AKTUALIZACE 21.6.

Moc děkuji všem, kdo přispěli, za podporu v krizové situaci. Z vašich příspěvků se mi na kontě sešla částka 44 155,00 Kč. Tato částka myslím bude dostatečná na pokrytí většiny nákladů na léčení Ejmi a s dalšími náklady si už nějak poradíme. Z toho důvodu ze článku odebíráme číslo účtu (článek zde samozřejmě zůstává) a ještě jednou děkujeme za podporu! Petr Soukup

Bydlíme se svými koňmi v malé vesničce Bukol nedaleko Kralup nad Vltavou. Uprostřed vsi máme pronajatý statek, ale naši koně tráví prakticky veškerý svůj život na pastvině, která sousedí s řekou Vltavou. Mají tam přístřešek, vodu a máme tam i „terénní" sedlovnu. Už několikrát (obzvlášť v letech 2002 a 2006) jsme se přesvědčili, že řeka není zrovna dobrý soused, ale pokud chcete mít pro koně pastvinu ve středních Čechách a nejste milionáři, nemáte příliš na výběr. Letošní rozvodnění Vltavy ale bylo dramatičtější než dříve, protože, jak známo, průšvihy chodí vždycky v řadě.

V neděli 2. 6. v 7:30 hodin ráno na mě zvonil soused, že mi pastvinou teče voda a koně jsou na ostrůvku uprostřed. (Nikdo nás na nebezpečí předem neupozornil! A to přesto, že trvá hodiny, než voda z Vltavské kaskády doteče k nám.) Koně jsem samozřejmě hned běžel zachránit. Bylo jich tam sedm - starší polokrevník Dik naší kamarádky Lenky, můj kříženec Deny, moje chlouba Ejmi (appaloosa klisna Ima Legends Dream, podle níž má náš ranč jméno), fríská klisna s nevyslovitelným holandským jménem, řečená Majda, chladnokrevník Danda a dva poníci.

Když jsem dorazil na pastvinu, koně skutečně stáli na ostrůvku uprostřed a všude kolem nich byla voda, která mi sahala zhruba do pasu. Bylo jasné, že jinudy než přes vodu je dostat pryč nepůjde. Koně už byli dost vyděšení a byl problém je přes vodu dostat, ale evakuoval jsem je úspěšně do našeho zimního ustájení, to jest do statku rodiny Burešových, který je na kopci uprostřed vesnice Bukol. Majitelka čtyř ustájených koní, Zuzka Slavíková, si pak své koně odvedla k sobě do sousedního, asi dva kilometry vzdáleného Hostína. Oba moji koně a Lenčin Dik zůstali na statku v Bukoli.

Během nedělního večera a noci byla většina obyvatel naší vsi evakuována. Já jsem samozřejmě zůstal s koňmi. V pondělí ráno jsem chtěl jako obvykle vyrazit autem do práce, ale na návsi mě zastavil soused, ať nikam nejezdím, že silnice už je zaplavená a nedá se projet. Voda byla až u prvních domů ve vesnici. Asi třicet obyvatel, kteří nechtěli být evakuováni, a pan Trojánek, který v evakuačním centru nevydržel a v noci se vrátil (bez léků na srdce a dokladů), chodilo bezmocně sledovat stoupající hladinu a dělalo značky na okraji vody, která byla čím dál výš. Kolem poledne už voda začala téct do domů, které byly nejníže, včetně toho našeho. Odpoledne přestala jít i elektřina a životně důležité informace o předpokládaném stavu hladiny jsme začali dostávat jen od známých přes mobilní telefony. Odpoledne hasiči na dvou člunech znovu evakuovali pana Trojánka, osmiletého Davida od sousedů s jeho maminkou a dalších asi šest lidí.

