Výzkum ukazuje, že nestejná kopyta u sportovních koní souvisejí s jinými exteriérovými znaky

Autor původního textu: Nancy Zacks
29. května 2009, článek č. 14251

Výzkumný tým z Holandska analyzoval exteriér, genetiku a výkonnost 44 840 holandských teplokrevníků soutěžících na nejvyšších úrovních v drezuře a parkurech, aby zjistil, zda nestejná kopyta (jedno přední kopyto má jiný tvar než druhé) ovlivní sportovní kariéru koně a zda tento znak nějak souvisí s jinými exteriérovými znaky. Zjistili, že nestejná kopyta se příliš nedědí a že exteriér předních nohou (jako je výška patek a úhel spěnky), kohoutková výška a délka krku přispívají ke vzniku nestejných kopyt u zkoumané populace holandských teplokrevníků. Koně s krátkými krky byli přitom náchylnější na vývoj nestejných kopyt.

„Všimli jsme si, že nestejná kopyta se u populace sportovních koní vyskytuje stále více, a chtěli jsme zjistit, zda to má genetický důvod nebo je příčinou něco v managementu koní, co způsobí, že se kopyta nevyvíjejí stejně," vysvětluje Bart Ducro, PhD ze skupiny chovu a genomiky zvířat na univerzitě ve Wageningen, Holandsko.

Zranění předních nohou jsou hlavním důvodem pro předčasné ukončení sportovní kariéry koní a nestejná kopyta jsou mnohem častější u koní kulhajících než u zdravých.

Vědci zjistili, že nestejná kopyta se jen málo dědí, to znamená, že mnohem pravděpodobněji má tato exteriérová vlastnost jiný důvod. Ve zkoumané populaci se zvyšoval počet nestejných kopyt s časem, což indikuje, že nestejná kopyta se vyvíjejí, jak kůň roste.

„Hříbata upřednostňují během pasení opírání se vždy o jednu nohu," uvádí Ducro. „U lidí bychom je označili jako praváky nebo leváky."

Kratší krk a vyšší kohoutková výška mohou způsobit nerovnoměrné rozložení váhy u rostoucích hříbat, což způsobí, že kopyta rostou jinou rychlostí. Mezi nestejnými kopyty, kohoutkovou výškou a délkou krku totiž byla zjištěná souvislost.

„Selekce podle exteriéru upřednostňuje vyšší koně," uvádí Ducro. U těchto koní je však krk relativně kratší, což očividně vede k disproporčnímu růstu.

Tato studie podtrhuje potřebu zabývat se chovným programem a managementem mladých koní. „Obecně jsou v managementu sportovních koní exteriérové znaky jedním z rizikových faktorů předčasného ukončení kariéry," říká Ducro.

Časná kontrola hříbat, zda se na pastvě opírají přednostně o jednu končetinu, může pomoct vyrovnat nestejnoměrný rozvoj kopyt. Výběr pastviny s vyšší trávou například sníží tlak na končetiny hříběte s krátkým krkem a dlouhými končetinami, protože mohou během pasení držet hlavu výš. Vhodné podkování v časném věku může také pomoct v prevenci dalšího vývoje nestejných kopyt.

Tato studie autorů B. J. Ducro, H. Bovenhuis a W. Back byla publikovaná v časopise Equine Veterinary Journal, (2009) 41(2) 139-143.

Hříbata chodící po špičkách mají zkrácené šlachy

Autor původního textu: Ashley Mitek, University of Illinois College of Veterinary Medicine
2. června 2009, článek č. 14273

Pokud vidíte novorozené hříbě své klisny, jak se prochází okolo stáje jakoby po neviditelných podpatcích, může vás znepokojit, že by snad toužilo stát se baletkou místo „barrelového" koně nebo skokana. Buďte ale bez obav; jednou z nejčastějších deformit, s níž se veterináři setkávají u novorozených hříbat, jsou zkrácené (kontrahované) šlachy ohýbačů prstu. To může být příčinou, proč se tato hříbata pohybují po špičkách kopýtek, místo aby našlapovala na celou plochu chodidla.

Eric Carlson, DVM, koňský chirurg z Veterinary Teaching Hospital na University of Illinois vysvětluje, že existuje několik předpokládaných důvodů, proč se může objevit tato vada, přestože v této oblasti zatím neproběhlo dost vědeckých výzkumů. „Jedním důvodem kontrahovaných šlach může být poloha plodu v děloze matky, kdy klisna nosí hříbě, které je vzhledem k její velikosti trochu větší," vysvětluje. Další příčinou může být pozření bobovitých rostlin a hybridního čiroku během březosti, struma nebo dominantní genetická mutace u otce.

Bez ohledu na příčinu je výsledek stejný: šlacha, která je příliš tuhá nebo příliš krátká. Pokud se budeme pohybovat v anatomických vodách, koně mají dvě hlavní šlachy, které jdou přímo po zadní straně holeně. Jmenují se výstižně povrchový a hluboký ohýbač. Protože šlacha hlubokého ohýbače se upíná na kost uvnitř kopyta, při její kontraktuře (zkrácení) dojde k tomu, že se končetina „zaroluje" pod sebe.

Veterináři mohou tuto deformitu opravit mnoha způsoby, vždy je však třeba volit individuální přístup. Naštěstí „prognóza pro hříbě narozené s kontrakturami šlach je dobrá," říká Carlson. Zatímco mírnější případy nevyžadují žádnou léčbu, závažnější deformity zásah „zvenčí" potřebují.

Jednou z možností léčby je nitrožilní podání určitých antibiotik. Použití antibiotik na problém jiný, než je infekce, sice může být nepochopitelný, ale „předpokládá se, že tento lék brání toku vápenatých iontů do svalových vláken a tím vyvolá jejich relaxaci," vysvětluje Carlson. A relaxace, uvolnění je přesně to, o co lékařům jde, aby se stažené šlachy uvolnily a kopýtka se mohla postavit na zem celou plochou.

Další možností je prodloužení špičky kopýtka, což změní jeho bod překlopení a protahuje šlachy. Dále se používají dlahy nebo casty. V několika málo případech je nutné provést operaci, ta je ale většinou řešením u získaných kontraktur, ne vrozených.

Je potřeba upozornit na to, že pokud má novorozené hříbě problémy chodit, bude potřebovat lidskou pomoc, vždy po několika hodinách postavit a podržet při pití. Přestože Carlson chápe, že prospat několik nocí na slámě ve stáji s novorozeným hříbětem možná není to nejpohodlnější lůžko, výsledky stojí za to. Dívat se, jak ještě nedávno neschopné hříbě udělá první krůčky k vemínko bez lidské pomoci, to stojí za to - i kdyby se to mělo stát ve dvě v noci.