Jak koně ke svému charakteru přišli

25. 3. 2016 Míša Dvořáková Autor fotek: archiv autorek

Protože je svátek, žádný duchaplný obohacující článek pro vás nemáme. Ale malé sváteční pohlazení po duši jsme vyškrábali. Víte, jak přišli koně ke svému charakteru? Mismon, Lavera a Draace mají jasno! :-) Poslechněte si, jakou krásnou pohádku vymyslely.

vsPřed pár lety, když se nadělovalo, stála hříbátka ve frontě na charakter. Pánbůh ho měl v bonbónkách, některýmu koníkovi dal jeden, některýmu dva, některýmu dokonce i tři... a pak přišel takovej nohatej tmavej hnědáček, sotva se na těch dlouhejch nohách udržel, a pánbůh přemýšlel, 'kolik dáme tobě, ty chudinko, abys to měl na tom světě lehčí...' no a než to stihl domyslet, koníček mu vlezl do kapsy a všechny bonbónky mu sežral. A takhle vzniknul Bellík.
PS: omlouvám se všem majitelům koníčků v řadě za Bellíkem, že na ně bonbónky už nezbyly... to je prostě život.

(Mismon)

.......

 

vsOny nejenže bonbónky nezbyly, ale někteří koníčci, přesněji řečeno kobylky, se k nim třeba ani nedostaly. To třeba byla jedna taková malá Weinee, hnědá s lysinkou, přiběhla tedy ještě před Bellíčkem, ale bylo jí to úplně prd platné. Jen co si stoupla do fronty, všichni ji začali vyhazovat a odstrkovat. A protože to nebyla žádná odvaha ani předtím, udělala malá dušička a radši se odklidila. Od té doby ví, že na světě je spousta věcí, co žerou malé hnědé koníčky. Po několika dnech zkoušela své štěstí znova, k bonbónům se přeci jen dostala, ale k ničemu už jí moc nepomohly.

(Makky)

......

bsA jak tam tak pánbůh stál s těma prázdnýma kapsama, se všema kokýnkama požranýma, přišel k němu krásnej odznakovej ryzáček. Pánbůh se na něho tak dívá, a říká si: „Heleďme se, takovej sympatickej koník, ale musel se narodit takhle odporně zbarvenej, to je barva té nejstrašnější rzi, co vůbec může být... i slitoval bych se nad ním, když tak na něho koukám, a jak tak šátrám do posledních záhybů mého pláště ... možná bych někde v podešvi nějaký zapomenutý kokyna našel." Načež ryzáček dal uši dozadu a povídá: „...nejsem socka, abych dožíral po někom zapomenutý zbytky..." a odcválal.

(Lavera)

.......

vsNo a pak teda přišel bílej - tehdy vlastně ještě černej koník s jednou bílou ponožkou a šikmou lysinkou. Pánbůh dlouze kouká na jeho v daleké budoucnosti jistě šimlovatou hlavu a říká: „Dobrá, tobě teda taky jeden dám." Budoucí bílej koník se nedůvěřivě podívá na napřaženou ruku: „Jaká je to příchuť?" Pánbůh (překvapeně): „...no...jablečná?" Budoucí bílej koník: „Nežeru." Pánbůh (zaraženě): „Ještě tu mám banánové..." Budoucí bílej koník: „Nežeru." Mírná naděje v hlase: „Lesní plody...?" „Nežeru." „No a pak je tady..." „Nežeru." „...Počkej, ještě jsem neřekl, jaká je další příchuť!" a pak se Pánbůh shovívavě podívá na tu šikmou lysinu, která časem zmizí, a vzdechne: „...ani s tebou to nebudou mít lidé jednoduché..."

(Draace)

A tak se taky stalo. Amen.

Podobné články

Trójský kůň není žádným plemenem koní jako například starokladrubský nebo lipický kůň, a přesto ho zná celý svět. Své jméno dostal také po místě…

Pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi známe ze školních let. V hodinách literatury, vlastivědy či dějepisu jsme se dozvídali mnoho…