Ostruhy

Ráda bych začala naprosto důrazným prohlášením, že NEPOVAŽUJI ostruhy za serepetičku. Jsou legitimní součástí jezdecké výstroje, podobně jako udidlo a třmeny. Někteří jezdci jezdí bez udidla nebo bez třmenů, což považuji za dobré, ale abychom dosáhli cílů klasického drezurního výcviku koně, potřebujeme udidla, třmeny a ostruhy.

Jak můžu říct, že potřebuji ostruhy? Vždyť to je strašné něco takového říkat. Samozřejmě, já je ve skutečnosti nepotřebuji tak, jako třeba potřebuji vzduch k dýchání, ale potřebuji je proto, abych nemusela pohnout nohou, když chci dát pomůcku holení.

Pokud chcete pohnout dolní částí nohy tak, aby se pata dotkla boku koně, musíte pohnout celou nohou. Koleno se musí vytočit ven, stehno rotovat, a pokud se kůň rozhodne ignorovat měkký tlak paty, budete ji muset dokonce vytáhnout nahoru a „dloubnout" ho víc. To způsobí napětí celé vaší nohy a to zase je příčinou toho, že kůň začne vaše pomůcky holení ignorovat, protože budou těžkopádné a protože vaše tělo nebude připravené na reakce koně s takto vytočenou nohou.

Je pravda, že u dobře přiježděného koně není ostruh třeba. Také je pravda, že ostruhy by se nikdy neměly používat k opakovanému píchání koně do boků, ani nemají být neustále „na koni". Pokud se používají tímto způsobem, mohou být příčinou vážných zranění koně, o jeho pocitech ani nemluvě. Vzpomínám si s hrůzou na zprávy, v nichž se „proslavil" známý švédský jezdec tím, že jeho drezurní kůň ježděný na úrovni GP měl na bocích po ostruhách díry! Nebyl diskvalifikován, byl pouze rozhodčími pokárán.

Ostruhy by tedy neměly být ostré. Jejich účelem nemá být zraňování nebo bolest, pouze mají píchnout a kůň je má cítit. Není nutné, aby měly vyčnívající, ostré špičaté konce.

V rozporu s názorem mnoha lidí nejsou ostruhy s ozubenými kolečky, které se v současné drezuře běžně používají, tak „špatné", jak na první pohled vypadají.

Je tomu tak proto, že hroty kolečka nejsou ostré - jsou zaoblené. Za druhé nikdy se koně nedotýká pouze jeden hrot kolečka, vždy několik najednou, takže plocha dotyku je větší. A za třetí, což je celý důvod, proč je používat - nikdy nezachytí kůži a nevytáhnou ji do vrásky, jako ostruhy bez koleček. Ono vytažení kůže koně bolí a zvyšuje riziko zranění. Kolečko se však po kůži otáčí - jako kolečko.

Toho si můžete všimnout, když jezdíte plnokrevníky nebo jiné koně s jemnou srstí. U nich můžete vidět místa po pravidelném používání ostruh, pokud jsou používané hodně, ale neuvidíte odřeniny po ostruhách s kolečky. Nemusí to být ozubená kolečka, aby měla onen kladný účinek, hladká kolečka jsou také dobrá.

Délka krčku ostruhy závisí na několika faktorech - jezdecké dovednosti jezdce, délka jeho nohou, hloubka hrudníku koně, umístění ostruh na nohách jezdce atd., na tom závisí i tvar krčku ostruh. V pravidlech FEI se říká, že ostruhy mají vždy ukazovat dolů, ne nahoru. Má to odradit jezdce od toho, aby používali ostruhy jako háky, které zachytávají kůži koně. Ale ne všechny ostruhy směřující nahoru jsou takové.

Ve Španělské jezdecké škole ve Vídni se používají téměř výhradně ostruhy směřující nahoru. S tzv. „labutím krkem". Což mi připomnělo další historku o smutně nedostatečných znalostech některých jezdců na vyšším stupni výcviku. Jedna jezdkyně, kterou znám, jezdívala s ostruhami s „labutím krkem", ale měla je otočené tak, aby ukazovaly dolů. Poznamenala jsem, že se používají i ve Španělské jezdecké škole, což ji zaujalo, takže jsem dodala, že je nosí obráceně, protože tamní pánové mají dlouhé nohy a jejich poněkud menší koně nemají tak hluboké hrudníky. A ona mi okamžitě odpověděla: „Ale ne, to je tak tvrdé!" A tohle říká někdo, kdo pravidelně jezdí s průvlečkami a s tenkým stihlem.

