Dostihy jsou spojeny s mnoha předsudky, kterým jsme se věnovali v seriálu Mýty kolem dostihů, ale téma veteránů v této otázce nezaznělo. Jedná se o koně, kteří běhají řadu let velké množství startů a jsou symbolem železného zdraví, psychické odolnosti a celkově tvrdosti. Tedy toho nejlepšího, co může plnokrevník ztělesňovat, ale jsou vlastně ideálem koně jako takového.

Dříve bylo běžné, že často a více sezón běhali i koně nejvyšší třídy, kdežto v současné době je trend spíše opačný - z minima startů docílit maximálního efektu, kdy takový šampión do chovu odchází obvykle po tříleté sezóně. Vzniká tak dojem, že plnokrevník ztrácí svoji odolnost a tvrdost, ačkoliv toto je způsobeno především ekonomickými ohledy vzhledem k dalšímu chovu na cenném zvířeti. V současné době tedy vysoký počet startů mají především valaši, kteří nemají pochopitelně perspektivu v chovu a mohou na dráze zůstat.

USA

V americkém chovu se v současné době potýkají se ztrátou tvrdosti a odolnosti v drsném kontrastu s bohatou historií. Faktorů, proč tomu tak je, je mnoho, nicméně pro to zde není prostor. Pro podrobnou analýzu je dobré si přečíst studii Losing the Iron Horse?.

Přesto i dnes se najdou koně, kteří v duchu nejlepších tradic zvládnou enormní počet startů. Je jím např. Alpena Magic, který vítězství získal ještě ve svých čtrnácti letech a v patnácti letech byl odejit do důchodu. Tam nebyl spokojený a po návratu do tréninku ještě do svých sedmnácti let běhal v Ellis Parku. Pak si ho v červenci 2007 koupil vlastník oné dostihové dráhy a prohlásil, že s ohledem na to, že ten kůň miluje lidi a dostihovou dráhu, zůstane tam jako stálý rezident a účastník programů souvisejících s dostihovou dráhou. Alpena Magic celkem vyběhl 154x a z toho 16x zvítězil, celkem vydělal přes 200 tisíc dolarů. Je typickým příkladem účastníka „provozních dostihů", kterého znají jenom místní stálí návštěvníci, mezi kterými je ovšem populární.

Koně jako on ztělesňují staré časy, kdy koně běhali přes sto startů a některé rodiny dokonce produkovaly pravidelně koně, kteří měli bilanci přes sto startů, podobně jako plemeníci vycházející z těchto rodin. Typickou ukázkou je např. klisna Blade of Time (pro historii důležitá jako prabába superšampióna Damascus), která dala Beyond Reach (194 startů), vítěze Santa Anita Derby Bymeabond (100 startů), nebo Blue Border (98 startů).
Jinou takovou matkou je Incandescent, sama měla „pouhých" 56 startů, ale potomci měli např. 165, 129 či 173.

Pravá sestra šampiónky Bateau, jedné z nejlepších dcerek amerického Koně století Man O´Wara, jménem Escadrille, na dráze nikdy neběhala. V chovu ale dala Good Start (242 startů), Giant Killer (99 startů) či Caumsett (134 startů). Takových příkladů bychom mohli uvést mnoho, ale jako ukázka toho, na jakých pevných základech byl americký chov postaven, postačí.

Není to překvapující v zemi, která zrodila šampióny jako Kingston (138 startů - 89 vítězství), Pan Zareta (151 startů - 76 vítězství), Exterminator (100 startů - 50 vítězství), Seabiscuit (89 startů - 33 vítězství) nebo valacha John Henry (83 startů - 39 vítězství). Tento americký Kůň roku v letech 1981 a 1984 vyhrál Gr.1. dostih ještě ve svých devíti letech. Ve svých deseti letech byl penzionován a dožil se bohatého věku 32 let (!!!), kdy musel být utracen z důvodu selhávajících ledvin. U jeho posledních chvil s ním byl jeho stálý žokej Chris McCarron.

Speciální zmínku si ještě zaslouží šampión z Puerta Rica jména Yaucono, nar. v roce 1936, který odběhal 253 dostihů a 160 z nich vyhrál... A vida, třicátá léta, mnozí ze čtenářů EQUICHANNELu jistě znají legendárního Phar Lapa. Možná se vám vybaví i jeho poslední start, který byl ve Spojených státech v Aqua Caliente Handicapu 1932. Za ním doběhl třetí valach Scimitar, který odběhal 279 startů a z toho 47x zvítězil...

