Koně a hříbata: Koňská kadeřnice
Červnové číslo časopisu Koně a hříbata nám kromě jiného představí rovnou dvě "koňské kadeřnice". Jak se vůbec ke stříhání koní dostat? S nastupujícím létem sice téma není zrovna aktuální, ale informace se hodí. A v časopise toho najdete mnohem více!
Kvalitní hustý zimní koňský kožíšek. Někdy bývá ne předností, ale překážkou. Jezdci, kteří v tomto období se svými koňmi pracují, řeší tuto záležitost stříháním či holením. Je jedno, jak to nazveme. Výsledkem je „odlehčený" čtyřnohý sportovec, kterého po tréninkové dávce nemusíme dlouho vytírat do sucha nebo balit do odpocovací deky. Koňský kadeřník nepatří mezi povolání s nutností speciálního vzdělání. Kromě zručnosti, trpělivosti a kreativity je ovšem nezbytné řídit se danými bezpečnostními pravidly. Ne každému koni se náš úmysl musí líbit. Pokud se to chystá naznačit, musíme vždy dopředu vědět, kudy vede naše úniková cesta. Čili dostatečně velký a dobře osvětlený prostor. Důležitým faktorem je podložka. Ideálně rovná a taková, která neklouže. Oproštěná od jakýchkoliv překážek (přepravky na čištění, kyblíky na krmení, hromádky sena před boxem). Drobnost, které si každý pozorný holič všímá, je průběžné odklízení ostříhané srsti. Nejen proto, že se jí někteří koně mohou polekat. Také proto, že spadlá na zemi klouže. Střihacích strojků (na baterie či napájených elektrickým kabelem) a nožů je na trhu více typů. K pomůckám pro holení patří prodlužovací kabel, kartáče na čištění nožů a jemný kartáč na „ometení" koně, křídu na zakreslení zvoleného střihu.
Každý kůň by měl být pro stříhání řádně připravený. Vyčištěný, bez slepenin či známek zpocení. Jako pomocník je vítán ten, kdo velmi dobře zná reakce konkrétního jedince. Takový, který svou přítomností dokáže koně udržet v klidu a pohodové náladě. Stříhání koní je výrazným ulehčením v přípravě koně do závodní nebo výstavní sezóny. Stává se také módní záležitostí. Originální tvary a motivy nejsou výjimkou. Vyprávění o stříhání, nebo chcete-li holení koní, se ochotně chopily hned dvě koňské kadeřnice.
Kateřina Míčková bývala dlouhá léta k vidění na sportovních kolbištích a drezúrních obdélnících. Koním zůstala věrná. Dnes působí jako rozhodčí pro drezúru i skoky, jako národní steward a cvičitelka. Několik mladých svěřenců připravila ke startům na mistrovství republiky. Vídat Kateřinu ovšem můžete ve stájích také se strojkem v ruce.
Kdy jsi přišla této činnosti na chuť?
K stříhání koní jsem se dostala už jako malá, když jsem byla jako třináctiletá vybrána do Sportovního centra mládeže k panu Pecháčkovi. Pamatuji si, jak mně bylo vytýkáno, že můj chlupatý parťák vypadá jako medvěd. Že by se sportovní koně měli holit, aby při tréninku lépe odváděli pot. Půjčila jsem si strojek u nás ve stáji a šla tedy na věc. Začalo mě to bavit a postupně jsem oholila i další koně ve stáji. To bylo před šestnácti lety. Později jsem si koupila vlastní strojek, náhradní nože a začala si vyrábět šablony.
Jaký sestřih používáš nejčastěji?
V průběhu let jsem vyzkoušela několik střihů, různých znaků a obrázků na přání majitelů. Nejčastěji holím před zimou honební střih, tj. ponechají se celá záda, nohy a někdy i půl krku. Záleží určitě na podmínkách, kde je kůň ustájen a zda jsme schopni mu následně poskytnout dostatek tepla. Na jaře se holí obvykle kompletně. Včetně nohou nebo bez. Záleží na majiteli, co preferuje.
Je něčím holení omezeno?
V tuhých zimních měsících se neholí. Pro koně je to zásah do jeho termoregulace. Mohl by nastydnout. Většinu koní holím tedy dvakrát. Na podzim a na jaře. Pokud majitel požaduje koně oholit v zimě, upozorním ho, aby měl připravené dostatečně teplé deky.
Jaká je výhoda ostříhání?
