Podle zákona musí být každý automobil pohybující se po veřejných silnicích vybaven „autolékárničkou". V každé škole, na táboře, v hotelu, restauraci či jiném veřejném zařízení pro lidi má být dostupná funkční lékárna první pomoci. Ne jinak by tomu mělo být i ve stájích, přinejmenším těch nájemních. Úrazy u koní přece nejsou žádnou vzácností! Zato vzácností je lékárna první pomoci v soukromé nájemní stáji... A ještě větší vzácností je koňská lékárna první pomoci. Přece jen kůň je o trochu větší než člověk a vyžaduje i trochu více materiálu či jiné léky k případnému poskytnutí první pomoci, autolékárnička či nástěnná lékárna pro lidi obvykle nestačí. Často mají majitelé koní ve svých skříňkách v sedlovnách či šatnách mezi kyblíčky s vitamíny a pamlsky pár krabiček nějakých léků, mastí a gelů a pár roliček obinadel. Pokud je v tom nepořádku a prachu najdou, občas je použijí k vyřešení nějaké nehody, ať už pro sebe nebo svého koně. Nakonec je jedno, jestli má každý majitel lékárničku jen pro svého koně, nebo je ve stáji nějaká „centrální" lékárna k dispozici pro všechny. Něco by tam být mělo, a mělo by to být dobře a promyšleně vybaveno, aby tam člověk našel v případě nouze (kdy je vynervován a opravdu by měl šahat na jisto) to, co opravdu potřebuje, a ve stavu, aby to vůbec použitelné bylo.

Stájová lékárna vs. lékárna první pomoci

Svým způsobem je trochu rozdíl mezi kompletní „koňskou stájovou lékárnou" a pohotovostní lékárnou první pomoci.

V lékárně první pomoci mají být pouze nezbytnosti pro případy, že se koni stane něco náhlého, obvykle se jedná o úraz. Může být přenosná, takže ji s sebou vezmeme na závody nebo delší výlet, nebo je součástí velké stájové lékárny. Může mít podobu bedýnky, batůžku, kufříku, sedlové brašny nebo může viset na zdi na přístupném místě jezdeckého objektu.

Ve stájové lékárně, která bude pravděpodobně výrazně objemnější a nepřenosná, může mít majitel i hromadu další léků či pomůcek, které vyžaduje zvláštní zdravotní stav jeho konkrétního koně nebo usnadní manipulaci s ním při plánovaných či pravidelných veterinárních zákrocích. Může to být stará šatní skříň, truhla nebo velký kufr.

V obou případech má být lékárna umístěna na čistém místě, kde se minimálně práší, má být uzavřená, aby se do ní nedostaly myši, děti nebo jiná „havěť", má mít přiložený seznam věcí, léky a materiál i nástroje mají být přehledně uložené a nejlépe zavřené v sáčcích nebo krabičkách. Obsah lékárny je třeba pravidelně kontrolovat, zda něco nechybí nebo nevypršela doba expirace.

Kdy se použije lékárna první pomoci

Je pár situací, které se objeví náhle a jejich ošetření nesnese odklad. Nebo kdy je třeba nemocného/zraněného koně připravit na návštěvu veterináře, aby vůbec mohlo dojít k odbornému ošetření. Právě v těchto situacích má pomoct lékárna první pomoci - bez ohledu na to, zda se onen problém stane ve stáji, na jízdárně nebo na vandru daleko od civilizace.

Dezinfekce

Nejčastěji budeme ošetřovat různá poranění. Prvním krokem většinou bude vypláchnutí a dezinfekce rány, musíme mít k tomu v lékárně první pomoci vhodné pomocníky.

