Na začátek jen připomenu jednu starou - a zde na Equichannelu již několikrát zopakovanou - pravdu: totiž že koně jsou stvoření pro život v chladném klimatu, jsou k dlouhodobému pobytu v nízkých teplotách velmi dobře vybaveni a je jim takto dokonce lépe, než v počasí výrazně teplém. To však neznamená, že je necháme během zimních měsíců napospas přírodě; naopak. To, co jim vezmeme na skutečně přirozených podmínkách, musíme nahradit rozumným „umělým" managementem. No, nemusíme, ale měli bychom.

Jak poznáme, že kůň zvládá zimu dobře?

Proč se vůbec snažit, aby koni bylo i v zimě „dobře", proč se o něho starat, když je přece přírodou stvořený k pobytu v chladném prostředí? Určitě z etického hlediska; živý tvor, který nám slouží, má mít kvalitní život co nejblíže svým přirozeným potřebám. Určitě z hlediska právního; podle zákona na ochranu zvířat proti týrání totiž například nesmí majitel své zvíře chovat v nevhodných podmínkách a nesmí ho vystavovat bezdůvodně nepřiměřenému stresu biologickému, fyzikálnímu či chemickému. No a samozřejmě i z hlediska čistě zištného: kůň trpící zimou nebude pod jezdcem podávat očekávané výsledky.

Pokud je kůň stresovaný (sem patří i to, že je vystavován počasí, kterému nedokáže čelit), pak musí pracovat jeho termoregulace a spaluje energii. Pokud kůň tuto energii nedostane zpět v podobě vhodného krmení, bude hubnout. Byl-li před zimou ve více než dobré výživné kondici, pak nějaké kilo shozeného tuku neuškodí a lze mluvit o přirozeném procesu. Pokud však během zimního období zhubne o více než dva stupně ve stupnici výživného stavu, už je to na pováženou.

Může se stát, že ani termoregulace na plné obrátky koně nezahřeje a on se podchladí. Tento stav odpovídá chladovému stresu a je provázen všemi jeho důsledky: zhoršená fyzická výkonnost, snížená imunita, rozhozený metabolismus. Výsledkem je kůň v lepším případě hubený a špatně trénovatelný, v horším případě hubený a nemocný. Výrazně častěji na něho „sedají" virové infekce především dýchacích cest (nesplést si jejich příznaky se známkami neinfekčních zánětů dýchacích cest vyvolanými nevhodným stájovým prostředím nebo prašným a zaplísněným senem!), rozhozený metabolismus pak s sebou nese horší zužitkování krmiva, poruchy v línání, nedostatečnou tvorbu svalové hmoty a změnu psychické a fyzické aktivity koně.

Je třeba zajistit koně tak, aby na něho chlad příliš nemohl, a dodat mu energii, pokud bude chlad tak velký, že kůň zapne termoregulaci a začne spalovat své zásoby „paliva".

Zodpovědný majitel se proto snaží o dvě věci: za prvé zajistit koně tak, aby na něho chlad příliš nemohl, za druhé mu pak dodat energii, pokud bude chlad tak velký, že kůň zapne termoregulaci a začne spalovat své zásoby „paliva". Samozřejmě obojí lze provést několika způsoby; některé z nich budou pro koně přirozenější a zdravější, jiné třeba zase jednodušší pro majitele.

Jak koni nahradíme uniklé teplo

Schopnost koně vydržet zimu ovlivňuje celá řada faktorů.

• Například koně s velkým tělem (chladnokrevníci) přečkají zimu snáze, protože mají poměrně menší povrch těla na jednotku hmotnosti - belgičtí koně jsou proto obecně tolerantnější k zimě než plnokrevníci.
• Na druhou stranu novorozená hříbata mají velmi špatnou toleranci k chladu (dolní kritická hodnota, tedy teplota, kdy již zapojují termoregulaci, aby se zahřála, je u nich 20°C! To už odpovídá člověku.).
• Koně mladší jednoho roku jsou méně tolerantní vůči chladu než koně dospělí (jejich dolní kritická hodnota se pohybuje pouze pár stupňů pod bodem mrazu).
• V poslední třetině březosti se zvyšuje potřeba energie u klisny a následkem toho se snižuje její tolerance vůči chladu. I když dobře adaptované, dobře krmené březí klisny nejsou chladem více ohrožené než valaši.
• Další „zabíječi" odolnosti vůči chladu jsou například špatný chrup, paraziti a jiné nemoci, ale i špatný výživný stav způsobený například dosavadní nevhodnou péči.

