Rozhovor s Jiřím Ciprou: Koně mám pořád rád

Rozhovor s českým reprezentantem ve všestrannosti Jiřím Ciprou vznikal v podstatě téměř rok. Ne že bychom tak důkladně zvažovali pronesená slova, ale tuto dobu potřeboval Jiří Cipra k nalezení nové životní rovnováhy. To, že ji znovu získává, vypovídá nejenom o jeho vitalitě a síle, ale zároveň o jeho životní pokoře. Připomeňme jen, že náš spolujezdec, mistr ČR a účastník ME ve všestrannosti Jiří Cipra, leží po pádu z koně od 27. června 2008 s poškozeným 2. a 4. obratlem a jizvami na míše v nemocnici a je zatím stále závislý na dýchacím přístroji.

Tak Jiří, začněme samotným pádem. Pamatuješ si na ten krizový moment a nebo to vše zmizelo v zapomnění?

Na samotný pád si pamatuji docela dobře. Ne tedy přímo na pád, ale na to, co mu předcházelo. Připravoval jsem se na start terénní zkoušky v soutěži CIC* v polské Strzegomi. V prostoru před startem bylo několik cvičných skoků a také jedna poměrně pevná proutěnka asi 90 cm vysoká. Rozhodl jsem se i tento skok absolvovat. DAR CHURY přišel trošku dále. Sice odskočil, ale následoval pád. Pak už nevím nic. Nepamatuji si nic z mého oživování polskými lékaři, žádný let do ČR. Nic. Jenom, ostýchám se to říci, mám pocit, že jsem plul na nějakém obláčku. Asi jsem už byl na odchodu.

První skutečná vzpomínka pak přichází až z nemocnice v Hradci Králové, kde si uvědomuji, jak mě vezli z operačního sálu. Bohužel právě tato velmi důležitá operace se nepovedla a byla opravena až po roce v liberecké nemocnici.

Každý, kdo prožívá život v sedle, na všech výkonnostních úrovních, v sobě myšlenku, že by se mu něco podobného přihodilo, odsouvá hodně hluboko. Když sis rozsah svého zranění uvědomil, nezanevřel si na koně?

Musím se přiznat, že ano. První měsíc jsem koně nenáviděl. Měl jsem pocit, že po tom všem, co jsem pro ně celý život dělal, mě něco podobného nemělo potkat. Naštěstí pro mě se však velmi rychle začal vracet normální pohled na svět a pochopil jsem, že koně za to nemohou. Vše byla nešťastná souhra náhod. Dnes se již dokážu na celou situaci dokážu dívat pragmatičtěji. O mnoho snadnější to ale není.

Chceš svým jezdeckým přátelům, kterých je velmi mnoho, ale nepatří k tvým osobním a nejbližším lidem, popsat stav, ve kterém se nalézáš?

To klidně mohu. Bohužel i po měsících intenzivního snažení celé armády zdravotníků a i mého zůstává moje tělo stále nehybné. V zásadě jsem zcela zdráv a vše funguje. Bohužel od krku dolů nejsem schopen žádného pohybu. Momentálně jsem v nemocnici s dokonalou péčí o pacienty s podobným druhem zranění. Můj den je tak poměrně dobře vyplněn celou sestavou různých cvičení. Každý den mám možnost pohybovat se v různých přístrojích tak, aby moje tělo zcela neatrofovalo. Já sám se snažím o stále delší dobu, kdy jsem schopen být bez dýchacího přístroje. Dosavadním rekordem je plných osm hodin samostatného dýchání. Bohužel je to pro mě velmi namáhavé a po takové době jsem velmi vyčerpaný. Kdybych se dokázal zbavit alespoň dýchacího přístroje, byl by pro mě můj současný život snadnější.

