Galerie Equiart - vernisáž

30. 9. 1999 Helena Görnerová Autor fotek: Jarek Drlík, Daniel Jenne

Poslední středa letošního září se stala svátkem pro všechny vyznavače spojení slov kůň - umění - krása. Přímo v historickém srdci Prahy na Jánském vršku se vpodvečer otevírala první pražská koňská galerie - Galerie Equiart. Naše republika tak - bohužel za minimální podpory médií - prožívala svůj historický okamžik. Za celou dobu její existence nebyla totiž nikdy podobná galerie otevřena...

Za celou akcí stojí ak. malíř p. Jan Jüngling. Člověk, kolem kterého se postupem času utvořila skupina umělců se stejnými zájmy a shodnou krevní skupinou - skupina Equiart. Její vznik byl dán především historickým vývojem v oblasti moderního umění, kdy byl z převážné většiny galerií vytlačen realismus a jeho místo zaujal strohý postmodernismus. Málokde proto dnes narazíte na ztvárnění koně takového, jaký skutečně je. Jak říká přímo Jan Jüngling: "Tradice koňského umění byla u nás po r. 1945 prakticky rozkradena a tím došlo ke ztrátě souvislosti s dneškem. Dnešní mladí umělci mají jen velmi málo možností, od koho se učit a s kým se srovnávat. Principy, které kdysi naši předci do této oblasti umění zavedli, je potřeba znovu obnovit a vrátit mezi lid."

Snad právě proto se v roce 1998 dala celá skupina dohromady. A snad mimo jiné i vzhledem ke stavu, jaký v této oblasti panuje (a který všichni dobře cítí), se podařilo domluvit opravdu širokému spektru umělců. Skupina zaštítila všechny věkové kategorie od 20 do 76 let. Mezi jejími zhruba čtyřiceti členy najdete nejen malíře, ale i keramiky, sochaře, fotografy, medailéristy, hudebníky i básníka. Navazuje tak vlastně na tradici uměleckých spolků z počátku století. Pro nás je velkou poctou, že někteří členové Equiartu se rekrutovali z řad těch, kdo se zúčastnili malířského kurzu s J. Jünglingem letos v hřebčíně Equus Kinsky v Chlumci.

Jak je již z těchto slov poznat, v případě Galerie na Jánském vršku nejde jen o obyčejnou galerii, kde jsou vystavena jakási díla. Celá skupina funguje i v běžném, všedním životě - její členové se navzájem navštěvují, každý z nich má svůj vlastní život, radosti i problémy. Vyměňují si mezi sebou informace a hledají nové formy. Jejich cílem tak není jen tvorba, ale i vlastní vnitřní vývoj skupiny, kdy každý přinese část svého stylu ostatním. "Celou skupinu je potřeba neustále pozorovat, rozvíjet, pomáhat jejím členům a sledovat zároveň jejich kvalitu", dodává Jan Jüngling. "Equiart - jak my říkáme "umění koně" - je jeden z mála uměleckých směrů, kde si lidé ještě pomáhají a nezávidí si, protože právě ve spojení s tímto královským zvířetem jde spíše o pocity. Celé téma "Koně" je tak široké, že si každý z členů skupiny může vytvořit vlastní, jedinečný styl. Také proto stále hledáme nové členy ze všech uměleckých oborů a jsme otevřeni novým myšlenkám."

Z členů skupiny Equiart můžeme za všechny jmenovat ak. malíře J. Jünglinga, malíře Jiřího Kiliánka, Filipa Minaříka, malířku Mílu Skramuskou, malířku a fotografku Martu Masnou, ak. malířky Ivanu Jurnou-Lipskou a Tatianu Žitňanovou-Čumovou. Jejich tvorbu doplňují mj. ing. Lenka Gotthardová, CSc., novinářka a fotografka - mimochodem čestná členka našeho sdružení, profesor FAMU - fotograf Pavel Dias a jeho žačka Katarína Mišíková, profesor ak. sochař Stanislav Hanzík, profesor ak. sochař Jiří Kryštůfek, ak. sochaři Bohumil Teplý a Vojtěch Malaník, básník Jaroslav Holoubek a mnoho dalších. Z té úplně "čerstvé krve" pak můžeme jmenovat vám všem známého fotografa Jarka Drlíka, keramičku Míšu Reichelovou (která se prezentovala svou kolekcí miniaturních, precizně vypracovaných sošek koníků, nesoucích její jemný, lehký rukopis a osobitý styl) či malířku Kateřinu Bártovou.