Ale pojďme zpět k funkci ostruh. Když je holeň jezdce v neutrální pozici, ostruha by měla být dále od boku koně. Je třeba brát zřetel i na to, jak moc se bude holeň jezdce pohybovat na pohybujícím se koni. Holeně nejsou perfektně nehybné, a to ani u velmi dobrých jezdců. Špičky se vždy méně nebo více vytáčejí ven a paty jsou zase dovnitř. Břicho koně je vzadu širší, takže jeho boky nejsou rovnoběžné.

Ostruhy musí být také dostatečně dlouhé, aby vůbec působily. Pokud mají kraťoučké krčky, mají jen velmi malý účinek. Pokud je krček dostatečně dlouhý na to, aby vám stačilo pouze pootočit nohu a už se ostruha dotkla boku koně, pak je to správně. A právě tak se má dávat správná pomůcka. Vytočit špičku ven, pata stále dole. Nevytahovat patu nahoru, protože to přináší zbytečné ztuhnutí. Netáhněte celou holeň dozadu - píchnete koně do slabiny, což není ani trochu dobré.

Dobrá a špatná koupě

Ostré špičaté ostruhy, o kterých jsme se zmiňovali výše, nejsou do výběru zahrnuté. Pokud chcete koně vyloženě zraňovat, vystupte z řady a přiznejte to. To stejné platí i pro ostruhy s ostře ozubenými kolečky. Také se vyhněte ostruhám, které mají rovně a ostře zakončené krčky - raději zvolte ostruhy zakončené kulatě.

Nenechejte se zlákat zdánlivou jednoduchostí ostruh, které stačí jen nasadit. Vypadá to skutečně lákavě, ale takové ostruhy z nohy upadnou, především ve chvíli, kdy to nejméně chcete. Proto se tak často prodávají na eBayi - jen jednou použité. Nefungují.

Mosazné ostruhy. Mosaz je měkký kov. Pokud si nekoupíte skutečně velmi tlusté ostruhy, budou se ohýbat a křivit v boxíku na výstroj a budou vypadat stále méně dobře.

Co funguje, „ultra fit" systém fy Sprenger. Jejich úchytka na řemínek je vyhnutá ven, takže řemínek pak na tomto místě tolik neční. A to funguje. Bohužel tento speciální design mají pouze na své řadě Ultra Fit, které používá levnější a tenčí kov a krček směřuje vzadu dovnitř (!).Přála bych si, aby ho měli i na ostruhách své těžší auriganové řady Balkenhol. Vypadaly by o mnoho lépe.

Jezdecké boty, chapsy...

Někteří jezdci, dokonce i trenéři či olympionici velkých jmen, tvrdí, že musíte jezdit v botách s tvrdou holení, abyste získali se svým koněm správný kontakt. To je naprostý nesmysl. Možná je musíte mít, aby vám stabilizovaly holeň, abyste vůbec získali nějaký kontakt, ale to je vaše osobní věc, nikoli univerzální pravda. Já upřednostňuji ježdění bez jakýchkoli jezdeckých bot nebo chapsů, protože pak cítím velmi dobře boky koně a mezi mnou a jím neleží žádné další vrstvy. Mám taky velmi temperamentního koně a je pro mě dobré cítit kvalitu toho nejmenšího šťouchnutí, kterým ho obdařuji, protože on to zcela jistě cítí.

Vysoké boty, a zvláště ty s tvrdou holení, mohou po léta zakrývat vaše zlozvyky. Můžete zatínat špičky, stáčet chodidla dovnitř, dokonce se stavět na polštáře chodidel, aniž by to někdo zvenčí viděl, protože tvrdá holeň bot se nezmění. Boty jsou také obvykle na začátku velmi těsné a je těžké v nich ohnout kolena. Později, když trochu změknou, sjedou dolů asi o 2 cm a nakrabatí se okolo kotníku a způsobí, že ztuhne.

Pokud máte jezdecké boty rádi, dobře. Používejte je. Ale nedovolte nikomu, aby vám říkal, že je POTŘEBUJETE k tomu, abyste jezdili korektně. Co v tom případě potřebujete, je spíš nácvik sedu.