V každém případě si ale uvědomuji, co pro mě čtenáři Jezdce a i všichni ostatní udělali. Všem svým známým i neznámým donátorům děkuji. Dýchací přístroj, který jsem si díky solidaritě jezdců mohl pořídit, je výrazně komfortnější než ten, který poskytuje VZP. Díky němu mohu absolvovat všechna cvičení a dokonce občas mohu opustit i nemocnici. Procházky po jejím okolí jsou však pro mě spíše trochu stresující. Zatím největším zážitkem tak bylo, že jsem mohl díky přenosnému přístroji a přátelům strávit čtyři velikonoční dny doma v Pilníkově. Po více než roce jsem viděl, jak nám vyrostla hříbata, viděl jsem co všechno moje žena za tu dobu dokázala, prostě byl jsem doma. I to je důsledek sbírkové solidarity všech jezdců, která mě tolik pomohla a stále pomáhá.

Říkal jsi, že Tvůj den je vyplněn různými cvičeními a procedúrami. Máš zájem o návštěvy svých přátel?

Nechci aby to vypadalo nepříjemně, ale žádám všechny své jezdecké známé, aby mě spontánně nechodili navštěvovat. Osobní kontakt vítám jenom skutečně se svými nejbližšími. Novinkou mého života je ale zařízení, které mi sice obtížně, ale přeci dovoluje komunikovat přes internet. Moje elektronická adresa je jirka@cipra.eu.

Budu velmi rád, když mě kdokoliv z mých známých pošle zprávičku. Nikdo se ale nesmí zlobit, když mu nedokážu odpovědět. Čte se mi velmi dobře, ale psaní mi pomocí přístroje v ústech dělá stále potíže. Napsat větu trvá leckdy i více jak deset minut a je pro mě velmi vyčerpávající. Zprávy od svých přátel a známých si ale přečtu velmi rád.

Protože vím, že jsi pozorným čtenářem Jezdce, přispěj svoji troškou do mlýna naší diskuse o budoucím prezidentovi ČJF.

Není pro mě snadné z mé pozice zaujímat nějaká výraznější stanoviska. Můj systém hodnot je již zcela odlišný od dob, kdy jsem byl aktivním členem jezdecké společnosti. V zásadě jsem ale názorově velmi blízko redakci Jezdce.

President ČJF je osoba, která silně ovlivňuje celé soutěžní dění. Stejně tak tomu bude v budoucnu. Navíc se ale síla a vliv celé jezdecké federace bude, jak doufám, zvyšovat. Alespoň současný nárůst popularity jezdeckého sportu tomu nasvědčuje.

Člověk na tak významné pozici by měl mít především manažerské schopnosti. Měl by si dokázat i v současné době, kdy je vše provázáno se vším, udržet značnou nezávislost. Důležitou vlastností takového manažera bude na jedné straně schopnost rázných rozhodnutí, která bude schopen obhájit i před svými oponenty, ale na druhé straně i jistá bezkonfliktnost nutná pro vedení dobrovolného sdružení. Jazyková vybavenost je dnes již považována za samozřejmost.

Důležité ovšem je, jaký mandát mu k výkonu funkce členové našeho sdružení poskytnou. Rozhodně by měl budoucí prezident mít možnost v dostatečné míře sám rozhodnout o schopných a pracovitých spolupracovnících.

Osvědčené heslo je, že ukázaná platí. Jako nemůže být každý závodním jezdcem, tak taky ne každý je vhodný pro funkcionářskou práci. Ti, kterým bude výkon funkcí svěřen, si musí stále uvědomovat, že jejich povinností je a bude zastupovat celou jezdeckou veřejnost a nejenom výkonnostní špičku. Musí být schopni tlumit vášně a hádky, kterým se určitě jezdecká veřejnost ani v budoucnu nevyhne.

Jako velmi důležitou vidím schopnost presidenta ČJF zajistit spolupráci se státními institucemi jako jsou Zemské hřebčince a Národní hřebčín. Dále je nezbytná spolupráce a ovlivňování směru vývoje v jezdeckých školách a učilištích. Do jisté míry pak i v chovatelských svazech a dostihových závodištích, která se stala organizátory i jezdeckých závodů (Pardubice, Most ad.).

