Obezitou ke schvácení kopyt

Autor původního textu: Nancy S. Loving, DVM
1. dubna 2009, článek č. 13885

Na konferenci AAEP, která se konala 6.-10. prosince 2008 přednášel Nicholas Frank, DVM, PhD, Dipl. ACVIM, profesor na oddělení klinických věd velkých zvířat na University of Tennessee's College of Veterinary Medicine, o příčinách urychlujících vznik laminitidy (schvácení kopyt).

Za primární faktor považuje obezitu, k níž mají někteří jedinci a některá plemena genetické predispozice. Takoví koně se mohou například vyznačovat vysoce účinným energetickým metabolismem a/nebo trávením a vstřebáváním živin, nebo jsou prostě nenasytní. Příčinou obezity jsou také nesprávné způsoby krmení a některá krmiva. Jako příklad budiž překrmování (především jádrem), nedostatek fyzické zátěže a odlišné vnímání toho, co je „dobrá“ tělesná kondice. Divoce žijící koně trpí přes zimu nedostatkem píce, takže jejich hmotnost se v zimě snižuje. Domestikovaní koně jsou často přes zimu krmeni více, takže sezónní výkyvy hmotnosti jsou u nich eliminovány.

U některých koní dochází k ukládání tuku na krku, v okolí předkožky nebo vemínka, na trupu a v podkožních tkáních. Tato genetická a/nebo plemenná predispozice může být spojená s rezistencí na inzulín (IR) a vysokou náchylností na laminitidu. Schvácení kopyt však není vždy klinicky zřejmé krom viditelných kroužků na kopytech nebo rotace kopytní kosti prokázané na rentgenu.

Rezistence na inzulín je snížená schopnost tkání reagovat na inzulín a přijímat glukózu (do kosterních svalů, tukové tkáně, jater). Kapacita těla ukládat tuk je omezená. Mastné kyseliny se pak ukládají v jiných tkáních, kde nejsou tak dobře tolerovány a narušují působení inzulínu, především v kosterních svalech a játrech. Předpokládá se, že některé zásoby tuku, jako je mohutný hřeben krku, jsou metabolicky aktivní. Tukové buňky vylučují chemické mediátory, které zvyšují rezistenci na inzulín. S rezistencí na inzulín může být spojena i Cushingova nemoc.

Výzkumy ukázaly, že IR zvyšuje riziko pastevní laminitidy u poníků. Inzulín pomalu roztahuje krevní cévy, takže kůň rezistentní na inzulín může mít vazokonstrikci (zúžení cév). Tento jev může spojovat rezistenci na inzulín s laminitidou - právě prostřednictvím změn tonusu cév v kopytech; takový kůň má pak menší schopnost se přizpůsobit působení faktoru spouštějícímu laminitidu. Jedním takovým spouštěcím faktorem mohou být změny ve složení travin na pastvině. Už proto je obezita pro koně nebezpečná.

Prohlubující se obezita a IR zvyšují riziko laminitidy. Čím je kůň tlustější, tím se u něho snižuje citlivost na inzulín, kůň je pak náchylnější na laminitidu a méně tolerantní vůči spouštěcím faktorům. Čím déle je kůň obézní, tím více jsou postižené i jiné tkáně.

Změny ve složení krmiva zvyšují riziko laminitidy. Jako příklad může sloužit konzumace travin se sezónně zvýšeným množstvím cukrů a škrobů. U koní starších než 15-20 let je dalším rizikovým faktorem Cushingova nemoc, protože vysoké množství cirkulujícího kortizolu v krvi (spojený s Cushingem) působí opačným účinkem než inzulín. U starších koní je proto důležité tuto nemoc kontrolovat.

Spouštěcím faktorem laminitidy je tedy krize rezistence na inzulín způsobená zvýšením množství škrobů a cukrů v zelených travách nebo jinými stresy, například pozřením jádra, změnou pastvy, stresem z transportu, managementu či počasí, může se jednat o nemoc, hospitalizaci a/nebo operaci. Krize může mít spojitost se sezónními hormonálními změnami.

