Stejně jako jezevčíci i poníci a malí koně mívají často špatnou pověst, která pramení z toho, že nebývají dobře pochopeni a bývá s nimi nakládáno jako se zvířaty na hraní, což svým srdcem a povahou rozhodně nejsou. Většina těchto koní žije jako společník, zvířátko pro děti a často i jako okrasa zahrádky. Z toho se bohužel odvíjí i kvalita péče o ně. Překrmení, zanedbaná (a často schvácená) kopyta i výchova patří do klasického obrázku, co si většina lidí představí pod pojmem poník. Rozhodně nic, nač by se koňský zubař těšil. Pojďme se ještě podívat na jejich zuby.

Poník nebo minihorse není zmenšeninou velkého koně, ale zcela samostatnou a unikátní entitou a s tímto vědomím by se k nim mělo i přistupovat. Minihorse nám velké jezdecké koně připomínají mnohem víc, jelikož mají atletičtější tělo a ladnější pohyb, ale i tak má péče o jejich zuby trochu jiná pravidla než je tomu u velkých koní. Naprosto živě si pamatuji, když jsem s manželem prvně ošetřovala zuby malému poníkovi. Po nasazení rozvěráku, kleknutí a zkroucení se na zem, abych si mohla prohlédnout a prosahat zuby, jsem si připadala jak Karkulka koukajíc do tlamy vlkovi. „Babičko, proč máte tak velké zuby?!" Ano, toto je první věc, co každého musí napadnout při pohledu do poníkovské huby, jelikož poníci mají stejnou velikost zubů jako velcí koně. Sám tento fakt zcela stačí ke vzniku většiny problémů, které je se zuby trápí. Postupně se na ně společně podíváme, ale nejdřív stojí za to uvést problémy, které provází samotného zubaře při jejich ošetření.

Když budeme pokračovat v porovnání s pohádkou o Červené Karkulce, tak vlk měl velké zuby, aby mohl Karkulku lépe sníst a i toto si dle chování soudě mnohdy myslí i poník nebo minihorse. Jejich ošetření se většinou neobejde bez stavění se na zadní, couvání, převracení a odcházení pryč i s několika držiči. Je překvapivé, kolik síly má takový poník v poměru ke svému malému tělíčku. Celou situaci komplikuje fakt, že aby se zubař mohl adekvátně dostat na jejich zuby, pracuje minimálně v kleče a se zkroucenými zády. Někdy nezbývá, než se snížit úplně do sedu nebo pololehu. Že z těchto poloh je opravdu nemožné rychle uniknout před výpadem poníka, je myslím evidentní.

Problémy s velikostí dokáže krásně vyřešit rampa, na kterou se poník postaví a zubař může stát a pracovat pod ním. Bohužel počet stájí, kde je možnost tohoto využít, je zcela minimální. Napadá vás sedace jako řešení těchto problémů a zajištění klidu při ošetření? Ta je bohužel u poníků také komplikovaná, jelikož je u nich velmi těžké odhadnout dávku a mnohdy je spotřeba vyšší než u trojnásobně těžkého koně. S jejich velikostí se pojí ještě nutnost speciálního vybavení pro jejich ošetření, protože většina nástrojů je dimenzována na rozměry huby velkého koně. Ovšem tou nejhorší komplikací je minimální prostor v hubě pro jakoukoliv manipulaci. Když se k tomu přidají ještě všechny abnormality a patologie, jež se u pony a minihorse běžně vyskytují, stává se jejich ošetření opravdovou výzvou!

Malformace a přezubování

Správná zubařská péče o pony a mini je nutná po celý jejich život, leč v porovnání s velkými koňmi je potřebné častější ošetření, jelikož veškeré problémy se zde velmi rychle prohlubují a včasný zásah je zcela zásadní, aby se nerozvinuly velmi závažné patologie. Kromě běžné malokluze (nesprávného skusu) a projevů s ní spojených (viz 2. díl), které trápí i velké koně, je hlavním problémem prořezávání zubů a různé vývojové vady (malformace), které při neřešení vedou k rotaci zubů, jejich špatnému umístění a tím pádem i špatnému skusu, rozestupu stoliček a vzniku diastem či ke vzniku erupčních cyst. Proto je zcela zásadní pravidelná kontrola a ošetření již v prvních měsících a letech života, když dochází k prořezávání mléčných a následně trvalých zubů.

