Jana Bartoňková (1991)

• Disciplína: voltiž
• Lonžér: Petra Cinerová
• Kůň pro WEG: Landar

Jakých největších úspěchů jste ve voltiži dosáhla?

Na domácí půdě je mým největším úspěchem dosažení titulu mistryně republiky, a to jak v juniorské, tak v seniorské kategorii. Když jsem začínala, vždycky to byl můj sen, jednou vyhrát republiku. Tenkrát se mi to zdálo nedosažitelné.

Na mezinárodní scéně si nejvíce cením 14. místa (a tedy účasti ve finále) na Mistrovství Evropy 2009 v juniorské kategorii, 4. místa na CVI Budapešť 2013, účasti na ME v Ebreichsdorfu 2013 a asi nejcennější je pro mě získání nominace na WEG, jelikož splnit kvalifikační kritéria je velmi obtížné.

Seznamte nás s koněm, se kterými se na Světové jezdecké hry 2014 chystáte. Jaké jsou jeho závodní zkušenosti?

Landar je 11letý valach po otci Lantaan. Jsme spolu prakticky od jeho začátků v oddíle. Pomáhala jsem s jeho přípravou na voltižní kariéru. První závodní sezónu odstartoval v roce 2012 a hned toho roku jsme společně s ním a lonžérkou Petrou Cinerovou vybojovali titul na mistrovství republiky. Jsme taková nerozlučná dvojka. Snažím se ho jezdit i v sedle, pokud to čas dovolí, ale je to čím dál náročnější. V boxe se chová jako největší mazel, ale pod sedlem si vysloužil přezdívku "Terminátor"...

Jak probíhá vaše příprava na událost tohoto typu?

Zatím bych neřekla, že je příprava v něčem jiná. Pro nás každá sezóna vrcholí velkou akcí, takže je celkem jedno, jestli je to příprava na mistrovství Evropy nebo WEG, vždycky do toho jdeme naplno. Samozřejmě Světové hry jsou největší akcí, na kterou se voltižní jezdec může dostat, takže si vybojované účasti velice vážíme.

Kdo nebo co vás inspiruje v práci s koňmi? Máte nějaký vzor?

Obrovskou sílu mi dodávají lidé kolem mě, ať už z rodiny, přátel nebo oddílu... Největší motivaci však cítím na závodech. Závodní atmosféra mě vždycky nabudí a žene dopředu.

Jsou koně vaší zálibou nebo už profesí? Pokud jen zálibou, jak zvládáte skloubit všechny své povinnosti?

Určitě zálibou. Voltiží se živit nedá, u nás tedy ještě rozhodně ne. V zahraničí už je to o poznání lepší, je tam větší základna i větší podpora. Tam už se člověk jako trenér uživit může, ale abyste mohli trénovat, musíte mít výsledky. Ale pořád je to jen zlomek z těch všech lidí, co na světě voltiž dělají. Dá se říct, že voltiž je opravdu sport, který děláme z lásky, a odměnou je nám dobrý pocit. Na druhou stranu jsme jedna velká parta. O rivalitě jako takové se mluvit nedá, spíše se navzájem hecujeme.

Skloubit trénink se studiem je pro mě čím dál tím těžší, proto se s lonžérkou domlouváme spíše na individuální tréninky. Je to časově velmi náročný sport.

Jak jste se vlastně ke koním dostala?

Úplně náhodou. Doma jsme přemýšleli, čemu bych se mohla věnovat. Vyšlo z toho jezdectví (a ani to nenapadlo mě). Když jsem přišla do Drásova, řekli mi, že jsem ještě malá, abych jezdila v sedle, a že mám zkusit nejdříve voltiž. A už mi to zůstalo.

Učila vás v jezdeckých počátcích rodina, oddíl, nebo jste úplný samorost? Kdy jste se začala věnovat voltiži a kdo vás učil?

Ke koním jsem přišla, když mi bylo 9 let. Moji mámu vždycky trápilo, že pořád lítám někde po trénincích a závodech, a domů se vracím vyčerpaná. Chtěla, abych toho nechala a našla si něco méně náročného.Teď je ale mojí největší oporou.

Začínala jsem cvičit ve skupině. Propracovali jsme se několikrát až na Mistrovství Evropy. Dříve bylo v pravidlech uvedeno, že dovršením 18 let se musí cvičenec rozhodnout buď pro skupinu, nebo jednotlivce. Teď už je možné oboje, ale já jsem zůstala u jednotlivců.

Co si od účasti na Světových jezdeckých hrách slibujete, čeho byste chtěli dosáhnout?

Chtěla bych podat takový výkon, abych byla sama se sebou spokojená. Velký úspěch by bylo dosažení finále.

Češi do Normandie

to je název benefiční sbírky, která se koná při příležitosti Alltech FEI Světových jezdeckých her konajících se v Normandii v roce 2014. Hlavním partnerem Her je mezinárodní společnost Alltech, která se zabývá vývojem nových řešení výživy zvířat. Partnerem Her pro Českou republiku je česká značka krmiv Fitmin společnosti Dibaq.

Stát se součástí české reprezentace na události, která se koná pouze jednou za čtyři roky, totiž vyžaduje kromě nesmírné píle neméně nesmírné finanční prostředky. A právě proto, spontánně a s nadšením, vznikl mezi fandy jezdeckého sportu projekt "Češi do Normandie". Svou troškou do mlýna může přispět každý z nás.

Jak se můžete zapojit vy? Informace hledejte v článku Sbírka na pomoc českým závodníkům..., aktuální informace najdete také na webu Češi do Normandie.