Autor původního textu: Nancy Diehl, VMD, MS

Jedna studentka se mě ptala: „Může mé smýšlení ohledně inteligence nebo charakteru mého koně ovlivnit naši společnou práci?" Věřím, že koně zřejmě naše očekávání naplňují - a platí to, ať už jsou nízká nebo vysoká.

Kdybychom se na tuto problematiku měli podívat z vědeckého hlediska, je velmi dobře známo, že očekávání vědců od zkoumaných subjektů a předpoklad určitých výsledků mohou výsledek skutečně ovlivnit. To je důvod, proč ty nejlepší výzkumy probíhají v „zaslepených" podmínkách. To znamená, že vědci během výzkumu například nevědí, jaké léky subjekt dostal. Nemohou tak měřit nebo zaznamenávat výsledky, ve které doufali - ať už vědomě nebo podvědomě.

Existují také články, které dokazují, že vědci mohou být ohledně svých subjektů zaujatí - a to může následně ovlivnit výsledky jejich výzkumu. Doktor Rosenthal z Kalifornské univerzity v Riverside v minulosti prokázal, že krysy, o kterých vědcům před zahájením výzkumu tvrdili, že jsou chytré, se v průběhu experimentu skutečně naučily víc než ty, o kterých tvrdili, že jsou hloupé. Ve skutečnosti však v inteligenci krys nebyl žádný rozdíl. Očekávání vědců tak očividně ovlivnilo skutečnou výkonnost krys.

Naneštěstí vědci potvrdili tento jev také v experimentech s lidskými subjekty. Také lidé se chovali podle toho, co se od nich nich očekávalo. Rosenthal odhalil, že studenti náhodně označení za „výjimečné" nebo naopak „pomalejší" pracovali lépe či hůře podle očekávání učitelů, kteří nevěděli, že toto rozdělení je uměle vytvořené. Rosenthal se hlouběji zabýval také rozdíly v tom, jak k těmto náhodným skupinám studentů učitelé přistupovali. Odhalil dva zásadní rozdíly. Jedním z nich byl vřelejší a přívětivější přístup učitelů k výjimečným studentům. Takzvaně nadprůměrným studentům také učitelé nakládali více učiva, navíc kvalitnějšího.

Jak tohle vše souvisí s prací s koňmi?

No - pokud od koně očekáváme, že bude neposlušný nebo hloupý, zřejmě si nebudeme moc slibovat ani od tréninku. Když kůň správně nereaguje na naše běžné postupy, spíš se vzdáme, než abychom se snažili najít jinou cestu. Měli bychom si dávat pozor také na naše citové rozpoložení. Je dobře známo, že koně umí reagovat i na jemné náznaky a lze na ně snadno přenést napětí. Když přijdete do stáje nervózní, možná se ke koni budete chovat hruběji než obvykle, na což kůň bude reagovat snahou o odpor. Sami tak riskujeme, že se začarovaný kruh uzavře - hrubé chování ze strany jezdce či ošetřovatele přímo vede ke zhoršování chování koně, které vede k tvrdším trestům, jež vedou k ještě horšímu chování a tak dále.

Nicméně vždycky můžeme otočit kartu a začít se základním předpokladem: „Tohle je hodný, chytrý kůň."

Jednou z nejdůležitějších věcí, které jsem se naučila od své kolegyně, zvířecí psycholožky Dr. Sue McDonellové, je to, že zlý kůň kůň není zlý sám o sobě, jen se naučil špatnému chování. Naopak, je vlastně celkem chytrý. Na mně teď je zjistit, jak jsem u něj dosáhla chování, které jsem nechtěla, a jak dosáhnout chování víc žádoucího. Najednou tak můžeme energického koně, který neustále zkouší nás i své okolí, vidět ve zcela jiném světle - ne jako frustraci, ale jako koně, kterým nám nabízí spoustu možností odměnit žádoucí chování. Jak osvobozující!

Rozkol v očekávání může být katastrofou pro výzkum a problémem v mezilidských vztazích. Ale můžeme se psychicky naladit tak, aby nám práce s tímto fenoménem pomohla trénink a spolupráci s našimi koňmi ještě víc vylepšit.

Pokud vás problematika zaujala, těšte se na další navazující článek.