Jiné spouštěcí faktory vznikají ve střevech, především tehdy, když je kůň přiveden na novou pastvinu bohatou na škroby, cukry a fruktany, což způsobí nadbytek sacharidů ve velkém kolonu. Dojde k narušení střevní mikroflóry, snížení pH, zvýšení střevní propustnosti a výsledkem toho je endotoxémie, která podporuje záněty v různých orgánech, zužujr cévy a indukuje IR.

Frank doporučuje následující preventivní opatření:
-    řešit obezitu a rezistenci na inzulín
-    léčit Cushingovu nemoc a pravidelně ji monitorovat
-    provádět pravidelnou péči o kopyta
-    regulovat přísun škrobů, cukrů a kalorií
-    vyhnout se náhlým změnám krmení
-    postupně koně navykat na novou pastvu
-    léčit endotoxémii a systémové záněty.

I schvácené kopyto lze vyléčit

Autor původního článku: Erin Ryder, TheHorse.com News Editor
3. dubna 2009, článek č. 13896

K viditelným příznakům chronické laminitidy patří vydutá, zvrásněná kopytní stěna a očividné nepohodlí koně při pohybu. Ale když už kůň došel do tohoto stádia, lze udělat něco, co by výrazně zlepšilo kvalitu jeho života?

Chris Pollitt, BVSc, PhD, vedoucí Australian Equine Laminitis Research Unit na University of Queensland, seznámil posluchače se svými poznatky z mnohaletého výzkumu a léčení chronicky schvácených koní na 4. výročním sympóziu Florida Association of Equine Practitioners (FAEP), které se konalo 25.-27.2008 v San Juanu (Puerto Rico).

Chronická laminitida jsou vlastně přetrvávající následky akutní fáze schvácení kopyt. Kopytní kost mění polohu. Pokud sledujeme laminitidu na rentgenu, můžeme vidět, jak špička kopytní kosti rotuje dolů a jak dochází k její výrazné remodelaci.

Pollit vysvětluje, že remodelaci (změna tvaru) kopytní kosti má na svědomí více faktorů působících společně. Jednak hmotnost koně tlačí kosti dolů a napíná již narušené lamely. Ty se trhají a umožní kopytní kosti, aby se oddálila. Zároveň začíná kopyto růst jinak, než před laminitidou.

Rohové rourky, původně rostoucí dolů z korunky, jsou nyní pokroucené. Nerostou rovně, ale dovnitř a zaklíní se mezi kopytní stěnu a kopytní kost. Tak vznikají na kopytě rýhy nebo kroužky. Pollitt upozorňuje, že tato tkáň se může za určitou dobu zotavit a narovnat. Zároveň roste dovnitř i chodidlo, podporuje tento klín a dává vznik abnormálnímu tvaru kopyta.

Tento růst kopyta dovnitř poškozuje kopytní kost, což lze vidět jako vyhloubení a změněný tvar kosti. Její hrot může být úplně vymizelý.

Pollitt uvádí, že tento klínovitý růst začíná obvykle až za šest týdnů po akutní laminitidě. Pokud se kůň začne léčit během této doby, není nutné provádět drastické zásahy. Pokud je však vidět změna tvaru kopytní kosti, je třeba začít jednat.

Takže co dělat? Podle Pollitta je nejjednodušší metodou, jak takovému koni vrátit pohodlí, podepřít zadní část kopyta – plus úprava abnormálního růstu rourek.

Někdy může výrazně pomoct resekce kopytní stěny, což sníží tlak, který vyvíjí na kost klín z rohoviny, a znovu to nastolí normální růst. Pollitt upozorňuje, že venogramy po resekci ukazují výrazné zlepšení prokrvení kopyta, jakmile se sníží tlak na žilní struktury uvnitř kopyta.

Některým koním může pomoct tenotomie hlubokého ohýbače (chirurgické přetnutí šlachy).

Přeloženo a otištěno s povolením TheHorse.com.
Reprinted with permission of TheHorse.com.