Zatím se jako jeden z nejspolehlivějších a přitom nejdostupnějších a nejsnáze aplikovatelných jeví roztok povidon-jodidu. Působí proti mnoha baktériím, virům i plísním, není dráždivý, v ráně neštípe, lze ho snadno smýt či vyprat z oblečení a vhodně ředěný nepoškozuje tkáně. Krom očí se používá k dezinfekci a výplachu snad všech druhů ran. K ošetření hlubších ran je dobré ho naředit v poměru 1:100 (1 ml 10% zakoupeného roztoku do 100 ml vody) nebo 1:50 (2 ml 10% roztoku do 100 ml vody), pro povrchové rány se většinou ředí „baj očko" do barvy slabého kafe. Lze ho koupit v jakékoli lékárně; do cestovní lékárničky v malé lahvičce, pro stájovou lékárnu třeba jako litrovou láhev. Protože povidon-jodid obsahuje jód, je třeba ho držet (koncentrovaný i ředěný) ve tmě. Pro naředění roztoku a výplach hlubších ran je pak vhodné mít po ruce několik sterilních stříkaček o různém objemu (aspoň 2 ml a 20 ml) a PET flašku, pro očištění a potření povrchových ran pak kapesníky, neelastické gázové obinadlo či gázové čtverečky (viz dále). Povidon-jodid lze koupit i jako dezinfekční mýdlo, které však není vhodné k ošetření hlubokých ran! Nemá smysl si ho do lékárny první pomoci pořizovat, samozřejmě ve stájové lékárně může mít své místo například pro umytí rukou před ošetřením rány, umytí infikovaných předmětů nebo vyčištění špinavých povrchových ran (povrchové podlomy, „silniční lišej" apod.).

Oblíbený, účinný a dobře dostupný je i hypermangan, dobře se skladuje, protože ho lze koupit ve formě krystalků. Bohužel se hůř ředí (stačí doslova několik krystalků do lahve vody!), což může vést k tomu, že bude příliš koncentrovaný a poškodí zdravé tkáně. Ve vysoké koncentraci působí totiž jako leptadlo. Také ho není dobré používat dlouhodobě, protože brzdí hojení ran.

Pro první pomoc při poraněních rozhodně nedoporučuji žádné barvící látky („zelenku", „fialku" a bůhvíco jiného), látky ředěné nebo obsahující alkohol (tinktury, líh) ani jiná agresivní činidla (peroxid) či dokonce antibiotika. Myslím, že se bez nich bez problémů obejdete. Vhodné nejsou ani spreje, poraněný kůň může být vylekaný a zvuk spreje ho v této stresové situaci může snadno rozrušit.

V případě, že se jedná o poranění oka nebo blízkého okolí oka, nelze použít běžnou dezinfekci, ale speciální přípravek. Pro stájovou lékárnu je výborný Ophtal, který se natáhne do sterilní stříkačky a lze jím oko i ránu vypláchnout, pro cestovní lékárničku postačí kapky Ophtalmo-Septonex (nebo jiné volně prodejné kapky do očí). Přípravky do oka je třeba po otevření hned spotřebovat (většinou do 4 týdnů) nebo vyhodit, ztrácejí svoji nepostradatelnou sterilitu.

Obvazový materiál

Pokud se kůň zraní, nemusí stačit pouze ránu vyčistit a dezinfikovat. Pokud jsou poraněné končetiny, bude třeba přiložit obvaz, který ránu bude chránit před infekcí, otokem, vyschnutím a pomůže znehybnit její okraje, což je podmínka pro úspěšné zahojení bez nadměrného bujení živého masa. V lékárně první pomoci proto musí být i dostatečné množství odpovídajícího obvazového materiálu.

Sem patří v první řadě kryt rány, čili nějaký kus látky, který se dá přímo na vyčištěnou a dezinfikovanou ránu. Vhodné jsou gázové čtverečky (o velikosti nejlépe 10x10 cm, jsou ale poskládané, takže je lze rozprostřít i do větší plochy). V ideálním případě by měly být sterilní, v méně ideálním aspoň čisté a neprodyšně uzavřené například v sáčku. V případě nouze lze použít i čistý látkový kapesník.