Výhodou je, že se při tréninku kůň tolik nepotí. Tím pádem i rychle uschne a nenastydne. Neztrácí energii, kterou jinak vydává při pocení. A také se lépe čistí.
Jde o časově ohraničenou aktivitu nebo máš o zábavu postaráno celoročně?
Holení koní je sezónní práce. Začínám koncem října a končím začátkem dubna.
Jak se na holení dívají koně?
Většina koní zvládá holení bez problému. Najde se ale i pár problémových, kterým se musí podat sedativum. Těch je naštěstí málo. Samozřejmě nejdu do žádného rizika. Dbám na maximální bezpečnost. Koně i moji. I když je kůň vychovaný a zvyklý na holení, uvědomuji si, že pracuji se zvířetem. Proto musím být opatrná a zároveň pohotová.
Jakou školu by měl budoucí kadeřník absolvovat?
Žádnou speciální školu pro to člověk nepotřebuje. Zcela jistě je zapotřebí trpělivost, klidné chování a zručnost. Koně zbytečně dlouho neholit, aby nebyl nervózní. Holení koní je především o trpělivosti. Někdy téměř o zaříkání koní, když jsou nervózní a nechtějí stát.
Jak dlouho ostříhání trvá a kolik koní za den se dá zvládnout?
Většinu střihů zvládám do hodiny. Denně oholím maximálně pět koní. Strojek není zrovna lehký a vydává vibrace. Tím trpí zápěstí. U poníků a při holení nohou mě občas zabolí i záda. Proto je lepší se nepřetěžovat.
Kolik koní prošlo tvojí úpravou?
Oholila jsem spoustu koní. Asi je ani celkově nespočítám. Za sezónu jich je kolem padesáti.
Kdo patří mezi nejzajímavější klienty?
Mezi zajímavé a významné klienty patří bezesporu dostihoví koně pana Josefa Váni a jeho ženy Pavlíny. Několikrát jsem mezi dalšími upravovala Tiumena, Big Maga, Roches Crosse.
Karolína Filingerová je nadějnou mladou parkurovou jezdkyní. Zkušenosti sbírá nejen na skocích, ale také se stříháním koní.
Řekneš nám pro začátek něco málo o sportovních aktivitách a úspěších?
Úspěch je pro mě každý pěkně zajetý parkur. S mým šimlíkem Dorianem Grayem zatím jezdím soutěže do 120 cm.
Kdy jsi přišla na chuť holení koní?
Koně si holím několik let. Že jsem se tomu začala trochu věnovat, byla vlastně náhoda. Dostala jsem příležitost oholit v Německu více koní a to byl pro mě impuls koupit si strojek. Musím dodat, že nejsem profesionál, stále se učím.
Jaký sestřih používáš nejčastěji?
Nejčastěji si u mě klienti žádají sestřih stylu „ani chlup", kdy se oholí tělo, nohy i hlava.
Jaký sestřih používáš nejraději?
Nejraději mám střih, který jsem používala na svého koně. Oholit kromě hlavy a nohou. Ponechat výkroj na sedlo.
Jaký sestřih je pro tebe nejnáročnější?
Nejnáročnější a také nejzdlouhavější je pro mě holení celého koně. Záhyby na hlavě a nohách občas dají zabrat. Zvlášť, když je koník trochu citlivější.
Jakou zajímavou koňskou osobnost jsi holila?
Abych nikoho neupřednostňovala - všichni, které jsem holila, jsou osobnosti. Nedělám rozdíly mezi koňmi skokovými, drezúrními nebo rekreačními.
Zkoušela jsi holit nejprve na svém Dodovi, nebo na jiných koních?
Moje první zkušenost byla na koních úplně cizích.
Co je nejdůležitější vlastností koňského kadeřníka?
Když pomineme dovednosti, tak asi zvládat být klidný a trpělivý, protože občas se to koníkům moc nelíbí. Někteří jsou vyplašení z každého pohybu navíc.
U labilnějších koní používáš uklidňující prostředky? Nebo čím je uklidňuješ? Hlasem, hlazením, trpělivostí?
