Hlas Ivety Lewingerové je v posledních letech spojen i s tradiční výstavou „Kůň" v Lysé nad Labem. Od roku 2013 se zabývají propagací speciálních výstavních tříd (SVT). Vytvořily Pravidla SCHSHP pro speciální výstavní třídy, podle kterých je organizována velká část výstav pro původní britská plemena v ČR. Pracují na popularizaci těchto plemen a podílí se na organizaci výstav pro ně.

V kolika letech jste vůbec poprvé zauvažovaly nad hmotou, zvanou „kůň"?

IL: Ke koním mě to táhlo již od dětství, vzpomínám na první koňskou dovolenou s maminkou, kdy jsme společně na mé naléhání vyrazily na týdenní pobyt do Rožnova pod Radhoštěm. Tam jsme absolvovaly výuku jízdy na koni zakončenou společnou vycházkou a plavením koní. Pro mě nezapomenutelný zážitek, pro ni týdenní očistec, který ovšem z lásky ke své dceři přestála s úsměvem na tváři.

RH: Zeptala jsem se rodičů, kteří mi odpověděli ve smyslu, že by bylo jednodušší odpovídat na dotaz, jestli bylo období, kdy jsem o koních neuvažovala. Hračky, knížky a pohádky o koních patřily od mala k mým nejoblíbenějším. Pokud jsem někde viděla živé koně, tak prý bylo jasné, že „to bude nadlouho". Moc ráda bych jim oběma poděkovala za trpělivost i podporu.

Učila Vás rodina, oddíl, nebo jste úplný samorost?

IL: Oddíl. Jezdecké začátky jsem absolvovala v JK SOUZ Horní Heřmanice pod vedením pana Petra Erbena a později pana Pavla Koláře.

RH: Oddíl. Jezdecké začátky jsem absolvovala v Hucul Clubu na Zmrzlíku pod vedením paní Jany Zenklové.

Jsou koně Vaší zálibou, nebo už profesí?

IL a RH: Zálibou, která je ovšem svým časovým rozsahem srovnatelná s profesí.

Jaký typ koní máte nejraději a proč?

IL: Během svého života jsem se seznámila s mnoha plemeny, ale v poslední době mi nejvíce učarovali shetlandští poníci, kteří momentálně ve všech směrech vyhovují mým požadavkům.

RH: Pohodáře bez ohledu na plemeno. Vzhledem k časovému vytížení jsou pro mě chvilky s koňmi odměnou, z nichž se chci těšit.

Popište nám svůj „koňský park".

IL: Již několik let jsem bez vlastního koně, ale mám spoustu vstřícných přátel, kteří mi v případě potřeby koně ochotně zapůjčí.

RH: V současné době jsem majitelem devíti koní různých velikostí a barev, vyrobených ze sádry, resp. ze dřeva, a toto mé stádo pravidelně rozšiřuje maminka Ivety, paní Ovečková. Jiné koně z časových důvodů nyní již nevlastním.

Na co své koně máte a co s nimi děláte?

IL: Asi nejvíce se nyní věnuji práci se shetlandskými poníky, zejména práci na oprati a zapřahání.

RH: Pokud si od přátel půjčím koně, pak je to nejčastěji pro rekreační účely pod sedlem nebo v zápřeži. Občas se zadaří i hobby vozatajský parkur se shetlandským pony, což je v případě, kdy trenér (Petra Šarochová) v dobré víře (aby bylo na závody vše nablýskané) namaže sedák sulky leštěnkou na nábytek, především v obratech velmi zajímavý zážitek :-).

Kdo nebo co vás inspiruje v práci s koňmi? Máte nějaký vzor?

IL a RH: Každý, kdo něco umí a ke koním zároveň přistupuje se zdravým rozumem.

Jakou roli ve Vašem životě s koňmi hraje EQUICHANNEL? :-)

IL a RH: Velmi významnou :-) EQUICHANNEL je již třetím rokem mediálním partnerem Lead Rein poháru. Kromě toho pro nás představuje přínosný zdroj informací, který nám poskytuje náhled do různých oblastí.