Ve výkonnostním sportu vidím jako důležitou podporu výjezdů na soutěže do zahraničí nejen jezdců, ale i rozhodčích a stavitelů tratí. Mezi osobnosti, které bych rád viděl v důležitých funkcích ČJF, jsou lidé, kteří mi pomáhali v mém sportovním životě. Seznam jmen je dlouhý, ale určitě mezi ně patří rozhodčí ing. Jan Paleček. ing. Jar. Pecháček, trenéři František Slavík, Jiří Pecháček, Karolina Žižková, z chovatelského světa ing. Frant. Petřík, ing. Markéta Novková, Věra Nágrová, MVDr. Norbert Záliš, ing. Lenka Gothardová, stavitelé ing. Jan Šíma, Petr Švec, Zdeněk Ságl, ing. Jan Kutěj a dále nesmím zapomenout na Bohumila Starnovského či MVDr. Pavla Sedláčka, Ivana Černocha, Michaelu Kubištovou, Bohumila Oslika, ing. Jiřího Kunáta či Boba Rejnka. Hodně mně jako odborník a charakterní kamarád přinesl i MVDr. Zdeněk Žert. Obávám se, že jsem v tomto výčtu na mnoho lidí zapomněl, ale tato jména jsem si uvědomil jako první.

Jiří, i když jsem o tom nepochyboval, vidím, že v jezdeckých kruzích máš mnoho přátel. Věřím, že ti všichni pošlou část své pozitivní energie. V čem by ti mohla momentálně nejvíce pomoci?

Prvním důležitým signálem by bylo, kdybych dokázal sám dýchat. Co se týče mého zranění míchy, zde musím jen doufat, že lékařský výzkum jde natolik rychle, že i taková zranění budou lékaři v budoucnu schopni napravit. Zatím musím být silný a trpělivý.

Děkujeme za rozhovor.

Cyril Neumann

Aktuální obsah:

- Zimním králem Marcus Ehning - vyvrcholení halové sezóny v ženevské Palexpo Aréně
- Oficiální zpráva veterinární komise k diskvalifikaci koně SAPPHIRE
- Český skokový pohár zahajuje
- Dvakrát v Pardubicích: Cena hejtmana a Zlatá podkova na Slovensko
- Koně mám pořád rád - rozhovor s Jiřím Ciprou
- Diskuze: Jaký by měl být prezident ČJF?
- Třikrát v Kreuthu
- Nová Amerika nově
- Jednotný oděv pro repre týmy
- Case ih Tour
- Česká společnost hipologická
- I děti se chystají do Jardy
- Koza v Lučině
- Seminář s Tjark Nagelem na Ptýrově
- Český drezurní pohár 2010
- Pony festival na Mělníku
- Cena města Bystřice
- Sportovní kalendář - 28.4.-9.5.
- Blahopřejeme...
- Jarní Sobotka
- Výsledky

O titulu:

Jezdec - odborný čtrnáctidenník, který vychází od roku 1992 a podrobně mapuje veškeré události jezdeckého sportu u nás i ve světě. Jeho velkým benefitem je jeho aktuálnost, jelikož jeho redakční uzávěrka je pouhé tři dny před doručením ke konečnému čtenáři a jelikož vychází každých 14 dní. Zpravodaj JEZDEC je distribuován pouze po síti předplatitelů a je doručován poštou. V případě, že se rozhodnete stát se jeho čtenářem, budete mít každých 14 dní ve své poštovní schránce šest stran zajímavých aktualit z oblasti jezdeckého dění. Cena zpravodaje Jezdec je 569,- Kč ročně včetně poštovného (24 čísel), podívat se na něj můžete v síti vybraných prodejen: http://www.jezdec.cz/predplatne.php?lg=cz

Součástí aktivit v rámci JEZDCE je i vydávání JEZDECKÉ ROČENKY, která se fotografickými reportážemi ohlíží za všemi aktivitami jezdeckého dění v uplynulém roce. Ročenka se začala vydávat v roce 1997.

WWW stránky: www.jezdec.cz