Aby to nebylo tak jednoduché, růst zubů a jejich prořezávání je u pony a minihorse různý a odlišuje se od velkých koní, takže znalosti z minulého dílu seriálu zde rozhodně nevyužijete. Jako doba pro prořezání mléčných řezáků se udává 1 měsíc - 4 měsíce - 12 měsíců pro první, druhý a třetí řezák. Často se navíc stává, že se zuby prořežou pouze na jedné čelisti, takže nemají proti sobě své protějšky. Opožděná je i výměna za zuby trvalé, a to sice ve 3 letech - 4 letech - 5 letech. Prořezávání a výměna premolárů a molárů je též značně variabilní a extrémní rozdíly lze pozorovat i u jedinců stejného plemene. Což je další důvod, proč je u těchto zvířat velmi podstatná častější kontrola od raného věku.

Problémy v přední části huby

Jak již bylo řečeno, mají pony a minihorse stejně velké zuby jako velcí koně. Jejich čelisti jsou v porovnání ovšem značně zmenšené a zároveň proporce celé hlavy jsou odlišné. A to je původcem prakticky všech problémů se zuby. Leč i s tímto faktem lze do určité míry bojovat a jeho následky mnohdy i velmi dobře kompenzovat či minimalizovat.

Nedostatek místa pro řezáky - Již u mléčných zubů narážíme na problém nedostatku místa pro jejich prořezání, a to hlavně u třetích řezáků. Jejich vytržení (extrakce) v raném věku by nebyla zcela moudrá, jelikož by došlo k poškození trvalého zubu, který by následně nemusel narůst. To je třeba mít na mysli u všech extrakcí mléčných zubů včetně premolárů. Trvalé zuby jsou totiž pod mléčnými pouze založeny, ale ne zcela vyvinuty. Jejich vývoj se dokončuje až v době přezubování a absence mléčného zubu nad ním ho narušuje.

Jsou ovšem případy, kdy je toto indikované a ztráta trvalého zubu je cílem extrakce zubu mléčného. Je to hlavně u pony a minihorse, kteří mají natolik úzkou čelist, že je lepší, pokud třetí řezáky vůbec nenarostou. Další problém často nastává po vypadnutí mléčných prvních řezáků, jelikož je zde po nich málo místa pro zuby trvalé. Aby trvalé zuby mohly narůst do správného postavení bez rotace, je možné zbrousit okolní druhé řezáky, které jsou zatím mléčné, do užšího tvaru a udělat tím pro trvalé zuby více místa. Postupně ohlídat prostor pro trvalé zuby je nutné opravdu u všech řezáků. Pokud dojde k zanedbání péče, narostou trvalé zuby zrotované do různých směrů, jak se snažily přizpůsobit dostupnému místu. U třetího řezáku, který se vyměňuje jako poslední, už může jít o vážný problém nepravidelného uložení, zub může růst do strany či směrem k patru a působit koni bolesti.

Zdvojení zubů - Dalším možným problémem, se kterým se můžeme setkat u přezubujících pony a minihorse, je nevypadnutí mléčných řezáků a jejich posun labiálním směrem (směrem k pyskům). Pravděpodobným důvodem je opět nedostatek místa, kvůli kterému vytlačení mléčných zubů neprobíhá tak, jak by mělo, ale dojde spíše k jejich „odstrčení" do strany. Vznikají tak zde dvě řady zubů. Jelikož mléčné zuby zabírají místo už v tak malé čelisti, nedostanou se trvalé zuby do řádného postavení, a tudíž směřují jiným směrem než k protilehlým zubům a nemůže tedy dojít ke správnému skusu. To spustí kaskádu dalších patologií od špatné okluze stoliček až po posun spodní čelisti. V tomto případě je nutné rychlé odstranění mléčných zubů a případná korekce dalších vzniklých problémů, aby se trvalé řezáky mohly srovnat do správného postavení.

Ke zdvojení zubu může dojít i u trvalých zubů, jedná se pak o chybu v založení vlastního trvalého zubu, který naroste dvakrát. Je na pečlivém zvážení a individualitě konkrétního jedince, jak v takovém případě postupovat.