Kam až jste to s koňmi „dotáhly"?

IL a RH: :-D :-D :-D k maximálnímu sebevytížení organizací speciálních výstavních tříd, s nimi spojených aktivit a výstav. V roce 2014 jsme začaly pracovat na organizaci Lead Rein poháru, který běží úspěšně již třetí sezónu za podpory SCHSHP a ČSCHVK. V současné době rozjíždíme ve spolupráci s hřebčínem Amerika First Ridden a Open Ridden Šampionáty a připravujeme nové speciální výstavní třídy „Working Hunter Pony". Kromě toho předáváme informace a poznatky o Speciálních výstavních třídách, ale i o shetlandských pony a velšských plemenech široké veřejnosti na seminářích. V loňském roce jsme spolupracovaly s ICS ČR na přípravě semináře pro posuzovatele Speciálních výstavních tříd se zkušenou zahraniční lektorkou. V letošním roce chystáme další seminář o třídách Working Hunter Pony opět se zahraničním lektorem. Ve spolupráci s předsednictvem a radou plemenné knihy SCHSHP v letošním roce organizujeme i seriálovou soutěž pro chovatele a majitele shetlandských pony, kteří se účastní výstav na ruce. Bude mít název Chovatelský pohár 2017 a doufáme, že se bude líbit :-)

Máte nějaký svůj osobní nebo profesionální „koňský zlozvyk"? A jak s ním bojujete?

IL: Narodila jsem se jako trémistka a právě tréma je věc, se kterou bojuji při každém veřejném vystoupení, ať ve funkci komentátora, nebo posuzovatele. I přesto, že se komentováním zabývám již dlouhou dobu, dosud jsem nenašla způsob, jak trému porazit. Nicméně se nevzdávám a stále hledám :-)

RH: Nakupování klobouků. Pro stevarda nebo posuzovatele je pokrývka hlavy ve výstavním kruhu naprostá nezbytnost, ale množství klobouků, které při každé návštěvě specializovaných i nespecializovaných obchodů „nutně potřebuji", výrazně převyšuje moje skladovací kapacity a především počet výstav, které se budou na území ČR konat v příštích padesáti letech :-). Koupě klobouku samozřejmě znamená, že k němu následně musíte doladit i zbytek outfitu, což je činnost poměrně časově náročná a pro změnu zase patří do kategorie činností, ve kterých se až tak úplně nevyžívám. Naštěstí se v tomto typu obchodů většinou vyskytuji s IL, která ví, co má v těchto situacích dělat :-)

Co považujete za největší překážku v soužití lidí s koňmi?

IL: Jejich polidšťování.

RH: Přehnané ambice některých rodičů a trenérů, kteří kladou na své svěřence nepřiměřené nároky.

Jakou nejlepší věc jste se od koní naučily?

IL a RH: Trpělivost a důslednost, které následně vedou k většímu přemýšlení o věcech.

Co je pro Vás v oblasti, kterou se zabýváte, nejtěžší?

IL a RH: Neustálý boj s časem. Vzhledem k tomu, že spolupracujeme s několika chovatelskými svazy a jsme zapojeny do velkého množství akcí a výstav v ČR, je pro nás velmi těžké najít v nabité sezóně trochu volného času a prostoru pro své blízké.

Jaké knihy nebo filmy s koňmi byste našim čtenářům doporučily a proč?

IL: Díky brilantním jezdeckým výkonům a dobrému příběhu jednoznačně už od dětství vede „Muž od sněžné řeky".

RH: Vlastním kompletní sbírku knížek od Dicka a Felixe Francisových, po kterých sáhnu vždy, když mám pocit, že si potřebuji přečíst oddychovou literaturu s koňskou tematikou.

Co Vám koně dali? Co vzali?

IL: Koně jsou pro mě splněným dětským snem. Díky nim se setkávám se spoustou zajímavých lidí. Práce s nimi je pro mě formou relaxace a načerpání nové energie.

RH: Koně mi přinesli spoustu zážitků a nových přátel.

Děkujeme za rozhovor!