Především obvazy na končetině koně je nutné vypodložit. Ideální podložní materiál (obvazová vata, z praktického hlediska raději vinutá než skládaná) je pro laickou první pomoc zbytečně drahý a nelze ho použít opakovaně, takže je zde nutné trochu improvizovat. Hodí se cokoli měkkého, lze použít čisté a měkké prachovky, ručníky, v případě nouze i poskládané bavlněné tričko (to vše lze použít i k jiným účelům, například při chlazení koně, nebo naopak zahřátí, k utření rukou, vyčištění rány, zabalení kopyta apod.). Ve stájové lékárně byste ale měli mít pro tyto případy například několik roliček buničité vaty (papírové), několik sáčků „normální" vaty nebo například role tenkého molitanu nastříhaného na ca 10-12 cm široké pruhy, postačit mohou i čisté měkké fleesové bandáže. Počítejte s poměrně velkou spotřebou, takže na obvázání jedné končetiny zajistěte zhruba 2-3 role podložního materiálu (nebo 2-3 měkké utěrky či ručníky), čím více, tím lépe. V případě, že byste potřebovali dát na končetinu dlahu, klidně toto množství dvoj- až ztrojnásobte, protože pokud se končetina pod dlahou pořádně nevypolstruje, může dojít k těžkým otlakům.

Orientační ceny obvazové vaty naleznete například na těchto stránkách.

Pro zpevnění a znehybnění obvazu pak slouží elastická obinadla. Lékárny jich nabízejí poměrně velké množství v různé kvalitě i cenových relacích. Většinu těchto obinadel (Ideal apod.) lze prát v pračce a používat opakovaně, dokud je kůň neroztrhá. Doporučuji pořizovat roličky o šířce 12 cm (nebo aspoň 10 cm). Užší jsou pro obvazování koně poněkud méně praktické. Počítejte s tím, že na lehké nízké obvazy jedné končetiny spotřebujete ca 2-3 roličky, na obvaz vyšší (nad karpus či hlezno) to bude minimálně 6 roliček, pokud chcete končetinu pořádně znehybnit nebo dát dlahu, počet opět aspoň zdvojnásobte. Existují i velmi pohodlné a kvalitní „samodržící bandáže" (např. Coban), jejich nevýhodou je však vysoká cena a skutečnost, že jsou jednorázová.

Pro zajímavost nabídka elastických obinadel fy Hartmann Rico.

Pro všechny případy doporučuji pořídit si roličku Leukoplasti. Do stájové lékárny tu nejširší, do cestovní lékárničky aspoň dvoucentimetrovou. Kromě upevnění obvazu končetiny ji lze použít i pro zajištění zapíchnutého tělesa, fixaci dlahy nebo třeba jako „kryt" na obvaz kopyta.

Zástava krvácení

Může se stát, že budete potřebovat zastavit krvácení z rány. K tomuto účelu potřebujete vyrobit tlakový obvaz. Kromě výše uvedených materiálů bude dobré mít k dispozici i několik pevných roliček neelastického gázového obinadla, které lze v případě potřeby použít i k jiným účelům (omytí rány, přivázání čehokoli k čemukoli, stažení, vypodložení apod.). V nouzi je lze samozřejmě nahradit například poskládaným tričkem či ručníkem nebo třeba jen holou rukou...

Do cestovní lékárničky doporučuji dát pro ošetření ran malou lahvičku povidon-jodidu (zelená Betadine) plus aspoň dvě větší sterilní stříkačky a pro dezinfekci a výplach oka neotevřené kapky Ophatalmo-Septonex (či jiné podobné). Dále malý balíček gázových čtverečků, 2-3 role podložního materiálu (nebo 2-3 měkké utěrky či ručníky), 5-6 roliček elastického obinadla, 2-3 roličky neelastického obinadla a 1 roličku Leukoplasti. Neuškodí ani několik igelitových pytlíků různých velikostí a pevnosti.

Znehybnění končetiny

Ať už zlomeniny, vážné poškození kloubu nebo šlachy, či třeba plošnější nebo hluboká rána - to vše může vyžadovat znehybnění končetiny. Nejprve je třeba vyrobit pevný obvaz z výše uvedeného materiálu. Lepší stabilitu mu pak poskytne dlaha. Ve stáji se osvědčí novodurová trubka vhodné velikosti (délka a šíře končetiny). Šikovný kutil ji zkrátí a rozřízne podélně na dvě poloviny, které lze poměrně dobře napasovat na obvázanou končetinu. V terénu dobře poslouží i dostatečně dlouhé a silné rovné větve.