Opičí huba (monkey mouth) - Je třeba kontrolovat nejen správné postavení zubu při jeho prořezávání a růstu, ale i správné postavení spodní čelisti vůči horní, jelikož může vzniknout pro pony a minihorse velmi typická „opičí huba" (monkey mouth) nebo velmi vzácně „papouščí huba" (parrot mouth). V případě opičí huby se jedná o stav, kdy je spodní čelist podsunutá pod horní čelist směrem dopředu (stav, který se např. u psů nazývá podkus, u koní se ale tento termín nepoužívá). U papouščí je tomu naopak, spodní čelist je vzadu za horní (u ostatních savců známo jako předkus). U obou deformit platí, že když se tento problém plně rozvine, dojde k zamezení rostro-kaudálního pohybu spodní čelisti vůči horní čelisti, což značně zkomplikuje mechaniku žvýkání a dá vznik typickým projevům malokluze pro tento problém, tedy nerovnoměrnému obrušování zubů a z toho vznikajícím problémům, jak jsme je již popsali dříve.

V tomto konkrétním případě typicky dochází k tomu, že stoličky nemají kvůli posunuté spodní čelisti protějšek k rovnoměrnému obrušování a přerůstá 306 a 406 (druhý spodní premolár) nebo utváří rampu, jelikož díky posunu čelisti nemá proti sobě zub. Co je velmi podstatné - pokud se tendence k tomuto problému odhalí hned u hříběte, lze správnou péčí omezit a v některých případech i zcela zabránit patologickému postavení čelistí. U hříbat může stačit pár ošetření a problém lze značně potlačit, u dospělých koní už bohužel vždy půjde pouze o korektury nutné pro udržení schopnosti správné mechaniky žvýkání a nutnost doživotní zvýšené péče o zuby.

Křivá huba - K různému stupni zakřivení a deformaci čelisti může dojít nejen úrazem, ale u pony a minihorse se bohužel často jedná o vrozený defekt čelistí. Vždy záleží na míře deformity u daného jedince, jaký postup zvolit. Ale i u takto postižených pony a minihorse lze pravidelným srovnáváním úhlu zubů a případnou extrakcí (vytržením) zubů, které jsou mimo okluzi, jelikož nemají svůj protějšek díky posunu celé čelisti, dosáhnout uspokojivé mechaniky žvýkání.

Špičáky - Díky menším rozměrům čelistí a velkým zubům se lze často setkat se špičáky, které se dostanou do vzájemné okluze nebo svojí velikostí dráždí protilehlý zub či vlastní dáseň. (Špičáky nikdy za normálních okolností v okluzi nejsou - jsou znakem pohlavního dimorfismu a slouží jako „zbraně". Nemají funkci zubů ke žvýkání.) V takových případech je nutné jejich obroušení a zamezení dalšího dráždění zubu nebo dásně, aby se snížila bolestivost a rozvoj zánětu. Mohou mít i různé postavení vzhledem k řezákům či premolárům.

Vlčí zuby - I zde platí pravidlo o velikosti jako u velkého koně, což v tomto případě znamená to, že se vlastní vlčí zub může dostat do okluze se spodním druhým premolárem (306 a 406) nebo dokonce přečnívat arkádu stoliček a tvořit něco jako hák, který též může působit bolest při žvýkání (natož při použití udidla!) a značně ho zkomplikovat. Z tohoto důvodu je vytržení vlčích zubů zcela na místě.

Problémy premolárů a molárů

Stejně jako u předních zubů, je i u stoliček největším problémem nedostatek místa a problémy s prořezáváním zubů.

Erupční cysty - Určitě už každý z nás viděl poníka s „boulemi" na nose či na hraně spodní čelisti. Jedná se právě o erupční cysty nebo otoky, které vznikají během vytlačování trvalých premolárů a to nejen ve spodní čelisti, ale i v té horní. K tomuto dochází při „špatném načasování" výměny zubů, pokud už se tlačí trvalý zub nahoru a mléčný je stále velký a dobře drží v čelisti. Tlak trvalého zubu sice pomáhá resorbovat (vstřebat) kořen mléčného zubu a tím ho uvolnit (to, co posléze vypadne, je již jen čepička bez kořene), ale při nevhodném načasování je resorbce nedostatečně rychlá vzhledem k tlaku, kterým se snaží posunout trvalý zub nahoru. Jelikož potom mléčný zub brání fyziologickému směru růstu, může se trvalý zub tím pádem posunovat opačným směrem.