Zprávy o tom, kdy bude voda kulminovat, se stále posouvaly. Nejprve prý v úterý ráno. V úterý potom, že v noci z úterý na středu. Potom někdo přišel se zprávou, že hladina stoupne ještě až o dva metry, což by znamenalo, že kromě pár metrů půdy na hřbitově kolem kostela bude pod vodou úplně vše. To nám rozhodně na klidu nepřidalo. Nakonec se stoupání hladiny zastavilo ve středu ráno, asi 40 cm pod značkou hladiny povodně 2002. Doma jsme měli asi půl metru vody a prosklenými dveřmi bylo vidět, jak v ní plave nábytek i miska pro psa. Hasiči nám dovezli člunem nějaké potraviny a vodu. Po kulminaci největší stres pominul a došlo na typické lidské handrkování. Lidé se začali hádat, kdo si kolik může vzít chleba, kdo si půjčí elektrocentrálu a tak podobně. Na návsi se nečekaně objevilo asi dvouleté dítě na odrážedle, které prý rodiče doma schovali - aby se nemuseli evakuovat.

Voda začala klesat, ale jen velmi zvolna. Ve čtvrtek večer už k nám ale projelo hasičské nákladní auto. V pátek ráno už se dalo projet i velkým terénním autem, jako je třeba sousedův Nissan Patrol se sáním nad kapotou. K večeru se nákladními auty vrátila většina obyvatel vesnice z evakuačního centra, což večer v hospodě náležitě oslavovali. Osobní automobil k nám ale ještě stále vodou neprojel. V pátek kolem poledne už se také dalo dojít k našemu domu, otevřít dveře a začít odčerpávat vodu. Měli jsme tedy o zábavu postaráno. Bohužel kromě zábavy v podobě vyplaveného domu se nám o další, a to mnohem dramatičtější zábavu postarala naše kobylka Ejmi.

V pátek odpoledne si začala lehat, hrabat, nejedla a nepila. Obvolal jsem veterináře, ovšem byli jsme stále odříznutí vodou, osobním automobilem se projet nedalo, takže telefonická konzultace bylo vše, jak mi v danou chvíli mohli pomoci. Po poradě jsem Ejmi prováděl a udělal jí klystýr. Bohužel stav se přesto nelepšil, takže večer po deváté hodině mi nezbylo, než s ní přebrodit vodou do vedlejší vesnice Křivousy, kde na mě už čekala moje známá Eva Homolková s přívěsem a paní doktorka Iva Herzová. Klisnu jsme odvezli do blízké stáje do Zlosyně, kam už bylo možné se dostat osobním autem. (Oběma děkuji za pohotovou záchrannou akci.)

Paní doktorka Ejmi vyšetřila a diagnostikovala obstipaci kolonu - tedy v zásadě zácpovou koliku tlustého střeva. Klisna dostala analgetika, nálev, další klystýr, byla opakovaně prováděna, ale stav se nelepšil, přestože se ve stáji ve Zlosyni o nás oba vzorně starali. Situace nevypadala příliš dramaticky, bolesti nebyly velké, proto jsem na radu veterinářky ještě nějakou dobu vyčkával. Když ale ani v neděli nedocházelo ke zlepšení, rozhodli jsme se odpoledne Ejmi odvézt na kliniku do Heřmanova Městce.

Vyjádření MVDr. Herzové
Obstipační kolika vzniká často tehdy, když má kůň nedostatečný přístup k vodě, nebo se ucpe krmením s nízkým obsahem vody (např. slámou). U této klisny, která nikdy předtím koliku neměla, lze předpokládat, že potíže měly přímou souvislost s povodní a jejím uvězněním na ostrůvku bez přístupu k pitné vodě. Voda byla sice všude okolo, ale buďto se nenapila, nebo jí voda „nesedla", a proto už ji nepila. Svůj díl určitě sehrál i stres, s danou situací spojený. U tohoto typu koliky je zrádné, že obtíže mohou být zpočátku nevýrazné a delší dobu, až několik dnů, unikají pozornosti. Kůň nejeví velké známky bolestivosti, žere, ale právě při přijímání další potravy se ucpává víc, až se kolika plně rozvine. Není proto nijak zvláštní, že se příznaky naplno projevily až v pátek. Druhého koně jsem nevyšetřovala, k jeho potížím ani jejich příčině se proto vyjádřit nemohu.