A jako perličku ještě zmíníme případy dvou plnokrevníků, kteří se dožili 38 let. Prvním z nich je Merrick (1903 - 1941), který běhal na dráze v letech 1905 až 1915 celkem 208x a z toho 61x zvítězil. Celých 35 let strávil se svým majitelem J. C. Milamem, který ho koupil v jeho třech letech a také po něm pojmenoval svoji farmu, kde je Merrick pohřbený.

Letos se 38 let dožívá také Prospect Point (nar. 1978), který běhal "jen" 72x, ale byl ježděn rekreačně až do jeho 32 let.

Francie, Austrálie, Anglie

Letošního roku zjara byl penzionován jiný valach se vzácnou konzistencí ve výkonnosti i ve svých devíti letech, kdy dokázal vyhrát Gr.1. dostih podobně jako výše uvedený John Henry. Extrémně populární valach jménem Cirrus des Aigles (62 startů - 22 vítězství) byl letos desetiletý, ale ve vytrvání na dráze mu zabránilo tréninkové zranění. Valach byl tzv. globetrotterem, když navštívil v rámci své dostihové kariéry Dubaj, Hong Kong, Anglii, ale především běhal ve Francii. Asi jeho nejznámějším výkonem zůstane výhra nad fenomenální Treve v Prix Ganay 2014 poté, co na souboj dvou superhvězd lákaly plakáty po celé Paříži. Příklad Cirrus des Aigles také ukazuje, jak je důležité mít velké a stálé hvězdy coby taháky na dostihy. To např. překážkové dostihy v Anglii nebo u nás to mají poměrně jednodušší, když dobrý kůň na dráze figuruje řadu sezón. To ale obvykle na rovině nejde, už jenom proto, že s přibývajícím věkem kůň ztrácí na rychlosti ve vytrvalosti a již mladším soupeřům nemusí stačit.

Naopak mezi sprintery právě nejjistěji najdeme řadu veteránů, kdy špičkové sprinty nezřídka obsadí pole ve věku od tří let do devíti let, přičemž řada z nich má alespoň kolem 40 startů. Typickým dostihem v tomto smyslu byl např. listed dostih z 2. dubna 2016 v Doncasteru, kde třetí doběhl devítiletý Maarek (zatím 54 startů), a v dostihu byla řada dalších starších koní. Či loňské Flying Five Stakes (Gr.2., 1000m), kdy první tři místa obsadili osmiletí veteráni.

Anglie je zemí, která je sprinterům zaslíbená a ukazuje to i letos desetiletý Desert Strike (Bertolini), který nedávno odběhl svůj celkem 175. start a prozatím oslavil 24 vítězství. Narozdíl od výše zmíněných špičkových koní Desert Strike je typickým provozním koněm běhajícím rámcové dostihy, podobně jako vysoce populární Stand Guard (Danehill). Ten je dvanáctiletý a po roční pauze se vrátil zpět na dráhu. Stand Guard má za sebou „jen" 79 startů, ale 26 vítězství a je nesporně známější než Desert Strike.

Na koně, který má přes sto startů, běžně narazíte na prakticky každém dostihovém mítinku v Anglii, tak i ve Francii. Takovým koněm je třeba Dane Dancer (Trempolino), který běhal v letech 2007 až 2015 v celkem 112 dostizích, kdy poslední sezóny běhal již v barvách českého trenéra Jiřího Michala. V naprostém zdraví odešel ve věku 11 let do dostihového důchodu a nyní slouží jako rekreační kůň v Čechách. Dlužno dodat, že jeho otec Trempolino ještě stále žije (má 32 let) a v produkci má více koní s bilancí kolem sto startů, přičemž nejčastěji startujícím je Caldera (117 startů).

Veteráni?

Možná se mnozí z vás pozastaví, proč starší zvíře nazýváme veteránem. Prostě proto, že vrchol výkonnosti obvykle přichází u plnokrevníka ve třech letech, přičemž zvíře je obvykle v plné zátěži již od svých dvou let (chystáno poté, co se mu uzavřou růstové štěrbiny - ověřováno RTG). Z dostihového hlediska tedy veteránem je, ačkoliv v jiné disciplíně by byl mladým koněm.

V Austrálii loni uzákonili, že dostihový kůň se svojí kariérou skončí ve dvanácti letech a jako třináctiletý již běhat nesmí, i kdyby byl k tomu sebezpůsobilejší. To „předčasně" ukončilo kariéru patnáctiletého (!!!) valacha Star of Universe, když jeho poslední 196. start přišel těsně před vstoupením pravidla v platnost. Valach běhal třináct let, získal celkem 21 vítězství a více než 160 tisíc australských dolarů. Rodinný kůň a odchovanec Thompsonových byl ale podle slov majitelů stále při chuti a ochotě běhat. Pár fotek a jiná reportáž k nahlédnutí zde.

