Prohlížením hřebců na webových stránkách to začíná, ale rozhodně bychom neměli zůstávat jen u toho. Nejdůležitější část výběru je totiž na majiteli samotném. Oč jde? O střízlivý pohled na věc, nic víc, nic míň. Majitelé klisen a budoucí/současní chovatelé si často neuvědomují, že vlastně nějaký univerzální návod, jakým hřebcem připustit svou klisnu, neexistuje. Základem je to, aby majitel byl schopen svou klisnu posoudit bez větších emocí nebo myšlenek na to, že to je právě jeho milovaná klisna. Toto je základem úspěchu.

Na majiteli je, aby střízlivě prohlédl klisnu a našel na ní její vady i zápory. Jde hlavně o to posoudit exteriér, začít od hlavy a postupně ji prohlédnout ze všech stran. Posoudit její mohutnost; postavení lopatky; nasazení krku, jeho délku; hlavu; hřbet, jeho tvar, následně i jeho délku. Nesmíme zapomenout i na nohy klisny. Všímáme si především jejich délky vůči tělu, kloubů a jejich tvaru. V neposlední řadě se musíme podívat a posoudit, jaký je rámec klisny a zároveň v jakém je klisna typu. Zda je to spíše starší typ koně, či se přiklání k modernímu teplokrevníkovi.

Pokud jsme toto všechno posoudili a našli klady i zápory klisny, je tady další věc k posouzení. A tou je pohyb klisny. Majitel si musí všímat hlavně toho, zda je pohyb klisny pravidelný, kolik prostoru umožňuje lopatka, s jakou silou a ochotou jde odzadu a došlapuje si do stopy. I pohyb je důležitou součástí, protože se špatným pohybem, hlavně pak cvalem, se bude koni hůře skákat a kůň s horším pohybem bude mít nevýhodu v drezurním sportu. Musíme tedy mít na klisnu opravdu střízlivý pohled.

K posouzení klisny samozřejmě patří i její charakter a ochota, jezditelnost. Pokud má majitel klisnu závadného charakteru, je velká pravděpodobnost, že její hříbě bude také takové. Bohužel argumenty, že se dá hříbě vychovat, jsou zde naprosto scestné. Povaha má poměrně vysokou dědivost, a tak spoléhat na to, že si z necharakterní klisny vyrobím charakterního potomka, je zbytečné a nesmyslné. Pokud máme klisnu, která je sice hodná, ale neochotná cokoli dělat a je spíše líná, tak i to musíme mít na paměti. Podstatné je to, že je klisna hodná, ale potřebuje přilít trochu šťávy. Na trhu existují hřebci, kteří jsou tzv. „hot", a na normální klisnu, která je trochu živější, nejsou většinou tou nejvhodnější volbou, ale pro tyto línější klisny mohou být poměrně dobrou volbou. Určitě by ale majitel neměl počítat s tím, že se tyto dvě povahy smíchají a vznikne z nich zlatá střední cesta. Tak to bohužel nikdy nefunguje. Stejně tak neplatí to, že se na dlouhou klisnu připustí hodně krátký hřebec a vznikne takové „něco mezi". Pravidlem je, že na klisnu by se měl pouštět co nejkorektnější hřebec. Aby byl plemeník co nejkvalitnější a nejkorektnější, k tomu slouží předvýběry a körungy hřebců, kde zvířata hodnotí komise. Klisnu ale musí posoudit chovatel sám, protože ji zná nejlépe.

V neposlední řadě nesmíme zapomínat na původ klisny a její rodinu. Bohužel se v naší kotlince často stává, že majitelé klisen příliš nehledí na původ ani na rodinu, která je ale ukazatelem kvality také. Jestliže má chovatel doma klisnu, která sama je sice slušným materiálem, ale její rodina neoplývá velkými sportovními či chovatelskými úspěchy, může se snadno stát, že hříbě z klisny nebude natolik dobré, jak se předpokládalo. Je tedy dobré sledovat rodinu i v dalších generacích. Mnoho lidí si neuvědomuje, že mateřská linie je často důležitější než ta hřebcova. Proto by první měla zajímat chovatele právě matka. Pokud si nevíte s původem své klisny rady, vždy se najdou lidé, kteří jsou schopni pomoci, či stačí používat internet, kde se dá dohledat opravdu mnoho informací.

Neméně podstatným faktem je výkonnost klisny. Pokud máme klisnu, která sama výkonnost má, je důležité posoudit, jaká je její výkonnost, z jakých míst dokončuje závody a jak kvalitně je odchodila. Jestliže máme klisnu, která se v parkúrech stupně ZL trápí, je pravděpodobné, že její skokový výkon není nijak valný a velký sportovec z ní nikdy nebude a ani sebelepší hřebec ji nejspíše nespasí. Dalším ukazatelem je výkonnost v již zmiňované rodině. Vlastníme-li klisnu, v jejíž rodině je výkonnost vysoká, ale sama klisna výkonnost nemá, nebo se jí ve sportu úplně nevedlo, je na posouzení, zda přeci jen takovou klisnu nepřipustit, protože rodina je to prověřená. To všechno záleží na majiteli klisny a na dalších faktorech, kvůli kterým klisna výkonnost nemá, jako je třeba zranění.