Ošetření kopyta

Nejen při ježdění v terénu, ale i na jízdárně, ve výběhu či dokonce v boxe se může koni něco stát s kopytem. Utržená podkova, otlak, uštípnutý kus rohoviny, nášlap, klubající se absces... Určitě se vyplatí mít po ruce základní nástroje na úpravu kopyt, zvláště kopytní nůž, rašpli, kopytní kleště, brousek na nůž, kladívko a podkováky. Ve stájové lékárně pak jistě najde své místo například dřevitý dehet, modrá skalice nebo Kubatol (sprej, který slouží mimo jiné jako „tekutý obvaz"). Pro ochranu obvázaného kopyta před mokrem a špínou poslouží pevný igelitový sáček.

V cestovní lékárničce se může pro vyřešení kopytních problémů hodit kopytní nůž a lehčí rašple, u okovaných koní i pár podkováků.

Otoky

Úrazy ne vždy způsobí vznik otevřené rány. Otlaky a zvrtnutí, bouchnutí, štípance, různé otoky a záněty, i to jsou problémy, kterým se u koní nevyhneme. Zatímco v cestovní lékárně bude pro akutní případy stačit obvazový materiál, který po namočení může chladit, plus něco na potlačení akutního otoku (cibule...) a/nebo tuba humánního protizánětlivého gelu (v lékárně seženete nejrůznější přípravky, včetně přírodních či homeopatických), stájovou lékárnu lze obohatit o větší balení uklidňujících, chladivých či zahřívajících mastí, gelů, jílů nebo roztoků (výborné jsou prostředky obsahující například arniku, kostival, heparin, Rivanol, Epsomova sůl...) nebo třeba různé chladivé nebo hřejivé polštářky.

V cestovní lékárně je dobré vozit tubu protizánětlivého gelu a svůj účel může splnit i čerstvá cibule.

Chlazení přehřátého koně

Především v horkém počasí může intenzivně pracujícím koním hrozit přehřátí, úpal, úžeh. K chlazení pak poslouží voda (vlažná, ne ledová), kterou budete na krk a hlavu koně nanášet namočeným hadrem nebo houbou (nebo můžete použít podložní obvazový materiál) a ihned stírat třeba kusem provázku.

Cestovní lékárna jistě poskytne místo i kousku provázku.

Nástroje k vyšetření koně

A jsme u toho, že v některých případech je třeba koně nejen ošetřit, ale i vyšetřit. Zatímco v terénu si vystačíte se svými prsty a hodinkami s vteřinovou ručičkou, ve stájové lékárně by měl být i teploměr, raději i fonendoskop. V případě horších světelných podmínek přijde vhod i kapesní svítilna. Pro vyšetření kopyta jsou pak vhodné kopytní diagnostické kleště.

A dostáváme se k tomu, že rozhodně bude nezbytné mít v lékárně některé nástroje. Neměly by v ní chybět ostré nůžky (nejlépe s jedním koncem špičatým a druhým kulatým), pinzeta (nejlépe delší a špičatá), špejle nebo tyčinky na čištění uší. Někdy se hodí i fajfka k fixaci koně, lonž(e), dostatečně velká a teplá deka (nebo třeba stříbrná izolační fólie).

V cestovní lékárně mohou podobnou funkci splnit malé manikurní nůžtičky nebo žiletka a krátká pinzeta. Pro všechny případy je dobré mít u sebe kapesní svítilnu, hodinky s vteřinovou ručičkou nebo stopky (v mobilu...) a stříbrnou fólii, která nezabere moc místa a může ji v noci pod širákem využít i jezdec.

Kde čerpat rozumy, kde hledat pomoc

Dobrým doplněním stájové lékárny jsou i veterinární příručky nebo knížky popisující postupy při první pomoci u koně (nakladatelství Brázda jimi čtenáře zásobuje pravidelně...). Určitě nezapomeňte na viditelné místo vyvěsit telefonní čísla raději hned několika různých veterinářů a podkovářů/kopytářů, dobré je mít po ruce i číslo na humánní pohotovost a na přepravce koní.

Do cestovní lékárny první pomoci nezapomeňte tato čísla založit také. Mnoho místa nezaberou ani propiska a papír.

Aby bylo vše v pořádku, je vhodné mít na stejném místě i modré průkazy koní nebo „zdravotní deníky", kam si budete zapisovat případná ošetření či jiné veterinární zákroky.

No a pak už nezbývá nic než všem popřát, aby takto skvěle vybavená lékárna byla dlouhodobě zcela nevyužitá!