Aby kůň dobře přečkal zimu, potřebuje tři základní podmínky:

• dobrou tepelnou izolaci těla,
• možnost se schovat před skutečně nepříznivým počasím,
• doplnit „protopenou" energii dostatkem kvalitního krmení.

Pokud mu toto zajistíte, nemusíte se bát, že by vám přes zimu zhubnul, onemocněl, nebo vstoupil do jara se zhoršenou schopností "sportovat".

Kůň od své podstaty potřebuje venkovní vzduch, potřebuje celodenní pohyb a v neposlední řadě také neustálé bombardování fyzikálními i mentálními podněty.

Je jen otázka, jak se postavíte k celkovému managementu svého koně a jak konkrétně jednotlivé body zajistíte. Z tohoto hlediska máme totiž dva extrémy: prvním jsou koně pobývající nonstop venku a přes zimu nepracující, druhým pak koně žijící ve stájích a intenzivně trénovaní i v zimě, především pak v hale. Samozřejmě mezi těmito extrémy najdeme celou řadu různých „kompromisních" řešení. Upřímně řečeno, kdo chce mít koně zdravého, psychicky i fyzicky odolného, bude volit management blížící se první, přirozenější a zdravější variantě. Kůň totiž od své podstaty potřebuje venkovní vzduch, potřebuje celodenní pohyb a v neposlední řadě také neustálé bombardování fyzikálními i mentálními podněty. Čím více bude kůň pobývat v prostorném výběhu, tím lépe bude jeho tělo připraveno na „práci"; o zdraví jeho dýchacích cest, trávicího traktu a pohybového aparátu ani nemluvě. Podívejme se proto nejdříve na tuto variantu:

Zima strávená venku

vycházejme z toho, že pokud koně mají v zimě pobývat hodně venku, je nutné přísně dodržovat výše uvedené tři podmínky: tělesnou izolaci, ochranu před nepřízní počasí a dobré krmení.

1. Dobrá tepelná izolace těla

Pro koně - i pro jeho majitele, pokud s koněm neplánuje intenzivní trénink či práci - je kromě přiměřené vrstvy podkožního tuku (ideálně stupeň výživné kondice 6 = mírná nadváha) nejlepší izolací kvalitní zimní srst. Díky napřimování a pokládání srsti si kůň reguluje míru tepelné izolace podle potřeby naprosto sám. Pokud koni naopak zajišťujeme izolaci těla dekou, máme s tím výrazně více starostí a zodpovědnosti a mnohem pravděpodobněji nám hrozí nějaký „průšvih" v podobě přehřátí nebo naopak podchlazení koně. Musíme ovládnout techniku dekování a v zásobě mít celou řadu různých koňských dek (viz článek A-B-C-Dekování koní a články na něho navazující).

Nechceme-li koně dekovat, pak musíme myslet na to, že kůň se na zimu musí připravit; ideálně už od léta. Už tehdy začíná růst zimní srst (viz článek Aby koním nebyla v zimě zima). Na chlad se musí připravit také celý metabolismus koně; tento proces ve své nejjednodušší podobě trvá 10-21 dní, kompletní adaptace však opět zabere celé podzimní měsíce. Jinými slovy: chcete-li, aby váš kůň přečkal zimu ve výběhu či na pastvině, zvykejte ho na toto prostředí už od léta; postupně se snižující teplota a zhoršování počasí v jeho těle probudí adaptační (aklimatizační) procesy.

Ve chvíli, kdy koni naroste dobrá zimní srst, bychom jí neměli bránit vykonávat její funkci. Jak to myslím? Mnoho nadšených majitelů či „jen" milovníků koní má snahu udržovat své svěřence čisté a ve vysokém lesku. V létě proti tomu nelze nic namítat, nicméně v zimě může být - a bývá - nadměrné čištění koně kontraproduktivní. Kožní maz a jemný prach totiž zvyšuje nepromokavost a izolační schopnost srsti, udržuje ji načechranou a neslepenou. Samozřejmě určitá péče o koňskou srst je potřebná; je dobré z ní vykartáčovat stébla slámy, sena či jehličí, především pak v místě, kde bude na koni sedlo a podbřišník. A čisté je třeba udržovat i tyto části koňské výstroje. Jedním z problémů často spojených se zimní srstí je tvorba „buliček" pod sedlem, což jsou zanícené chlupové folikuly následkem například vzpříčených chlupů po nasedlání, nebo zánětlivé kožní uzlíky vzniklé následkem zapíchnutých drobných tělísek. Vhodné je také koně zbavovat nánosů bláta; bláto slepí a položí chlupy, a pokud je přitom zima, může se stát, že takto znečištěná zimní srst nebude dostatečně izolovat.

