Z předchozích článků už trochu známe výbavu nutnou pro provádění tohoto tradičního španělského způsobu ježdění a známe už i jednotlivé figury. Co ale předcházelo tomu, než se AE ocitla v dnešní situaci?

Nejsem historik ani odborník na klasické ježdění, takže nemůžu podat výklad o tom, co kdy jaký teoretik vymyslel, a ani to není cílem tohoto seriálu. Traduje se však, že když „severští" cestovatelé a koňomilci zavítali v době renesance a baroka na Pyrenejský poloostrov (dnešní Španělsko a Portugalsko), byli uchváceni jednak koňmi (což ostatně trvá dodnes :-)), jednak způsobem, jakým se na nich jezdilo. Výsledky tohoto okouzlení jsou dobře známé a patrné dodnes: kladrubáci, lipicáni, Španělská škola ve Vídni atd. atd. Jednu dobu si prý dokonce španělská šlechta stěžovala, že se španělští koně vyvážejí do celé Evropy, ale doma že není skoro na čem jezdit.

Pak přišly války a republika a další války a ve 20. století došlo k tomu, že se promyšleného výcviku, k němuž je potřeba notně vzdělání a zkušeností, které dříve mívala právě šlechta, případně jiní příslušníci „horních 10 tisíc", chopil lid, což postupně vedlo k úpadku této disciplíny.

Umění a pouťová zábava

Výcvik koní přešel z dvorské zábavy k zábavě lidové. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, nebýt toho, že se začal klást důraz na expresivnost koně pro neznalé publikum na úkor skutečné kvality předvedených cviků a celistvost výcviku. Z umění se stala pouťová zábava, takže hlavně zvedat nohy jako kankánová tanečnice a prchat vpřed. Sice ne ve všech případech, ale zhusta ano.

A protože španělský kůň má přirozené vlohy ke cvikům ve shromáždění, je učenlivý a hlavně HODNÝ (například takový angloarab by takový dril těžko snášel - psychicky a nejspíš i fyzicky), lze jej pomocí nánosníku zepředu a prutu zezadu naučit španělský krok, piafu a pasáž bratru do tří měsíců, a to ve věku 4 let. Nebo bych spíš měla napsat „španělský krok", „piafu" a „pasáž". Ale ty uvozovky si majitelé, diváci a bohužel i trenéři často neuvědomují... Je to něco jako na představeních, kde nemusí kůň odjet perfektně všechny cviky, stačí, když máte jednoho koně, který se umí vzpínat, jednoho, který krásně pasážuje, jiného na španělský krok a zbytek koní mezi nimi krouží a dělá křoví.

Tím chci říct, že do nedávné doby zaběhané heslo, kterým se řídil výcvik koní pro pracovní Vaqueru a později i koní pro Alta Escuela, s lehkostí a krásou docela zametlo, to heslo totiž zní: „železo vpředu, železo zespoda a mezi tím koule." Dámy odpustí.

Královská škola a sport

Jedním ze zásadních kroků pro stabilizaci a propagaci AE bylo založení Královské andaluské školy jezdeckého umění v Jerezu v roce 1973. Do čela této školy, jíž v budoucnu pravděpodobně věnujeme samostatný článek, se postavil Álvaro Domecq Romero z rodu rejoneadorů, chovatelů koní (PRE, hispanoarabů i jiných koní pro práci s dobytkem) a býků, sám jezdec pěstující různé disciplíny a vyznavač španělských tradic.

V roce 2000 pak byl sestaven první moderní zkušební řád této nyní už sportovní disciplíny a začaly se pořádat závody a mistrovství, zejména v Andalusii a Katalánsku (autonomní část na severu Španělska s hlavním městem Barcelona). Soutěžili však často jezdci, kteří sice měli koně, kteří „uměli" všechny předepsané cviky, ale dospěli k nim právě zmiňovaným „neakademickým" způsobem, což je nutně na koni poznat - chybí mu prostornost, lehkost, uvolnění a spol.

