V kolika letech jsi vůbec poprvé zauvažovala nad hmotou zvanou "kůň"?

Zcela jistě v prenatálním stadiu. Přesně si to nepamatuji...

Učila tě rodina, oddíl, nebo jsi úplný samorost?

Samorost ne, ale oddílem jsem neprošla a koňáctví se v naší rodině netraduje. Tak jako dnes i dříve bylo dost moudrých lidí, od kterých se bylo co učit. Dokud jsme neměli naši první „rodinnou" kobylku, tak jsem se zajímala o věci ohledně výcviku koně a jezdce jen sporadicky. Prostě jsem měla ráda koně jako i všechna zvířata. No a pak to zas stálo za to.

Jsou koně tvou zálibou, nebo už profesí?

Zajímavé zamyšlení vzhledem k práci, kterou dělám a která mě velmi baví a naplňuje. Živí mě práce s koňmi, ale stále ji řadím do kolonky „zábava". Svým klientům (lidem) i pacientům (koním), se snažím vždy předat maximum a výsledky mi pozitivní energii pro změnu dobíjejí. Ze spousty mých klientů se za roky spolupráce stali přátelé, spolupracovníci nebo dobří známí. Prostě ideál :)

Jaký typ koní máš nejraději a proč?

Je pro mě snazší pracovat s energií. Když ji dokážu využít pro dobro svoje i koně, je to mnohem snadnější cesta, než nechuť se hýbat. To ale neznamená, že s „tlačivými" koňmi pracuji nerada, naopak! Je krásné sledovat nadšení majitele, který si po nějaké době sedne na svého koně (v tréninku) a jásá, jak je citlivý. Lidé by měli pochopit, že každý kůň pracuje jen tolik, kolik mu dáme příležitostí se projevit a jakou má pro to motivaci.

Co se týče konkrétních plemen, tak mám v oblibě koně arabské, španělské, achal-teke ... na ty se na kurzech těším. Nakonec mi z toho ale stejně vychází, že každý je skvělý - každý kůň má totiž tu krásnou vlastnost, že se pro člověka dokáže velmi změnit, pokud ten dokáže změnit přístup. Mnohdy velmi drsně narušenou důvěru v lidi znovu získat. Kolik znáte lidí, kteří se takto dokážou změnit? Dokázali byste to vy?

Popiš nám svůj „koňský park".

Mám dva své osobní koně, s nimiž pracuji velmi sporadicky vzhledem k obvyklému vytížení jinde. Jim to ale nevadí, řekla bych...:) Arabského kamaráda Siginka, který se mnou prošel moje začátky, pády i úspěchy. Vděčím mu i za start své kariéry, protože nebýt jeho, kliďánko si dodnes jezdím jen tak po lese. Člověk občas prostě potřebuje dostat pár facek, aby našel něco, co mu leží u nohou. :) Máme díky tomu spolu velmi speciální vztah. Druhá je QH kobylka, kterou jsem od majitelů koupila po převýchově problémového chování u mě. Jsou každý úplně jiný. Oba skvělí samozřejmě.

Mám ještě několik dalších koní a poničku, kteří už pracují v provozu ranče, a nemůžu zapomenout zmínit Šišku - naši první rodinnou kobylku, která tu s námi ještě stále v plné síle je a doufám, že ještě dlouho bude.

Na co své koně máš a co s nimi děláš?

Dobrá otázka (smích). Tak především je živím... dlouho nic a pak ten zbytek :) Ale vážně, pro mě jsou má zvířata (a vždycky byla), především přátelé. Když na sebe máme čas, spolupracujeme, a když ne, žijem si každý po svém. Já se snažím zajistit svým koním maximální možný komfort i bez mé přítomnosti. Většinu času tedy tráví se svými koňskými přáteli ve výbězích nebo na pastvě. Se Siginkem jsme za svých mladých let jezdili po celé republice na show. Dnes už jsou mi ambice tohoto typu velmi vzdálené (ne že bych někdy byla exhibicionista), ale užívám si každičké chvíle s nimi, jako by měla být poslední. Vím, že to není na věky.

Kdo nebo co tě inspiruje v práci s koňmi? Máš nějaký vzor?