U pony a minihorse se jedná o velmi častý problém. K uvolnění tlaku na trvalé zuby jsou dvě možnosti. Je-li zvíře ještě mladé a čepička (zbytek mléčného zubu) pevně drží, nesmí se vytrhnout, aby nedošlo k poškození trvalého zubu (viz výše). Může se pouze zbrousit, aby se dostala z okluze a tím se snížil tlak na trvalý zub. Je třeba zde velmi uvážlivě hodnotit výměnu zubů a věk koně vzhledem k individuálním rozdílům a dle toho volit postup a četnost jednotlivých ošetření.

Poruchy okluze a prořezání - Pouze premoláry mají mléčnou i trvalou variantu zubu, vlastní moláry (stoličky) rostou až jako zuby trvalé. Při opožděném vypadnutí čepiček se může stát, že trvalé premoláry nemají místo pro růst, a tak začnou rotovat a posunují se nejčastěji směrem na patro. Čepičky se naopak posunují směrem k tváři, kterou mohou zraňovat. Nejčastěji tento problém můžeme vidět u posledního horního premoláru (108 a 208). Je to navíc místo uprostřed arkády, tudíž je zde na zuby vyvíjen největší tlak během žvýkání, což pomáhá vzniku všech patologií. Je-li zub posunut z průběhu arkády směrem na patro, jeho část přerůstá a roztlačuje spodní 7. a 8. premolár od sebe. Tím vzniká velká diastema (mezera mezi zuby) na spodní čelisti a horní premolár snadno zablokuje pohyb čelistí kvůli svému přerůstání. V krajních případech může prorůstat až do dásně spodní čelisti. Při těchto problémech vzniká typická kapsa ve tváři tzv. „hamster mouth", kde se hromadí zbytky potravy. Tohoto si často všimne i majitel, bohužel to už značí zanedbanou péči a již značné problémy. Navíc mají posunuté zuby často poškozený závěs zubu, v takovém případě je na místě jejich vytržení. Pokud se problém začne řešit už v jeho počátku během přezubování, je zde velká šance, že nedojde k posunům trvalých zubů. Způsob řešení se volí vždy dle konkrétního koně a je nutné počítat s častou péčí a kontrolou.

Rozdílné počty zubů v jednotlivých arkádách - U minihorse se často stává, že mají o jeden zub v arkádě méně. Když to nastane ve všech arkádách, je to výhodou, jelikož mají zuby dostatek místa. Problém je, když je v horní řadě zubů pět a ve spodní šest či naopak. Poslední jedenáctý zub totiž nemá svůj protějšek, a tak dochází k jeho přerůstání. Pravidelným rašplováním nebude zub způsobovat žádné problémy, jen zubař bude mít dost nesnadné práce, jelikož tento poslední zub vzadu je těžko přístupný i u velkého koně natož pak u mini.

Jak vidíte, jsou tyto skupiny koní opravdu predisponované pro vznik závažnějších problémů se zuby a každému jedinci by se od narození měla věnovat zvláštní pozornost. Bohužel do pastevních a zahradních „ozdob" a společníků majitelé dost často nechtějí moc investovat, navíc poníci mají vzhledem ke své nenáročnosti a záživnosti často pověst koní, kteří nepotřebují prakticky nic.

Právě jejich záživnost a apetit je jim na škodu, jelikož se zpravidla těší dobré kondici i přes katastrofální stav zubů. A tak se v naší praxi setkáváme pouze s jedinci, kde se snažíme už jen o mírnění již vzniklých patologií a zabránění jejich prohloubení, přitom při včasné pozornosti k tomuto stavu nemuselo vůbec dojít. Proto jsme také zařadili tento díl, protože běžný stav zubů pony je poměrně smutnou ukázkou neporozumění a zanedbání odlišných nároků na jejich péči.

O autorech

Adam Hlinovský je koňský zubní technik, který absolvoval odborné vzdělání na Midwest Equine Dental Academy v USA.
Jeho manželka MVDr. Kamila Retta, EEBW, je koňský veterinární lékař se specializací na chiropraxi a fyzioterapii. Společně se věnují své praxi, zaměřené na koňskou zubařinu, chiropraxi a běžnou veterinární péči koní. Více informací najdete na jejich webových stránkách: http://www.karettabohemia.cz/