Energie blesku, ať už se do těla dostane přímým zásahem, nebo je přivedena odjinud, způsobí v těle různě závažné škody. Oběť může mít popáleniny. Může mít polámané kosti, od prudkých stahů svalstva, když tudy prochází elektrický proud. Pokud vůbec přežije, často dočasně ohluchne kvůli prasklým bubínkům. Může na několik hodin, ale také doživotně oslepnout. Osoby, které přežily zásah bleskem, často mívají doživotní problémy kvůli poškození mozku, epileptické záchvaty, poruchy pohyblivosti. Nejčastější následek zásahu bleskem, nebo krokovým napětím, je zástava srdeční činnosti a dýchání.

 

Dýchací centrum zůstává ochrnuté i několik hodin, takže pokud nedostane zasažený člověk pomoc v podobě umělého dýchání a masáže hrudníku, zemře.

První pomoc při přímém zásahu bleskem, postranním výbojem, nebo krokovým napětím

V situaci, kdy došlo v naší skupině k takové nehodě, je nejprve nutné zjistit situaci. To, že někdo leží na zemi, neznamená automaticky, že je v bezvědomí - někdo po pádu na zem prostě chvíli rozdýchává leknutí a zůstává ležet. Stav vědomí tedy zjistíme následovně: oslovíme dotyčného („Hanko, co je? Slyšíš mě?") Nereaguje-li, dotkneme se, zatřeseme s dotyčným. Není třeba se obávat elektrického napětí, po zásahu bleskem žádná energie v organismu nezůstává. Zároveň už sledujeme, jestli postižená dýchá - jestli se zvedá hrudník a jestli cítíme z pusy foukat vzduch při výdechu - nejlepší je přiblížit svou tvář a ucho k puse poraněného, tak můžeme foukání dobře cítit. Zároveň můžeme položit ruku na hrudník a vnímat zvedání hrudníku i hmatem.

Pokud ležící osoba zřetelně dýchá, položíme ji na bok tak, aby jí mohly ven z pusy vytékat sliny a aby nemohla nic z pusy vdechnout. Hlavu zároveň zakloníme, abychom udrželi průchodné dýchací cesty. Jazyk se nevytahuje z pusy ručně ven, záklonem hlavy se sám uloží tak, že nebrání dýchání. Potom voláme záchranku na telefon 155. Linka 112 funguje, ale volání je trochu zdlouhavější, protože vás odtud budou stejně přepojovat na 155.

Pokud jsme při vyšetření zjistili, že osoba nedýchá, voláme 155, kde oznámíme co se děje a zahajujeme resuscitaci - umělé dýchání a masáž srdce. Je-li zachránců víc, dá se volat a resuscitovat zároveň, jeden oživuje, druhý volá. Jsme-li sami, je důležité nejdřív zavolat, aby vyjela sanitka. Moderní vybavení dispečinků záchranek umožňuje odeslat sanitku kliknutím myší, takže vám může dispečer radit po telefonu a sanitka dávno jede na pomoc, aniž by byl hovor přerušen. Pro takové situace je nejideálnější hlasitý odposlech (mikrofon) v telefonu, nemusíte ho držet v ruce, přesto mluvíte s dispečerem, který vám radí.

Je důležité, dobře vysvětlit dispečerovi, odkud voláte. Bude od vás nejspíš chtít vědět, jakou obcí jste projížděli naposledy, jestli jedete po turistické značce, jestli máte poblíž nějaký orientační bod, třeba statek, kopec s rozhlednou, stoh, zastávku MHD, továrnu... Záchranky mají vybavení na přibližné určení polohy mobilního telefonu, z kterého voláte. Poloha je ale jen orientační, takže jim stejně budete muset pomoci máváním, až uslyšíte houkat sirénu. Pokud čekáte sanitku, nesmíte vypnout mobil, ze kterého jste volali, i když už s dispečerem nehovoříte. Posádka sanitky má k dispozici vaše telefonní číslo a možná vám bude volat, kdyby nemohla místo najít.

 

Resuscitace - základ naděje na přežití

Samotná resuscitace se provádí trochu jinak, než ji známe z filmů. Navíc jsou od prosince 2006 platné nové normy. Začneme tím, že pacienta položíme na záda, jinak resuscitovat nejde. Vůbec nepřemýšlejte nad zraněním páteře, prostě, neotočíme-li ho na záda, zemře určitě. Pacient nesmí mít vůbec nic pod hlavou, žádnou mikinu, polštářek, nic. Potom přiložíme svoje ruce doprostřed jeho hrudníku, lépe řečeno doprostřed hrudní kosti. Stlačovat hrudník budeme hřbety dlaní, musíme být naklonění kolmo nad pacientem, abychom netlačili nakřivo. Správná masáž se provádí pěkně kolmo, uprostřed hrudníku. Taky je důležité nekrčit ruce a přenášet do rukou svou váhu, hrudník totiž musíme zmáčknout o celou třetinu a to dá po chvíli masáže pořádně zabrat.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Takhle zmáčkneme hrudník třicetkrát (úplně přesný počet stlačení není důležitý), frekvence je sto stlačení za minutu. Pro představu: je to rychleji, než jednou za sekundu, ale pomaleji než dvakrát za sekundu.

Když dokončíme stlačování, je na řadě umělé dýchání, dva vdechy z úst do úst. K tomu je nutné zaklonit pacientovi hlavu (jinak budete nafukovat žaludek a pacient se pozvrací), ucpat nos a otevřít pacientovi pusu. Nadechneme se, přiložíme svá ústa na pacientova a vdechneme do něj vzduch ze svých plic (úplně normálně, žádné usilovné nafukování). Po očku přitom sledujeme pacientův hrudník, pokud nám vzduch neutíká okolo, zvedne se, jako by se pacient nadechnul sám. Potom ústa oddálíme a vzduch sám unikne ven, pacient vydechne. Takhle ještě jednou a pak opět třicet stlačení, dva vdechy, třicet stlačení, dva... Dokud neomdlíme, nebo nepřijede sanitka.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Shrnutí:

Zjistěte, je-li pacient při vědomí a jestli dýchá

Volejte 155

Zahajte 30 stlačení hrudníku uprostřed hrudní kosti, kolmo, nataženýma rukama, frekvence 100/min.

Dejte 2 vdechy, zakloněná hlava, zacpaný nos, sledovat zvedání hrudníku

Střídejte tyto úkony dál 30:2, dokud neomdlíte, nebo od vás nepřevezme resuscitaci záchranka

Při každé vyjížďce sledujte cestu, abyste kdykoliv uměli popsat záchrance, kde zrovna jste.