Pokud klisna již nějaké potomstvo má, je dobré zjistit si o něm více informací. Jakého mají otce, jejich výkonnost, stavba těla, vlastnosti, výkonnost atd. Určitě je to dobrá pomůcka pro další připouštění, kdy se můžete rozhodnout, zda vůbec klisnu připouštět a popřípadě jakým hřebcem.

Obrovským úkolem majitele klisny je základní, ale zároveň nejdůležitější posouzení klisny střízlivým okem a s odstupem. Což je věc, která se u nás bohužel často neděje. Je samozřejmé, že majitel má svou klisnu rád a tak ji vidí v jiném světle, než je skutečnost. Je to ale ta největší chyba. Nikdo netvrdí, že majitel má klisnu považovat jen za další kus ve stádě, ale v rámci případného připouštění je víc než důležité, aby ji viděl bez růžových brýlí. Koně se v dnešní době šlechtí hlavně pro sport, to je fakt, ovšem i ve sportu je vyžadován charakter a dobrá jezditelnost. Tu potřebujete stejně tak do lesa, když chcete fajn parťáka. Stejně tak je nutná pro dobrou jezditelnost i vhodná stavba těla. Ta je důležitá i pro zdraví koně. Stejně jako ostatní faktory.

Všechno spolu souvisí, a tak klisnu, která je sice krásná, ale bez valného výkonu (ani v rodině) a charakteru, nemá asi smysl připouštět. Klisnu, která sice nějaký lepší výkon má (do S), ale není to zrovna charakter pro obyčejného člověka a její stavba těla taky není zrovna nejlepší (a chyby v exteriéru se táhnou už po generace), možná také nutně žádné potomstvo mít nemusí. Když ale máme stavbou slušnou klisnu, která je charakterní a má výkonnost v rodině, ale svou ne, možná stojí za to ji připustit.

Dokonalý kůň neexistuje, ani klisna, ani hřebec. Vždycky se na nich dají najít nějaké vady, které je ale důležité posoudit tak, abychom byli schopni říci, zda jsou na překážku, nebo jsme ochotni je tolerovat. Jde tedy hlavně o to se vzdělávat a chtít se vzdělávat v oblasti posuzování. V dnešní době internetu je to o dost snazší, než to měli chovatelé dříve.

Posouzení hřebce funguje v podstatě podobným způsobem jako posouzení klisny. Zde to ale má majitel o dost těžší, protože hřebce osobně nezná a většinou se jeho zápory moc nezveřejňují. Je tedy na chovatelích, aby sledovali videa, snažili se dostat na předváděčky, hledali fotky hřebců a k tomu opět může pomoci internet. Původ, rodina, výkonnost, povaha, jezditelnost, stavba těla a v neposlední řadě jsou u hřebce potomci. Těch, pokud je už nějaký rok v chovu, můžeme dohledat dost. Hlavní, na co musí majitel klisny myslet, je to, že hřebec je pouze ta menší část hříběte. Ano, jsou hřebci, kteří dávají potomky dost podobné, i když jsou z různých matek, ale spíše se většinou stává, že výsledný produkt bude ovlivňovat matka. Je tedy důležité se podívat, jaké matky hřebec připouštěl a jak vypadá výsledný produkt. Tam opět platí, že i hříbata se musí posoudit - chody, stavba. Je jasné, že nikdy není velká jistota, co z hříbat vyroste, protože jejich odchov umí také udělat hodně a v nesprávných rukou nemusí skončit i kvalitní hříbě dobře. Management klisny a následný odchov jsou v jeho životě neméně důležité. S dospělými potomky už je to o něco snazší, tam si člověk může dohledat výkonnost a podobně.

Existují i hřebci, kteří sami nejsou tak oslniví jako jejich kolegové, ale potomstvo dávají výborné. Což je vlastně pro chovatele to nejdůležitější. Jsou k dispozici naopak i plemeníci, kteří jsou naprosto fantastičtí, ale jejich potomstvo už má spíše kolísající tendenci. Což je samozřejmě špatně, proto je připouštění mladými hřebci často diskutabilní, ale někdy se i tento risk vyplácí. Chov by měl spíše mít vzestupnou tendenci. Je na každém, jakého hřebce na svou klisnu připustí, zda levného mladého a neprověřeného, nebo dražšího, ale staršího s prověřeným potomstvem. Je ale opravdu důležité uvědomit si, že koní je přebytek, a tak by se mělo chovat pouze na klisnách, které za to stojí. Pokud tedy mám jednu klisnu doma na dvorku, která je bohužel nevalné kvality, ale chci nástupce, je lepší si jej koupit.

Proč? Vyrobit dalšího jedince, který může za ten rok a půl skončit v inzerci, protože za tu dlouhou dobu se může stát cokoli, je zbytečné. Takových je tam už bohužel opravdu hodně a statistiky počtu koní mluví jasně. Chov v naší republice není na takové úrovni, abychom mohli připustit kdejakou klisnu jen proto, že má dělohu a je to možné. Je tedy jen na majitelích, aby si toto uvědomili a uměli klisnu posoudit a říci si narovinu, zda je k chovu vhodná.