Autor původního textu: Stacey Oke, DVM, MSc

Elektrolyty jsou sloučeniny, které - pokud jsou v roztoku - vedou elektrický proud. U koní jsou nejdůležitější a nejhojnější elektrolyty sodík, draslík, chloridy, vápník a hořčík. Když se rozpustí ve vodě, stanou se z nich elektricky nabité částice zvané ionty: Na+, K+, Cl-, Ca2+ a Mg2+. Elektrolyty se účastní mnoha základních buněčných funkcí včetně svalových stahů a přenosu nervových impulzů (1). Ztráta elektrolytů a jejich nerovnováha mají dalekosáhlé následky, které postihnou ve skutečnosti všechny systémy těla koně (2).

65 % celkové tělesné hmotnosti koně jsou tekutiny a průměrný kůň potřebuje denně vypít 30-37 litrů vody. V horkém počasí nebo při namáhavé zátěži může potem ztratit až 10-12 litrů vody za hodinu (3). Pocením kůň ztrácí také elektrolyty - především chloridy, sodík a draslík. Ty je třeba doplnit, aby se zachovaly jeho normální tělesné funkce (2-5). Předpokládá se, že ztráta vody během práce a pocení zvyšuje osmolaritu krevní plazmy (koncentraci roztoků, například elektrolytů, které jsou v krvi rozpuštěné), spouští „stimulus osmotické žízně", tedy pocit žízně, který zvyšuje touhu koně se napít, aby ztrátu tekutin doplnil.

Krmné doplňky obsahující elektrolyty se plošně doporučují podávat koním během závodů - především vytrvalostním koním nebo koním, kteří podávají výkony v horkém, vlhkém počasí. Cílem je doplnit elektrolyty, které byly ztracené pocením a tím znovu nastolit správnou elektrolytovou rovnováhu. Vědecké výzkumy ukázaly, že pokud se koním po práci nabídne osolená voda (chlorid sodný a chlorid draselný) místo čisté vody, dobrovolně vypijí více vody, pokud se jim nabídne o pár minut později. Pokud se jim po zátěži nabídne nejdříve čistá voda, stimulus osmotické žízně bude „otupený" a kůň nebude tolik pít, takže si nedoplní tak rychle ztracené tekutiny nebo elektrolyty (3).

Elektrolyty lze zakoupit v podobě prášku (který lze zamíchat do vody nebo nasypat do jádra) nebo jako orální pasta. Často také obsahují různé vitamíny a aminokyseliny a také určitou formu cukru.

Proč jsou elektrolyty důležité

Elektrolyty jsou v těle v citlivé rovnováze. Například ionty draslíku se často nacházejí uvnitř buněk, zatímco ionty sodíku a chloridu se nacházejí mimo buňky. Proto je důležité pro mnoho základních buněčných funkcí a fyziologické pochody udržet tyto ionty v odpovídajících prostorách uvnitř a vně buněk.

Příkladem významu elektrolytů jsou svalové stahy. Nervy přenášejí signály z centrálního nervového systému do svalových buněk, říkají jim, že se mají stáhnout. Když signál dojde ke svalové buňce, otevřou se kanálky v buněčné membráně a velké množství sodných iontů se vlije do svalových buněk. Tento příliv Na+ následně spustí masivní uvolnění vápenatých iontů Ca2+ do buněk (ze zásobních „nádrží") a výsledkem je svalový stah. Pro zastavení svalového stahu se sodík přepumpuje zpět ven z buněk a vápenaté ionty se přepumpují zpět do svých zásobáren v sarkoplazmatickém retikulu. Svalová buňka je nyní připravená se znovu stáhnout na signál přicházející z nervu.

Svaly jako srdeční, bránice a kosterní svalovina pracují správně pouze tehdy, když funguje tato (nebo podobná) série procesů (3).