Uklidňující injekce se musela použít jen jednou. U obrovské mladé kobylky. Ukázalo se, že by potřebovala tak třikrát větší dávku, protože to s ní bylo i tak dost nebezpečné. Jinak je uklidňuji hlasem, pohlazením, trpělivostí. Podruhé, potřetí už jsou většinou klidní. Vědí, co je čeká, že jim nikdo neublíží. Pokud od přírody nemá rád dotyky na hlavě nebo na uších, tak se s tím moc neudělá. Já osobně to nelámu přes koleno a prostě to kritické místo neoholím. Je zbytečné koně tolik stresovat. Nadělá se více škody než užitku. Pokud si nechtějí nechat oholit nějaké místo na těle, tak většinou poprosím někoho o asistenci, aby koníkovi zvedl třeba zadní nožku. Abych se vyvarovala nějakému nečekanému „knock-outu".
Jaký máš časový rekord holení? Nejkratší doba a naopak nejdelší?
Rekord mám něco málo přes půl hodinky a nejdéle asi dvě a půl hodiny.
Jak vzpomínáš na své úplně první holení koně?
Bála jsem se, abych koně náhodou nestřihla. Což zaklepávám na zuby - to se mi ještě nikdy nestalo.
Jak postupuješ při nácviku koně na stříhání?
Nejprve mašinku pustím a podle reakce na zvuk postupuji méně či více opatrně. Mašinku přiložím, abych viděla, jak kůň reaguje na vibrace. Pokud je v klidu, tak pomalu začnu. Většinou si koníka ještě osahám rukou. Poznám tak, jestli je na některých obvyklých místech citlivý.
Používáš na stříhání nějaké speciální oblečení?
Je dobré mít na sobě něco z klouzavého materiálu. Chlupy se např. do mikiny lehce zapíchnou. Pokud holíte třeba pět koní za den, tak opravdu dost trpíte. Všude to škrábe a píchá.
Překresluješ si majitelem zvolený vzor na koně?
Moc vzorů po mně ještě nikdo nechtěl. Čas od času nějaké srdíčko na zadek nebo něco podobně jednoduchého. Na to není potřeba zvláštní příprava.
Jaký je postup stříhání? Odkud kam? Po srsti nebo proti srsti?
Postup stříhání má asi každý trochu jiný. Každopádně se stříhá proti srsti. Až na výjimky, kdy si potřebuji něco někde poupravit. Začínám na velkých plochách, které se snažím dělat hned důkladně, abych nemusela na konci dočišťovat. Potom se piplám s místy, kam se člověk tak dobře nedostane a nejdou tak rychle.
Máš ve své nabídce nějaký originální střih nebo motiv?
V nabídce mám to, co si zrovna majitel žádá. Jakýkoliv vzor se musím snažit udělat pořádně. Bez ohledu na to, jestli jsem ho už někdy dělala, nebo ne.
Červnové vydání časopisu Koně a hříbata je v prodeji. Od ledna je časopis rozšířen o celých 16 stran.
Obsah čísla 6/2016:
Plemeno: Miniappaloosa
Starám se o...: Dyktanda
Skokové ježdění: Kavalety v praxi
Jedu, jedeš, jedeme: do jezdecké stáje Karolína
Veterinární základy: Úrazy koní
Mít koně: Dikobrazí hra
Obrazem: Koňské hrátky
Plakát uvnitř časopisu:
A3: Stádo z JS Alpin Horse
Ostatní:
Střípky z dostihového dne šlechticů v Karlových Varech
Hipoterapie v praxi
Povolání u koní: Kadeřnice
Pomůcky jezdce - Parády, stranové pohyby a piruety
Bondův ponykoutek
Žužuova poradna
Listárna, Soutěžní osmisměrka
...a další!
Dárky pro předplatitele:
Sběratelská karta: Miniappaloosa
Pohled: Shetlandský pony, klisna Andante Permoník
Plakát A2: Hafling, valach Monet
Plakát A3: Český teplokrevník, klisna Valentina
Plakát A3: Holštýnský kůň, klisna Ganit - T
Koně & hříbata
Časopis Koně & hříbata je měsíčník pro všechny milovníky koní!
Časopis je k dostání také v elektronické podobě shodné s podobou tištěnou: Ukázkové číslo k nahlédnutí zdarma
Galerie
V sedle: Sarkoidy
Všechno jednou končí... Tak bychom mohli uvést upoutávku na poslední vycházející číslo časopisu V sedle. Editorial a článek o sarkoidech si přečtěte…
V sedle: Rovnou za nosem
Celá staletí si vědci lámou hlavu nad orientačním smyslem koní. Někteří koně najdou i v cizím prostředí vždy cestu domů, jiní zabloudí i za vlastním…