Kdokoli si se svým koněm rozumí nebo rozumět chce a pracuje na tom. Víte, znám třeba dvě dámy, jedna z nich už má přes 60 let. Znám je a jejich koně díky pravidelným tréninkům velmi dobře, ale jen posledních pár let. No a ty mají třeba můj obrovský obdiv, že se v tomto věku, se zdravotními problémy rozhodly jít zcela novou cestou se svými koňmi. A přestože jsou velmi daleké se někomu někde předvádět nebo dávat svá videa na internet, tak už obě pracují s koňmi ve volnosti, obě dávno změnily uždění na bezudidlové, makají na sobě. Koně nemají jednoduché ani jedna a přesto do toho šly. V tom věku. Taky bych jednou chtěla být taková :) A takových inspirací mám kolem sebe spoustu a stále nacházím další.

Jakou roli v tvém životě s koňmi hraje EQUICHANNEL? :-)

Jako první jezdecký server v mých začátcích informační. I dnes si ráda počtu články a postřehy zde zveřejňované.

Kam až jsi to s koňmi „dotáhla"?

Přesně tam, kam jsem chtěla. Ale kdo mě zná, ví, že se vyškrábu na jeden kopec a už přemýšlím, jak se dostat na ten další. Hezky to vystihl Steve Jobs: „Nemám zájem být nejbohatším člověkem na hřbitově. Chci v noci usínat s tím, že jsem udělal něco báječného. Na tom mi záleží." A tím se řídím.

Máš nějaký svůj osobní nebo profesionální "koňský zlozvyk"? A jak s ním bojuješ?

Mám, nebojuju, co jde, se snažím řešit, co nejde, neřeším. Všeobecně je hezké mít styl, ale důležité je pro mě fakticky koni nevadit. Tak o to se snažím především.

Co považuješ za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

Nedostatek empatie a respektu vůči nim. Chtěla bych vidět spoustu majitelů v kůži jejich koní. Občas láska a plný žlab prostě nestačí. Často se setkávám s tím, že člověk nechápe, proč, když on toho svého koně tak miluje, to není vzájemné. Musíme si uvědomit, že ti koně si nás nevybrali, nejsou nám tudíž vůbec ničím povinováni projevovat vděk a úctu, pokud si ji sami nezasloužíme. Co se týče koní, kteří byli degradováni na necítící prostředky k dosažení ambic svých majitelů ve sportu i ekonomice ... to je smutné. Celý svět vidí, kam se sport s koňmi ubírá, a přihlíží tomu. Sice už z davu pomalu zaznívají nespokojené výkřiky, ale jásot ostatních je zatím bohužel přehluší. Těžko říct, jestli je to řešitelné, dokud bude zájem o koně trénované špatně a násilím.

Jakou nejlepší věc ses od koní naučila?

Toho opravdu není málo. Třeba že nic není nemožné. Že zítra je taky den. Mít své emoce pod kontrolou. Přemýšlet pozitivně (ve smyslu pozitiva vyhledávat). Přemýšlet dopředu, ale být v přítomnosti ... a tak dále. Velká škola života.

Co je pro tebe v jezdeckém umění nejtěžší?

Nejtěžší je pro mě vracet se ze svého světa do reality všedních dní.

Jaké knihy nebo filmy s koňmi bys našim čtenářům doporučila a proč?

Z koňařské literatury bych doporučila knihu Marka Rashida „Koně nikdy nelžou". Z toho, co jsem zatím četla, jí nemám co vytknout, je prostě skvělá. Filmy s koňskou tématikou přiznám se radši moc nesleduji (buď trpím s filmovými koňmi, nebo se dojímám). Já osobně mám ráda, co se životní filosofie týče, film „The Secret - Tajemství" (je to i kniha). Když potřebuji zvednout morál, ti rozesmátí lidé mě prostě vždycky dobře naladí.

Co ti koně dali? Co vzali?

Dali celý životní styl. Vzali velkou část pohodlí běžného občana (což pociťuji především v zimních měsících) a soukromí.

www.zuzkaprokopova.cz

Nový seriál EQUICHANNELu představuje zajímavé koňáky z možná trochu jiného pohledu. Chceme vám ukázat, že známí i neznámí mívají stejné otázky v hlavě a podobné zkušenosti. Že i vy se můžete zařadit po bok lidí, kteří mají ostatním co říct. Víte o někom, koho bychom měli vyzpovídat a kdo by se tu měl určitě objevit? Pošlete nám svůj tip do redakce, zařídíme to! Pište na mail info@equichannel.cz - děkujeme a těšíme se i na vaše návrhy.