Nicméně alespoň se namísto předvádění izolovaných cviků po jarmarcích začaly jezdit celé drezurní úlohy. To je samozřejmě mnohem složitější, protože je u koně zapotřebí dobrý krok, klus i cval a přechody mezi jednotlivými ruchy i cviky. Takže se jezdci začali více vzdělávat a hledat koně, kteří mají nejen expresivní klus, ale i dobrý cval a čistý a prostorný krok. A to spolu s požadavky moderní sportovní drezury vytváří tlak na chovatele zejména koní PRE, aby lépe vybírali chovný materiál, protože je poptávka po koních, kteří naplňují požadavky na funkčního sportovního koně.

O akademicích a prakticích

Ve 21. století se pak skupina „akademických" jezdců pod patronací výše uvedeného Álvara Domecqa a podpořená teoretickými znalostmi další významné postavy španělského jezdectví Mercedes González Cort (která má mimo jiné čestný diplom z Vídně) ohradila proti AE, jak byla předváděna na oficiálních závodech, a sestavila nový zkušební řád závodní disciplíny Alta Escuela Espaňola, který byl přijat španělskou jezdeckou federací (Real Federación Hípica Epsaňola, RFHE) a vstoupil v platnost 1. července 2009. Jeho cílem má být „systematizovat soubor poznatků a technik, které se doposud provádějí nahodile, a ustavit standardy odpovídající jednotlivým soutěžním úrovním".

Tento nový řád představuje soubor drezurních úloh pro soutěže od raných fází výcviku až po figury nad zemí a znovuzavádí například pro mladé koně uzdění stihlovým udidlem.

Všichni proti všem

Zdá se, že by se AE mohla z jezdeckého hlediska vrátit zpět ke klasickým kořenům. Má to ale háček: v současnosti se pořádá mnohem méně závodů, než tomu bylo po zavedení staršího zkušebního řádu. A není to vina jen hospodářské krize. Jde o to, že se AE novými změnami trochu odcizila tradicím vytvořeným ve 20. století, takže bude nějaký čas trvat, než se vše usadí. Také akademici, kterým se nelíbila prezentace AE na závodech, dávali svou nelibost najevo nevybíravým a nekonstruktivním způsobem. Místo toho, aby začali dělat osvětu mezi jezdci i rozhodčími a zapojili se do organizace závodů, pouze kritizovali. Akce z jejich strany přišla až o několik let později a první závody pod jejich taktovkou se budou konat až letos.

V současnosti jsou rozkmotřeni skoro všichni se všemi, akademici jsou nespokojení, protože nový zkušební řád nebyl přijat přesně tak, jak byl navrhován, jezdci si stěžují na nejednotnost a rozkolísanost hodnocení ze strany rozhodčích, všichni si stěžují, že je málo kvalifikovaných rozhodčích, a že tedy rozhodcují ti z Vaquery (po složení příslušných zkoušek), kteří ale jsou zvyklí posuzovat jinou disciplínu, a tedy podle jiných měřítek... A publikum, které je také mnohem vzdělanější, než bylo před 10 lety, poukazuje na stále chybějící kvalitu. A všichni svorně kritizují španělskou jezdeckou federaci, která - dost nesmyslně - zařadila AE do skupiny spolu s Vaquerou a reiningem...

A proč jsem řekla, že menší počet závodů je na škodu? Protože v tomhle případě, kdy jde o rozvíjející se odvětví, mám pocit, že vzájemné poměřování podle daných pravidel Španěly motivuje k tomu, aby koně připravovali jinak, lépe: méně železa, více citu a techniky. Ve Vaqueře se to podařilo: jízda mistra Španělska z roku 1995 by se dnes do první desítky vůbec nedostala.

Kvůli všem zmiňovaným pnutím a sporům nyní AE jako sportovní disciplína prochází obdobím náročného přerodu. Doufejme, že se nakonec vše v dobré obrátí.

Příště se můžete těšit na povídání o Rejoneo - koridách na koních.

Odkazy:

On-line záběry z Královské školy v Jerezu (momentálně v pondělí, středu a pátek v 11-11:30 a v úterý a čtvrtek 12:15-12:30) www.realescuela.org - Visitas y Exhibiciones - Imágenes en Directo (Visits & Exhibitions - Stream Live video)
www.asociacionaltaescuela.com - Sdružení vysoké španělské školy
www.altaescuela.es - Sdružení jezdů AE

Kniha (pouze ve španělštině):

Mercedes González Cort - Monta Espaňola. Normas y manejos, Lettera, Sevilla, 2009. ISBN: 978-84-96060-43-2