Byl to jeden z těch mrazivých zimních dní minulého prosince. Juliane Brombachová přišla do stáje pozdě ještě vystresovaná z práce. Doma na ni čekal přítel s večeří. Kolotoč nefungoval a „tak jsem se rozhodla, že svého valacha Remember nechám vyběhat na volno," vzpomíná 24letá Juliane na onen osudný den. Jakmile byl v hale vypuštěn, začal valach zběsile vyhazovat, až náhle zůstal stát na třech nohách. Místo původně plánované večeře s přítelem musel být přivolán veterinář, který konstatoval tříštivou zlomeninu spěnkové kosti. Valach byl na místě uspán.

To, co zažila Juliane Brombachová, není výjimkou. Stejně jako ona nechává mnoho dalších majitelů své nabité koně v zimě vyběhat dost riskantně. Venku mrzne, až to praská, a uvnitř to potom může praskat také. „Zoufalí majitelé nás často volají právě za obzvlášť chladných zimních dnů kolem 21. hodiny večer," říká veterinární lékař Wolfgang Olschowy. Často pak musí sdělit nepříjemnou diagnózu: k nejčastějším zraněním patří zlomeniny v oblasti kopyt, spěnky a korunky. V nejhorších případech jde o tříštivou zlomeninu. „To zpravidla znamená konec," shrnuje Olschowy, jenž není zastáncem pouštění koní na volno.

Když se kůň vyřádí...

Podle veterináře Dirka Lebelta je hlavním problémem špatný management: „V létě koně chodí do výběhů, v zimě jich ale naopak mnoho stojí 23 hodin v boxe a nemají žádnou možnost volného pohybu. Přitom v zimě potřebují stejný pohyb jako v létě." (Může se to ale týkat i koní ve výbězích, kteří se na zmrzlém, kluzkém a tvrdém terénu také nehýbají - pozn. red.) Kvůli tak významnému nedostatku pohybu se v nich hromadí napětí a koně jsou pak nabití energií.

„Pokud takového koně vyvedete přímo z boxu do haly, není divu, že najednou exploduje," varuje Lebelt, jenž vede svou praxi na klinice pro koně Havelland v Beetzsee. „Svaly a šlachy nejsou zahřáté, chrupavky nedostatečně lubrikovány, a pak je pravděpodobnost zranění vysoká." Jeho kolegyně, Dr. Wiebke Bielenbergová, veterinární lékařka z Rakouska, líčí další rizika poměrně dramaticky: „U nezahřátého koně může dojít k mikroskopickým trhlinám vazů, které se neprojeví výrazným kulháním, ale následně se může vyvinout artróza." K dalším častým následkům patří zranění svalů, šlach, natržení a drobné prasklinky.

Nejprve zahřát, až poté nechat vydovádět

Navzdory všem těmto rizikům volný pohyb koní v hale Bielenbergová doporučuje: „Koně, kterým je pravidelně nabídnuta možnost volného pohybu a válení se, jsou uvolněnější. A to nejen z psychologického hlediska, ale mluvíme také o svalech." Jedno je ale důležité: Čím méně možností k volnému pohybu kůň má, tím důležitější je ho před puštěním na volno zahřát. Nejlepší je pustit koně vyběhat na volno po práci. V takovém případě je spolehlivě zahřátý. V opačném případě je nejvhodnější jej nechat 10, nebo ještě lépe 15 minut protáhnout v kolotoči nebo vodit na ruce, ať už v hale nebo venku. Taková zimní procházka je pro jezdce i koně skutečně zdravá. Již po 15 minutách chůze s koněm budete mít zrůžovělé tváře, protažené svaly, a to přispívá i k vašemu dobrému zdraví. Linda Weritz z Düsseldorfu pro bezpečné vodění koní doporučuje: „Koně bychom měli vždy vodit v rukavicích a na lonži."