Těsně před odjezdem mi volala Zuzka Slavíková, že také jejímu valachovi Dandovi (který před povodní stál také u mě v Bukoli) je zle a že by ho potřebovala také odvézt na kliniku. Danda je sedmiletý kříženec belgika s norikem. Byl léčen jinou veterinářkou, bohužel si nevybavím jméno. Neměl koliku, jeho projevy byly úplně jiné než u Ejmi a není úplně jisté, co bylo příčinou. Veterináři mluví o otravě. Možná sežral něco, co neměl, nebo na rozdíl od Ejmi pil moc kontaminovanou vodu? I to je možné.

V případě, kdy kůň sežere něco, co nemá (běžnější případ je překrmení jádrem nebo pastvou), dojde k poruše metabolismu, ve střevě dojde k odumření bakterií, které běžně pomáhají trávit potravu, uvolnění toxinů a vazoaktivních (cévy stahujících) látek. Na to reaguje celý organismus koně. Častým důsledkem bývá schvácení kopyt (laminitida). Nejrozšířenější teorie, proč k němu dochází, říká, že vazoaktivní látky způsobí zúžení vlásečnic - vlivem tohoto zúžení neproudí dostatek krve do kopytní škáry a dochází ke schvácení kopyt. Novější teorie mluví spíše o působení enzymů, ničících bílkoviny. Podrobněji např. zde: http://www.dominika-svehlova.cz/kopyta13.asp

Takže jsme naložili oba koně a jeli. Po dlouhé cestě se nás na klinice ujali velmi pohotově (už na nás čekali na parkovišti) a jednali nejen na vysoce odborné úrovni, ale i s porozuměním pro stresující situaci nás majitelů. Danda cestou zkolaboval. Zadní nohy mu poklesly, takže jakoby seděl s krkem opřeným o přední zábranu a s hlavou visící přes ni a sotva dýchal. Přemístit ho z přívěsu na kliniku při jeho 800 kilogramech by nebylo vůbec jednoduché. Naštěstí potom sebral zbytky sil a s podporou mnoha lidí vstal a dovrávoral na vyšetřovnu.

Danda se sepsí a následně těžce schvácenými kopyty podstoupil léčbu zánětu a detoxikaci. V současné době je již mimo nebezpečí, ovšem schvácená kopyta se budou opravovat dlouho. Ejmi s obstipací a dislokací tlustého střeva v pondělí prodělala úspěšnou operaci a probudila se z narkózy. Ale zatím je její osud nejistý, protože střeva stále nechtějí pracovat. Stále je tedy v ohrožení života.

U nás je to zatím také veselé, protože na pastvině je stále voda. V úterý tam ještě tekla řeka proudem, ve středu k večeru tam byl už jen rybník. Stále se tam ale nedá jít a dlouho tam ještě bude bláto. S vyklízením domu mi pomohla rodina Niessnerových z Bukole. Fyzickou pomoc tedy zatím nepotřebuji. Finanční výpomoc na léčbu koní by se ale velmi hodila, protože byly vyplaveny nejen ohrady, ale i náš dům a vybavení ze sedlovny na louce. Kromě zcela nového ohrazení pastvin a opravy zatopeného přístřešku budeme muset i asanovat dům a koupit nábytek, protože si asi dokážete představit, co s ním povodeň udělala. Člověk, který má zvířata, musí mít nějaké rezervy a mám je samozřejmě i já, ale na tolik nečekaných výdajů naše finanční zdroje nestačí. Se Zuzanou se podělíme o náklady na koně i o případné příspěvky od dárců.

Aktualizace 17.6.: Ejmi bohužel svůj boj prohrála a o víkendu po více než týdenním boji musela být uspána. Ani po operaci a navzdory všemožné péči veterinárního týmu její střeva nezačala pracovat. Její šance na uzdravení se snižovaly a další léčení by bylo již spíše trápení. Přesto finanční dary mají smysl, protože náklady na její operaci a léčení byly vysoké a je potřeba ještě mnoho prostředků na obnovení pastvin a zázemí pro ostatní koníky. Danda se zotavuje a jakmile bude jisté, že cestu zvládne bez problémů, bude z kliniky propuštěn.