Hřívu i ocas nechávejte koni na zimu co nejhustější, obojí mu totiž pomáhá chránit tělo před deštěm (hříva chrání krk) a větrem (ocas chrání stehna a mezinoží).

2. Vhodný přístřešek/závětří

Je zjištěno, že koně, kteří mají možnost schovat se do přístřešku, ušetří až o 20 % více energie, než koně pobývající v otevřeném prostoru. Nejsou totiž vystaveni dešti a větru, které jim berou nejvíce tělesného tepla.

Takovým standardem je obyčejný dřevěný přístřešek skládající se ze tří stěn a střechy, otevřený obvykle na jih nebo do směru, odkud v zimě nejméně často fouká. Má být dostatečně hluboký (aby do něho nefoukalo a nepršelo) a prostorný, aby se do něho vešli všichni koně (obecně se uvádí velikost plochy na jednoho koně 3x3 m). Lze ho nastlat slámou, ale obvykle je to zbytečné, protože koně si pak z něho udělají veřejné záchodky a brzy budou mít jen hnojiště pod střechou. Pokud chcete koním nabídnout místo na ležení, pak bude lepší dát do přístřešku na zem gumové rohože nebo matrace, popřípadě nastlat slámu na závětrné místo někde venku. Odpočinek vleže na izolující slámě je sice krásná myšlenka, koně ji však příliš nesdílejí; spíš si lehají na otevřeném prostranství, aby měli dobrý výhled do okolí, a ležet na sněhu, blátě či zmrzlé hlíně jim příliš nevadí. Však zdravý dospělý kůň toho za den nenaleží mnoho.

Místo přístřešku může aklimatizovaným koním stačit jen zástěna opatřená střechou, skupinka stromů, úbočí svahu nebo větrolam, třeba v podobě vysokého živého plotu (pozor na zákonné normy ustájení koní!). Obecně je ideální dopřát koním v zimě pobyt na členité pastvině; z tohoto hlediska je nejhorší „venkovní" variantou pobyt koní na otevřených rovných pastvinách nebo výbězích bez jakékoli ochrany, byť by to bylo „jen na pár hodin"! Právě takoví koně jsou ohroženi prochladnutím, když část dne tráví v teplejší stáji a pár hodin jsou - naprosto neadaptovaní - vystaveni zimnímu počasí v celé své síle.

Koně v zimě obvykle tráví nejvíce času tam, kde mají krmení.

Nenechejte se zmást tím, co považujete za důležité vy - vaši koně na to mohou mít jiný názor. Může se snadno stát, že nebudou mít chuť do přístřešku chodit. Koně totiž v zimě obvykle tráví nejvíce času tam, kde mají krmení. Z tohoto důvodu bude dobré, když jim umístíte krmítka se senem na závětrná místa chráněná před tím nejhorším deštěm/sněhem.

Ohledně přístřešku/závětří berte ohledy na velikost skupiny a koní a jejich hierarchii. Pokud se v ní vyskytují dominantní a podřízení jedinci, je lepší volit přístřešek prostorný a hodně otevřený nebo s několika vchody; dominantní koně totiž rádi zaberou místo u vchodu a podřízení zůstanou stát venku i přes to, že veliký přístřešek zůstane prázdný. Nebo koním dopřejte přístřešků/závětří/větrolamů více.

3. Kvalitní a plnohodnotné krmení

Na téma krmení koní v zimě chystáme celý článek, takže tady se zmíním skutečně jen o těch nejzákladnějších principech.

Kůň pobývající v zimě venku by měl mít k dispozici neomezený přístup k lučnímu senu.

