.
• pokud je plocha zimního paddocku již jednolitě vybetonovaná, použít nepropustnou rybníčkovou fólii a pečlivě promyslet její instalaci (a následně dbát o vyšší plnění savým substrátem tak, aby se koně neprohrábli při chození dovnitř/ven z ohrádky až na dno).
• použít natolik těžké ohrazení záchodu, aby bylo koňmi neposunutelné i bez kotvení. Také podkladu z fólie se dá vyhnout – bude ale vždy nutná vyšší vrstva sacího materiálu (a tedy budou vyšší i stěny ohrádky). V tomto případě nebude určitě stačit coby sací hmota sláma – jako spodní vrstvu budeme muset použít mnohem savější materiál – třeba piliny, rašelinu, jemný písek nebo některý typ granulované podestýlky. Někdo nahoru již nic víc nedává, jiní zastýlají slámou pro větší přitažlivost a funkčnost záchodku.

U větších záchodů myslete na to, že koně do něj budou nejen močit, ale i lehat.

Takže se zamyslete, přátelé, zkuste se na své zimní plochy podívat očima koní – a pokud dojdete k závěru, že by se právě ve vašem ustájení hodilo záchod koním zbudovat, přeji šťastnou ruku při volbě hraničních i plnicích materiálů. :-)

A někdy příště (třeba právě u lehacích ploch) nashledanou!