Úvodní slovo, ve kterém byla zmíněna historie "umění koně" u nás i současnost ve skupině Equiart, měla Lenka Gotthardová - mluvčí skupiny a osoba z nejpovolanějších. Vzhledem k počtu návštěvníků, který se nebyl s to najednou vměstnat do miniaturních prostor galerie, posloužilo přilehlé náměstíčko jako dokonalé provizorium. Lenčina slova hřála a naplnila kolemstojící pohodou.

Na vernisážích a podobných akcích samozřejmě nesmí chybět známé osobnosti - gratulanti, kteří se musí vyzpovídat ze svého vztahu k prezentované akci (obvykle s velkou nechutí..). Tentokrát ale byly pozvánky doručeny opravdu na správná místa a lidé, kteří hovořili, měli ke koním přímo osobní vztah.

Prvním z gratulantů byl herec Václav Vydra. Na vernisáž dorazil na poslední chvíli, v rajtkách, flanelce a holinách. Na vysvětlenou dodal: "Jezdit na koni chodím pravidelně a abych se sem dnes dostal, musel jsem rychle sesednout z koně, skočit do auta a když jsem viděl, že nestíhám, vyměnil jsem auto za motorku.."

Václav Vydra byl zjevně zaskočený, když mu Lenka předala slovo, ale právě v takové chvíli se pozná lidský charakter. "Kdyby se dnes v Praze chtěl člověk podívat na obraz koně - opravdový obraz - nohy by si uběhal. Za vznik této galerie jsem tedy i osobně velmi rád a beru ji jako takovou službu koním, kterým má člověk za ta staletí, co spolu žijí, hodně co vracet. Dosud se o to totiž lidstvo moc nesnažilo. Čímž bych ovšem nerad ukřivdil někomu z vás, kdo jste již svému koni něco vrátili a vracíte. Před vámi já hluboce smekám."

Po těchto milých slovech přišla chvilka poesie. Filip Minařík přednesl báseň svého kolegy ze skupiny Jaroslava Holoubka a na náměstí se pomalu snesla tma...

V pozadí už mezitím naslouchal gratulant druhý - Lubomír Brabec. Během malé rošády se zesilovačem a židlí ven před galerii se vyzpovídal ze svého vztahu ke koním i on...

"Každou středu obvykle jezdím za svým koněm Uny, ale dnes jsem udělal vyjímku." Svého koně pan Brabec evidentně miluje a přiznal se nám, že "..po projížďce v lese zmizí všechen bol a jsem uzdravený člověk." (Ovšem jak možná někteří nevíte, pan Brabec je nejen vyznavačem koňování, ale i kajaku a divoké vody.)

Po nádherné hudbě a všech těch milých slovech byli návštěvníci pozváni do galerie ke shlédnutí vystavených děl. A tady bych si dovolila své vyprávění ukončit a nechala hovořit už jen fotografie. A ještě něco - kdo budete mít chvilku a chcete se na Jánský vršek zajít podívat, určitě nebudete zklamaní. Galerie je otevřena denně, včetně sobot a nedělí, od 11.00 do 20.00 hodin. Dostanete se do ní od chrámu sv. Mikuláše na Malostranském náměstí vlevo průchodem na Tržiště a kousek po Vlašské nahoru. Nebo se projděte Nerudovkou (od chrámu vpravo) a proběhněte první uličkou vlevo - to je Jánský vršek, který vás uvítá poctivými kamennými schody a končí ve Vlašské. Galerii Equiart určitě nepřehlédnete, je totiž v přízemí domu přesně na rohu těchto dvou uliček.

Koně v umění

Podobné články