O nejdůležitějších změnách souvisejících se změnou právního postavení zvířete jsme vás již informovali na jaře zde: Nový občanský zákoník a právní postavení zvířete, nicméně na prosby a dotazy čtenářů se k této problematice ještě jednou vracíme.

Koupě, prodej, exekuce...

Zvíře už podle zákona není věc, nýbrž živý a cítící tvor. Z toho vyplývá, že zákon jej musí jako takového tvora respektovat a musí také respektovat vzájemný vztah a emoční vazbu mezi ním a jeho majitelem. Tato změna spolu s nedávnou dražbou koní v Rousínově vyvolala dotazy, jak to bude s možností exekuce do budoucna. Podle Exekutorské komory České republiky je rozdíl v tom, zda se jedná o zvíře v lidské péči („domácí mazlíčci"), zvíře hospodářské (kráva, ovce), nebo zvíře v zájmovému chovu (především kůň). Zatímco zvíře v lidské péči být exekučně zabaveno nemůže, protože je potřeba respektovat vzájemný vztah a emoční vazbu mezi ním a jeho majitelem, hospodářských zvířat a zvířat v zájmovém chovu se toto ustanovení netýká. I do budoucna tedy bude možné provést exekuci např. koní nebo krav.
Podrobnosti zde: http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-media/1371-novy-obcansky-zakonik-na-exekucnim-postihu-zvirat-nic-nemeni-21-10-2013?w=

Možná ještě více než exekuce ale běžného majitele znamenají záležitosti kolem koupě a prodeje, které se také dočkaly změn. Jak jsme psali již v minulém článku, šestitýdenní lhůta na vrácení koně po koupi pro skrytou vadu ze zákona mizí a nově je možnost koně vrátit až do dvou let. Nehraje přitom roli, zda bývalý majitel o vadě věděl, nebo ne. Pokud tedy koupíte koně, dovezete si ho domů, on začne kulhat a vy na rentgenu zjistíte závažné nálezy, bývalému majiteli nebude nic platné vymlouvání, že o tom nevěděl, protože koně nikdy nerentgenoval. Pečlivé veterinární prohlídky při koupi nyní tedy nebudou ochranou jen kupujícího (je hezké vědět, že ze zákona koně můžu vrátit, ale s vymahatelností bývá problém), ale i prodávajícího. Vyjmuty jsou pouze vady, které lze s vynaložením obvyklé pozornosti vidět při podpisu smlouvy (a nejsou prodávajícím zastřeny).

Odpovědnost a trénování

Mění se i odpovědnost za koně, zatímco dříve se mnoho věcí dalo schovat za „neodvratitelnou náhodu" nebo bylo připsáno k tíži člověku (ne majiteli), který s koněm manipuloval, nyní mnohem více zodpovědnosti přechází na majitele, který je za své zvíře vždy spoluzodpovědný.

Podívejme se blíže na situaci, která zajímá všechny cvičitele i „cvičitele" jezdců a koní, tedy případ, že svěřenec spadne při tréninku z koně a nedejbože se domáhá náhrady škody. Zde se budou především vyšetřovat příčiny, které k pádu vedly, a pravděpodobě bude požadována náhrada škody společně i po majiteli koně. Pokud tedy kůň patří tomu, kdo vedl hodinu, pravděpodobně bude celá náhrada škody spočívat na něm, pokud se neprokáže, že příčina tkvěla v jezdci a jeho chování. Bude muset prokázat svou kvalifikaci - pokud ji mít nebude, bude to posuzováno jako nedbalost.
Dále bude muset škodu nahradit, pokud se prokáže, že ji způsobil neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou, danou za odměnu. A v neposlední řadě bude zodpovědný za svého koně.

K trochu jiné situaci dochází, pokud se jedná o výcvik na vlastním koni jezdce. I zde se budou zkoumat příčiny, proč k situaci došlo a kvalifikace cvičitele. Přitom není bez zajímavosti, že zatímco výcvik jezdce je živnost vázaná, výcvik koně je živnost volná, takže pokud někomu pomáháte např. s mladým nebo problematickým koněm, jste v jiné pozici, než když „dáváte hodiny". V případě sporu se však ani zde prokazování odbornosti nevyhnete a za své rady a za správnost a úplnost svých rad jste zodpovědní jako v případě výše. Nejste ale zodpovědní za jednání koně, pokud jste ho svým jednáním či radou nevyvolali.

Proč je tedy výhodné pořídit si cvičitelskou nebo instruktorskou licenci, pokud trénujete? Kromě zmíněného jednoznačného dokázání kvalifikace je zde ještě jeden důvod - jste pojištění. Pokud máte licenci jezdeckou, nebo jste členy ČJF bez licence, jste pojištění na úraz při ježdění nebo manipulaci s koněm, pokud máte „cvičitelák", jste pojištěni i pro případ, že se něco stane vašemu klientovi.

Ani v případě nezletilých vás své odpovědnosti nezbaví žádné prohlášení o ježdění na vlastní nebezpečí. Jediné, co vám v případném sporu může pomoci, je podepsaný tzv. informovaný souhlas, podobný tomu, jaký se podepisuje např. v nemocnicích. Ten je posuzován jako varování před možným nebezpečím. V rámci tohoto informovaného souhlasu by měla být jezdcům (v případě nezletilosti i jejich zákonným zástupcům) vysvětlena všechna rizika, související s danou činností - je vhodné je i konkrétně vyjmenovat (kopnutí, kousnutí, pád z koně, zavalení, pád i s koněm, splašení aj.). Toto sice člověka nezprostí viny, ale zmenší rozsah povinností k její náhradě.

Poslední situace, na kterou se podíváme, se týká náhrady škody, ke které dojde za okolností, kdy s koněm nemanipuluje majitel, ale jím pověřená osoba (bereiter, ošetřovatel). Jak bylo uvedeno výše a dříve, za škodu způsobenou koněm v takovém případě zodpovídá společně jak majitel koně, tak člověk, který se zvířetem v tu chvíli manipuluje. Otázkou je výše náhrady, která závisí na podílu na škodní události. Pokud např. váš bereiter na vašem koni sveze cizí dítě, které mu spadne a zraní se, a vy nemáte předem domluveno, že toto dítě (nebo všechny děti) na koni vozit smí, je zodpovědný pouze bereiter. Pokud máte, pak závisí na okolnostech, ale v zásadě jste spoluvinni. Podobně je to v případě manipulace ošetřovatelů s vaším koněm. Pokud není dohodnuto, že kůň bude ošetřovateli voděn a oni to z nějakého důvodu udělají (např. při místování budou koně převádět z jednoho boxu do druhého) a kůň přitom způsobí škodu, jsou vinni pouze ošetřovatelé. Pokud je ale váš kůň denně s vaším souhlasem voděn do výběhu a jednou se přitom vytrhne a způsobí škodu, jste spoluvinni.

Zeptala jsem se JUDr. Markéty Peterkové, která sama koně vlastní, zda něco řešila v souvislosti s koňmi a přechodem na NOZ. „Neřeším nic, jenom pojistky kvůli odpovědnosti. Kdo je dobře pojištěn, není nepříjemně překvapen."