Pro koně je krmení dvojím zdrojem tepla. V první řadě je to seno, které je intenzivně a dlouhou dobu (cca 2 dny) ve slepém a tlustém střevě fermentováno bakteriemi, přičemž se tvoří velké množství tepla. Kůň pobývající v zimě venku by proto měl mít k dispozici neomezený přístup k lučnímu senu (senáži apod.). Pokud je z nějakého důvodu nutné mu množství sena omezovat, pak by svoji dávku měl mít rozdělenou průběžně na celý den a při teplotách pod jeho kritickou dolní hranici (aklimatizovaní koně cca -10 až -15°C) by se mu mělo sena přidat. Počítejte s tím, že většina koní přijme cca 2-2,5 % své tělesné hmotnosti sena za den. Průměrně denně sežere 600 kg těžký kůň 12-15 kg sena, v teplotách pod dolní kritickou hodnotou pak toto množství roste, a to asi o 2 % na každý pokles o jeden stupeň Celsia. Zmíněný šestimetrákový kůň tak může v mrazech okolo -25°C spořádat i o 3 kg sena denně víc. Pro mnoho zdravých a nepracujících koní je kvalitní seno (plus minerální doplněk a voda) dostačujícím zdrojem živin a energie.

Ve snaze o ekonomický a/nebo přirozený způsob chovu určitě nelze spoléhat na zimní pastvu. Ta totiž koni nedodá potřebné množství živin a její vyhrabávání zpod sněhu ho navíc může zbavit další energie v podobě svalové práce.

Je však celá řada koní, kterým seno jako zdroj živin, především pak energie, nestačí. V tom případě je třeba jim dodávat jádro; to sice při trávení koně nezahřeje, ale přinese dostatek energie na metabolické či svalové „přitopení". Dalším dobrým zdrojem velice koncentrované energie jsou tuky, v praxi pak běžný jedlý rostlinný olej. Jeho výhodou je, že ho stačí málo a nezpůsobuje výkyvy hladiny glukózy v krvi, které s sebou nesou celou řadu zdravotních problémů.

Často se stává, že koně mají jinou krmnou dávku v létě než v zimě. Myslete na to, že jakákoli změna v jejich jídelníčku má být postupná a má trvat nejméně 7-10 dní. Během té doby budete postupně přidávat nové krmení a ubírat krmení staré. Dále je třeba vědět, že přechod z pastvy na seno může pro koně znamenat ohrožení zácpou. Tráva je lehce projímavá, seno naopak průchod střevy zpomaluje. K tomu se váže také další důležitý požadavek:

Koně potřebují v zimě dostatek vody, kterou budou skutečně pít. Sníh jim vodu nenahradí; jednak by ho museli sníst přibližně 6x větší objem, jednak jeho rozpuštění v těle na vodu jim zbytečně ubere cennou energii/teplo. Koně nejochotněji pijí vodu o teplotě okolo 11°C; a pokud v zimě žijí převážně ze suchého sena, pak je třeba se postarat o jejich kvalitní hydrataci.

Zda kůň přijímá dostatek energie, zjistíte nejlépe posouzením jeho výživného stavu. Běžně používaný standard pro vyhodnocení výživného stavu koní je k dispozici ve článku Stupnice tělesné kondice koně. Myslete však na to, že zimní srst velmi dobře maskuje jeho skutečný výživný stav, takže nelze spoléhat pouze na vlastní zrak, ale musíte poctivě přiložit ruku na koně, abyste nahmatali jeho skutečné tělesné kontury.

Pohyb, pohyb, pohyb

Dostatečná adaptace, přístřešek/závětří a seno. To jsou základní podmínky pro zdárné přežití koní v zimě. Já bych ale dodala ještě pohyb. Koně jsou zvířata pohybu a na tom, zda se po celý den téměř neustále „courají" nebo ne, závisí nejen jejich tělesná teplota (svalové stahy koně zahřejí), ale i zdraví a dobrá výkonnost jejich plic, srdce a krevního oběhu v celém těle (důležité pro fungující termoregulaci), trávení, kostí, šlach, svalů a kopyt. Pro koně je nejhorší stát, ať v boxe ve stáji (kde se přidává špatný vzduch a často nevhodná a znečištěná podestýlka) nebo v malém výběhu „u balíku sena" (tady se zase často přidává vystavení koní větru a dešti a stání v bahně a výkalech).