Jak důležitý je volný pohyb pro psychiku koní, ví také drezurní trenér Johann Zagers z Wülfrathu. Po mnoho let nechává svoje koně v zimě minimálně jednou týdně proběhnout na volno. „Koně potřebují volný pohyb na kvalitním povrchu pro uvolnění napětí. Občas si potřebují vyhodit či zakozlovat v hale, když to venku ve výběhu nejde." Spolehlivou známkou chybějící možnosti se vyřádit ve volnosti je pro něj napětí koní při práci: „To začnou hledat jehlu v kupce sena, jsou lekaví a při sebemenší příležitosti uskakují. Hledají jednoduše způsob, jak ze sebe dostat napětí."

Pořádně zabalit

Zranění Zagers nikdy nezažil, což může být také důsledek toho, že společně se svým týmem sází na bezpečnost: „Koním vždy dáváme pevně sedící ohlávky, dáváme jim také bandáže a kamaše. V případě, že mají prostorný cval, tak i skokové zvony nebo chrániče patek." Další možností, jak zabránit ztrátě podkovy, je také oblepení kopyta lepicí páskou. Takové přípravy vítá i Dr. Lebelt: „Mnoho koní při volném pohybu v hale kope do mantinelů. To může mít za následek zlomeniny záprstní kosti nebo pohmožděniny. A před tím mohou koně kamaše a bandáže ochránit."

Také hala by se měla dle Johanna Zagerse, jenž byl v roce 2011 belgickým reprezentantem na ME v drezuře v Rotterdamu, připravit. Měla by se sundat všechna zrcadla a zavřít vrata. Tato preventivní opatření potvrzuje i Dr. Lebelt: „Koně, kteří zrcadla neznají, mají pocit, že se jimi dá jít dále a v nejhorších případech do nich skočí." Platí to i pro otevřená vrata do haly: „Koně vědí, že se jimi jde ven a mohou se je snažit přeskočit." Ve své praxi se neustále setkává se situacemi, kdy kůň zůstane na vratech viset nebo se při doskoku na tvrdou plochu za vraty těžce zraní.

Nejdříve na lonž

Pokud jsou všechna tato preventivní opatření zajištěna, může se jít na věc. Koně je nejprve nutné zahřát, a to povoděním na ruce. „Jestliže jej hned rovnou pustíte na volno, vrhne se většinou do nekontrolovatelného řádění. Později pak může mít člověk problém takového koně v klidu do haly i dovést," varuje Linda Weritzová. Má-li kůň sklony k bleskovému startu a řádění, je dobré jej nejprve nechat v klidu v kroku protáhnout na lonži. Poté jej otočte hlavou k východu, odepněte a po ustoupení pobídněte do kroku, stejně jako na lonži. Jedno byste neměli nikdy dělat, a to honit koně s lonžovacím bičem. Kůň by také neměl sám od sebe měnit směr. „Ten určujete vy," říká Dr. Bielenbergová. „Postavte se koni do cesty na delší vzdálenost a pohybem ruky, která je blíže ke stěně, jej odkloňte do správného směru."

Pokud má kůň navzdory všem těmto výchovným krokům sklon k okamžitému startu, nechte jej na dlouhé lonži. Jak říká Zagers: „V takovém případě koně nevyvazujte. Nechte je kontrolovaným způsobem vyklusat a zacválat. Je to bezpečnější, než kdyby divoce dováděli v hale."

Pro Dr. Wiebke Bielenbergovou slouží volný pohyb koní nejen čistě pro jejich vyběhání. „Slouží také k podpoře komunikace mezi koněm a jezdcem." Jezdec se naučí, jak svého koně v klusu a cvalu navádět na rozličné jízdárenské cviky pomocí svého těla.

Koně, kteří se znají, mohou být do haly puštěni společně. „Tito koně by spolu ale měli vycházet a znát pohyb ve volnosti," doplňuje Dr. Lebelt.
I když není moc času, neměl by se kůň nikdy ještě zpocený odvádět do boxu. „Stejně jako na začátku, i na konci je nutné počkat, až se puls a dech koně zklidní, a to v podobě klidné odpočinkové procházky (klidně i s odpocovací dekou)."