Pokud jezdíte v běžných rajtkách se zapínáním na suchý zip dole na kalhotách, budete potřebovat nějakou ochranu holení. Takové rajtky mají tendenci vyhrnout se a odhalí kus vaší holeně. Snadno si pak štípnete kůži mezi třmenové řemeny, podbřišník nebo sedlo.

Znám lidi, kteří jezdí pouze ve vysokých károvaných podkolenkách. To je pravděpodobně OK. Můžete také použít krátké chapsy. Ty chrání vaši nohu od kolene dolů. Mohou být z tlusté kůže, semiše nebo mohou být skutečně tenké či konce látkové. Ať už používáte jakékoli, budete k nim potřebovat pár perek nebo nějaké jiné nízké boty. Co třeba tenisky? Kdepak. To je pravda. Potřebujete boty s podpatkem.

Jezdecké rukavice

V rubrice Q&A časopisu Dressage Today se někdo ptal na rukavice a odpovídající odpověď mě popletla. Prominentní americko/kanadský olympijský jezdec tvrdil, že musíte jezdit v rukavicích, abyste měli správně citlivé ruce. A jako obvykle tam nebyl ani náznak vysvětlení, proč tomu tak je. V podstatě totiž žádné takové vysvětlení neexistuje. Dobře, jedno by bylo: Pokud používáte drsné, pletené, pogumované (s nočky) nebo plátěné otěže a vaše ruce vykonávají opravdu těžkou práci, pak si je o ty otěže sedřete. To bude značně zvyšovat vaši „citlivost", a to do té míry, že začnete otěže držet stále delší dobu jen v prstech otevřených rukou. Přilnutí pak bude méně citlivé.

Ježdění bez sedla SKUTEČNĚ zvyšuje citlivost koně i jezdce. Protože není nic mezi částmi jejich těl, které jsou v kontaktu. Obvykle je na specifických místech příliš velký kontakt na to, aby je to těšilo, takže se používá sedlo, které chrání zadek jezdce a hřbet koně. Jenže v tom případě se citlivost SNÍŽÍ, každý, kdo někdy jel na koni bez sedla, to ví. To stejné platí pro rukavice.

Pokud jste někdy jezdili bez rukavic s hladkými otěžemi a na měkkém přilnutí, znáte vnitřek huby svého koně. Cítíte, jak polyká, přežvýkne udidlo i ty nejjemnější podoby ztuhnutí.

Ještě jsem neviděla vypodložené rukavice nebo vycpané gelovými polštářky, které by chránily ruce ubohého jezdce. Ale jsem si opravdu jistá, že je uvidím, dříve nebo později.

Rajtky - s celokoženým sedem, s imitací kůže & pantalony?

Někteří lidé vám řeknou, že k ježdění také potřebujete rajtky s celokoženým sedem. Že vám „zajistí" pevný sed. Tito lidé vás pravděpodobně posadí do hlubokého drezurního sedla s ohromnými kolenním a stehenními opěrkami, také po vás budou chtít, abyste udržovali konstantní tlak kolen pro pobízení nebo pro něco jiného. Jediná šance, jak mít ne-pevný sed, je to, že by vás kůň shodil. A když bude chtít, věřte mi, udělá to, i kdybyste měli na zadku lepidlo.

Kůže, semiš nebo imitace kůže nejsou nutnou součástí rajtek. Pokud máte dobrou rovnováhu, zůstanete na koni díky ní, ne díky neklouzající zadnici. To vám může ve skutečnosti znemožnit dosáhnout korektního sedu, pokud vás to přilepí na špatné místo, kam se někdy můžete dostat. Bude pak těžké sklouznout na správné místo bez toho, že byste se postavili do třmenů.

Podle mého mají tyto rajtky jedinou výhodu, že se kalhoty tak rychle neopotřebují. Vydrží až dvakrát tak dlouho, pokud i zbytek rajtek je dostatečně kvalitní. Nekvalitní kalhoty se opotřebí v pase, pokazí se jim zip, suchý zip, kolena... atd.

Mám ráda islandské pantalony neboli „jodhpurs", jak se jim říká anglicky. Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem jediný „neislandský" jezdec, který je nosil, ale potom jsem uviděla barokního jezdce Benta Branderupa, jak je měl na sobě, a vypadal v nich velmi dobře. Jsme dobrá společnost, protože je nosil i Richard Wätjen ze Španělské jezdecké školy a také Nuno Oliveira. Ti nepotřebovali stabilitu vysokých, tvrdých jezdeckých holínek, že?