Ztráta elektrolytů

Během práce vytvářejí stahující se svalové buňky velké množství tepla. Kůň má pak několik možností, jak se ho zbavit, ale nejdůležitější je vypařování vody (nebo potu) z kůže. V mírných podmínkách prostředí průměrný kůň o hmotnosti 600 kg může ztratit 6-7 litrů potu za hodinu. V horkém, vlhkém počasí může ztratit pocením každou hodinu až 15 litrů (5).

Bez doplnění tekutin a elektrolytů bude kůň dehydratovaný. Dehydratovaný kůň není schopen účinně termoregulovat (udržovat normální tělesnou teplotu) a je ohrožen, že se rozvine vážná tekutinová a elektrolytová nerovnováha. Ta může způsobit celou řadu zdravotních problémů snižujících výkonnost, včetně bušení (synchronní brániční chvění), svalových křečí nebo zátěžové myopatie (černé močení či tying up), únavy a potenciálně život ohrožujícího vyčerpání. Proto pracující koně, především vytrvalostní, mohou mít užitek z podání elektrolytů při doplnění hladiny tekutin a elektrolytů a pro stimulaci napití.

Zjištění potřeby elektrolytů

Všichni koně, bez ohledu na výkonnost, vyžadují každodenní přidání sodíku. Nezískají totiž dostatek tohoto elektrolytu ve své dávce píce nebo jádra. Sodík lze koni podat tak, že se jim nabídne k lizu kus soli, nebo se přidává do jádra kuchyňská sůl či komerční minerální přípravek. Sportovní koně účastnící se dlouhých soutěží jsou skupinou, která nejvíce potřebuje přidávat elektrolyty (4,5). Vytrvalostní a soutěžní turističtí koně podle údajů nejvíce ztrácejí tekutiny a elektrolyty během prvních 32 km zátěže. Je proto důležité dodat jim elektrolyty časně během soutěže a vyhnout se dehydrataci (4).

Existuje hodně elektrolytových doplňků, z nichž si lze vybrat, a celá řada „návodů", jak a kdy je podávat podle dosavadních ztrát. Přesná potřeba elektrolytů každého koně bude záviset na:

• počasí (např. teplota, vlhkost);
• kondice koně;
• obtížnost práce související s terénem a rychlostí;
• doba trvání soutěže, délka kurzu a počet následných dní, během nichž kůň soutěží;
• jak dobře kůň pije;
• počet přestávek, kdy se kůň může napít a nažrat;
• podmínky, v jakých kůň byl po příjezdu do začátku soutěže (4).

Vyberte doplněk bez přidaného cukru nebo pouze s minimem (např. dextróza) a zajistěte koni dostatek čerstvé vody, v níž nejsou rozpuštěné žádné elektrolyty.

V některých soutěžích na dlouhé tratě může být potřeba, aby veterinář podal koni elektrolyty do žíly, aby se rychleji doplnily.

Doplňujte bezpečně

Elektrolytové doplňky nejsou univerzální, což znamená, že ne všechny jsou vhodné pro všechny koně (např. přípravky obsahující draslík nejsou doporučené pro koně s HYPP = hyperkalemickou periodickou paralýzou). Je třeba použití každého takového přípravku prodiskutovat se svým veterinářem, pokud podáváte několik různých doplňků, což dělá hodně majitelů (8), je třeba zjistit celkové denní množství látek, které kůň dostane ze všech podávaných přípravků, aby bylo jasné, zda kůň nedostává víc, než kolik je doporučená denní dávka (7).

Reference:

1. Williams, C.R.: The basics of equine nutrition.
2. Anon: Dehydration and Electrolyte Losses in the Sport Horse.
3. Schott, H.C.: II. Challenges of endurance exercise: hydration and electrolyte depletion. 2010 Kentucky Equine Research nutrition conference
4. Lawrence, L.: Water and electrolyte balance in the exercising horse.
5. Loving, N.S.: Electrolyte basics.
6. Geor, R.: Fluids and electrolytes.
7. Oke, S.: Survey Finds Eventers Nutritionally Sound, but Oversupplemented.
8. Committee on Nutrient Requirements of Horses, National Research Council Nutrient Requirements of Horses , sixth revised edition. Washington D.C.: National Academies Press, 2007