Majitel by měl využít přirozené tendence koní putovat za krmením. Dát jim seno na několik míst vzdálených od sebe, ideálně pak chráněných před nejhorším počasím. Okolí sena udržovat čisté a pokud možno pevné, především v případě, že jinde je po kolena sněhu nebo bláta. Vodu koním dávat tam, kde ji bude možné nejdéle udržet tekutou a aspoň trochu teplejší, než je bod mrazu. Může to být v přístřešku, v místě nejbližším k obytným budovám nebo tam, kde se koně krmí jádrem. Pokud koním dopřejete i kousek pastviny - je-li zmrzlá nebo zasněžená, koně ji nezničí - zajistíte jim výbornou zábavu, pohyb a s ním i zahřátí při „dolování" trávy. Dalším plusovým bodem je, pokud koně mají ve výběhu místo s dobrým rozhledem a naopak místo s dobrou ochranou před počasím. Členitý zimní výběh dokáže neuvěřitelně udržovat aktivitu, kondici i zdraví koní, přestože je jejich jezdecký trénink téměř na nule.

Je libo stáj?

Nikoli nízké teploty, ale jejich náhlé změny jsou pro zdraví a pohodu koní nejhorší.

Přestože venku mohou pobývat i v zimě všichni koně, pokud se jim v případě problémů trochu pomůže, mnoho z nich tráví z různých důvodů určitou dobu ve stáji. Pobyt v uzavřeném prostoru je pro koně obecně méně zdravý, a to ze všech myslitelných aspektů, naštěstí i tady lze dodržením určitých zásad přispět k minimalizaci negativního vlivu stáje na koně.

Kůň má ve stáji trávit co nejméně času. Pokud je to jen možné, raději ho zadekujte a dejte ho ven. Bude-li mít ve výběhu přístřešek/závětří a na sobě kvalitní deku, zvládne zde i stájový mazánek přečkat špatné počasí.

Stáj má být i v zimě chladná a dobře větraná. Pevně doufám, že vyhřívání a zateplování stájí a ucpávání všech škvír už dávno patří minulosti, která byla ve znamení neznalosti a polidšťování koní. Teplota stáje má co nejvíce odpovídat teplotě venkovního prostředí a jen mírnit jeho extrémy. Je třeba si uvědomit, že nikoli nízké teploty, ale jejich náhlé změny (přechod z teplé stáje do zimy venku při ježdění a zpět) jsou pro zdraví a pohodu koní nejhorší. Termoregulace koní se jim nestačí přizpůsobit a dochází k výraznému narušení především imunity. Stáj má být i v zimě dobře větraná, není třeba se bát otevřených oken, pokud samozřejmě nezpůsobí průvan vanoucí přímo na koně.

Kůň pobývající většinu dne ve stáji má být pravidelně ježděn nebo jinak pohybován, a to pokud možno ne jen jednu hodinu denně. Vhodné jsou delší procházky pomalejším tempem, především na začátku a na konci ježdění, mezi nimi lze s koněm pracovat i intenzivněji. Na začátku, na konci a možná i uprostřed ježdění při přestávkách je často potřeba chránit hřbet, bedra a někdy i boky koně pracovní dekou, naopak při intenzivnější práci je nutné tuto deku sundat. Do stáje se kůň musí vrátit vykrokovaný, s uklidněnými hodnotami tepu a dechu a postupně vychladlý za pohybu. Vyvěchtování ve stáji, položení odpocovací deky či postavení koně pod solárium už bude jen takovou třešničkou na dortě.

Pokud kůň pobývá část dne ve stáji a část ve výběhu, je pravděpodobné, že není na studené počasí zcela připraven, a je možné, že bude do výběhu potřebovat deku. Především pak tehdy, když v něm většinu doby prostojí. Možnost požírání sena by tu měla být samozřejmostí.

Venku to sice vypadá, že by mělo přijít jaro, ale zima rozhodně nekončí, naopak. Bohužel - jak jste si koně na ni připravili do konce roku, takový už zůstane. A protože by měl pro vlastní dobro trávit co nejvíce času venku, zvažte podle vlastní situace, jak mu tento pobyt co nejvíce zpříjemníte.

Příště se podíváme na poněkud jinou zimní problematiku: na to, jak se v těchto extrémních podmínkách daří jeho kopytům a co můžeme udělat my, abychom jim a s nimi i celému koni pomohli.