Česká republika

V České republice naopak není obvyklé, aby kůň měl 70 startů a více, je to i proto, že to systém propozic, počet dostihových dnů v roce a další faktory vlastně ani neumožňují narozdíl od zemí, kde se běhá celoročně bez přestávky. Nejsme ani zemí zaslíbenou sprintům, kde se starší koně uplatňují nejlépe, a tak je zde hned několik překážek, které brání tomu, aby byli v našem provozu běžní koně s větším počtem startů než 70. Na druhou stranu zdejší překážkový provoz umožňuje zůstat koním na dráze poměrně dlouhou dobu, obvykle do dvanácti a více let. V tomto kontextu je důležité vysvětlit, že překážkové dostihy jsou ve světě marginální záležitostí, s výjimkou Anglie a částečně Francie, kde ale překážky běhají i jiná plemena vysoko v krvi (např. AQPS). Proto je článek postavený téměř výhradně na rovinových koních, nikoliv na překážkových. Překážkové dostihy jsou trochu jiným světem, ale v kontextu ČR uděláme výjimku a podíváme se na dva vítěze VP.

Nejstarším vítězem Velké pardubické je Unkas, který ji vyhrál ve svých 14 letech. Unkas běhal mezi lety 1943 až 1958, s dvouletou pauzou v letech 1948 a 1949. Celkem odběhal více než 110 dostihů a kariéru ukončoval až jako osmnáctiletý... Právě Unkas je asi doloženě nejstarším koněm, který kdy ve VP startoval. I když po druhé světové válce startovala ve VP řada koní neznámého původu a tedy i věku, tzv. válečných, takže kdo ví...

Unkas nebyl jediným vítězem VP s bilancí přes sto startů, dalším byl Salvator. Ten za svojí dostihovou kariéru startoval ve 106 dostizích, 17x zvítězil a 38x se umístil. Ve VP zvítězil roku 1951 s Vladimírem Hejmovským, jehož strhující životní příběh si můžete přečíst zde.

V ne tak nedávné minulosti na dostihových oválech zářil skvělý Mauritius, téměř černý hnědák, kterého fanoušci mohli vídat na dráze od jeho dvou let do deseti let věku. Ještě v deseti letech získal např. Zlatý pohár. Poté odešel do chovu, ale jeho konec byl po privatizaci Xaverova smutný.
V 90. letech si vysoké renomé a úctu vybudovala "Železná lady" Palomia, která mezi roky 1993 až 1999 v 70 startech získala 12 vítěztsví (např. Velkou dubnovou cenu, Cenu Jezdectví, Velkou květnovou cenu) a řadu renomovaných umístění.

V současné době je nejstarším běhajícím veteránem na rovině klisna Barletta (Beccari - Bambina), která naposledy běžela v září loňského roku v Chuchli jako čtrnáctiletá (!), když se jednalo o její 71. start. O čtyři starty více má stájová kolegyně Calabrie (Minds Music) a to 75.
70 startů si zapsal do své dostihové knížky vynikající sprinter Lascar (Dunbeath), vítěz Českomoravské ceny a dalších 14 dostihů. Jedničkovým vítězem byl i Gay Shall (68 startů), zatímco účastník 73 dostihů Brutus (Sharp End) na ně sice třídou neměl, ale dokázal mezi 7 vítězstvími získat i II. kat., to se třeba Radovanu (Dara Monarch) v 71 startech nepovedlo, když si nejlépe zaknihoval mezi 6 vítězstvími i tři III. kategorie. Redul (House Rules) ještě loni ve svých dvanácti letech získal vítězství v V. kategorii v Lysé, což bylo celkem 8 vítězství z 75 pokusů.

Ke stovce se přiblížili Varnas (89 startů), Lox (95 startů na rovině i překážkách), Batik (95 startů na rovině i překážkách), Vltavan (76 startů na rovině i překážkách) nebo Labrador (76 startů na rovině i překážkách), nicméně prvenství drží učňovská provozní klisna Mafira (Friedland), která v letech 2001 až 2012 proběhla 105x cílem, z toho 5x jako vítěz. Nadále zůstává v Chuchli jako učňovský kůň a letos oslavila 17 let v nejlepší kondici.

A co vy? Jaké znáte veterány v jiných koňských disciplínách? Podělte se s námi :-)